Od smrti k novému životu 58: O sféře, kde dlí duše padlých vojínů

Vejděte se mnou do sféry, kde dlí duše padlých vojínů v nynější době. Je to jakési mezidobí, nemohou vejíti do posvátného klidu a také se všechny ještě nevzpamatovaly. Jsou zde duše dávno osvobozené i duše nedávno padlých. Dřímou jaksi. Některým se zdá, že stále ještě bojují, a také skutečně se snaží bojovati, ale nemají fysického těla k tomu. Některé z duší již prohlédly, rozhlížejí se kol, až jim přichází pochopení, že nejsou v poutech hmotného těla. Zdá se, že očekávají někoho, kdo uvede je výše. A skutečně, spatří duchovní bytost, jež přistupuje k duši hledící vzhůru a kyne jí, by ji následovala. Duše zmizí. I k duši, která zdánlivě stále ještě bojovala, přistupuje spásonosná bytost, podává jí ruku a vede ji vzhůru. A duše mlčky následuje.

Tak působí duchovní bytosti v tom množství a každá duše dojde spásy protože – jakmile z tohoto údolí jest vyvedena, prohlédne. Žádná duše po fysické smrti netrpí, byť by i měla mimovolnou touhu vykonati to neb ono a nemohla. Právě tak jako vy ve spánku nepociťujete bolesti, ani svého trudného osudu a míváte snad jen nepěkné sny, tak i duše nevědomé, třeba i duše zlých lidí, podobně sní. Celé utrpení záleží v tom, že duše není uvědomělá. Bylo mnoho těch duší, které odešly v bolestech, starostech, hoři a lítosti, jakmile však duše opustila tělesnou schránku, zmizelo veškeré hoře i lítost.

Vždyť duše odloží také tělo etherické, kde by ji tedy mohl ještě tížiti cit bolesti. Domníváte se asi, že v tom těle astrálním jsou ony bolesti, štěstí i utrpení, to vše zajde s tělem fysickým a jen lepší city podrží tělo etherické tak dlouhou dobu, dokud nevkročí duch do posvátného klidu. Tam odloží tělo astrální a ihned se vznese do duchovní sféry, zrodí se duchovně.