Ohlédnutí do budoucnosti: Jak jsme se z roku 2000 dostali k AI státu roku 2050

Když se dnes ohlédneme zpět na začátek našeho tisíciletí, vidíme svět, který fungoval podle zcela jiných pravidel než dnes. Veřejná správa byla pevně ukotvena v papírových dokumentech a procesech spíše osobního charakteru, jež odpovídaly tehdejším možnostem i způsobu uvažování.

A přesto právě v těchto letech vznikaly projekty, které dnes tvoří samotnou DNA českého eGovernmentu. Datové schránky, Czech POINT nebo první generace státních portálů představovaly zásadní stavební kameny proměny komunikace mezi státem a občanem. Byly to první kroky, první odvaha hledat nové cesty, jak propojit technologie, veřejnou správu a společnost.

První digitální experimenty jako základ systémové změny

První elektronická podání, postupně vznikající integrační rozhraní mezi jednotlivými systémy a možnost vyřídit alespoň část úkonů online naznačovaly, že změna není jen teoretickou vizí, ale reálně dosažitelnou cestou. Tyto kroky ukazovaly, že veřejná správa může fungovat efektivněji, otevřeněji a s menší zátěží pro občany i úředníky, přestože tehdy šlo často jen o dílčí a opatrné experimenty. Tehdy ještě nikdo netušil, jak hluboká a zásadní transformace veřejnou správu čeká. Vývoj probíhal postupně a přirozeně. Každý nový projekt posouval hranice o něco dál a připravoval půdu pro to, co přijde později. Digitalizace nebyla revolucí přes noc. Jednalo se o postupné evoluční kroky, které na sebe logicky navazovaly a postupně si nacházely své místo jak v systému, tak v legislativě. Za těmito změnami stáli tehdy lidé jako Ondřej Felix nebo Zdeněk Zajíček, kteří právě těmito kroky vytvořili pevný základ dnešního eGovernmentu.

Rok 2025: Technologie jako páteř státu

Dnes, v roce 2025, stojíme na prahu transformace, která je nesrovnatelná s čímkoli, co jsme dosud zažili. Umělá inteligence (AI) se stává další evoluční vrstvou digitalizace a technologie přestávají být podpůrným nástrojem. Stávají se páteří fungování moderní veřejné správy.

Zároveň se mění očekávání všech zúčastněných stran. Občané očekávají jednoduchost a intuitivně využitelné služby. Organizace vyžadují stabilitu a předvídatelnost. Stát musí zaručit odpovědnost, bezpečnost a důvěru. Tato kombinace vytváří prostředí, které je náročnější než kdy dřív, ale zároveň plné příležitostí.

Výzva? Ne technologie, ale lidská adaptace

Budoucí výzvy však nebudou primárně technologické. Budou především lidské. Proč? Protože lidský mozek se učí lineárně, krok za krokem, na základě předchozích zkušeností. Naproti tomu svět informačních technologií se vyvíjí skokově a extrémně rychle. Právě schopnost přizpůsobit se tomuto tempu rozhodne o tom, kdo zůstane relevantní. Umělá inteligence už dnes přebírá rutinní činnosti, automatizuje opakované kroky a zvládá práci, která byla ještě nedávno považována za obtížně automatizovatelnou. Některé profese postupně zaniknou, jiné se zásadně promění a vzniknou zcela nové role, jako například pozice zaměřené na tvorbu, řízení a trénování AI agentů. Jedno je ale jisté: bez ochoty se učit, přehodnocovat vlastní roli a osvojovat si práci s AI nebude možné dlouhodobě obstát profesně ani si udržet aktivní místo ve společnosti.

Stát jako AI agent

Stát, respektive eGovernment jako takový, se bude muset v dohledné budoucnosti postupně proměnit v určitou formu AI agenta či soustavu agentů, kteří budou fungovat proaktivně a kontextově. Tento směr vychází ze skutečnosti, že umělá inteligence již dnes stále výrazněji ovlivňuje a formuje každodenní život občanů. Je proto logické, aby se tento vývoj přirozeně promítl i do fungování eGovernmentu.

Občan už nebude muset znát konkrétní procesy, portály ani úřady. Postačí mu jednoduché sdělení, například „Narodil se mi syn.“ A virtuální AI úředník na pozadí automaticky zajistí vystavení rodného listu, aktivaci sociálních dávek, úpravu zdravotního pojištění, informování zaměstnavatele i přípravu rodičovského příspěvku. Bez formulářů, bez mezikroků, bez nutnosti fyzicky navštívit řadu úřednických přepážek.

Veřejná správa jako služba, ne jako budova

Veřejná správa se postupně přesouvá z fyzických budov do vrstvy digitálních, nepřetržitě dostupných služeb. Fyzické budovy úřadů však ani v budoucnu neztratí svůj význam, jen se zásadně promění jejich smysl. Přestanou být místem, kam občan chodí „vyřizovat papíry“, a stanou se spíše kontaktním a podpůrným bodem veřejné správy.

