.jpg?s3=1)
Radim Pařík, prezident Asociace vyjednavačů
V Česku běží závěrečná fáze povolebních jednání. Prezident Petr Pavel pověřil 27. října Andreje Babiše sestavením vlády, kterou má tvořit koalice ANO, SPD a Motoristů sobě s většinou 108 hlasů. Přestože čísla ve sněmovně vypadají jasně, o složení kabinetu i o jmenování premiéra se stále vedou tvrdá vyjednávání, a to ve třech rovinách – mezi koaličními stranami, mezi Hradem a Babišem a mezi Babišem a novým pánem Agrofertu.
Koalice: disciplína za zavřenými dveřmi
Z hlediska vyjednávání dělá nově vznikající koalice jednu věc velmi dobře, jedná především neveřejně a konflikty nepouští ven. Na začátku listopadu podepsaly ANO, SPD a Motoristé koaliční smlouvu, která jim zajišťuje pohodlnou většinu. Strany si zároveň dohodly rozdělení 16 resortů, kdy devět včetně premiérského křesla má připadnout ANO, čtyři Motoristům a tři SPD. Všechny sporné body a kritická místa včetně jména Filipa Turka ve spojení s jeho možnou působností na ministerstvu zahraničí probírá koaliční rada převážně uvnitř, bez veřejného praní špinavého prádla.
V porovnání s minulými povolebními jednáními je nyní až nápadné, že koaliční partneři si na tiskových konferencích nevyřizují účty a navzájem se neoslabují. Babiš, Okamura i Macinka se drží společné linie: „Máme většinu, chceme stabilní vládu, detaily personálního obsazení řešíme spolu.“
To odpovídá moderním vyjednávacím zásadám. Každý možný spor se řeší u stolu, za zavřenými dveřmi, a ne vzkazy přes média. Koaliční partneři si navenek zachovávají vzájemný respekt, i když uvnitř tvrdě bojují o obsazení postů nebo formulace programového prohlášení. Takové nastavení posiluje důvěryhodnost celé koalice, protože volič vidí jednotný obraz, prezident stojí proti kompaktnímu bloku a protivníci ve sněmovně mají méně prostoru „vklínit se“ mezi jednotlivé partnery.
Veřejné vystupování ANO, SPD a Motoristů
V této velmi dobře komunikačně budované jednotě nová trojkoalice kombinuje dvě základní sdělení. Směrem k domácímu publiku zmiňují její členové sociální a ekonomická témata a na zahraniční partnery vysílají uklidňující signály.
ANO mluví o rychlém sestavení vlády, opravě “skandálního rozpočtu” a pomoci lidem. SPD zdůrazňuje ochranu národních zájmů a prezentuje účast ve vládě jako potvrzení, že její agendu už nelze ignorovat. Motoristé opakují, že bez nich by většina neexistovala, ale zároveň se snaží působit jako plnohodnotný partner, který přináší vlastní program především v ekonomice a dopravě. A jedním z prvních společných kroků byl návrh na pětileté zmrazení platů politiků.
.jpg)
Z komunikačního hlediska je dalším důležitým prvkem fakt, že veřejně nikdo z nové koalice nevede bitvu o to, kdo vyhrál, nijak se navzájem nepoměřují. Narozdíl od některých minulých období se zatím neobjevují otevřené výstřely jako „ti druzí nás zrazují“ nebo „ustoupili jsme pod tlakem“. Z pohledu vyjednávání je to učebnicový příklad, jak se buduje důvěra mezi partnery, tedy spory řeší uvnitř, navenek ukazují společnou odpovědnost.
Opozice: kritika koalice i tlak na prezidenta
Budoucí opozice hraje zatím jinou hru. Nevyjednává o vládě, ale o tom, jaké mantinely koalice dostane. SPOLU a STAN varují, že vláda opřená o SPD a Motoristy může změnit kurz Česka v EU a v politice vůči Ukrajině. Usilují o to, aby se profilovali jako prozápadní alternativa připravená převzít odpovědnost, pokud se Babišova vláda zadrhne. Piráti se soustředí na střet zájmů Andreje Babiše a na to, jak budou nová vláda a parlament chránit transparentnost a kontrolu veřejných peněz. Mimořádná schůze sněmovny ke střetu zájmů budoucího možného premiéra svolaná ještě za končící koalice, je součástí této strategie.
Opozice tedy nevstupuje přímo do koaliční debaty. Snaží se ovlivnit prezidenta, aby byl při jmenování vlády maximálně přísný. Zároveň se snaží nastavit společnost tak, aby se aktivizovala při jakémkoliv kroku koalice směrem k oslabení evropské orientace nebo právního státu.
Pavel, Turek a páka na vládu
Klíčovým bodem vyjednávání mezi Hradem a Andrejem Babišem se stává persona Filipa Turka, čestného prezidenta Motoristů zvažovaného nyní na ministra životní prostředí. Prezident opakovaně signalizoval, že má s Turkem problém kvůli jeho dřívějším výrokům a stylu komunikace. Komentáře i úniky z okolí Hradu naznačují, že Pavel je připraven jeho jmenování zdrženlivě posuzovat. Předseda Motoristů Petr Macinka kvůli tomu přímo navštívil prezidenta a podle všeho za Turka lobboval. Výsledkem může být klidně i resortní rošáda Motoristů.
