Oldřich Egem: Bylo toho moc

„Pane svědku, nabízel vám obžalovaný něco do prodeje?“

„To máte tak, pane předsedo,“ začal zeširoka Jan Drhlík, pensista a kvalifikovaný překupník, „já si sice občas přivydělám, ale vždycky jen poctivě!“

„Nikdo vám zatím nevytýká nepoctivost,“ přerušil svědka předseda trestního senátu, „kdybyste však mohl jít přímo k věci, bylo by nám to milejší.“

„Máte pravdu,“ souhlasil nápadně rychle pan Drhlík. „Tak tedy Mink, jako tenhle pán,“ ukázal na obžalovaného za sebou, „mi nedávno přinesl kufřík plný šperků. Bylo toho moc!“

Ano, bylo toho tolik, že se zalekl i ostřílený překupník. Snad kdysi, to by byla jiná, ale komu by to dneska všechno prodal? A tak Minka shodil. Spisovně řečeno šel jeho nabídku ohlásit na příslušné místo…

Začalo to vlastně náhodou. Mink se tehdy od časného rána potuloval po městě. Kolem sedmé hodiny ho zahnal déšť do průjezdu měšťanského domu. Tam uviděl mladou ženu odmykající postranní vchod, zřejmě do nějaké provozovny. Od klíče, kterým si odmykala, visely na kroužku další, mezi nimi i klíče od bezpečnostních schránek. Na tohle měl Mink odjakživa dobré oko. Když se pak přesvědčil, že ta paní nemohla jít jinam než do obchodu s klenoty, začalo v něm pracovat podvědomí kdysi slavného lupiče. Tak starý přece ještě není, aby nedokázal odvést pořádnou práci.

Od té chvíle se Mink ometal kolem klenotnictví častěji. Zjistil si bezpečně, že mladá žena je tam vedoucí a do krámu dochází každý den skoro o hodinu dřív než prodavačky. Průjezd byl sice ráno používán též obyvateli domu, ale na děti jdoucí do školy bylo v ten čas ještě brzo, zatímco na nákup v mlékárně skoro pozdě. S náhodným chodcem pak musím počítat – to už je riziko povolání…

Déšť zahnal Minka znovu do průjezdu měšťanského domu. Vlastně už jen čekal na takové počasí, které by ospravedlňovalo jeho pobyt v místech, kde neměl co pohledávat. Ani tentokrát si ho mladá žena téměř nevšímala. Když našla potřebný klíč, zastrčila jej do zámku a dvakrát jim otočila. Ostatní klíče zacinkaly na kroužku. Mink se uklidnil. Jeho plán byl přesný!

Vedoucí klenotnictví odemkla, vytáhla klíč ze zámku a vkročila do dveří. V tu chvíli se Mink rozhlédl a nastražil uši. Nikde nikdo! Přiskočil a rozrazil pomalu už se zavírající dveře. Žena slabě vykřikla. Mink za sebou rychle zabouchl.

Stačilo jen pohrozit, ale Mink pro jistotu přivázal ženu k židli v tmavém kumbálku.

Co bylo dál, není snad třeba příliš rozvádět. Mink se nejdřív podíval na hodinky a zjistil, že má úplně jistých nejméně čtyřicet minut. Tolik času leckdy ani nemíval, a přesto to vždy zvládl. Potom otevřel příslušnými klíči jinak daleko hůře dobytné bezpečnostní schránky. Nakonec spolykal přinesený kufřík vše, co do něho hrabivé lupičovy ruce nahrnuly. S vybíráním šperků se Mink nezdržoval. Věděl, že nic tak příliš cenného v obchodě stejně nebude.

Lup odnesl panu Drhlíkovi, s nímž měl občas určité styky. Leč pan Drhlík to tentokrát nechtěl. Vyvstal totiž problém, kam s tím, když toho bylo tolik. Mink však na něho silně naléhal, a tak si starý překupník zahrál na poctivce…

Vyšlo mu to. Do věznice odešel jen Mink, který bude moci deset let přemýšlet o tom, že tohle se mu za jeho mladých let po zdařilé loupeži nikdy nestalo.

Oldřich Egem Minisoudničky, V a N Novinář 1971