.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Největší světoví dluhopisoví investoři začínají naopak sázet na vývoj, který by hypotéky v Česku dále, citelně zlevnil. Například největší americká banka JP Morgan nebo PIMCO, jeden z největších dluhopisových fondů světa, nyní sázejí na to, že dopad války v Íránu bude tak drtivý, že zapříčiní fatální ochromení světové ekonomiky.
Válka sice nejprve vyvolá inflační šok, který se však záhy promění v šok v podobě těžkého hospodářského útlumu, krize, ba recese. Tento šok mohou ještě umocnit centrální banky, pokud budou reagovat na prvotní inflační šok až přílišným zvýšením základních úrokových sazeb, z definice krátkodobých.
Dlouhodobé dluhopisové výnosy, tedy vlastně dlouhodobé úrokové sazby, by měly ovšem po čase začít citelně klesat, ruku v ruce s tím, jak rostoucí masa investorů přijme za svoji vyhlídku celosvětové těžké hospodářské krize. Na kterou nakonec budou muset reagovat i centrální banky, snižováním svých úrokových sazeb.
Mezi dluhopisy pak investoři sázejí obzvláště na ty, které byly v poslední době zásadně „bity“. Například společnost TT International Asset Management nyní nakupuje dluhopisy vlády české a polské, ale také dolarové dluhopisy libanonské a venezuelské.
Pokud bude více a více mezinárodních investorů nakupovat české dluhopisy, jako pojistku proti celosvětové krizi a aby si „zamkli“ jejich nynější výrazný výnos, jejich cena poroste, zatímco výnos bude klesat.
S poklesem výnosu dluhopisů se pak dostaví také pokles hypotečních sazeb v Česku.
Ostatně i dnešní vývoj na světových dluhopisových trzích napovídá, že investoři začínají přehodnocovat svůj pohled na to, jaký bude ten nejničivější dopad války v Íránu. Pozvolna ustupují od názoru, že bude spočívat ve výrazně navýšené inflaci, místo toho se v rostoucí míře obávají právě devastujícího účinku na výkonnost světové ekonomiky.
Přes dnešní další růst cen ropy Brent, přes víkendové zapojení Hútíů, jemenských povstalců, do války v Perském zálivu, tedy přes otevření jakési druhé válečné fronty dnes výnosy dluhopisů zatím klesají. Třeba desetiletých dluhopisů vlády USA, ale i Česka. Pokud by se investoři nadále obávali hlavně inflace, jíž vysoké ceny ropy způsobí, dluhopisové výnosy by zřejmě narůstaly.
Dva největší provozovatelé čerpacích stanic v ČR vykazují o desítky procent vyšší marže, než je běžné, zjistila největší švýcarská banka UBS
Dva největší provozovatelé čerpacích stanic v Česku, polský Orlen a maďarský MOL, nyní vykazují nadstandardní rafinační marže, plyne z údajů největší švýcarské banky UBS. Jsou podle ní vyšší o desítky procent. V Česku přitom provozují dohromady takřka 750 čerpacích stanic a jejich cenotvorba má tudíž zásadní podíl na tom, že pohonné hmoty v důsledku války v Íránu zdražují v Česku jedním z nejvýraznějších temp v EU, jak tento týden zjistila Evropská komise.
Rafinační marže obou společností znatelně vzrostly v důsledku války v Perském zálivu. Kvůli souvisejícímu prakticky úplnému zablokování Hormuzského průlivu íránskými vojsky přišel svět o podstatnou část využitelné rafinační kapacity, té právě z oblasti Perského zálivu. Rafinérie ve zbytku světa si tak díky slabší konkurenci mohou stanovovat vyšší cenu za své produkty a navyšovat marži. Přitom její navýšení zdůvodní zvýšením cen ropy, k němuž blokáda Hormuzského průlivu vede pochopitelně také.
Tato vyšší rafinační marže se pak odráží ve vyšší ceně velkoobchodně prodávaných ropných produktů. Ty tak zdražují výrazněji než samotná surová ropa. Například velkoobchodní nafta zdražila na rotterdamské komoditní burze od počátku úderu na Írán koncem letošního února o zhruba 86 procent, zatímco ropa Brent za stejnou dobu zdražila „pouze“ o nějakých 55 procent (viz graf Bloombergu).