Vedle Turka leží na stole ještě jedna zásadní věc, střet zájmů Andreje Babiše, co by budoucího premiéra. Prezident po sérii schůzek s kandidáty na ministry oficiálně oznámil, že od Babiše očekává veřejné představení řešení střetu zájmů. Teprve poté je připraven jmenovat ho premiérem, a to do jednoho týdne. Jinými slovy, nejmenování Babiše není jen formální odklad, ale reálná páka, jak ovlivnit podobu vlády.
Prezident Petr Pavel využívá dvou nástrojů. Pravomoc jmenovat premiéra, dokud není střet zájmů věrohodně řešen, může jmenování oddalovat, a pravomoc jmenovat ministry, především u klíčových resortů může prezident žádat jiná jména nebo podrobné vysvětlování.
Komentáře právníků i politologů se shodují, že prezident nemůže navždy vetovat „nepopulární“ ministry, ale může jejich jmenování dlouho zdržovat a tím si vynutit jiné nominace. Právě proto je Turek současně testem, jak daleko obě strany půjdou. Zatímco koalice ANO–SPD–Motoristé potřebuje vládu rychle, aby mohla přebrat státní správu, prezident má zájem na tom, aby ve vládě nebyl člověk, který snižuje důvěryhodnost Česka v EU a NATO.
Jednotná fronta a vnitřní loajalita
Jaké vyjednávací strategie volí jednotlivý hráči? Trojkoalice, navzdory velkým ideovým rozdílům zatím drží základní pravidlo vyjednávání, nevystavovat partnera veřejnému ponížení. Spory o ministerstva si nechává dovnitř koaliční rady. Upevňuje soudržnost i vyjednávací pozici vůči prezidentovi. Z profesního hlediska je to opět učebnicový příklad, většinový blok nepotřebuje veřejná ultimáta, a přesto dokáže uvnitř vést ostré debaty o jménech i programech.
Principy a „kalibrované“ využití pravomocí
Petr Pavel se nevymezuje proti samotné koalici, ale proti konkrétním rizikům. Ukazuje na rizika spojená se jmenováním Filipa Turka do vlády a nevyřešený střet zájmů Andreje Babiše. Tím si udržuje ústavní neutralitu, protože nezpochybňuje výsledky voleb tím, že by Babiše odmítal jmenovat z principu. Do popředí staví hodnotovou kotvu, když jasně říká, že v bezpečnostní a zahraniční politice má Česko závazky, které nelze relativizovat. Nespouští přitom frontální střet s celou koalicí a soustředí se na několik klíčových bodů, kde může jeho odpor najít podporu veřejnosti i opozice.
Kde je tedy prostor pro dohodu
Aby povolební vyjednávání neskončilo vleklou patovou situací, existuje několik kroků, které by mohly pomoci. Ten první je varianta „B“ nejen pro ministra zahraničí. Jmenování Turka jako symbolu tvrdé a konfliktní komunikace je dnes zatíženo jednak domácí kritikou, jednak obavami prezidenta a jednak nejistotou partnerů v EU a NATO.
Na to je potřeba Motoristům postavit „zlatý most“ zpět k voličům a dovnitř strany. Třeba tím, že Motoristé získají významný vliv v jiných resortech jako doprava nebo průmysl a ministerská křesla obsadí kandidáti, kteří nejsou svázaní s kontroverzními výroky.
Druhým krokem je veřejně představit konkrétní řešení Babišova střetu zájmů. Kandidát na premiéra Andrej Babiš sice slibuje, že svůj střet zájmů řešit bude a řekněme, že v tomto ohledu jakýsi precedent existuje, ale prezident i opozice čekají jasný a srozumitelný krok, ať už vložení firem do struktury, kterou bude kontrolovat nezávislý správce, nebo jakékoliv jiné řešení, které bude prokazatelně v souladu s českým, ale i evropským právním rámcem. Čím konkrétnější a transparentnější řešení bude, tím menší prostor pro zdržování zůstane Hradu a posílí důvěryhodnost vznikající vlády doma i v zahraničí.
A konečně poslední krok, a tím je společné prohlášení o zahraniční a bezpečnostní orientaci. Napětí kolem koaličních postojů k Ukrajině, EU a NATO lze snížit jedním jasným dokumentem, který společně podepíšou koaliční lídři i prezident. Stačí v něm zmínit závazek k NATO a k obraným výdajům, podporu Ukrajiny v rámci možností ČR, a respekt k mezinárodním závazkům v rámci EU. Z pohledu profesionálního vyjednáván jde o klasické „objektivní kritérium“, v tomto případě text, o který se mohou obě strany opřít ve chvíli, kdy nastane první zahraničněpolitická krize.
.jpg)