Od smrti k novému životu 63: Světlo věčné nechť jim svítí!

Mistr praví: „Co Bůh činí, dobře činí!“ A Budhovy pravdy jsou: Loučiti se s tím, koho milujeme v utrpení. Celá vaše životní cesta k zdokonalení je utrpení, proč chcete se mu tedy vyhnouti?

Co znamená shasnutí jednoho světla pro svět? Nic, a duše jde do pravého domova svého. Kde jest její domov? Nemůžeme říci, ale víme, že odložila to tělo, které ji poutalo ke hmotné hroudě, kde utrpení jen vládne. Když však se odpoutala od fysického těla, kráčí v neskonalé kráse s lehkostí vzhůru. Nijakého přání nemá, leč jen aby dosáhla vyšší sféry.

Spirituelní člověk netruchlí, nýbrž podrobí se věčnému zákonu. Je přece jen vždy záhadou smrt a velkým problémem pro nás. Proč přikládáte tomu tak velký význam? Někdy vám drahý odejde daleko, nevidíte ho a neslyšíte o něm celá léta a přece netruchlíte.

Když vám však zemře, není daleko, ba přiblížil se vám a je ve vaší blízkosti. A kdyby byl i za mořem zemřel, slyší vás a vidí.

Můžete mu leccos pověděti. Ví, že jste ho milovali a je vám za to vděčný.

Nemyslete na jeho ztrátu, nýbrž vzpomínejte raději, čím vám onen zesnulý byl ve vašem životě. Vzpomínejte na všechny krásné okamžiky, které jste s ním prožili a každá ta chvíle budiž vám slavností; pak poznáte, že je mnohem více dobra a krás v životě, než jste mysleli a že není tak těžkým utrpení to snášeti, když si ho zkrášlíte tím vším, co milého v životě vás potká…

Jest jaro, a když vám milý odejde na počátku jara, má to býti pro vás veliká útěcha; jaro samo vás sílí, a vám dodává větší sílu, takže všechna ta zla se vám mění v jarní době v teplo a útěchu.

Kam pohlédnete, tam život, a věřte proto, že jste museli položiti obět smrti pro život celku.

Zajisté že přijde smrt jednotlivce celku k dobru. Ta fluida životní, která zde zanechá, přijdou k dobru zase člověku jinému, který se narodil.

Vchází tedy opětně do jiného života a je proto lhostejno, spálí-li se jeho tělo nebo shnije-li v zemi, když to, co člověk potřebuje k životu fysickému, zde po něm zůstává. Tímto způsobem se udržuje svět.

To, co je majetkem duše, jde s ní vzhůru a čeká na novou inkarnaci, ale to, čím celý život žil a co ho chránilo, zůstane zde.

Ó, jak krásným jest, když vroucně vyřknete za drahým mrtvým: „Světlo věčné nechť mu svítí,“ vždyť on jde do světla velkého.