Od smrti k novému životu 65: Co se reinkarnuje

Duše je souhrn našich citů a vlastností, které jsou naším vlastnictvím, a tato duše se musí reinkarnovati.

Jádro naše však, to naše pravé Já se nevtěluje, ač jest s námi spojeno; toť duchovní božské fluidum v nás.

Duše jest nositelkou vědomí, které jí naše Já poskytuje a ji tím udržuje a řídí. Duše mu pak opět přináší zvěsti ze života, jak fysického, tak i duchovního. A tento souhrn vlastností, buď již probuzených nebo pouze ještě dřímajících, tato duše, která náleží nám resp. našemu Já, jest vysílána naším Já do rozličných plání i do fysického těla k nabývání zkušeností a poznávání všeho. Tím si vysvětlíme existenci karmy. Zákon jest, že každou vlastnost, i každý cit, který duše má, vše to musí i při opětném vtělení vzíti s sebou, protože jest to část její soustředěné podstaty. A tato každá dobrá nebo zlá vlastnost tkví v zárodku v duši a musí růsti a se vyvinouti.

Co nazýváme duší člověka, jest jeho Já, a toto Já jest tím, co vyšlo z Boha a po dokončené evoluci světové se opět v centrální věčnou Sílu, v Boha vrátí, obohaceno všemi vědomostmi, jež ve světě prostřednictvím své duše a svého vědomí nabylo. Já vrátí se – nemluvíme o formě – za tím účelem, aby tvůrčí látka byla rozmnožena a posílena pro příští tvorbu.

Proto byl člověk do Vesmíru vyslán, aby všeho vědomost nabyl a jako vědomý celek opět do tajemného božského Vševědomí se vrátil, a to proto, aby jeho Já, toto duchovní fluidum, tento duch lidský mohl spolupůsobiti při budoucím novém cyklu tvorby Boha.

Bůh jest ovšem věčný a všemohoucí, ale jeho tvorba nikoliv a proto si stanovil tento řád. Jen v přeměně a v obnovení roste vše, co věčné jest.

Bůh jest však Absolutno!