Adrián Podskľan
Cesta hodnot, výzev a udržitelné budoucnosti (2000–2025)
Úvod
Podnikatelská etika se od počátku tisíciletí významně transformovala. Zatímco v roce 2000 byl hlavním motorem růstu rychlý ekonomický rozvoj a expanze podniků, postupně se do popředí dostala otázka odpovědnosti firem vůči společnosti, zaměstnancům i životnímu prostředí. Tento článek přibližuje klíčové milníky podnikatelské etiky v České republice, analyzuje vliv ISO norem, odborných studií a iniciativ na podporu férového podnikání.
Etika podnikání: Od rychlého růstu k odpovědnosti
Rok 2000 přinesl do českého hospodářství zásadní změny – otevřené trhy, dynamický růst firem a expanzi podnikatelských aktivit. Zatímco ekonomický rozmach byl nezpochybnitelný, etické řízení podnikání zůstávalo spíše v rovině dobrovolných iniciativ.
Firmy se soustředily na ziskovost, někdy na úkor transparentnosti, spravedlnosti a odpovědnosti vůči zaměstnancům či životnímu prostředí. Kultura podnikání se formovala pod vlivem zahraničních investorů, kteří přinášeli nové standardy řízení. Jedním z klíčových nástrojů se staly ISO normy, které postupně začaly definovat etické a odpovědné podnikání.
Jaké hodnoty formují podnikatelské prostředí
Podnikatelské prostředí je zrcadlem hodnot, které společnost uznává a prosazuje. V České republice se od roku 2000 hodnotový rámec podnikání výrazně proměnil, přizpůsoboval se ekonomickému vývoji, legislativním změnám, globálním trendům a narůstajícím společenským očekáváním. Mezi klíčové hodnoty, které ovlivňují etiku a způsob podnikání, patří:
1. Transparentnost a odpovědnost
Podnikatelé jsou čím dál více vystaveni požadavkům na otevřenost a férové jednání. Transparentní firemní kultura nejen zvyšuje důvěryhodnost, ale také podporuje stabilitu trhu. Společnosti, které dbají na etiku v účetnictví, komunikaci a vztahu ke spotřebitelům, mají dlouhodobě silnější postavení.
2. Udržitelnost a společenská odpovědnost
Ekologické a sociální aspekty podnikání získaly na důležitosti. Firmy nejenže hledají způsoby, jak minimalizovat negativní dopady na životní prostředí, ale stále více se angažují v dobročinných iniciativách a podporují rozvoj komunit. Udržitelná budoucnost již není jen módním pojmem, ale podmínkou pro dlouhodobou konkurenceschopnost.
3. Inovace a dlouhodobá vize
Dynamické podnikatelské prostředí vyžaduje schopnost adaptace a předvídání trendů. Podnikatelé investují nejen do technologických inovací, ale i do rozvoje lidského kapitálu, vzdělávání a nových obchodních modelů, které reflektují měnící se potřeby společnosti.
4. Etické vedení a firemní kultura
Vedení společnosti hraje zásadní roli v tom, jak se hodnoty promítají do každodenního fungování firmy. Etické chování lídrů, důraz na integritu a férovost ovlivňují nejen zaměstnance, ale také partnery a zákazníky. Firemní kultura založená na respektu a otevřené komunikaci přispívá k vyšší produktivitě a loajalitě.
5. Sociální spravedlnost a férové podmínky
Zaměstnanecké vztahy, rovné příležitosti a férové odměňování jsou stále více diskutovanými tématy. Společnosti, které aktivně podporují rovnost, inkluzi a dobré pracovní podmínky, získávají konkurenční výhodu nejen na trhu práce, ale i v očích veřejnosti.
Podnikatelské prostředí v ČR se neustále vyvíjí a reflektuje hodnoty, které formují společnost jako celek. Důraz na odpovědnost, udržitelnost a inovaci je dnes základním předpokladem pro etické a dlouhodobě úspěšné podnikání.
Studie a odborné pohledy na vývoj podnikatelské etiky
Podle EY Global Integrity Report 2024 se standardy integrity ve firmách zlepšují, ale zároveň roste počet případů korporátního pochybení. Zajímavým zjištěním je, že téměř 38 % respondentů přiznává ochotu jednat neeticky pro vlastní kariérní růst, přičemž tento podíl je výrazně vyšší mezi členy představenstva a vyšším managementem. To potvrzuje, že etické řízení firem se stále vyvíjí a čelí novým výzvám.
