Parní turbina

 

Nejstarší předchůdkyní je Heronova otáčivá parní koule z r. 24 př. Kr (typ turbiny reakční). R. 1629 se objevuje v Brancově knize Le Machine parní kolo poháněné tryskem páry na lopatky, zárodek to akční turbiny Lavalovy. R. 1699 sestrojuje franc. fyzik Amontons „ohňové kolo“, zvláštní typ turbiny, který se od té doby nevyskytl. Také Watt se obíral myšlenkou p. t., ale nic k jejímu uskutečnění nepodnikl, zdála se mu při tehdejším stavu technologie neuskutečnitelnou. Zmiňuje se také o p. t. jakéhosi Kempelena, o níž však není známo nic podrobnějšího. V 1. 1784-1880 bylo uděleno na 140 patentů. R. 1798 měl jakýsi Hollenberg z Osnabrücku na mysli „ohňový stroj“ poháněný reakcí páry. R. 1803 si dal Francouz Couteau patentovat p. turbinku k pohonu rožně. Počátkem 50. let začal vyrábět Ch. Schiele p. turbinky k pohonu větráků. R. 1853 předložil franc. inženýr Tournaire paříž. akademii věd pojednání o možnosti sestrojit p. t. mnohostupňové. Ani tehdy ještě však nebyla doba zralá pro p. t., jednak nebylo potřebí motorů tak rychloběžných jako jsou p. t., jednak metalurgie ani technologie nebyly dost vyspělé. Teprve v polovině osmdesátých let se objevují, téměř zároveň, dvě různé turbíny, de Lavalova (1882) a Parsonsova (1884), první akční (rovnotlaková), druhá akčně reakční (přetlaková), z Parsonsovy se pak vyvinula řada různých typů p. t. hovícím určitým potřebám a požadovaným hospodárností pohonu. Tento požadavek vedl také k sestrojení turbiny Emmetovy s rtuťovými parami (1915).

Typem pro sebe je turbina, u níž kotel a oběžné kolo tvoří jeden celek. Tato „kotloturbina“ je teprve na počátku vývoje (Vorkaufova t. z r. 1932 a Hüttnerova z r. 1934).