Z drobných detailů se skládá mozaika čehokoli. Platí to i pro život kolem nás. Pro celek nám unikají jednotlivosti, které mnohdy mohou ovlivňovat náš život ve větší míře, než si myslíme. Chceme se jim VĚNOVAT a poukázat na to, co nepovažujeme za správné, co sice patří k životu, ale nemuselo by. Známé rčení našich babiček, že „pro peníze by si koleno nechal vrtat,“ sice dnes neslyšíme, ale jeho podstata zůstala. Podobně je tomu i s dalšími lidskými vlastnostmi. Pojďme nyní k věci.
V našem oblíbeném obchodě jsem narazil na balenou limonádu s příchutí s názvem Točená. Okamžitě se mi vybavila malinovka, kterou jsme v mém mládí pili ve velkém. Byla skvělá. Coca cola a další nápoje „buržoazní“ provenience na našem trhu ještě nebyly, zatímco například v bývalé Jugoslávii, ale i Maďarsku a jinde ano. A tak se vozila odtamtud na ochutnání kamarádům stejně jako žvýkačky a další lákadla. Prázdné láhve od ní nebo plechovky uchovávali někteří kluci „jako vzácnost“.
Vraťme se ale k Točené. Docela jsem se na ni těšil. Čepuje se na řadě míst v Česku znovu a je fakt dobrá. To se ale nedá říci o této „malinovce“. Sice se odkazuje na původní recepturu, nechce se mi ale věřit, že by někdo tak nechutně přeslazenou limonádu dříve vyráběl. Omluvou nemůže být to, že se vyrábí s příchutí… , s cukrem a sladidly. Po ochutnání mnou i kolegy jsme ji vylili.
Na místě je otázka, proč se nápoje s umělými sladidly vyrábí, když média přinášejí spoustu zpráv o jejich škodlivosti pro naše zdraví a odkazy na řada renomovaných studií. O jejich negativním vlivu se vyjadřují lékaři a odborníci na zdravou výživu. Máme ministra pro sport, prevenci a zdraví, máme potravinového ombudsmana, máme Radu vlády pro sport, prevenci a zdraví… máme, máme, máme. A zdraví škodlivé nápoje dál s úspěchem zaplňují regály našich obchodů od malých prodejniček po supermarkety. Od Bruselu nápravu čekat nemůžeme, je to na nás. A tak bychom měli od kompetentních úřadů žádat nápravu. Jde o naše děti, naši budoucnost.
Bohužel stále platí vtip z minulé doby, který uvádím pro dobrou náladu. Učitelka ve škole se ptá dětí, kdo je největší osobnost v dějinách. Kdo odpoví správně, dostane od ní stovku. Pepíček, známý nemrava, se hned hlásí. S rozpaky ho vyvolá, očekávaje nejhorší. ´Soudružko učitelko, největší osobností v dějinách je Vladimír Iljič Lenin,´ řekne bez váhání Pepíček. Učitelka na něj překvapeně hledí, zjihne a vyzve ho, aby šel k tabuli, tam ho pohladí po vlasech a dá mu stovku. Pepíček si sedne do lavice, skloní hlavu, obrací stovku v rukách a říká si pro sebe ´Sandokane, promiň, ale byznyz je byznys…´
Pavel Prokop
P.S. Všechny postřehy naleznete na tomto webu pod odkazem Informujeme/Zaujalo nás
