.jpg?s3=1)
Na otázky CzechIndustry odpovídá prof. Radomír Pánek, předseda AV ČR
Pane předsedo, končí první čtvrtina 21. století, což dává možnost bilancovat. Co představuje AV ČR dnes?
AV ČR dnes představuje moderní, mezinárodně respektované centrum vědy a v Česku je to největší veřejná neuniverzitní vědecko-výzkumná instituce. Tvoří ji 54 veřejných výzkumných institucí a zaměstnává přibližně 12 000 lidí, z nichž více než polovina jsou vysokoškolsky vzdělaní vědci. Každoročně školí také kolem 2 000 doktorandů.
Akademie věd ČR se věnuje výzkumu v širokém spektru přírodních, technických, humanitních a sociálních věd s respektem k potřebám české společnosti a kultury. Současně se aktivně podílí na řešení globálních výzev, od digitální transformace a energetiky až po kvantové technologie a rozvoj umělé inteligence, a právě díky této angažovanosti je pevnou součástí evropského i světového vědeckého prostoru. V Česku je nejen garantem kvality a nezávislosti výzkumu, ale také přirozeným spojencem vysokých škol a významným partnerem průmyslu i státní správy.
V uvedeném čase Akademie prošla řadou změn, které jsou podle Vás ty zásadní?
AV ČR prošla od svého vzniku zásadní transformací po vědecké, personální i organizační stránce. Za klíčový nástroj rozvoje považuji zavedení pětiletého periodického hodnocení ústavů až na úroveň vědeckých týmů pomocí panelů zahraničních expertů, jehož výsledky se promítají do dalšího řízení ústavů i diferencovaného financování. Akademie věd ČR byla první výzkumnou institucí v České republice, která před 20 lety zavedla praxi hodnocení výsledků výzkumu podle mezinárodně uznávaných kritérií.
Ve spolupráci s podnikatelskou sférou AV ČR začala výrazně podporovat transfer znalostí a technologií a vytvářet pro něj organizační i právní podmínky. Významným krokem v tomto směru byla implementace Strategie AV21 v roce 2015, která se zaměřuje na komplexní společenské výzvy. Dalším impulsem bylo zřízení transferového centra AV ČR (tzv. CETAV) a Program rozvoje aplikací a komercializace (PRAK). Zásadní novinkou připravenou již novou Akademickou radou pod mým vedením je blížící se založení akciové společnosti ve stoprocentním vlastnictví pracovišť AV ČR, které dále posílí naše vazby s podnikateli a investory a přinese konkrétní užitek celé společnosti. Novou iniciativou je dále vytvoření platformy Science4Policy, aby se veřejná správa mohla rozhodovat na základě vědecké expertízy a dat po vzoru např. Dánska nebo Norska.
Současně se AV ČR výrazně profilovala i jako instituce vzdělávací – její účast na vzdělávání je integrální součástí poslání, a to zejména při přípravě doktorandů, kde má v řadě oborů klíčovou roli. Dokladem úzké spolupráce s vysokými školami je více než 50 společných pracovišť a přes 200 společně akreditovaných programů.
Zmínil jste Strategii AV21, jejíž motto je Špičkový výzkum ve veřejném zájmu. Můžete to více konkretizovat?
Přenos poznatků do praxe je pro nás jednou z priorit, a proto hledáme co nejúčinnější cesty, jak vědecké výsledky prakticky využít. K rozšíření spolupráce s podnikatelskou i státní sférou výrazně přispěla právě platforma Strategie AV21. V souladu se svým mottem rozvíjí 15 společensky aktuálních témat, například udržitelná energetika, potravinová bezpečnost, genová terapie či odolná společnost a podporuje interdisciplinární výzkum pomocí propojení týmů z různých ústavů Akademie věd a zapojení firem.
