Plýtvání jídlem: více než miliarda tun potravin se každý rok vyhodí

Podle Organizace pro zemědělství a výživu (FAO) se každý rok na světě vyhodí až jedna třetina vyprodukovaných potravin, což je asi 1,3 miliardy tun. Na jednoho Evropana připadá přibližně 96 až 115 kilogramů vyhozeného jídla za rok. Více než polovinu mají na svědomí domácnosti. Jaké dopady má plýtvání jídlem a jak mu zamezit?

Znáte nějakého Michala? Pak asi víte, že má jmeniny 29. září. Na stejný den připadá od roku 2020 jiný „svátek“ – Mezinárodní den povědomí o plýtvání jídlem. Vyhlásila jej Organizace spojených národů s cílem upozornit na negativní dopady plýtvání jídlem a nastavit lepší a odolnější potravinový systém. Potravinová krize zasáhla novodobý svět už v roce 2008. S podobnými problémy se planeta potýká i v současnosti.

Příčin je několik a jsou různě provázány. Klimatická změna, sucho, degradace půdy, rychlý nárůst obyvatel, energetická krize a v neposlední řadě současná geopolitická situace, zejména válečný konflikt na Ukrajině. Světoví lídři o problému vědí, někteří se jej snaží řešit, jiní jen tiše přešlapují opodál. Do debaty, jak situaci čelit, se zapojuje i vědecká obec. Nabízí různá řešení, například cílené genové editace rostlin, které mohou zajistit vyšší odolnost zemědělských plodin vůči chorobám i škůdcům, a tím pádem i větší úrodu.

Jak nakrmit svět
Aby mohla politická reprezentace činit kvalifikovaná rozhodnutí (například povolit využití plodin šlechtěných genovou editací), potřebuje dostatek relevantních informací, založených na vědecky podložených a ověřených datech. I proto vznikají různé studie, šetření a výzkumy, aby podobné informace zprostředkovaly. Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) při Sociologickém ústavu AV ČR realizuje pravidelná dotazníková šetření mezi českou veřejností. Zjišťuje, jaký je postoj lidí k plýtvání potravinami, jaké je jejich nákupní a spotřebitelské chování či které problémy v dané oblasti vnímají jako nejpalčivější.

Socioložka Radka Hanzlová pracuje jako analytička v Centru pro výzkum veřejného mínění při Sociologickém ústavu AV ČR

„Plýtvání jídlem má velmi vážné ekologické, ekonomické i sociální dopady. Na světě se vyhodí přibližně jedna třetina produkce, což je asi 1,3 miliardy tun. Toto množství by dokázalo nasytit až tři miliardy lidí,“ říká Radka Hanzlová ze Sociologického ústavu AV ČR, která se tématu věnuje také v rámci výzkumného programu Potraviny pro budoucnost Strategie AV21. Jeho cílem je přispět na národní úrovni k zajištění dostatku kvalitních potravin a na globální úrovni k využití potenciálu české vědy pro pomoc zemím třetího světa. Reaguje tak na jednu z nejdůležitějších výzev současnosti, kterou je zabezpečení potravin pro stále rostoucí světovou populaci.

Proti jiným částem světa (například značné části afrických zemí) si Evropané stále ještě žijí v blahobytu. Potravin je dostatek (vlastně nadbytek), police a regály obchodů jsou plné. Pravděpodobně i to je příčinou, proč Evropané patří k největším „plýtvačům“. Každý rok vyhodí potraviny za neuvěřitelných 149 miliard eur. Běžný občan České republiky už však krizi začíná pociťovat také, především na své peněžence. Ceny ovoce, zeleniny, pečiva, másla i dalších produktů stoupají, a nejen v řádu jednotek korun.

Přesto však, jak upozorňuje Radka Hanzlová, neexistuje ve světě ani u nás dostatek vypovídajících výzkumů a dat ani přesná metodologie, jak potravinový odpad měřit, co do něj započítávat. Jde tedy většinou pouze o kvalifikované odhady. „I tak jsou čísla alarmující,“ dodává socioložka.

Co si myslí Češi
CVVM provedlo v letošním roce několik šetření, která zjišťovala postoje českých občanů k problematice plýtvání jídlem. Respondenti měli například vyjádřit souhlas, či nesouhlas s několika výroky. Nejčastěji souhlasili s výrokem „když připravuji jídlo, dbám na to, abych využil vše, co lze“, a to v 82 procentech. Více než tři pětiny dotázaných pak souhlasily s tím, že „když plýtvají jídlem, mají špatné svědomí“. Rovněž se ukázalo, že pro dvě třetiny respondentů je rozhodujícím faktorem, zda jídlo vyhodit, či nevyhodit, vzhled či zápach konkrétní potraviny.

Ovoce a zelenina nedokonalého tvaru se podle spotřebitelů špatně čistí a krájí.