KPMG Česká republika ve své zprávě o odpovědném podnikání z roku 2022 zdůrazňuje význam transparentnosti a integrity jako klíčových pilířů firemní kultury. Společnost se aktivně podílí na šíření principů CSR a také udržitelného podnikání v Česku, což ukazuje na rostoucí důraz na etické hodnoty v podnikání.
Tyto studie potvrzují trend, který ve své práci popsala Marie Bohatá – podnikatelská odpovědnost se posunula od pouhé legislativní nutnosti k hodnotově řízeným principům. Ve své studii Podnikatelská a hospodářská etika a její vývoj v České republice (2020) analyzuje, jak se v posledních dvou desetiletích vyvíjela podnikatelská odpovědnost. Upozorňuje na zásadní změny v etickém řízení firem, které se z pouhé legislativní nutnosti posunulo k hodnotově řízeným principům.
Česká společnost pro jakost dlouhodobě podporuje aplikaci etických principů v podnikání prostřednictvím ISO norem a odborných auditů. Její výzkumy ukazují, že české firmy stále více přikládají význam transparentnosti, odpovědnosti vůči zaměstnancům a etickým vztahům se zákazníky.
Normy ISO a jejich vliv na podnikatelskou etiku
Od roku 2000 do roku 2025 se rozvinula řada ISO norem, které pomáhají organizacím řídit odpovědné a transparentní podnikání:
► ISO 9001 – Kvalita řízení jako základ etiky
▪ Transparentní procesy, odpovědnost vůči zákazníkům, prevence nekalých praktik.
► ISO 14001 – Odpovědnost vůči životnímu prostředí
▪ Udržitelné podnikání, ekologická stopa, férové vztahy s dodavateli.
► ISO 26000 – Společenská odpovědnost podnikání
▪ Etické řízení organizace, odpovědnost vůči komunitám.
► ISO 37001 – Systémy řízení proti korupci
▪Prevence úplatkářství, transparentní rozhodování.
► ISO 45001 – Férové pracovní podmínky
▪Ochrana zaměstnanců, bezpečnost na pracovišti, work-life balance.
► ISO 37301 – Compliance management jako nástroj etického řízení
▪Kodexy etického chování, právní odpovědnost firem.
Etika v institucích EU: Naděje na změnu nebo jen slova na papíře?
Když se řekne „etika ve veřejné správě,“ většina lidí si vybaví idealistický obraz poctivých úředníků, kteří nezištně hájí zájmy občanů. Realita je však často méně vznešená.
Zatímco zaměstnanci a členové orgánů Evropské unie mají povinnost jednat v souladu s etickými normami, veřejnost stále častěji zpochybňuje skutečnou transparentnost jejich rozhodování. Důvěra občanů je křehká a jakýkoli náznak neetického jednání ji rychle narušuje.
Proto Evropská unie opakovaně deklaruje snahu etická pravidla posilovat a zavádět pevné etické rámce do všech úrovní řízení. Nedávný audit odhalil, že v kontrolovaných institucích byly etické principy sice do jisté míry zavedeny, přesto však existují mezery, které ponechávají prostor pro pochybnosti. Zvláště Rada Evropské unie nemá sjednocený etický rámec pro své zástupce, což otevírá otázky o jeho reálné efektivitě.
Hledání rovnováhy mezi kontrolou a důvěrou
Průzkum mezi zaměstnanci ukázal rozporuplné výsledky – zatímco polovina pracovníků hodnotí své povědomí o etických normách jako dostatečné, druhá polovina má pochybnosti. To naznačuje, že samotné přijetí pravidel nestačí. Je nutné vytvořit takovou etickou kulturu, která nebude jen souborem formálních regulí, ale přirozenou součástí pracovního prostředí.
Existuje několik klíčových oblastí, kde etické rámce stále potřebují posílit. Patří sem například jasná strategie v oblasti etiky, transparentní kontrola majetkových prohlášení či zajištění efektivního procesu pro whistleblowing. Rovněž se ukázalo, že pravidla pro dary či pohostinnost jsou v některých institucích stále nejasná. Bez těchto opatření zůstává boj proti neetickému chování jen dobře znějící frází.
