Když rozdvojil se dne 14. května 1869 utrakvistický profesorský sbor zemského polytechnického ústavu v království Českém v český a německý, přešel dosavadní profesor stavby strojů, Gustav Schmidt, do sboru německého. Na obsazení profesury této pro český polytechnický ústav vypsal zemský výbor ihned veřejnou soutěž. O došlých 7 žádostí rozhodoval český, tehdy jedenáctičlenný sbor ve schůzi dne 21. července 1869. Jeho rozhodnutí pro prvého asistenta při stolici stavby strojů na polytechnice v Curychu, Augusta Salabu, bylo nejvýše šťastné! Získána pro školu znamenitá síla, jež byla její ozdobou od počátku plnou protiváhou síle na škole německé, získán vzorný učitel, reformátor, nejpřednější učenec, energický pracovník, veliký člověk a geniální inženýr! Stal se reprezentantem strojního odboru na potomní české vysoké škole technické, jemuž položil pevné základy, jak vědecké, tak jazykové, neboť přednášel hlavní předměty, nejdříve celou stavbu strojů, později teoretickou nauku o strojích a technickou mechaniku. Památka tohoto věhlasného muže zůstane trvale spiata s jmenovaným odborem, v jehož dějinách zaujímati bude vždy nejčestnější místo!
Salaba narodil se 12. března r. 1840 v Bohorodčanech u Stanislavova v Haliči, z rodičů českých, pocházejících ze Semil u Železného Brodu. Jeho otec Antonín byl nejdříve panským úředníkem, potom finančním komisařem. August navštěvoval školy ve Lvově a Samboře, načež absolvoval v letech 1853-58 technickou akademii ve Lvově. Chtěje se státi architektem, poslouchal ve školním roce 1858-59 výklady tohoto oboru na akademii výtvarných umění ve Vídni. Vstoupiv do praktického života, působil nejdříve ve stavebním oddělení úřadu pro saliny ve Lvově, načež byl v letech 1861-1864 suplentem na vyšší státní reálné škole tamtéž. Již v tomto postavení uveřejnil r. 1863, tedy ve stáří 23 let, v „Zeitschrift des österr, Ingenieur – und Architekten – Vereines“, obšírné pojednání „Pokus teorie Schmirchovy mostní soustavy“ jímž rozřešil tou dobou spornou otázku technickou.
Jelikož nebyl by mohl uplatniti svých znalostí v úzkých školských poměrech a působení na haličských reálkách neskýtalo mu vyhlídek do budoucna, rozhodl se odejíti do ciziny. Doporučen byv proslulým profesorem Releauxem, dostal místo konstruktéra v akc. strojírně v Bayenthalu u Kolína n. R. Později převzal vedoucí místo v mostárně firmy Bratří Deckerové v Cannstadtě u Stuttgartu, kde navrhl samostatně několik železničních mostů pro státní wirtemberské dráhy a řídil i jejich montáž. R. 1868 ustanoven byl prvním asistentem při stolici stavby strojů na polytechnice v Curychu, u vynikajícího profesora Veitha, kde setrval až do svého jmenování na český zemský polytechnický ústav v Praze dne 11. srpna 1869. Přednášeti počal ve stud. R. 1869-1870. Tak stal se August Salaba, 29letý, zrozený v cizině, studovaní polsky a německy, získavši praktické znalosti v Německu, řádným profesorem stavby strojů a encyklopedie mechaniky!
S počátku přednášel oba předměty; později byl na svá opakovaná naléhání encyklopedie zproštěn, aby se mohl věnovati výhradně stavbě strojů. Profesuru tuto zastával do konce školního roku 1884-1885, tedy po 16 let, kdy převzal stolici pro technickou mechaniku a teoretickou nauku o strojích, která se uvolnila koncem roku 1883-1884 odchodem profesora Čeňka Hausmanna na odpočinek. Na této učitelské stolici působil až do svého předčasného skonu dne 28. ledna 1894, nedosáhnuv ani plných 54 let.