Co se týká vzhledu vyhazovaného jídla – zejména ovoce a zeleniny – zjišťovali výzkumníci, jak je to v Česku s nakupováním vzhledově ne zcela dokonalých kousků. Ke spotřebitelům se totiž nedostane dvacet až třicet procent z celkového množství. V průzkumu se ukázalo, že veřejnost „ošklivkám“ příliš nefandí. Při zachování stejné ceny by si mezi zeleninou a ovocem, kde by vedle sebe ležely nedokonalé a tvarově perfektní kusy, 65 procent dotázaných spotřebitelů vybralo dokonalý.

Jaký k tomu mají důvod? Dokonalé kousky se lépe čistí a krájí. Když se výzkumníci ptali, proč by si lidé naopak koupili zeleninu nedokonalou, bylo hlavním důvodem přesvědčení, že nedokonalost znamená přirozenost a takové produkty nejsou chemicky ošetřeny. Respondenti si rovněž myslí, že rozhodující vliv na požadovaný vzhled ovoce a zeleniny, které se dostanou na pulty obchodních řetězců a supermarketů, mají normy Evropské unie a obchodních řetězců a supermarketů.

Stranou nezůstaly ani otázky týkající se šetrného chování k životnímu prostředí v souvislosti s nakupováním potravin, nebo způsobem stravování. Pro českou veřejnost je při nákupech jídla jednoznačně nejdůležitější cena a následně složení, naopak nejméně důležitý je obalový materiál. Přibližně jedna čtvrtina respondentů kupuje alespoň občas biopotraviny a téměř tři pětiny přinejmenším někdy kompostují, buď na zahradě, nebo dávají bioodpad do hnědých popelnic, takzvaných kompostejnerů.

Co dalšího prospěšného pro životní prostředí lidé dělají? Nejčastěji si na nákup nosí vlastní tašku a doma třídí běžný odpad. Příliš ovšem nenakupují zeleninu a ovoce do „nekonečných sáčků“ a ani se nesnaží omezit jízdy autem (například právě na nákup).

Do kdy jídlo spotřebovat?
Víte, jaký je rozdíl mezi pojmy „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do“? Možná kvůli nevědomosti vyhazujete jídlo zbytečně. Pokud je na etiketě uvedeno „spotřebujte do“, neměli bychom již po uplynutí této doby výrobek jíst, mohl by pro naše zdraví představovat riziko. Takové produkty se již nesmějí v obchodech prodávat. Týká se to zejména čerstvých potravin – masa, ryb, mléčných výrobků.

Naproti tomu minimální trvanlivost označuje výrobky, které se nekazí tak rychle, mají delší životnost, a i po uplynutí lhůty se mohou (viditelně označené) prodávat v obchodech, a tedy konzumovat. Jde například o těstoviny, rýži, sušenky, konzervy a další. Potraviny po uplynutí doby minimální trvanlivosti alespoň občas spotřebovává 64 procent dotázaných.

Obeznámenost české veřejnosti s uvedenými termíny v posledních několika letech roste. Češi nejsou jediní, podobné je to i v dalších zemích Evropské unie. Ukázalo se totiž, že téměř desetina vyplýtvaných potravin (8,8 milionu tun) se vyhodí právě kvůli tomu, že spotřebitelé zmíněným pojmům nerozumí.

Z výzkumů dále vyplynulo, že přibližně polovina dotázaných považuje plýtvání potravinami za velký problém, ačkoli si mnozí myslí, že jsou aktuálnější problémy, které je potřeba řešit. Zároveň je však dobrou zprávou, že pouze každý desátý člověk nepovažuje plýtvání jídlem za celospolečenský problém. Jak totiž vědecká bádání dokládají, problém to je, dokonce globální, a je třeba postavit se mu čelem.

K  omezení plýtvání jídlem pomůže, když lidé správně porozumí rozdílu mezi pojmy „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do“.

Omezit plýtvání se snaží i supermarkety. Máme k dispozici například bedýnky v Lidlu, koutek s potravinami s končící spotřebou v Globusu či Tescu, třicetiprocentní slevu „pomozte nám neplýtvat“ v Albertu a další. Jaký názor má Radka Hanzlová? „Každou snahu je potřeba ocenit, protože plýtvání stále není mainstreamové téma. Velmi mě těší, že takových aktivit přibývá. Myslím si, že je to skvělé, protože lidé tím mohou i ušetřit.“

Jak tedy neplýtvat? Na nařízení, která přijdou shora, čekat nemusíme, se změnami může každý začít sám u sebe. „Samozřejmostí je pro mě dodržování základních pravidel a pouček, jak plýtvání předcházet. Zmíním například plánování nákupů, správné skladování či vaření přiměřených porcí. Vlastně si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem něco vyhodila,“ říká Radka Hanzlová. Další zajímavé a užitečné informace lze nalézt například na webu projektu zachranjidlo.cz, s nímž badatelé a badatelky z Akademie věd ČR v rámci Strategie AV21 rovněž spolupracují.

Text je převzatý z časopisu A / Věda a výzkum, který vydává Akademie věd ČR. Výtisky zasílá redakce zdarma všem zájemcům. Objednat si je můžete na adrese predplatne@ssc.cas.cz (18.1.2023)