Rafinační marže maďarského MOL se koncem března blížila ke 30 dolarům na barel, plyne z dat UBS, zatímco pětiletý průměr pro stejnou část roku se pohybuje mírně pod 20 dolary za barel. To představuje nynější o zhruba 50 procent vyšší marži, než jakou podnik vykazuje obvykle. V případě Orlenu činí rafinační podle UBS nyní zhruba 25 dolarů za barel, kdežto pětiletý průměr odpovídá nějakým dvaceti dolarům za barel. Jedná se tedy o nárůst v rozsahu přibližně 25 procent (viz graf níže).
Růst rafinačních marží přitom u vertikálně integrovaných podniků, které disponují jak vlastními rafinériemi, tak čerpacími stanicemi, často podněcuje vzestup také marží maloobchodních, pokud tedy nedojde ke zkrocení marží administrativním zásahem státu. Pro takový či podobný zásah už se v uplynulých týdnech a dnech rozhodly vláda maďarská, slovenská, a nakonec i polská. Hrozí tak, že si ušlé zisky budou chtít jak MOL, tak Orlen kompenzovat tak či onak na českém řidiči.
V nezregulovaných podmínkách přitom poměrně vysoká rafinační marže mnohdy funguje jako „psychologické a tržní krytí“ pro růst marže maloobchodní. Tak jako růst cen surové ropy představuje záminku k ještě výraznějšímu vzestupu cen velkoobchodní nafty, vzestup cen velkoobchodní nafty – a růst příslušné rafinační marže – představuje záminku k navýšení marže u samotné čerpací stanice, tedy marže maloobchodní.
V případě vertikální integrace jsou rafinérie a pumpy sice jedna firma, ale tváří se jako cizí. Když cena velkoobchodní nafty na burze, například v Rotterdamu, vyletí nahoru, Orlen či MOL na svých pumpách okamžitě zdraží. Veřejnosti zahlásí následující: „My nic, to trh! Podívejte se na burzu, tam je to drahé, my musíme zdražit taky, abychom měli na další nákup.“
Ve skutečnosti jim tato vysoká cena na burze, kterou sami pomáhají tvořit jako velcí výrobci, vygenerovala znatelně nadstandardní rafinační marži, kterou dokumentuje banka UBS. Orlen či MOL tedy nezdražují proto, aby „přežily“, nýbrž proto, že jim trh dovolil prodat své levně vyrobené palivo za relativně vysokou cenu. Burzovní cena, na niž se odvolávají, jim slouží jako legitimní omluva pro vysokou cenu na stojanu čerpací stanice.
Tento efekt využívá stavu mysli řidičů během krize. Když se v médiích mluví o blízkovýchodní válce či energetické krizi, spotřebitel je psychologicky připraven na nejhorší. Celá petrochemická industrie v médiích rozhlásí cosi v tom smyslu „Je krize, buďte rádi, že palivo vůbec je.“
V tomto nastavení lidé přestanou řešit rozdíl 50 haléřů nebo jedné koruny na litru. Orlen či MOL toho mohou využít k tomu, aby si k už tak vysoké ceně přihodily o něco vyšší maloobchodní marži. Vědí, že zákazník v šoku nezkoumá detaily a prostě natankuje, protože se bojí, že zítra to bude ještě dražší.
Orlen vlastní český podnik Unipetrol, tedy i české rafinérie, k tomu dalších bezmála 450 tuzemských čerpacích stanic. MOL provozuje v ČR přes 300 pump. Navíc jeho dceřiná firma, Slovnaft, představuje významného dovozce ropných produktů do ČR. Letos v lednu bylo Slovensko druhým největším dovozcem ropných produktů typu nafty do ČR, po Německu, a to s podílem zhruba 17 procent na celkovém množství importu ropných produktů, plyne z dat ČSÚ.
Pohonné hmoty zdražují v Česku v důsledku války v Íránu jedním z nejvýraznějších temp v rámci EU. Motorová nafta v ČR zdražila v reakci na válku, ve dnech 2. až 23. března 2026, v druhém nejvýraznějším procentuálním rozsahu ze všech zemí EU, a to v přepočtu do eur o 40,2 procenta, plyne z dat Evropské komise. V EU jako celku ceny nafty přidaly ve sledovaném období ve v přepočtu do eur 26,7 procenta. Výrazněji než v Česku zdražila nafta už jen ve Švédsku, a to 42,2 procenta (viz graf níže).
