Oddělení zaručených mezd od mzdy minimální je prvním krokem k úplnému odbourání nefunkčního modelu, v němž ani stát neví, kolik lidí zaručenou mzdu pobírá

Hospodářská komora dlouhodobě usiluje o zrušení zaručených mezd v soukromém sektoru a zachování pouze jedné minimální mzdy, a proto oceňuje snahu Ministerstva práce a sociálních věcí institut zaručených mezd od minimální mzdy alespoň částečně oddělit. Hospodářská komora rozhodnutí vlády nestanovit všechny stupně zaručené mzdy označuje za první krok k úplnému odbourání tohoto systému po šestnácti letech.

„Stát se zaručenými mzdami snaží podnikatelům diktovat cenu práce, čímž ale mimo jiné deformuje ceny třeba u veřejných zakázek. Různé podniky i celé obory ale fungují v odlišných podmínkách, působí v jiném konkurenčním prostředí, mají různé postavení v dodavatelsko-odběratelském řetězci, jinou přidanou hodnotu, různou výkonnost a produktivitu práce. To jsou faktory, které mají určovat výši mezd. Vyjednávat si ji mají zaměstnanci a zaměstnavatelé, nemá být určována úředně,“ uvedl prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý.

Některé odborové organizace v reakci na kompromisní návrh Ministerstva práce a sociálních věcí i v meziresortním připomínkovém řízení navýšení zaručené mzdy jen ve dvou stupních ostře kritizovaly. „Odbory se z nepochopitelných důvodů stále k tomuto systému upínají, aniž by za posledních šestnáct let iniciovaly jeho aktualizaci. Přitom zrušení zaručených mezd posiluje roli vyjednávání o mzdě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, což by odborové organizace měly přivítat, obzvlášť když je to pro ně příležitost se angažovat,“ dodal Dlouhý.

Hospodářská komora dodává, že pokud státní správa potřebuje institut zaručeného platu pro své zaměstnance, nebude nic namítat pro jeho zachování. V soukromém sektoru ale pro další sazby mezd neexistuje důvod.

V praxi systém zaručených mezd nemůže fungovat, přitom ani stát dnes neví, kolik lidí ve skutečnosti zaručené mzdy pobírá. Tzv. skupiny prací určuje 16 let stará příloha nařízení vlády (č. 567/2006 Sb.), která pro účely stanovení nejnižší úrovně zaručené mzdy, rozděluje práci do osmi skupin. Zaměstnancům a zaměstnavatelům ale poskytuje jen obecné charakteristiky prací a neúplný seznam profesí.

„Trh práce se neustále mění a logicky se v průběhu času mění i nároky na výkon různých povolání. Třeba tam, kde dříve nebylo běžné používání strojů, je dnes nezbytnou podmínkou pro výkon povolání. I kdyby úředníci dokázali upřesnit náročnost jednotlivých povolání a sestavit jejich asi nekonečný seznam, nebyli by jej patrně schopni tak rychle aktualizovat, jak se trh práce mění,“ doplnil Dlouhý. 

Seznam skupin prací u zaměstnavatelů přitom dnes způsobuje i výkladové potíže. Nařízení například odkazuje na profesi pokojské v mezinárodním hotelu, která je zařazena do druhé skupiny prací. Nesmí tedy v roce 2022 od zaměstnavatele pobírat mzdu nižší, než je 17.900 Kč hrubého.

Mezinárodní hotel v ČR ale logicky musí splňovat stejné hygienické předpisy jako jiné ubytovací zařízení, které není součástí mezinárodní sítě. Pokojské při provádění úklidu by měly dodržovat stejné postupy pro hygienicko-sanitační činnost. Proto na stejnou zaručenou mzdu má nárok i pokojská z hotelu nebo ubytovny, která není mezinárodní. Nařízení ale bezdůvodně zmiňuje, že jde o práci v mezinárodních hotelech. „Právní předpisy, které jsou na jedné straně příliš konkrétní, ale na straně druhé je zároveň nelze jednoznačně vyložit, neposkytují žádnou jistotu zaměstnavatelům ani zaměstnancům, jen jim zbytečně komplikují život,“ uzavřela právní expertka Hospodářské komory pro zaměstnanost Kateřina Kozáková.