Cesta vpřed: Pouhá kosmetická úprava nebo zásadní reforma?
Evropská unie nyní stojí před rozhodnutím: spokojí se s částečně funkčními opatřeními, nebo se odváží provést skutečně hlubokou reformu? Doporučení vyplývající z auditu jsou jasná – instituce by měly nejen zkvalitnit své etické normy, ale také lépe spolupracovat, sjednotit postupy a podporovat sdílení osvědčených praktik.
Tabulka: Vývoj podnikatelské etiky v ČR a ve světě (2000–2025)
Jde však o více než jen technické změny. Otázkou zůstává: podaří se vytvořit kulturu, kde etika nebude jen formalitou, ale skutečnou hodnotou? Odpověď na tuto otázku rozhodne nejen o reputaci institucí EU, ale i o důvěře občanů ve veřejnou správu jako celek.
Odkaz bratří Baťů: Morální principy, které nezestárly
Když se řekne Baťa, mnoha lidem se vybaví nejen kvalitní obuv, ale také jedinečná podniková kultura, která přesahuje samotný průmysl. Tomáš a Jan Antonín Baťa nebyli jen podnikatelé – byli vizionáři s neochvějným přesvědčením, že poctivost, pracovitost a morální odpovědnost jsou základem nejen prosperující firmy, ale i zdravé společnosti.
Jejich způsob řízení byl revoluční. Nešlo jen o výrobu a zisk, šlo o člověka. O jeho důstojnost, o jeho růst a odpovědnost vůči druhým. Podporovali iniciativu a osobní rozvoj zaměstnanců, učili je vnímat svou práci jako poslání, které přesahuje jejich vlastní zájmy. Věřili, že ekonomická síla vychází ze skutečné morální integrity – dobrý podnik se pozná nejen podle produktů, ale především podle hodnot, na nichž stojí.
Baťovský model nebyl jen firemní strategií, byl životním principem. Každý pracovník byl podněcován k tomu, aby jednal s férovostí, hledal inovace a přispíval k rozvoji celého společenství. Nebyla to utopie – byl to důkaz, že se skutečné podnikání dá spojit s lidskostí.
Dnes, po desetiletích, jejich odkaz stále žije. V době, kdy etika v podnikání často ustupuje ekonomickému pragmatismu, Baťova filozofie připomíná, že úspěch není jen v číslech, ale v síle lidských hodnot.
Představte si dílnu, kde každý krok je veden nejen snahou o dokonalost, ale také hlubokým přesvědčením, že práce je služba. Baťovský dělník neobrábí jen kůži na obuv – formuje charakter, cíl, hodnoty. Takový byl svět Baťů. Svět, kde morálka nebyla přívěskem podnikání, ale jeho samotným jádrem.
Budoucnost podnikatelské etiky v ČR
V roce 2025 je podnikatelská etika již nedílnou součástí hodnotového řízení firem. Podporované normy a kodexy pomáhají vytvořit férovější podnikatelské prostředí. AMSP ČR, Česká společnost pro jakost i jednotlivé firmy aktivně podporují transparentní a odpovědné podnikání.
Morální rozvoj vůdcovství: Od dominance k službě
Historie ukazuje, že vůdcovství prošlo fascinující evolucí. Od chladného pragmatismu, zaměřeného na zisk a moc, až po vztahové a holistické modely, které kladou důraz na odpovědnost, hodnoty a hlubší porozumění potřebám naší společnosti. V tomto procesu hraje klíčovou roli morální rozvoj, který Reidenbach a Robin rozčlenili do několika etap – od základních etických rozhodnutí až po skutečnou integritu a altruismus.
Svět se změnil a s ním i role vůdců. Dávná éra silných a neochvějných vůdcovských osobností, které přenášely hory a utvářely dějiny svou mocí, se pomalu vytrácí. Dnešní společnost nepotřebuje slepé následovníky, ale informované, autonomní jedince, kteří jsou schopni se rozhodovat a řídit svůj život bez vnějšího diktátu.
Právě adaptivní vůdčí osobnost představuje nový rozměr leadershipu – vůdce, který neslouží sám sobě, ale druhým. Je to koordinátor znalostí, tvůrce prostředí, kde ostatní mohou růst, rozvíjet se a realizovat své schopnosti. Už nejde o sílu, ale o porozumění. Nejde o autoritu, ale o důvěru. Nejde o dominanci, ale o spolupráci.
