Od smrti k novému životu 9: Stavy posmrtné III.

Pozoruji, jak bledý stín se nese prostorem, zahalen vzdušným rouchem. Klesá k zemi a vstupuje do nádherného paláce, kde vznáší se po schodišti vzhůru. Chce otevříti uzavřené dveře, zdá se mu však, že před ním samy ustupují, a nechápe, jak lehce jimi prošel, ač jsou těžké, okované. Postřehuji touhu v srdci jeho, jež duši dívky – vedla ze sféry záhrobní do obydlí, kde dlela, dokud žila životem pozemským.

Vnikám duchovním citem svým v cit její a chápu její touhu. „Hledám obraz, který jsem chtěl vzít s sebou. Kam zmizel? Vidím vystupovati z obrazu onoho podobu tak drahé mi bytosti. Kde jest? „Prosila jsem máti, aby obraz ten na srdce mi vložila, až k věčnému spánku mne budou ukládati; avšak matka slibu svého nesplnila. Budu hledati jej všude, až jej naleznu.“

Vidím, jak průsvitný ten zjev vchází do pokojíku svého, kde jako krásná dívka snila sen mládí a štěstí, jsouc snoubenkou milovaného muže a pozoruji, jak celý zjev její se zjasnil a zazářil neobyčejným světlem. Hledá v uzamčené tajné zásuvce otvírající se jejímu zraku. Ví, že v ní ukrývala drahý obraz, chce jej vzítit a na srdce své položit, avšak obrazu zde není. – Vidím, jak celý její zjev pobledl a jak stává se pouze stínem, - avšak opět se vzchopí. Ví již, kde obraz nalezne. Prochází síní a kráčí do zimní zahrady plné oranžových stromků. Opojná vůně k ní zavane, kráčí však dále a hle, na sedátku, ukrytém pod vysokou palmou, leží drahý obrázek, zapomenut ode všech. – Bylo to poslední místo, kde dívka dlela a obraz líbala, než osudná choroba ji schvátila a dušinku její osvobodila od pozemských bolů. Nikdo si tehdy nepovšimnul pohozeného obrázku, ba i máti zapomněla v hoři svém na svůj slib.

Co však živý zapomíná, mrtvý nikdy nezapomene! Ó, jaká povinnost tj. pro nás, splniti prosby umírajících, protože jejich touha je sleduje, až za hrob a nedá jim pokoje.

Dívka zlíbala obraz, jemný úsměv přeletěl nyní tváře její a zjev vznáší se také vzhůru. Pochopila nyní také, že jí netřeba již obrazu, že svým fluidickým tělem blížiti se může k svému snoubenci. Pochopila nyní, že může obklopovati láskou milované bytosti, které předešla do záhrobí a s nimiž se opětně jednou setká.