Omrznutí. Oznobení

Ve zmrzlých a chladem ztuhlých částech těla lidského vzniká, byly-li náhle opět zahřáty, zvláštní zánět, který se prozrazuje červeným nebo modravým, velmi bolestivým otokem. Ve tkani dochází k tvorbě výpotku, a může nastati hnisání, ba i snět. Oznobeniny (Perniones) jsou růži podobné záněty kůže spojené se stluštěním; dle stupně omrznutí bývá otok různě vyvinut; k němu druží se svědění, palčivost, horko a bodavé bolesti. Příznaky ty vystupují a zase mizejí, dle toho, jak se roční doby střídají, jak střídá se teplo se zimou. Bylo-li omrznutí značnější, tvoří se puchýře na tomto nádoru, které popraskají a tvoří pak tvrdošíjné, rozlézavé vředy, které mohou, byly-li zanedbány, vésti ke sněti, ba i k otravě krve.

Mnohé osoby jsou k oznobeninám náchylny, zvláště slabé a neduživé, jemné a delikátní bytosti. Lidé, kterým se potí nohy, zhusta trpívají omrzlinami na nohou. U jiných vede k oznobeninám jejich povolání, např. prodávání v nevytopených krámech, kde i mechanické vlivy, nárazy atd. vliv malé teploty podporují a z pouhé oznobeniny vřed vyvoditi mohou. Obyčejně vznikají rychlým zahřátím stuhlých a zároveň obyčejně i vlhkých částí těla. Je tedy škodlivo dávati ruce, které v mrazu ztuhly a ozábly, k teplým kamnům nebo do teplé vody.

Abychom odstranili omrzliny, které ještě nezvředovatěly, musíme je znenáhla, po stupních nechat rozmrznouti a pozvolna je oživovati. Za tím účelem možno je pilně tříti sněhem nebo studenou vodou, načež se osuší bedlivě. Pak trou se flanelem a zaobalí do flanelu. Znenáhla přechází se ke studené vodě s pálenkou, octu, kafrovému líhu, líhu Mindererovu, olověné vodě. Jsou-li bolesti velmi citelné, dlužno sáhnouti k lékům, které mírní bolesti. Za tím účelem vtírá se do kůže onemocnělé máslo kakaové, vaselina. Známý prostonárodní prostředek proti oznobeninám jest truhlářský klih. K tomu cíli užívá se uvařeného klihu dosti hustého, jenž rozestře se hustě na plátno a přiloží k nemocnému místu. Klih může býti tak horký, jak se bez bolesti snese. Náplast taková nechá se na kůži tak dlouho, až odpadne. Tato manipulace může se dle potřeby opakovati. Kdo má smysl pro čistotu a úhlednosti, jistě nezvolí léčbu tuto, kterou ani nedoporučujeme, neboť v klihu může býti všelicos, co může malé ranky v kůži infikovati.

Také jodová tinktura jest osvědčený lék proti oznobeninám. Tinkturou potírají se oznobeniny každý večer. Protože však ono místo na kůži se tím zbarví do hněda, což trvá velmi dlouho a nehezky se vyjímá, možno jí hlavně na nohou užíti. Berthold doporučoval odvar duběnkový. Duběnky roztlukou se v hmoždíři na hrubo. Tři díly duběnek (dle váhy) vaří se pak v hliněném hrnci se 16 částmi dešťové vody. Po vychladnutí se tekutina scedí, načež se buď vícekrát denně přikládají k oznobeninám roušky nasáklé tímto roztokem anebo se do něho namáčejí nohy. Tu jest ovšem žádoucí, aby byl roztok opět ohřát. Na základě svých zkušeností potvrzuje Klencke, že oznobeniny po takovémto léčení již v několika dnech mizejí, otok a tuhost veškerá se ztrácí. Také můžeme si opatřiti z lékárny roztok tanninu, jímž navlhčujeme náčinky, pilně je přikládajíce. Ale kyselina tříslová dělá skvrny na prádle, které stěží lze odstraniti, i nutno si počínati opatrně.

Vředy z oznobenin obvazují se mulem s mastí zinkovou; nechtějí-li se hojiti, musí zakročiti lékař. Oblíben byl lék Rustův, jenž skládá se ze stejných dílů kyseliny dusičné a vody skořicové. Tekutinou touto potírají se oznobená místa jednou denně, čímž pokožka se svraští a odloučí. Lék ten do rukou obecenstva dáti bych se však velmi rozmýšlel. Z náplastí proti oznobeninám sluší uvésti mýdlovou náplast.