Její důležitou, avšak možná méně známou součástí je i projekt s názvem Aplikační laboratoře AV ČR, jehož cílem je rozšířit přímé spolupráce našich pracovišť s průmyslovými partnery a podpořit konkrétní projekty spolupráce mezi akademickou a aplikační sférou. Při realizaci Strategie AV21 jsme v roce 2016 zřídili také již zmíněné Centrum transferu technologií AV ČR (CETAV), které se postupně výrazně rozrostlo a podporuje naše ústavy v efektivním přenosu technologií a znalostí do praxe. Tyto iniciativy mají řadu forem – od smluvního a kolaborativního výzkumu až po podporu zakládání vědeckých spin-offů, start-upů nebo již zmíněné akciové společnosti.
Věda a výzkum, a to i výzkum aplikovaný a smluvní, v některých případech i průmyslový, jsou dnes zcela mezinárodní, a proto rozvíjíme úzkou spolupráci s německými, francouzskými, japonskými a mnoha dalšími vědeckými institucemi, které mají bohaté zkušenosti s komercializací znalostí.
Programů, jimž se Strategie věnuje, je na webových stránkách AV ČR představeno patnáct. Jejich řešení vyžaduje široce založený interdisciplinární výzkum, a to jak základní, tak aplikovaný včetně spolupráce s vysokými školami, podnikatelskou sférou a veřejnou správou. Daří se to?
Určitě ano. Strategii AV21 realizujeme již desátým rokem a za tu dobu si získala uznání jak doma, tak v zahraničí. Prostřednictvím Strategie AV21 se zabýváme klíčovými problémy současnosti a hledáme jejich řešení pomocí interdisciplinární spolupráce a synergií mezi institucemi. Cíleně tak propojujeme vědu s potřebami společnosti, podporujeme spolupráci napříč institucemi a přispíváme k efektivnímu přenosu poznatků do praxe. Výzkumné programy jsou přitom od počátku otevřeny i partnerům z vysokých škol a podnikatelské sféry, institucím státní a regionální správy, například nemocnicím či muzeím, stejně jako zahraničním výzkumným skupinám a organizacím. Její nespornou výhodou je i její programová flexibilita. Programy podléhají pravidelnému hodnocení a obměňují se.
Tento rok začnou dva nové: Globální krize biodiverzity – rizika a příležitosti pro lidskou společnost a Infekční choroby – nové cíle a strategie. Jak naznačují jejich názvy, rozšiřují strategii o velmi aktuální a společensky závažná témata.
Důležité je, že nově vytvořená konsorcia týmů kolem každého programu prokazují úspěšnost jak v získávání velkých prestižních evropských projektů, tak i v oblasti aplikovaného výzkumu a spolupráce s průmyslovými partnery. Navíc dostáváme také velmi pozitivní ohlasy na tyto aktivity AV ČR z politické sféry.
Nejednou jsem se setkal s názorem, že Akademie je příliš zaměřená na základní výzkum, zatímco Česká republika jako průmyslová země potřebuje výzkum aplikovaný. A jako argument se uvádí desítky ústavů aplikovaného výzkumu, které byly po listopadu 1989 zrušeny. Souhlasíte s těmito argumenty?
S tímto tvrzením zcela nesouhlasím – a to z několika důvodů. Především je třeba říci, že základní a aplikovaný výzkum nejsou protiklady, ale navzájem se podmiňují a doplňují. Kvalitní aplikace dlouhodobě vznikají pouze tam, kde existuje silný základní výzkum, který přináší nové poznatky, metody a technologie. Není tedy užitečné tyto dva typy výzkumu klást proti sobě. Hranice mezi základním a aplikovaným výzkumem není nijak ostrá a závisí pouze na perspektivě pozorovatele a na časovém horizontu, v němž jsou očekávány ekonomické dopady. Země, jež jsou dnes průmyslově i technologicky nejúspěšnější, investují systematicky do obou těchto složek a chápou je jako součást jednoho ekosystému.
Naprostá většina ústavů AV ČR se dnes kromě základního výzkumu intenzivně věnuje i výzkumu aplikovanému, a to včetně oblasti humanitních a společenských věd. Poměr základního a aplikovaného výzkumu samozřejmě závisí na oboru, kterému se konkrétní ústav věnuje. A jak jsem výše uvedl, v posledních letech jdeme v oblasti aplikovaného výzkumu ještě dál a výrazně posilujeme i transfer znalostí a technologií, spolupráci s průmyslem i veřejnou správou a cíleně vytváříme nástroje, které umožňují převádět výsledky výzkumu do praxe. A v tomto ohledu bych rád ocenil velmi dobrou spolupráci se Svazem průmyslu a dopravy.
