Od smrti k novému životu 69: Přípravy duše k opětnému vtělení

Duše moje unikla již ze sféry, kde vířily etherické vlny poznání, řízené Bratrstvem Lásky. Uniká do nedozírné dálky a já vidím opět duchovní bytosti. Pozoruji výjev v duchovní říši – nemohu však ho popisovati. Je to v téže úrovni, kde duše moje již jednou dlela.

Vidím bytosti, které počínají toužiti po opětném vtělení, probudila se v nich touha, která je mocně táhne dolů, k životu fysickému.

Zvláštní jest, jak hledá duše duši stejného cítění a stejné touhy po vtělení. Vidím, jak mezi nimi procházejí vyšší duchovní bytosti a jak každého zvláště poučují a připravují.

Bytosti, jež po vtělení touží, mají výraz jasný, vznešený a uvědomělý. Jsou si vědomy úkolu, který na ně čeká, až se sníží na fysickou pláň. Pochopuji, že dlouho v této urovni dlí a stále víc a více se jasní.

Nyní pozoruji, jak se počínají měniti, jak jejich vědomí se kalí, jak stávají se nehybnými a snášejí se pomalu níž a níže, až přicházejí na úroveň nižší, neprozářenou, kde konečně pozbývají úplně svého duchovního vědomí. Září v nich pouze jedno jediné světlo – tj. koncentrovaná jejich touha po životě fysickém. Uvědomělé duchovní bytosti jak pak dle jejich vnitřního světla vedou podobné již matným stínům ještě níže, již zcela blízko úrovně fysické. A hle, něco se pojí k tomuto vnitřnímu světlu matných stínů duší – a já pozoruji, že to, co v sebe přijímají, buď ještě více zatemňuje nebo zase zjasňuje ono světlo v nich. Jsou to fluida jejich karmy, která zůstala tkvěti blíže fysické úrovně a nyní se opět připojují k nim. Duše stojí jako stíny blíže naší úrovně a každá vedena jsouc duchovní bytostí, očekává posvátný akt svého vtělení.

Dokud dlely ve vyšších sférách, byly si vědomy všeho, co na ně v příští inkarnaci čeká, nyní však byly vedeny v bezvědomí, jen v matném vnitřním pochopení do formy fysické. A podivno! V této sféře, poněkud vzdálenější úrovně fysické, byly duše tyto bez ucelené formy, podobny stínům a jen to světlo v nich zářilo; ale když se snížily, těsně před úrovní fysickou, krátce před svým vtělením, a když přijaly v sebe karmická fluida, počaly náhle nabývati lidské formy ještě ovšem zcela etherické, v níž však již podoba každé duše vyzařovala.

Bylo možno již pozorovati, jak duše ta bude vypadati, až bude opět člověkem a jakou bude míti podobu.

Pozoruji ještě stále přípravu k jejich vtělení – nyní však podoba duší stává se matnější a duše plynouce, obklopují fysickou pláň a krouží těsně kol lidských bytostí.

Nadchází doba vtělení – to však možno jen Božskému zraku viděti!