Národní galerie Praha připravila ve Valdštejnské jízdárně výstavu jednoho z nejvýznamnějších českých barokních umělců – Petra Brandla, geniálního malíře, ale také věčného dlužníka, nevěrného manžela, marnotratníka, velkého gurmána a … vězně. Výstava čítající 64 převážně velkoformátových autorových maleb poprvé představí také díla nově objevená, či dosud nevystavená jako jsou Křest Kristův, Vize sv. Anny nebo Vlastní podobizna zvaná Vídeňská, ale především provede návštěvníky bohatým životním příběhem Petra Brandla.
Poslední výstava Brandlových obrazů se konala před více jak 50 lety. K 300. výročí umělcova narození představila NG v roce 1969 jeho dílo v Jízdárně Pražského hradu. Reprezentativní výběr tehdy tvořilo 68 autentických Brandlových obrazů, dále jeho dopisy, kresby a rytiny. Tento „český Rembrandt“, je za hranicemi málo znám, tato výstava to může změnit.
Současná výstava prezentuje nové poznatky o Brandlově tvorbě, které jsou výsledkem dlouhodbé badatelské činnosti a navazuje na předchozí projekty Národní galerie Praha i kurátorky výstavy Andrey Steckerové. Celý koncept je nově postaven na vyprávění dvou prolínajících se příběhů: příběhu výjimečné umělecké tvorby a neméně výjimečného života, k němuž máme dochováno nebývalé množství archivních dokladů. Ty vykreslují Brandla jako člověka odmítajícího společenské a profesní konvence i jako umělce, pro něhož tvůrčí a osobní svoboda stála na prvním místě. Brandl byl celoživotním dlužníkem, zhlédl se v životním stylu šlechty a luxusu, který si chtěl rovněž dopřát. Například měl dluh u italského obchodníka 122 zlatých za víno z Kanárských ostrovů, florentský a boloňský tabák, parmazán, mortadelu a piniové oříšky. Při tom měl obrovské příjmy, pro cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory mu tamní opat zadal obraz na hlavní oltář s námětem Nanebevzetí Panny Marie. Obdržel za něj astronomickou částku 4000 zlatých a 24 věder vína, což je v přepočtu 1600 litrů vína v hodnotě 600 zlatých. Dluhy jej několikrát dostaly do vězení. I z toho důvodu se mu nevyhnuly soudní spory o výživné s manželkou Helenou. Nakonec Helena poslala dopis samotnému císaři Karlu VI. Brandl nelenil a ve svém vlastním dopise císaři manželku popsal jako satorii, která jej jen okrádá o peníze.
 1703 NGP 09.jpg)
Problémy měl Brandl také s objednavateli děl, neboť často nedodržoval smluvní podmínky. Malířův nevázaný život proto inspiroval současnou divadelní hru Tři ženy a zamilovaný lovec, kterou hraje ve Vile Štvanice po dobu výstavy soubor Geisslers Hofcomoedianten.
První výtvarné zkušenosti nabyl patrně u svého strýce – dvorního zlatníka Marka Hrbka. V malbě se vyučil u dvorního malíře Kristiána Schrödera a inspirovali ho významní předchůdci. Zajímavou kapitolou v Brandlově tvorbě byla spolupráce a přátelství se sochařem Matyášem Bernardem Braunem. Společně se účastnili soutěže na výzdobu Karlova mostu a v tvorbě měli mnoho styčných témat. Brandl vnášel do své malby sochařské cítění. Ve svých vrcholných dílech hmotu barvy na plátně hnětl prsty a prorýval ji. Před realizací některých děl se připravoval modelováním jejich zmenšenin z hlíny a ověřoval si na nich mimo jiné působení světla. To poté zúročil při použití temnosvitu (šerosvitu), tedy kontrastu světlých a tmavých partií na obraze.
Na výstavě je ke shlédnutí široký rozsah Brandlovy tvorby. Je zdůrazněn fenomén Brandlovy malířské techniky a jeho osobitý, nezaměnitelný rukopis, který z malíře učinil nejvíce žádaného a nejlépe placeného umělce své doby. Výstava je strukturována podle chronologické linie, která je v určitém místě přerušena ucelenou skupinou děl daného tématu separátně a je tak např. poukázáno na Brandlovu portrétní produkci vysoké výtvarné kvality, dále na jeho ikonograficky naprosto ojedinělé žánrové scény a též na techniku malby a její specifika.