AV ČR v posledních letech založila 9 úspěšných start-upů, dalších 12 máme ve fázi přípravy, prodali jsme řadu licencí ve fyzikálních, technických, biomedicínských či chemických oborech atd. Příjem z aplikovaného výzkumu a spolupráce s průmyslem tvoří čím dál tím větší část rozpočtu řady našich ústavů.
Pokud jde o zrušení řady ústavů aplikovaného výzkumu po roce 1989, je třeba jej vnímat v širším kontextu transformace ekonomiky, kdy tyto instituce byly často úzce navázány na centrálně plánovaný průmysl, a jejich zánik tedy nebyl důsledkem „převahy základního výzkumu“, ale spíše změny ekonomického modelu a tehdejších vládních priorit.
Česká republika jako průmyslová země skutečně potřebuje silný aplikovaný výzkum, ten však musí vyrůstat z kvalitního znalostního základu a být úzce propojen s podniky, investory a veřejným sektorem. Právě o toto propojení se AV ČR dnes systematicky, a doufám že úspěšně, snaží – nikoli na úkor základního výzkumu, ale jako jeho přirozené a nezbytné doplnění.
Můžete uvést konkrétní příklady spolupráce AV ČR s podnikatelskou sférou?
Ve spolupráci s podnikatelskou sférou AV ČR realizuje cca 400 projektů ročně. Podařilo se nám dosáhnout řady významných výsledků, a to napříč jednotlivými vědními oblastmi.
Zmíním proto jen několik vybraných příkladů: Ústav jaderné fyziky AV ČR spolupracuje se společností ADVACAM s.r.o na společné testování a kalibraci speciálních detektorů kosmického záření, které se používají v satelitech a dalších zařízeních na oběžné dráze Země. Projekt je součástí širší spolupráce podporované Evropskou kosmickou agenturou a přispívá k bezpečnějším a spolehlivějším vesmírným technologiím.
Ústav experimentální medicíny AV ČR vyvinul nové látky, které mohou pomoci při léčbě demence a dalších neurodegenerativních onemocnění. Tyto sloučeniny ovlivňují činnost receptorů v mozku, které hrají klíčovou roli při přenosu nervových signálů. Objev zahrnuje nejen samotné látky, ale i způsob jejich výroby a možnosti využití v medicíně.
Ústav přístrojové techniky AV ČR v Brně vyvinul metodu neinvazivní diagnostiky srdečních poruch pomocí ultra-vysokofrekvenčního EKG. Na základě tohoto výzkumu a provedených klinických testů založil ústav v roce 2022 spin-off firmu VDI Technologies, která finalizovala vývoj přístroje a softwaru a uvedla je nedávno úspěšně na mezinárodní trh.
Tradičně velmi úspěšný ve spolupráci s farmaceutickým průmyslem je Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, který v minulosti vyvinul látky využívající se dnes po celém světě na léčení HIV/AIDS, hepatitidy B či oparů. V posledních letech ÚOCHB vyvinul několik nových chemických látek, které jsou v současné době v různých fází klinických testů.
Aktuální výsledky takových spoluprací jsou pravidelně zveřejňovány na webových stránkách Akademie věd i ve veřejně dostupných výročních zprávách. Ostatně, veřejnost se o našich výsledcích a úspěších průběžně dozvídá z médií.
O výkonnosti AV ČR svědčí i řada ocenění, která obdrželi její pracovníci. Za všechny lze uvést profesora Tomáše Jungwirtha z Fyzikálního ústavu AV ČR, kterého prezident Petr Pavel u příležitosti státního svátku 28. října vyznamenal medailí Za zásluhy za mimořádné vědecké výsledky, a profesora Juliuse Lukeše z Biologického centra, jenž získal Národní cenu Česká hlava za rok 2025 za dlouhodobé excelentní výsledky a mezinárodní uznání v oboru parazitologie. Výzkum obou kolegů má velký aplikační potenciál.