Rutinní úkony, formulářová agenda a standardizované procesy budou zajišťovány prostřednictvím automatizovaných online systémů a AI nástrojů, čímž dojde k omezení papírové dokumentace, snížení počtu osobních návštěv a celkovému zefektivnění provozu veřejné správy. Osobní kontakt na úřadech pak zůstane zachován především pro složitější případy, odborné konzultace a asistenci občanům, kteří digitální služby nemohou nebo nechtějí využívat. Úřady tak budou sloužit jako doplněk digitální infrastruktury státu, nikoli jako její hlavní rozhraní. Výsledkem bude model veřejné správy založený na službách, nikoli na fyzické přítomnosti.

Rok 2050: Cloud jako základní infrastruktura státu

Do roku 2050 se očekává vznik jednotné evropské státní cloudové infrastruktury. Cloud se stane neviditelnou, ale klíčovou infrastrukturou fungování státu, což se již dnes v určité míře děje v rámci naplňování strategie cloud computingu, která se zaměřuje na budování eGovernment cloudu pro veřejnou správu. Národní státní cloud, pravidla pro využívání komerčních cloudů i budování státní cloudové infrastruktury jsou mezikrokem k budoucí jednotné evropské cloudové infrastruktuře.

Díky této infrastruktuře přestane být veřejná správa souborem izolovaných systémů a promění se v propojený ekosystém služeb. Lokální servery jednotlivých úřadů postupně ustoupí centralizovanému cloudu a stanou se spíše technickou vzpomínkou na dobu, kdy každý resort provozoval vlastní IT svět. Cloud vytvoří prostor pro rychlejší inovace, pružnější reakci na změny legislativy i efektivní využití umělé inteligence, která bude schopna pracovat s daty v měřítku celého státu.

Od spisů k událostem

Změní se i samotná podstata úřednické práce. Tradiční dokumenty, spisy a archivy, jak je dnes známe, postupně ustoupí modelu založenému na událostech a transakcích. Spisová služba roku 2050 už nebude pracovat primárně s papírovými ani elektronickými dokumenty, ale s kontextem jednotlivých životních událostí, rozhodnutí a administrativních procesů.

Umělá inteligence bude schopna samostatně vytvářet spisy, navrhovat další relevantní kroky řízení, sledovat legislativní soulad v reálném čase, upozorňovat na případné nesoulady a archivovat záznamy automaticky. Tento přístup umožní efektivnější řízení agend, rychlejší vyhledávání relevantních informací a lepší propojení jednotlivých úkonů mezi úřady. Díky tomu bude správa dat méně administrativně náročná, lépe auditovatelná a připravená na integraci s dalšími digitálními službami, včetně AI asistence pro občany i státní instituce.

Role úředníka bude v tomto řetězci i nadále důležitá, avšak odlišná od té současné. Na konci celého procesu bude po určitou dobu stále nezbytná lidská přítomnost, která zajistí finální verifikaci a odpovědnost za výsledné výstupy. Samotný procesní návrh, přípravu rozhodnutí i jejich průběžné vyhodnocování však již budou zajišťovat AI agenti. Úloha úředníka v éře umělé inteligence se tak postupně posune od rutinní administrativy především ke kontrolní a validační roli.

Rozhodující otázka naší doby

Zohledníme-li vše výše uvedené, stojíme tak před zásadní otázkou, jak jako společnost naložíme s érou umělé inteligence. Přijmeme ji jako výzvu, naučíme se s ní pracovat, vytvářet vlastní digitální asistenty a využívat AI ke zrychlení a zpřesnění procesů? Nebo podlehneme pohodlnosti a setrváme u postupů, které nám dosud fungovaly? AI nám dnes dává jedinečnou příležitost učit se rychleji než kdykoli v historii, osvojovat si nové dovednosti přirozeněji než dřív a přebírat odpovědnosti, které byly ještě nedávno nedosažitelné.

Budoucnost bude patřit těm, kteří se dokážou učit, kteří chápou sami sebe a své možnosti a jsou schopni rozvíjet a systematicky zlepšovat to, co už umí. Nejde jen o znalost technologií, ale o schopnost adaptace, kritického myšlení a využití nových nástrojů ke smysluplné práci.

Rok 2000 byl začátkem digitalizace, rok 2025 otevřel éru umělé inteligence. Rok 2050 ukáže, zda jsme dokázali tyto příležitosti aktivně využít a proměnit je ve skutečný posun směrem k moderní, efektivní a propojené společnosti.

Marek Řezáč, strategický ředitel společnosti Gordic

Zdroj: časopis CzechIndustry 4/2025