Profesor Salaba byl učitelem krajně svědomitým a opravdovým; věnoval se svému povolání s plnou oddaností a poctivostí. Znaje praktický život, věděl, co po nastávajících inženýrech žádá a snažil se je pro život ten náležitě vyzbrojiti. Jeho slovní výklad byl zhuštěný, výstižný a přiléhavý. Dovedl podati v málo hodinách tolik, nač potřeboval jiný celý semestr. Všechny náčrtky prováděl v přednášce na tabuli s neobyčejnou zručností. Byly vždy výstižné, názorné a tak přesné, že se podobaly kresbám, hotoveným v měřítku.
Studium jeho předmětu nebylo nejsnazší, což leželo jednak v podstatě látky samé, jednak v tom, že se Salaba v přednáškách vyhýbal věcem příliš elementárním, považuje je za samozřejmé. Mnohdy jenom napověděl, aby nutil posluchače přemýšleti. Tento způsob podání spolu s přísnějšími požadavky při zkouškách, nepřinesl mu sice popularity u masy posluchačstva, ale získal mu vděčnost všech těch, kdož v jeho přednáškách nalezli výbornou průpravu pro svou budoucnost; těch byl také vždy upřímným rádcem ochotným podporovatelem a zastáncem. Mnoho vynikajících inženýrů přičítá svou zdatnost jenom jemu.
V učitelské činnosti byl reformátorem. Svým vytříbeným smyslem pro konstruktivní účelnost každé jednotlivé strojní části, pro ekonomii materiálu a úhlednost tvarů, vytvořil českou konstruktérskou školu strojnickou. Převzav stolici mechaniky a teoretické nauky o strojích snažil se vyvinouti teorii tak, aby byla pro praxi užitečná a snadno upotřebitelná. Usiloval o její splynutí, vzájemné doplnění a proniknutí s praxí, což byla v tehdejších dobách snaha opravdu nová.
Jsa přesvědčen, že všechny teoreticky odvozené poznatky třeba prakticky nebo pokusně verifikovati, že pro teorii možno získati vhodných podkladů opětně jen zkouškami na strojích a že k správnému porozumění složitým pochodům v pracujícím stroji jest nevyhnutelno stroj opravdu pozorovati a studovati, usiloval od počátku své činnosti na škole o zřízení strojní laboratoře. Po přemožení značných obtíží objednal pro tuto již. r. 1874 parní zkušební stroj, typu cukrovarského, s plochým vedením a dvěma setrvačníky, pojezdný, s kondensací a brzdou, upravený účelně pro různá pokusná měření. Stroj byl před dodáním v továrně zkoušen, ale na škole zkoušky možny nebyly, jelikož chyběla pára. Skutečnost, že všechny zahraniční vysoké školy jsou nyní vybaveny nákladnými strojními laboratořemi, tvořícími jednu z nejdůležitějších vyučovacích pomůcek, jest důkazem, že reformní snahy profesora Salaby se braly správným směrem, a třeba zdůrazniti, že byly projeveny dlouho před tím, než se jinde laboratoře zřizovati počaly.
Salaba byl všestranný, neúnavný pracovník. Jeho čilý duch pudil k stálé činnosti a jevil usilovný zájem o vše, co se v technickém světě událo. Proto nevyhýbal se ani působnosti veřejné. V letech 1878-1879 a 1883-1884 byl rektorem české vysoké školy technické a nejméně devětkráte děkanem, od r. 1875 do 1878 redaktorem „Zpráv Spolku architektův a inženýrů v král. Českém“ a r. 1892-93 předsedou tohoto Spolku. Za jeho předsednictví a jeho vlivem uveden byl v život spolkový orgán „Technický Obzor“.
Zvolen do obecního zastupitelstva města Prahy, zúčastnil se zejména řešení úkolu zásobování města vodou, aktuálního v letech 1875-80, jako člen širší vodárenské komise a předseda i referent užšího odborného komitétu. Když při soutěží na novou vodárnu, usnesené r. 1875, nevyhověl žádný z obou došlých projektů, vypracoval Salaba návrh vlastní. Ač tento nezvítězil, dostalo se mu skvělého uznání, neboť resoluce, odhlasována po 30 letech Spolkem architektův a inženýrů, obsahuje v podstatě tytéž zásady, na nichž byl založen projekt Salabův.