Pracoviště Akademie jsou zapojena do desítek, ne-li stovek mezinárodních projektů, což svědčí o jejich vysokém renomé. Které z nich patří mezi takříkajíc referenční?
Máte pravdu, mezinárodní zapojení pracovišť AV ČR je skutečně velmi široké. Každý ústav AV ČR má navázánu spolupráci s řadou předních vědeckých institucí a univerzit v Evropě, USA, Japonsku, Jižní Koreje a dalších zemí dle konkrétních vědeckých oborů.
Z pohledu mezinárodních projektů považuji za klíčové zejména ty financované z programu Horizont Evropa a prestižní granty Evropské výzkumné rady (ERC), které jsou mezinárodně uznávaným standardem vědecké excelence. Přestože je Akademie věd ČR v jejich získávání v rámci České republiky nejúspěšnější, máme zde určitě velký prostor na další zlepšení.
Mým cílem je postupně znásobit počet získaných evropských projektů v AV ČR, proto nyní zakládáme systém centrální podpory žadatelů o ERC granty v AV ČR (a později i o projekty z Horizont Evropa) – tzv. inkubátor ERC-in.
Ústavy AV ČR jsou také významnými partnery evropských výzkumných infrastruktur a konsorcií – za všechny mohu zmínit například ELI ERIC (Extreme Light Infrastructure), ESS (European Spallation Source), CESSDA (Consortium of European Social Science Data Archives), EUROfusion (evropské konsorcium pro výzkum jaderné fúze) nebo ICOS (Integrated Carbon Observation System).
Významné jsou také bilaterální a multilaterální projekty s předními vědeckými institucemi, například s ústavy Maxe-Plancka či Fraunhofferovy ústavy v Německu, CNRS a CEA ve Francii, národní laboratoře ve Spojených státech či s korejským Industrial Technology Research Institute (ITRI) atd., kde je spolupráce založena na dlouhodobé důvěře a kontaktech.
Souhrnně lze říci, že ústavy AV ČR jsou intenzivně zapojeny do evropských a mezinárodních projektů a programů a jejich počet postupně roste.
Jak je AV ČR vnímána v zahraničí. V čem jsou podle Vás její přednosti a naopak, kde má slabé stránky?
Kontakty se zahraničím považuji za zcela zásadní k dosahování a rozvíjení vysoké kvality vědy a výzkumu na pracovištích AV ČR. Ze své vlastní zkušenosti mohu říct, že AV ČR je v zahraničí vnímána jako respektovaná vědecká instituce a spolehlivý a odborně silný partner. Toto vnímání se opírá o dlouhodobou účast našich pracovišť v mezinárodních projektech a konsorciích, o kvalitní publikační výkon i o osobní renomé řady vědců působících v AV ČR.
Mezi hlavní přednosti patří vysoká úroveň výzkumu, který je mezinárodně viditelný a v řadě oborů spoluurčuje směr dalšího vývoje. Významná je rovněž šíře oborového záběru, sahající od přírodních a technických věd až po humanitní a společenské disciplíny, jak je tomu v obdobných institucích ve světě, kupříkladu v německé Společnosti Maxe Plancka. To nám dovoluje reagovat komplexně na vědecky aktuální a společensky důležité výzvy. Zahraniční partneři oceňují také stabilitu výzkumných týmů a schopnost dlouhodobé spolupráce, stejně jako existenci kvalitních a velmi dobře vybavených výzkumných infrastruktur a špičkových pracovišť.
Na podzim loňského roku jsem jednal s nejvyšším vedením dvou klíčových francouzských výzkumných organizací – CNRS a CEA – o posílení spolupráce, přípravě společných projektů a posílení nástrojů pro vzájemnou mobilitu našich odborníků. Musím říct, že mne až překvapila vstřícnost a zájem těchto dvou organizací o další rozšíření spolupráce s Akademií věd ČR. V letošním roce plánuji podobná jednání s vedením klíčových vědeckých institucí v Německu – Společností Maxe-Plancka, Franhofferovou společností, Leibnitzovou společností a Helmhotzovou společností.