V rámci této evoluce se koncept odpovědného leadershipu přiklání k myšlenkám jako:
Udržitelnost před ziskem – ekonomická prosperita podniků se nesmí stát jediným cílem, ale musí být vyvážená odpovědností vůči společnosti a životnímu prostředí.
Vztahy před strukturou – vůdčí osobnosti již nepůsobí jen jako řídící síly, ale jako partneři, kteří naslouchají potřebám stakeholderů.
Sloužit místo ovládat – pravý vůdce neudává směr jen proto, aby byl následován, ale proto, aby ostatní mohli růst a dosáhnout svého plného potenciálu.
Tento přístup k vůdcovství přímo souvisí s morálním rozvojem, který Reidenbach a Robin rozčlenili do několika etap – od základních etických rozhodnutí až po skutečnou integritu a altruismus. V tomto procesu lze rozlišit tři klíčové etapy:
Pragmatická fáze – Vůdce se řídí pravidly trhu a zákonů, ale nevnímá širší morální dopady svého jednání. Hlavním cílem je úspěch, ziskovost a přežití v konkurenčním prostředí.
Etická integrace – Vůdčí osobnost začíná reflektovat důsledky svých rozhodnutí. Uvědomuje si, že leadership nespočívá jen v efektivitě, ale také v odpovědnosti vůči společnosti, zaměstnancům, stakeholderům a životnímu prostředí.
Opravdovost a služba – Vůdce se stává morální autoritou. Jeho cílem již není jen udržet firmu či instituci v chodu, ale vytvářet hodnoty, které zlepšují životy lidí. Integrita se stává základním pilířem jeho rozhodování.
Tento přístup k leadershipu se odráží i v učení Tomáše Bati, který neviděl prosperitu podnikání jako pouhé hromadění kapitálu, ale jako soustavné naplňování morálních principů – důvěry, služebnosti, odpovědnosti a růstu. Vůdčí osobnost není definována pozicí, ale schopností vytvářet hodnoty nejen ekonomické, ale i společenské a morální.
Člověk 21. století již nehledá vůdce, který přikazuje. Hledá vůdce, který inspiruje. A právě takoví lidé mají před sebou největší úkol – pomoci nám všem stát se lepšími verzemi sebe sama.
Závěr
Podnikatelská etika v České republice prošla od roku 2000 dynamickým vývojem, kdy se od pouhé legislativní nutnosti postupně přetvářela v integrální součást firemního řízení. Transparentnost, odpovědnost vůči zaměstnancům i zákazníkům a závazek vůči životnímu prostředí se staly nejen klíčovými hodnotami, ale i konkurenční výhodou pro firmy.
Normy ISO, odborné studie a iniciativy AMSP ČR či České společnosti pro jakost zásadně přispěly k posílení etického podnikání. Přestože stále existují výzvy – například korupční praktiky či neetické chování managementu – celkový trend naznačuje rostoucí důraz na morální integritu a firemní odpovědnost.
Otázkou zůstává, jaký vliv budou mít nové technologie, zejména umělá inteligence, na podnikatelskou etiku v roce 2030. Přispějí k větší transparentnosti a férovosti, nebo vytvoří nová morální dilemata? Odpovědi na tyto otázky budou určovat budoucnost podnikatelského prostředí nejen v Česku, ale i na globální úrovni.
O autorovi
Adrián Podskľan je vizionář a podnikový stratég s hlubokými kořeny v kultuře horehronských goralů ze slovenské obce Lom nad Rimavicou, Podhroní. Vystudoval strojní technologie a získal doktorát z průmyslového managementu a kvality produkce na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě. Od roku 1991 působí v řízení podniků, od roku 2003 se věnuje poradenství v oblasti vitálních adaptivních organizací, je autorem a nositelem jejich konceptu. Je autorem více než 70 odborných publikací, absolvoval zahraniční stáže a spolupracoval s řadou akademiků a expertů včetně Garyho Cokinse. Jako spoluzakladatel a předseda Sociálního družstva HRevada se zaměřuje na podporu lidské důstojnosti a inovace v oblasti práce.
Zdroj: časopis CzechIndustry 2/2025