Když pak rozhodnuto, aby místo zamýšlené nové vodárny byly rekonstruovány staré vodárny pražské, pověřen Salaba vyřešením jejich vodních kol. vodárna Novoměstská rekonstruována r. 1878, Staroměstská a Šítkovská později. Železná kola, která Salaba navrhl, vyznamenávala se podstatně lepší účinností, zejména při velké vodě, než jiná kola, pracující v podobných poměrech. R. 1878 byl Salaba předsedou a zpravodajem odborné komise pro opatření Prahy vodou pramenitou a spodní.
Na důkaz všestrannosti Salabovy budiž uvedeno, že r. 1886 indikoval rychlíkovou lokomotivu za jízdy a konstruoval k tomu potřebné zařízení. Byla to u nás prvá indikace toho druhu. Také již tehdy snažil se umožniti výrobu lokomotiv v Čechách.
Jsa výtečný matematik a statik, účastnil se Salaba r. 1890 soutěže na nový most přes Vltavu a Národního divadla v Praze. Navrhl smělou železnou konstrukci z tuhého oblouku, spojeného s vodorovným nosníkem jen svislicemi, staticky neurčitou, jakéž se tehdy konstruktéři mostů vyhýbali. Návrh, v konstrukci bezvadný, založen byl na obsáhlých výpočtech vlastní teorie, proti níž nebylo námitek. Ač byl přijat návrh mostu kamenného, nabyl Salaba svým projektem tak zvučného jména v oboru mostním, že byl později požádán městskou radou pražskou, aby podal společně s profesorem mostního stavitelství na německé vysoké škole technické, Steinerem, dobré zdání o stavu řetězového mostu, nyní Štefánikova. Zjistiv, že některé části mostu nemají dostatečné bezpečnosti, navrhl rekonstrukci a provodil svůj posudek tak znamenitým výpočtem rovněž staticky neurčité soustavy, že týž byl pak vzorem při výpočtu rekonstrukce definitivní, až dodnes se dobře osvědčující.
Povolán tehdejším mistodržitelsvím do komise ke zkoušení Thomasova konstrukčního materiálu, o němž mělo býti rozhodnuto, je-li přípustný pro stavbu mostů, kteráž komise prováděla zkoušky v kladenských železárnách na stroji německého původu (stojatém firmy Homr a Federhaff v Mannheimě), rozhodl se sestrojiti zkušební stroj vlastní soustavy, na 72 t největšího výkonu, jenž měl býti základním strojem zkušební stanice pro vědecké práce na škole, jakož i pro zkoušky, jež by potřebovala veřejnost. Stroj sten, ležatý, zařízený na zkoušky tahem, tlakem, střihem, ohybem i na pevnost vzpěrnou, proveden byl První českomoravskou továrnou na stroje v Praze r. 1891 a vystaven na Jubilejní výstavě, pořádané téhož roku. Má rám přes 10 m délky, takže na něm možno zkoušeti předměty až 6 m dlouhé, napínání hydraulické a mechanické měření síly vahadly a pákami. Hydraulické napínací ústrojí s válcem 290 mm ve světlosti a pístem 400 mm zdvihu jest na rámu stroje přestavitelné v rozsahu 6.5 m. Při zkouškách v tlaku napíná se olej nejvýše na 110 at, při zkouškách v tahu nejvýše na 130.5 at.
Stroj se však na školu nedostal, jelikož nebyly povoleny prostředky k jeho zaplacení. Od strojírny koupil jej r. 1894 Spolek pro zkoušení a přehlížení parních kotlů v Praze, čímž byl zachráněn alespoň pro druhý účel, který měl Salaba na mysli, totiž pro zkoušky, jež potřebovaly úřady a veřejnost, neboť se stal hlavním strojem zkušební stanice Spolku, v posledních letech autorizované. Teprve r. 1922, když Spolek stanici zrušil, získán byl ministerstvem školství a národní osvěty pro novou výzkumnou a zkušební stanici při ústavu mechanické technologie, kdež po pečlivých opravách znovu postaven. Tak dostal se až po 31 letech na místo, pro které byl původně určen, a škole zachována další vzácná památka po jejím prvém českém profesoru stavby strojů!
Stroj znázorňují obrazy 196. a 197. Obr. 196. Jest pohledem na celý stroj se zapiatou kontrolní tyčí, na níž působí z levé strany ústrojí měřicí, z pravé ústrojí napínací; obě ústrojí spojuje společný rám. Na obr. 197., pohledu z opačné strany, jest nejzřetelnější ústrojí napínací s elektromotorem, pohánějícím třecím a šroubovým soukolím vodorovný hřídel, jehož výstředníky uvádějí v činnost 3 jednočinná, svislá tlaková čerpadla.