V ČR nadprůměrně zdražuje kvůli válce v Íránu také benzín. V daném období se jeho cena zvýšila o 21,1 procenta, zatímco v EU jako celku o 13,7 procenta. Ve zdražení benzínu tak Česku náleží „až“ čtvrtá příčka v EU, po Švédsku, Polsku a Rakousku. Nafta je ovšem v rámci české ekonomiky mnohem důležitější než benzín, neboť její spotřeba představuje – alespoň podle údajů České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu za loňský rok – 73 procent spotřeby pohonných hmot.
Nejméně pohonné hmoty zdražily v daném období 2. až 23. března v Maďarsku, na Slovensku a ve Slovinsku, kde vzrostly vesměs v rozsahu do deseti procent, jak v případě benzínu, tak nafty. Na Maltě zůstaly beze změny, neboť tam ceny striktně fixuje stát.
Nová data Evropské komise tak dokládají, že i když válka v Íránu výrazně zvedá cenu ropy celosvětově, reakce cen pohonných hmot v jednotlivých zemích EU je značně odlišná. Důvodem je jak rozdílné daňové zatížení pohonných hmot v jednotlivých zemích EU, tak odlišný přístup k cenotvorbě v oblasti pohonných hmot, tak různý přístup k administrativním zásahům do cen paliv.
Poměrně nízké zvýšení cen pohonných hmot v Maďarsku a na Slovensku si mohou firmy odtamtud, zmíněné MOL či Slovnaft, kompenzovat na trhu českém, kde mají zásadní podíl.
První měsíc války v Íránu zajistil českému státu o zhruba 850 milionů korun vyšší inkaso daní z benzínu a nafty. Letos si může přijít na dalších extra 15 miliard
V dnech 27. února až 27. března 2026 daňové inkaso státu z pohonných hmot stouplo z důvodu války v Íránu o zhruba o 850 milionů korun (v porovnání se situací bez války, tedy pokud by ceny paliv zůstaly na úrovni z konce února). Pokud by se ceny pohonných hmot pohybovaly kolem nynější úrovně po zbytek roku, státu to zajistí dalších zhruba 15 miliard korun letošních dodatečných daňových příjmů z vyššího daňového inkasa z nafty a benzínu.
Pokud by probíhající válka v Íránu trvaleji zvedla ceny pohonných hmot v Česku, státu se výrazně zvýší příslušné daňové inkaso. Jestliže tedy vyšší cena pohonných hmot neodradí významnější část motoristů od cestování vozem. Pokud by ale došlo vlivem dražší ropy k růstu cen pohonných hmot modelově z 33,30 Kč/l (průměrná cena pohonných hmot, benzínu a nafty, dne 27. února, v předvečer zahájení úderu USA a Izraele na Írán) na 44,70 Kč/l (průměrná cena ze dne 27. března, opět dle CCS), takové výraznější omezování cestování by se ještě konat nemuselo.
Při ceně benzínu 33,60 Kč/l (jeho průměrná cena dne 27. února 2026) řidič při natankování každého litru na spotřební dani odvedl 12,84 Kč a na DPH 5,83 Kč. Z litru benzínu tak státu odvedl 18,67 Kč. Při ceně 41,40 Kč/l, platné k 27. březnu, to ale už je 12,84 Kč na spotřební dani a 7,18 Kč na DPH, tedy 20,02 Kč. Při navýšení ceny litru benzínu o 7,80 Kč, k němuž došlo mezi 27. únorem a 27. březnem, tak stát z každého prodaného litru získá o 1,35 Kč více.
V Česku se v roce 2025 spotřebovalo 2,424 miliardy litrů automobilového benzínu, plyne z údajů České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. Pokud by taková spotřeba platila i letos – tedy řidiči by kvůli vyšším cenám spotřebu ponechali na úrovni loňska –, český stát by při zvýšení ceny benzínu o 7,80 Kč/l na litr získal v ročním vyjádření navíc 3,272 miliardy korun, což odpovídá zhruba 273 milionům korun měsíčně.