Současně je však třeba otevřeně říct, že AV ČR čelí i určitým omezením. Přestože na tom nejsme ve vědeckém výkonu ve srovnání se západní Evropou vůbec špatně a často se zbytečně podceňujeme, disponujeme ve srovnání s obdobnými evropskými či americkými institucemi až řádově omezenějšími finančními zdroji. Jsme v situaci, kdy jsou tyto instituce v závodní hantýrce financovány tak, že si mohou pořídit Formuli 1 a nejlepší řidiče, zatímco my jen průměrné osobní auto a průměrného řidiče. Závod za takových podmínek sice dokážete odjet, ale těžko od vás někdo může očekávat stupně vítězů. Od nás ale politická reprezentace očekává, že budeme minimálně evropská ne-li světová špička, což se nám i přesto tyto velké rozdíly ve financování v řadě oborů daří. Nicméně pokud chceme, aby Česká republika byla skutečný vědecký a technologický lídr, je třeba pro to vytvořit podmínky, které jsou alespoň srovnatelné s těmi, které mají výzkumné instituce na západ od nás.
Ve srovnání s německými nebo francouzskými výzkumnými institucemi má Akademie věd ČR velmi nízkou stabilní, tzv. institucionální, složku financování ze státního rozpočtu (pouze cca 35 % ve srovnání s cca 80 % v MPG či 90 % CNRS). Tato extrémní a velmi nezdravá závislost na grantových prostředcích, nám mnohdy znemožňuje zakládání či rozvoj nových vědních oborů a spoluprací stejně jako udržení špičkových vědců a mladých talentů, kterým nejsme bohužel schopni poskytnout dlouhodobou stabilitu a úvazek. V minulosti byly slabší rovněž vazby na podnikatelskou sféru a komercializaci, ty se nám však v Akademii věd ČR v posledních letech daří cíleně posilovat.
Má-li česká věda dosáhnout špičkové evropské i celosvětové úrovně, musíme pro ni zajistit i v mezinárodním měřítku konkurenceschopné podmínky.
V posledních letech Akademie pořádá nebo se účastní řady smysluplných akcí, které slouží k propagaci vědy mezi širokou veřejností a zajmu o ní zejména mezi mladou generací. Počátkem listopadu to byl například Týden Akademie věd, předtím Veletrh vědy v Letňanech… Mají mladí lidé o vědu zájem, daří se studenty zapojovat do výzkumných programů akademie?
Ano, mladí lidé o vědu zájem mají, a to často větší, než se někdy traduje. Akce, které zmiňujete – jako Týden Akademie věd nebo Veletrh vědy, které Akademie věd pořádá – to velmi přesvědčivě potvrzují. Každoročně je navštěvují desetitisíce lidí, přičemž výraznou část tvoří právě studenti a mladí lidé, kteří přicházejí s konkrétními otázkami, zájmem o obory i o možnosti dalšího studia či zapojení do výzkumu. Zkušenost ukazuje, že pokud je věda prezentována srozumitelně, otevřeně a v přímém kontaktu s vědci, dokáže mladou generaci silně oslovit.
Akademie věd ČR ale nezůstává jen u popularizace, mladé lidi systematicky zapojuje i do samotného výzkumu. Začínáme již se středoškolskými studenty, kterým nabízíme roční stáže, kde se pod vedením odborníků věnují vybranému tématu. Ročně u nás tuto stáž absolvuje několik stovek středoškoláků a zájem několikanásobně převyšuje kapacitu. Na to navazuje úzká spolupráce s vysokými školami v rámci společných pracovišť a akreditovaných studijních programů, kdy studenti mohou vypracovat diplomové a disertační práce v ústavech Akademie věd a zapojit se do konkrétních výzkumných týmů a projektů.
Zvláštní roli hrají doktorandi a postdoktorandi, pro něž AV ČR představuje prostředí, kde mohou rozvíjet vlastní vědeckou dráhu, pracovat se špičkovou infrastrukturou a být součástí mezinárodních týmů. V ústavech Akademie věd se ročně školí přes 2000 doktorandů, což počtem odpovídá velké univerzitě.
Takže se o budoucnost české vědy z pohledu nedostatku vědců obávat nemusíme?