Návštěvníci mohou spatřit monumentální, několikametrová oltářní plátna, na nichž se odehrávají dramatické děje ze života světic a světců, ale také umělcovy portréty, a to včetně podobizny jedné z nejvíce kontroverzních osobností barokní kultury – hraběte Františka Antonína Šporka. Na obraze sv. Rodina po r.1705 prodchnutém rodinnou atmosférou zaujme motiv třešní v košíku. Třešně jsou odkazem na plod z ráje a symbolicky též plodem, který Ježíšek přinese lidstvu. Tento námět se objevuje již v 16. st., zejména v Itálii a Nizozemsku. Málo známou malířskou polohou jsou pak Brandlovy žánrové malby, které zachycují svět podvodných mastičkářek a felčarů, kuřáků i prostitutek. Dvě protějšková díla Muž s dýmkou a Dívka s číší vína z r. 1710 ze zámku Jaroměřice jsou propojena skrytými symboly souvisejícími s láskou a milostným aktem. Kuřákova goudská dýmka má konotaci na falus - v žánrových scénách v Nizozemí 17. st. hrála nezastupitelnou roli ve výjevech z veřejných domů. Dobové rčení „jít nakopnout dýmku“ znamenalo návštěvu nevěstince. Dívka v oděvu evokujícím pastýřku vybízí k přípitku. Klobouk má dekorován květinou Venuše (červená růže) a kalinou, jejíž červené plody jsou potravou drozdů. Mrtví drozdi zdobící klobouk jsou narážkou na pohlavní styk, protože „lovit ptáky“ mělo tento význam. Vlastní podobizna s gestem rukou z r.1722-1725 je jedinou introspektivní podobiznou bez tradičních malířských atributů (paleta, štětec). Gesto bylo vykládáno různě: jako výčet dluhů nebo jako posunek argumentační. Jednu z dominant výstavy tvoří Brandlovo největší plátno (292x 591 cm) Historie Josefa Egyptského z roku 1721. Toto dílo, zapůjčené ze zámku v Jindřichově Hradci, prošlo před výstavou náročným restaurováním spolu s dalšími dvaceti díly, a to včetně oltářních maleb. Komplexní restaurování děl trvalo téměř dva roky a podílel se na něm tým restaurátorů Národní galerie Praha. Restaurování obrazu Historie Josefa Egyptského také částečně finančně podpořil Národní památkový ústav. Obraz objednal hrabě Černín pro svou obrazárnu. Brandl v kompozici spojil tři epizody příběhu o Josefovi, kterého bratři ze žárlivosti prodali do Egypta do otroctví. Jedním z nejvíce kopírovaných Brandlových děl byla Kající se Maří Magdalena z r. 1710.
Umělec tentokráte maloval splývavými tahy štětce jemně formujíce obličej a odhalenou hruď. Měkké obrysy se téměř ztrácejí, styl malby připomíná techniku sfumato (it. kouřový, tedy v jakémsi kouřovém závoji). Tato technka je nejčastěji spojována s Leonardem da Vinci. Podobiznu hraběte Šporka z r. 1731ze zámku Frýdlant je doprovázena sousoším tzv. Křesťanského vojína od M. B. Brauna. To symbolizuje ochranu duchovních hodnot a zde vyjadřuje Šporkův „boj za svou pravdu”. Proto i argumentační gesto jeho pravice má přesvědčit o jeho pravdě. Nizozemským malířem N. Maesem se Brandl inspiroval pro Podobiznu šlechtice v modrém plášti kolem roku 1710. Obraz zakoupila NG v r. 1922 od rodiny Nosticů. Šlechtic stojí v elegantní póze s rukou v bok tzv. akimbo značící vysoké společenské postavení. Intenzivní sytost modrého pláště vznikla použitím velice drahého pigmentu ultramarin s pruskou modří. Na rtg. díla je vidět, že Brandl začal malovat tvář bez idealizace s baňatým nosem. To se objednateli nelíbilo, tak Brandl obraz otočil a začal malovat znovu. Původní malbu zatřel červeným podkladem.