Vzhledem k tomu, že v prvních dvou měsících roku byly ceny ještě poměrně nízké a citelně se zvyšovaly až v přiblížené periodě od 27. února do 27. března 2026, navýšené inkaso je třeba v celé výši vztáhnout k devíti zbývajícím měsícům roku a v poloviční výši k měsíci březnu, takže představuje takřka 2,6 miliardy korun (při předpokladu, že ceny budou po zbytek roku kolísat kolem současné úrovně).
K tomu je tedy ovšem připočíst navýšené inkaso z nafty. Při ceně motorové nafty 33 Kč/l (platné k 27. únoru) řidič při natankování každého litru na spotřební dani z ní odvedl 9,95 Kč a na DPH 5,72 Kč. Z litru nafty tak státu odvedl 15,67 Kč. Při ceně 47,90 Kč/l, platné k 27. březnu, to ale už je opět 9,95 Kč na spotřební dani, ale již 8,31 Kč na DPH, tedy 18,26 Kč. Při navýšení ceny litru nafty o 14,90 Kč tak stát z každého prodaného litru získá o 2,59 Kč více.
V Česku se v roce 2025 spotřebovalo 6,502 miliardy litrů motorové nafty. Pokud by taková spotřeba platila i letos – tedy řidiči by jako v případě benzínu kvůli vyšším cenám spotřebu ponechali na úrovni loňska –, český stát by při zvýšení ceny nafty o 14,90 Kč na litr získal v ročním vyjádření navíc 16,84 miliardy korun, což odpovídá zhruba 1,4 miliardy korun měsíčně.
Vzhledem k tomu, že v prvních dvou měsících roku byly ceny ještě poměrně nízké a citelně se zvyšovaly až v přiblížené periodě od 27. února do 27. března 2026, navýšené inkaso je třeba v celé výši vztáhnout k devíti zbývajícím měsícům roku a v poloviční výši k měsíci březnu, takže představuje přes 13,3 miliardy korun (při předpokladu, že ceny budou po zbytek roku kolísat kolem současné úrovně).
Celkově si tak stát letos od března do prosince může vylepšit hospodaření díky vyššímu inkasu dohromady jak z prodeje benzínu, tak nafty, o 15,9 miliardy korun, měsíčně o zhruba 1,6 miliardy korun. Za celý rok, pokud by hypoteticky navýšené ceny platily hned od začátku ledna, by si přišel dokonce na dodatečných 20,1 miliardy korun.
V dnech 27. února až 27. března 2026 pak daňové inkaso státu z pohonných hmot stouplo z důvodu války v Íránu o zhruba o 850 milionů korun (v porovnání se situací bez války, tedy pokud by ceny paliv zůstaly na úrovni z konce února). Pokud by se ceny pohonných hmot pohybovaly kolem nynější úrovně po zbytek roku, státu to zajistí dalších zhruba 15 miliard korun letošních dodatečných daňových příjmů z vyššího daňového inkasa z nafty a benzínu.
O víkendu si Češi opět posunuli hodiny o šedesát minut dopředu. Přitom zrušením změn času by každý Čech „vydělal“ 16 600 Kč
Změna je drahý relikt minulosti s nulovým přínosem a škodami převyšujícími úspory více než 2000krát
Střídání zimního a letního času se pod dlouhá desetiletí obhajovalo jako „hospodárné opatření“, které má šetřit energii. Jenže ekonomika 21. století už dávno nestojí na petrolejkách a lampách, které se díky slunci rozsvítí o hodinu později. Moderní prosperita se opírá o produktivitu a schopnost soustředění. A právě v tomto ohledu začíná změna času vycházet společnost draze.
Výzkum London School of Economics ukazuje, že po započtení dopadů na zdraví, produktivitu i kvalitu života by zrušení změny času mohlo odpovídat zlepšení blahobytu zhruba 754 eur na osobu ročně. Tento údaj nepředstavuje přímou finanční ztrátu, ale peněžní vyjádření dopadu na kvalitu života. Pokud zohledníme nižší ekonomickou úroveň Česka (zhruba 90 % průměru EU v HDP na obyvatele v paritě kupní síly), odpovídal by to zhruba 679 eurům na osobu ročně, tedy přibližně 16 600 korun. Pro celou českou ekonomiku by to představovalo zhruba 180 miliard korun ročně.