Ke svému zkušebnímu stroji sestrojil též původní diagramový přístroj k samočinnému kreslení vztahu mezi zatížením a prodloužením, odlišný od dosavadních, neboť vylučuje chyby, vznikající pružnou deformací rámu stroje a součástí ústrojí napínacího.
Na Jubilejní výstavě byly v činnosti také dva parní stroje se šoupátkovými rozvody, provedenými podle jeho návrhů, z nichž jeden, ležatý, vystavila První českomoravská továrna na stroje, druhý, stojatý, firma Märky, Bromovský a Schulz. O výstavě té zkoušel s profesorem Doerglem všechny vystavené, pracující parní stroje s ventily pístových pump.
Již vyjmenované práce, jejichž výčet není nikterak úplný, svědčí o tom, že Salaba byl duch universální. Strojní inženýr, založený umělecky, se vzděláním architektonickým, navrhuje a staví mosty, jest autoritou ve stavbě strojů v otázkách vodních a zasahuje i do jiných oborů technických!
Jeho literární pozůstalost prozrazuje autora myslícího velice bystře a ovládajícího dokonale všechny teoretické prostředky. Pojednává většinou o obtížných tematech a jeho články obsahují hojně nových myšlenek. Několik jeho prací obírá se odstředivými regulátory, v jiných pojednává o nových šoupátkových rozvodech parních strojů, o železných obloukových krovech, o železných vodních kolech, o vodních turbinách atd. uveřejňoval je zejména ve „Zprávách Spolku architektův a inženýrů v král. Českém“, v „Zeitschrift des österr. Ingenieur – und Architekten – Vereines“ a v časopisu „Civilingenieur“.
Hlavní spis Salabův, „Nauka o konstrukci částí strojů na základě teorie mechanismů“, vydávaný vlastním nákladem, s překrásnými obrazci, zůstal bohužel nedokončen, jelikož nebylo odběratelů. Byl rozvržen na dva díly, všeobecný a konstruktivní. Zpracování látky bylo zamýšleno způsobem zcela originálním. Jest nenahraditelnou škodou, že dílo, z něhož vyšly pouze dva sešity, nemohlo býti dokončeno! Salabovi připadla také úloha vytvořiti české názvosloví v oboru stavby strojů, jíž se šťastně zhostil, podporován znalostí jazyků, vřelým národním cítěním a opravdovým zájmem o ušlechtění jazyka.
Jako člověk byl Salaba význačný, svérázný muž, plný iniciativy, menší rozložité postavy, energetických pohybů. Choval se vážně, nikoli však upjatě. Byl hledaným společníkem, vtipným a parátním debatérem. Vynikal neobyčejnou bystrostí. Co vzbudilo jeho pozornost, snažil se ovládnouti a proniknouti až k základům. Při tom byl přesný a důkladný, ručicí za každé slovo i čárku, prvý vzor inženýra! Své přesvědčení dovedl hájiti při zachování plného duševního klidu s největší energií, bylo-li třeba řízně a břitce, šlo-li o vyšší zájem i bezohledně, s neúmornou houževnatostí a pružností. Proto mohl mu málokdo čeliti a tím méně se mu postaviti. Naopak byl přístupen každému rozumovému důvodu, ať jej pronesl kdokoli.
Byl-li v pozici, že musil rozkazovati, žádal bezpodmínečné vyplnění daných nařízení, až na poslední tečku. Měl živě vyvinutý smysl pro právo a spravedlnost. Stačil si ve všem sám, jako rozený vůdce. V širokém technickém světě byl všeobecně vážen jako nejpřednější odborník a žádán o úsudek, radu i pomoc ve všech důležitých a nesnadných otázkách, nejen strojnických, ale i technických vůbec. Tuto osobní charakteristiku nechť doplní slova jeho bývalého žáka, později těžce zkoušeného a dosud žijícího kolegy: „Byl pravdivý, otevřený, upřímný, přítel věrný, převzácný zjev v životě“!
Fr. Hasa, Triumf techniky 1925
