Příští rok uplyne 200 let od narození Bedřicha Smetany. Divadlo pod Palmovkou vzdalo poctu hudebnímu skladateli už nyní. Na repertoáru se objevila Prodaná nevěsta.
Komická hra o třech dějstvích, původně tzv. malá opera neboli hra se zpěvy, je považovaná za českou “národní operu”. Bedřichu Smetanovi se zalíbilo libreto Karla Sabiny a v letech v letech 1863–1866 napsal stejnojmennou operu. Chtěl tím ukázat, že česká hudba má v Evropě své jedinečné místo. Dnes její melodie zlidověly, hraje se po celém světě a patří k nejznámějším dílům české klasické hudby. Divadlo pod Palmovkou se touto inscenací mimo jiné stává součástí projektu Smetana200, který příští rok připomene výročí narození Bedřicha Smetany, aby oslavil jeho hudbu i propagoval obraz České republiky jako země s velkým kulturním potenciálem. Specifičnost nového nastudování Prodané nevěsty tkví i v hudební úpravě jednoho z našich současně nejvýraznějších skladatelů, Ivana Achera.
Acher od roku 2002 spolupracuje se souborem pro soudobou hudbu Agon Orchestra, pro nějž zkomponoval bezmála 20 orchestrálních skladeb a jeho díla zazněla na festivalech vážné hudby v Praze (Pražské jaro), v Hamburku, Vídni, Bratislavě, Budapešti a v dalších místech po Evropě.
Libeňská scéna se k původní „singspielové“ podobě Prodané nevěsty v mnohém vrátila. Singspiel je hra se zpěvy, kdy se střídají zpěvné části s mluvenými dialogy. Celá inscenace je svým způsobem naivně kouzelná, a to včetně zpívání. Prodaná nevěsta byla původně (1866) rozdělena pouze do dvou aktů, řada dnes velmi známých a populárních čísel a výstupů v ní tehdy nebyla. Definitivní verze opery vznikla v r. 1870 díky zájmu o uvedení díla v Carském divadle v Petrohradě, kde byl tehdy dirigentem český umělec Eduard Nápravník. Zásadní změnou bylo nahrazení mluvené prózy zpívanými recitativy, opera měla již tři dějství.
Nabídku k inscenování Prodané nevěsty z roku 1866 přijal režisér Jakub Krofta s radostí. Sabinův historický text podle něj velice autenticky vystihuje způsob uvažování a jednání, který Čechům zůstává vlastní i po téměř dvou stech letech. „S trochou nadsázky by se dalo říct, že v tom příběhu až na jednu čistou duši, kterou je místní blázen, všichni lžou, chovají se lstivě a myslí hlavně na sebe. Nikomu to však příliš nevadí, a tak jim nic nezabrání, aby si nakonec společně zazpívali radostnou píseň o tom že ‚dobrá věc se podařila‘,“ říká Jakub Krofta, který režíruje po mnoha evropských zemích a řídí Teatr Lalek ve Wroclavi, jednu ze současně nejoceňovanějších divadelních scén v Polsku.
V jednoduchém příběhu s chytlavými písněmi je podle něj zakódovaná jakási pravda o češství: „Je to pravda, kterou současně milujeme i nenávidíme nebo kterou obdivujeme, ale taky se za ní trochu stydíme. Inscenovat Prodanou nevěstu je úžasná příležitost prozkoumat ten nebezpečný terén,“ dodává režisér s tím, že různé divadelní neoperní adaptace měly v historii českého divadla svoje důležité místo a každá byla originálním svědectvím své doby.
Původní verze Prodané nevěsty poměrně jasně vymezuje prostor pro činoherní herectví a nedává prostor pro psychologické hraní. „Postavy připomínají spíš komiksové figurky nebo živé loutky, emoce se formálně vyjadřují pomocí zpěvu a tomu se přizpůsobují i herecké prostředky. Naše inscenace by snad mohla být na rozdíl od klasického operního zpracování mnohem svobodnější, hravější. A také kratší,“ vysvětluje Jakub Krofta.