Ve srovnání s touto sumou působí údajný energetický přínos střídání času téměř komicky. Úspora elektřiny se v tuzemsku odhaduje na zhruba 84 milionů korun ročně. Jen si to srovnejte: ztráta je více než dvoutisíckrát vyšší než domnělý zisk.
Přitom podstatná část těchto nákladů zůstává skrytá pod hladinou. Únava, nižší výkonnost v kancelářích i fabrikách, vyšší nemocnost nebo zbytečná chybovost se rozlévají jako jed napříč celým hospodářstvím.
Argument o úspoře energie navíc v digitálním věku zcela ztratil pevnou půdu pod nohama. Vědecký konsensus je proto neúprosný: úspory elektřiny jsou naprosto minimální a v mnoha případech může být paradoxním výsledkem i vyšší celková spotřeba.
Není proto divu, že veřejnosti už dochází trpělivost. Podle průzkumů agentury STEM/MARK vadí střídání času většině Čechů. Odpor navíc logicky roste s věkem, jak se tělo hůře vyrovnává s těmito umělými šoky. I když se lidé neshodnou, zda ukotvit natrvalo čas letní, nebo zimní, v jednom mají jasno: současný stav nevyhovuje nikomu.
Evropská unie si tento problém uvědomila už před lety. Ve veřejné konzultaci v roce 2018 se rekordní počet milionů Evropanů vyslovil pro konec tohoto rituálu a Evropský parlament následně zrušení podpořil. Jenže pak narazila racionalita na bruselskou realitu a neschopnost členských států se dohodnout, které časové pásmo si vlastně nechat. Výsledkem je paralýza: víme, že systém je rozbitý a drahý, ale raději ho zachováme, protože změna by vyžadovala příliš mnoho diplomatického úsilí.
Čím déle budeme tento přežitek udržovat při životě, tím déle budeme všichni platit vysokou daň za řešení, které už dávno patří do muzea průmyslové revoluce, nikoliv do 21. století.
Írán skrze své spojence otevřel druhou frontu války v Perském zálivu
Může dojít k zablokování Brány nářků a dalšímu prudkému zdražení ropy a pohonných hmot i v Česku
Jemenští povstalci Hútíové, spojenci Íránu, v sobotu zahájili ostřelování Izraele balistickými raketami. Otevírá se tak druhá fronta války v Perském zálivu. Povstalci, kteří se dosud do války nezapojovali, hrozí, že budou v útocích pokračovat, dokud budou trvat údery na Írán a jeho další spojence typu Hizballáhu.
Pokud by se Hútíům podařilo zablokovat Bránu nářků (Báb-al-Mandab), průliv mezi Jemenem a Džibutskem (viz mapa níže), dále citelně zdraží ropa a cena motorové nafty v Česku by takřka jistě průměrně celorepublikově překonala psychologickou úroveň 50 Kč/l. Byla by tak nominálně dražší než kdykoli po invazi Ruska na Ukrajinu.
Bránou nářků procházelo takřka 10 % světového obchodu, než jemenští povstalci se svými útoky na plavidla koncem roku 2023 začali. Pak je koalice vojsk USA, Izraele, Saúdské Arábie a Británie na čas zahnala. Nyní se „probouzejí“ a fakticky právě otevírají druhou frontu probíhající války.
Blokáda Brány nářků by představovala problém hlavně pro Saúdskou Arábii. Ta nyní podstatnou část své ropy, kterou nemůže vyvážet Hormuzským průlivem, jejž prakticky zcela blokuje Írán, přepravuje ropovodem k pobřeží Rudého moře. Odtamtud ji již tankery vyváží, zhusta do Asie, tedy právě Bránou nářků.
Pokud Írán skrze akce jemenských povstalců Bránu nářků opravdu zablokuje, jako se mu to daří v případě Hormuzského průlivu, bude muset saúdskoarabská ropa mířit do Asie skrze Suezský průplav a obeplutím prakticky celé Afriky, což se samozřejmě notně prodraží.
Blokáda Brány nářků by ale nebyla dobrou ani například pro Rusko, které Rudé moře využívá pro svůj vývoz do Asie, jež v době odpojování Evropy od jeho energetických dodávek představuje stále významnější alternativní odbytiště.