Přes to, že bylo udáno dosti prostředků, vzdorují omrzliny mnohdy velmi urputně všemu léčení. Tu obecenstvo sahá k prostonárodním prostředkům, které mají mnohdy také účinek. Krámští sluhové, které obyčejně trpívají oznobeninami, užívají zeleného mýdla, které vtírají ráno a večer, také několikráte za dne do rukou, zabalujíce je pak koženými tlustými rukavičkami. Jiní myjí si ruce močí. Tento obyčej je však rozhodně zvrácený a nebezpečný, neboť se tu bolavá místa znečistí. Vůbec pak není moč, ač čerstvá moč zdravého člověka neobsahuje bakterií, žádný přiměřený lék. Jistě je jedovata. Ony doby, kdy se s nevšední oblibou zvláště podobné látky za léky vybíraly, pominuly již na dobro (tzv. léčba hnusem).

Velice častý zjev jest omrznutí ucha vlastně boltce. Třeba mu tedy věnovati zvláštní stať. Těžké případy mívají v zápětí úplnou nebo částečnou ztrátu boltce, takže jest pak hlava dotyčného nebožáka velmi citelně znetvořena. I když však nedostoupilo omrznutí takového stupně a podařilo se vše upraviti, zbývá tu náchylnost k podobným afekcím, které se pak vždy vracejí za studeného počasí. Abychom omrznutí uší předešli, nutno je v mrazivém počasí venku častěji nahou rukou tříti, v před i vzad, pohybovati jimi ke tváři, tlačiti a hnísti. Dále třeba se varovati všeho náhlého zahřátí; když jsme vstoupili do vytopené místnosti, nesmíme jíti hned k horkým kamnům, nýbrž ohřívati se znenáhla ve prostorech domu stále teplejších a uši mírně při tom tříti. Dvojnásobné obezřetnosti je třeba, když boltec byl již jednou omrzlý. I v létě a za chladnějších dob ročních nutno boltce častěji studenou vodou mýti nebo užiti k omývání tomu studené směsi ze

240 grammů růžové vody,

3 grammy kamence,

3 grammy boraxu a

11 grammů tinktury benzoové.

Rozumí se samo sebou, že tato manipulace musí se díti v pokoji, nevydáváme-li se totiž hned potom zimě na pospas. Vlhké ucho omrzne ještě spíše.

Omrznutí boltce může dostoupiti různého stupně. Nejmírnější forma vyznamenává se zrudnutím kůže, lehkým otokem a silným svěděním a pálením, které ji citelno zvláště v teple. Znenáhla zrudnutí bledne a nabývá barvy olověné. Za teplého počasí mizejí tyto zjevy, vracejí se však opět, když nastala zima. Při prudším stupni bývá ucho z počátku bledé, později však temně červené; pak vzniká otok, bolestivé svědění a bodání. Po té naskakují puchýře a objevují se mokvající místa, po nichž zbývají ploché puchýře, které mnohdy splývají a plní se krvavě červenou tekutinou. Odloučí-li se pak pokožka, vznikají bledé, krvavé a bolestivé vředy, které snadno sesnětiví. Bylo-li omrznutí ještě prudší, vzniká po silném pálení a prudkém svědění boltce úplná necitlivost, ucho ztvrdne, zbledne a odumírá. Mezí zmrtvělou a živou částí utvoří se zánětlivá hraničná čára (demarkační).

Při lehčích formách postačí obklady s ledovou vodou, sněhem. Také se tu osvědčují náčinky se studenou vodou olověnou nebo Goulardskou. Kromě toho musíme boltec chrániti proti vzduchu. Při těžším stupni omrzlin ucha možno si počínati podobně, nutno však důtklivěji a déle studené náčinky přikládati. Teprve potom a tu velmi pozvolna může se ucho zahřívati, jinak by se utvořily puchýře. Vznikla-li místa mokvavá a vředy, obvazujeme je rouškami s Goulardskou vodou. Utvořilo-li se tzv. divoké maso, bude je přivolaný lékař nejspíše leptati roztokem lapisu nebo předepíše některou přiměřenou mast. Při třetí, nejtěžší formě omrznutí nutno hned povolati lékaře. Nežli přijde, nechť prodlévá nemocný v některé studené místnosti a přikládá si k uchu sníh nebo vak s ledem, nemá-li sněhu, při tom nesmí se boltec tříti nebo pohybovati. Teprve když pozorujeme na boltci opět známky života a když opět stal se ohebným, možno jej tříti studenou vodou. Když nabyl zase života, zanítí se a prudce pálí. Obklady s kafrovým octem zmírní pálení a předejdou sesnětivění boltce.