Jak lidé ve starověku získávali, kombinovali a uchovávali rostlinné esence? A jaké vůně z nich vyráběli? Sean Coughlin z Filosofického ústavu AV ČR chce experimentálně rekonstruovat postup přípravy několika starověkých řecko-egyptských parfémů.
Na projektu s názvem Alchymie vůní spolupracuje s týmem historiků, egyptologů, filologů a organických chemiků. V příštích pěti letech chtějí každoročně jednu z těchto starověkých vůní oživit. „Parfumářské umění starověkého Egypta a Řecka se většinou nedochovalo. Víme přibližně, jaké vůně parfémy obsahovaly: myrhu, skořici, kardamom nebo terebint. Mnohem méně ale víme o tom, jak se vyráběly nebo proč se vyráběly právě takto,“ říká Sean Coughlin. Při studiu starověkých metod přípravy parfémů se opírá o znalosti moderní chemie a o starověké texty. „Hlavním zdrojem našich receptů na přípravu parfémů jsou starořecké lékařské texty, především z farmakologie,“ vysvětluje badatel. „Parfémy samotné byly často považovány spíše za léky a využívaly se na způsob aromaterapie. Vyráběli je většinou stejní obchodníci, kteří vyráběli léky.“ Vědec z projektu Alchymie vůní ví, jaké byly a znovu je vyrobí.
Obr. Recept na parfém Mendesian v řeckém lékařském rukopisu z 11. stol
Voňavkářství jako prapředek moderní chemie, na počátku byla žena
Vůbec první zaznamenaný chemický postup pochází z Babylonie v období kolem roku 1200 př. n. l. Jednalo se o výrobu parfému, jehož autorku, ženu jménem Tapputi, lze považovat za první doloženou chemičku v historii. Parfumářství zahrnovalo kromě chemie i znalosti z biologie, botaniky, ale také psychologie či přírodní filozofie.
Šlo o umění transmutace, ne nepodobné alchymii, kdy se olej nebo tuk měly proměnit a přijmout esenci a vůni něčeho jiného. Vůně se využívaly nejen k očistě těla a provonění šatů či vlasů, ale i k léčbě a k magickým rituálům. Měly i důležitou ekonomickou roli. Egyptské parfémy si získaly ohromnou popularitu ve starověkém Řecku a Římě. V Římské říši se dokonce prodávaly knihy s kosmetickými recepty na výrobu parfémů a voňavých mýdel s Kleopatřiným jménem.
Obr. Dopis od Apollonia ministra hospodářství Ptolemaia II. Zenovi jeho sekretáři týkající se nákupu a vydávání mendesiánského parfému
Workshopy na výrobu parfémů
Tým Seana Coughlina se kromě samotných postupů výroby soustředí také na to, jak lidé od dob Alexandra Velikého po Kleopatru VII. (4.–1. stol. př. n. l.) těmto postupům rozuměli, jakým způsobem je předávali dál a jak jejich poznání ovlivňovalo tehdejší přírodní filozofii, medicínu, ale i umění a kulturu vůbec. Kromě rekonstrukce starověkých parfémů, jako byly Stakte, Mendesion, Metopion, Susinum či „kouřový parfém“, bude výsledkem Coughlinova projektu také slovník egyptského, řeckého a latinského parfumářství, manuál receptů a procedur a tři monografie o výrobě parfémů v kontextu dějin vědy a kultury. Návody na výrobu dvou parfémů, Mendesian a Metopian, byly objeveny mezi starořeckými texty. Základní látkou je v obou případech modrozelená pryskyřice myrha, kterou doplňují další oleje a přírodní vůně v podobě skořice, kardamonu nebo olivového oleje. Mendesian je založený na myrze a má velmi příjemnou vůni podobnou lehkému kadidlu. Druhý parfém, Metopian, je oproti tomu pižmovější a výraznější. Z textů však vyplývá, že Kleopatra, milovnice parfémů, která jich pravděpodobně vlastnila stovky, by nejspíše upřednostňovala Mendesian. Dalšími oblíbenými parfémy byly Susinum (základ parfému don lilie, myrha, skořice), Cyprinum (na bázi henny, kardamomu, skořice, myrhy a jižního dřeva), Stakte, parfém s poměrně výraznou vůní myrhy, Rhondinium (vycházející z velmi oblíbené vůně růže) a vůní jednoduše známou jako „egyptská“, která jako by byla založena na skořici a myrze se sladkým vínem. Parfémy, které byly skladovány v krásných alabastrových lahvičkách byly ve své době proslulé stejně jako dnes například Chanel No. 5.
Není vyloučené, že budete mít možnost získat parfém vyrobený podle starověkých receptů a postupů, pokud se zúčastníte některého z workshopů pořádaných v rámci projektu pro širokou veřejnost.