Skladatel Ivan Acher dostal spolu s Martinem Konvičkou od Jakuba Krofty plnou důvěru v tom, jak s materiálem zacházet při vytváření hudební úpravy. „Po několika prázdninových výletech do agresivních úprav, jsem se rozhodl zvláště po prvních návrzích scény a kostýmů (mimochodem nádherných), zaranžovat a zinstrumentovat Smetanu orchestrálního do vesnické kutálky. Otestoval jsem první dvě hitovky ‚Proč bychom se netěšili‘ a ‚Věrné milování‘ v sestavě křídlovka, klarinety Es a B, suzafon, velký buben, marščinely a smyčcový kvintet a vyšla z toho nádhera velmi blízká původnímu záměru lidové hry. S vynikajícím Martinem Konvičkou jsme si sem tam dovolili několik lichých rytmů a harmonických vtipů,“ usmívá se Ivan Acher. Původní Smetanův materiál je podle něj tak pestrý, že s Martinou Konvičkou měli spíše problém redukovat hudební jádro do několika nástrojů, při zachování původní krásy partitury.
Herecké a pěvecké možnosti herců částečně ovlivňují celkový výsledek. Ráz lidové hry nicméně tvůrcům dovoluje i větší ústupky v pěveckých výkonech. „Například to, že nemáme nejvyšší mužské ani ženské hlasy v polohách, které by vyzpívaly původní árie, nám dalo velkou fušku v modulacích při nahrávání nástrojů. Ale dovolím si tvrdit, že výsledek se svou neotesaností je pro mě minimálně stejným zážitkem, jako operní výkony. Ač neškolení pěvci, zpívají to famózně,“ zdůrazňuje Ivan Acher s tím, že některé dechové nástroje dokonce začal nahrávat záměrně falešně a s půvabnými kiksy se, podle něj, nádherně pojí.
„Nikdy jsem nezkoušela operu. Operní zpěv je pro mě opravdu nepředstavitelně těžký, takže je to velká výzva, obecně pro činoherce. Ale jsme Palmovka a ta má svoje cestičky,“ vysvětluje herečka Pavla Gajdošíková, v čem je pro ni zkoušení specifické. „Těší mě nahlížet na hru docela jinak, než jak má většina z nás Prodanou nevěstu vrytou. V našem podání to, myslím, nebude typicky milá česká fraška s áriemi a tanečky. Může za to zejména inscenační tým v čele s Jakubem Kroftou. Samozřejmě se ale od opravdové podstaty hry zas tak nevzdalujeme. Je v ní vlastně všechno, a to mě mile překvapuje,“ uzavírá Gajdošíková a dodává, že nejvíce se těší na setkávání s diváky.
Tvůrci inscenace
Hudební nastudování: Martin Rada
Produkce: Markéta Benčová
Scéna je jednoduchá, ale působivá, skvěle ji doplňuje projekce. Hezké kostýmy zdařile ilustrují tuto až groteskní interpretaci díla a připomínají i počátky českého divadla. Hudba velmi dobře doplňuje a podbarvuje představení.
Herci
Pavla Gajdošíková jako Mařenka je výborná i jako zpěvačka, to samé platí o Jeníkoví Jaroslava Blažka. Z nadprůměrných výkonů musíme zmínit Barboru Kubátovou jako Kecalovou. Přidání její osoby do hry se ukázalo jako výborný tah. Krušinu hraje Radek Valenta, Krušinovou Hana Seidlová, Míchu Ivan Jiřík, Míchovou Ivana Vojtylová a Vaška Jakub Albrecht. Všichni předvádějí dobré herecké výkony. Dobří jsou i herci v menších rolích Martin Němec jako Kecal, Principál Martina Hrušky, Esmeralda Dagmar Soukupové a Indián Tomáše Dianišky.
Zdařilé představení o tom, jak nepřijít o peníze, ale ani o milovanou Mařenku se hraje bez přestávky 65 minut.
Jaromír Hampl
Foto: archiv Divadla pod Palmovkou (Martin Špelda) (28.12.2023)