Samostatnou sekci výstavy tvoří obrazy, na nichž Brandl ostentativně předvádí svou originální, naprosto nekonvenční a na svou dobu moderní malířskou techniku. Brandlovo haptické až sochařské vnímání malby jeho dílu vtisklo jedinečný autorský rukopis. Na výstavě je také zastoupeno dílo Brandlova spolupracovníka a blízkého přítele, slavného sochaře Matyáše Bernarda Brauna, jehož fenomenální tvorba je spojena například se sochařkou výzdobou areálu zámku a hospitalu v Kuksu.
Výstava dále připomíná dílo Brandlova oficiálního učitele Kristiána Schrödera, tvorbu Brandlova slavného předchůdce, malíře Karla Škréty i malby jeho současníků a následovníků (Jan Kupecký, Michael Václav Halbax, Filip Kristián Bentum). Vyjímečnost Brandlovy tvorby a jeho života podtrhuje inovativní instalace architekta Romana Brychty.
Výstavou návštěvníky provede kreativně zpracovaný audioprůvodce (Autor: René Levínský, Režie: Johana Ožvold), dětské diváky provedou výstavou hravé a edukativní videoanimace o životě a díle Petra Brandla (Autor: Tomáš Zach, namluvil: Kryštof Hádek) nebo dva videodokumenty, které zpracovávají časosběrný materiál z průběhu procesu restaurování největšího Brandlova díla Historie Josefa Egyptského (Režie: Jan Strejcovský). Výstavu doprovází také obsáhlý výkladový katalog a publikace pro děti a mládež z tradiční edice Národní galerie Praha Obrazy do kapsy. K výstavnímu projektu je naplánován bohatý doprovodný program v podobě tematicky zaměřených komentovaných prohlídek. Výstava potrvá do 11.2.2024
Život Petra Brandla
Narodil se 24. října 1668 v Praze, otec byl německý krejčí, matka Alžběta rozená Hrbková byla z české rolnické rodiny. Její bratr Marek Hrbek byl slavným pražským zlatníkem, pracoval mj. pro katedrálu sv. Víta. Od r. 1683 Brandl studuje na jezuitském gymnáziu u sv. Mikuláše, studia nedokončil. Poté se vyučil malířem u Kristiána Schrödera. Schröder byl správcem obrazárny Pražského hradu, zprostředkoval mu vstup do galerie a studium vystavených obrazů starých mistrů.
Od r. 1689 vystupuje jako samostatný malíř, do malířského cechu však nechce vstoupit. V roce 1693 se oženil s Františkou Helenou Klossovou, dcerou malíře a rytce Klose. V r. 1694 se narodil syn Maxmilian, v r. 1696 Karel a v r. 1698 dcera Anna. V západních Čechách na panství ve Žluticích, Chyši a Manětíně pobývá v r. 1698. Spor o placení výživného na děti s manželkou začíná v r. 1708, maluje obraz pro kostel ve Lnářích. S M. B. Braunem se neúspěšně zúčastní soutěže o sousoší na Karlově mostě. Podniká v dolování zlata v Jílovém v r. 1710-15. Obrazy pro Břevnovský klášter a kostel v Manětíně tvoří v l. 1715-19. R.1721 hrabě Černín objednává obraz Historie Josefa Egyptského. V l. 1725-27 maluje Brandl svá vrcholná díla, mezi nimi obraz Simeon s Ježíškem. Jeho malířský rukopis je uvolněný. Později tvoří jeden ze svých nejkrásnějších oltářních obrazů – Klanění tří králů pro zámeckou kapli ve Smiřicích. Vězněn pro dluhy v Hradci Králové 1728-29. Znovu vězněn v Hradci Králové 1731, pak pracuje pro hraběte Šporka na Kuksu. V l. 1734-35 maluje díla pro kutnohorské kostely. Uprostřed práce, zábavy i chudoby umírá – na dvorku hostince U Červeného koníčka, 24. září 1735. Celé město se přišlo rozloučit a vzdát mu úctu. Byl pohřben v kostele P. Marie na Náměti v Kutné Hoře.
Další informace k životu a dílu Petra Brandla lze nalézt v online databázi: www.petrbrandl.eu.
Jaromír Hampl
Foto: archiv NGP, Jaromír Hampl