Nemyslím si, že bychom se museli tolik obávat o samotný nedostatek mladých lidí se zájmem o vědu. Talent, motivace i zvědavost tu bezpochyby jsou a každodenní zkušenost z pracovišť Akademie věd i z akcí pro veřejnost to potvrzuje. Budoucnost české vědy tedy není ohrožena tím, že by nebyl o vědeckou dráhu zájem.
Zároveň by ale bylo nezodpovědné tvrdit, že je vše bez rizik. Skutečnou výzvou není počet mladých lidí, ale schopnost vytvořit pro ně dlouhodobě atraktivní a stabilní podmínky – tedy kvalitní zázemí, předvídatelné kariérní dráhy, konkurenceschopné finanční ohodnocení a možnost sladit profesní i osobní život. Pokud nebudeme schopni tyto podmínky nabídnout, hrozí odliv talentů do zahraničí nebo mimo výzkum. Z tohoto pohledu je klíčové, aby stát vnímal investice do vědy a mladých vědců jako strategickou prioritu.
Pokud se nám podaří vytvářet kvalitní prostředí, které mladým lidem umožní rozvíjet jejich potenciál a vidět ve vědě dlouhodobou perspektivu, pak se o budoucnost české vědy z hlediska lidských zdrojů obávat nemusíme.
Když hovoříme o první čtvrtině 21. století, tak Vy jste ji profesně strávil až do svého zvolení za předsedu AV ČR především v Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, kde jste se profesně zabýval výzkumem jaderné fúze. Jaderná energetika dnes prožívá nebývalý boom. To se týká jak klasických jaderných reaktorů, malých modulárních reaktorů, tak jaderné fúze. Které hlavní důvody vedou stále více zemí k budování jaderných elektráren?
Těch důvodů je několik. Především se ukazuje, že jaderná energetika je jedním z mála dostupných zdrojů, které dokážou dlouhodobě zajistit stabilní, bezemisní a ve velkém měřítku využitelnou výrobu elektřiny. V době, kdy řada zemí usiluje o snižování emisí skleníkových plynů a zároveň čelí rostoucí spotřebě energie, se tato kombinace ukazuje jako klíčová. Druhým zásadním faktorem je energetická bezpečnost. Jaderné elektrárny umožňují diverzifikovat energetický mix, snížit závislost na dovozu plynu či ropy a posílit strategickou soběstačnost. Dalším důvodem je technologický pokrok. Současné reaktory jsou výrazně bezpečnější než jejich předchůdci a nové koncepty, včetně malých modulárních reaktorů, slibují vyšší míru pasivní bezpečnosti, nižší investiční rizika a širší spektrum využití, například pro průmyslové provozy nebo výrobu tepla.
Samostatnou kapitolou je jaderná fúze, která sice zatím není komerčně dostupným zdrojem energie, ale představuje dlouhodobou strategickou investici do budoucnosti. Stále více zemí si uvědomuje, že pokud se podaří fúzi technologicky zvládnout, půjde o prakticky nevyčerpatelný, bezpečný a bezemisní zdroj energie. Právě proto je fúzní výzkum považován za oblast, kde má smysl investovat s dlouhým časovým horizontem a kde se propojuje základní výzkum se zásadním společenským dopadem. I z tohoto důvodu jsem profesně působil v Ústavu fyziky plazmatu (ÚFP) AV ČR, kde je tento výzkum dlouhodobě rozvíjen na špičkové mezinárodní úrovni. V ÚFP AV ČR jsem si prošel řadou pozic od vedoucího oddělení přes vedení konstrukce dvou velkých vědeckých experimentů – tokamaků až po ředitele ústavu.
Tiskové zprávy o využití SMR a fúzních reaktorů hýří optimismem. V podstatě je podle nich otázkou pár let, kdy budou uvedeny do provozu první SMR elektrárny a do deseti let i elektrárny založené na jaderné fúzi, například v Německu. Není v tomto případě přání otcem myšlenky?
Určitá míra optimismu v těchto sděleních bezpochyby je – a je dobré k nim přistupovat střízlivě. U energetiky, zvláště jaderné, je vždy potřeba rozlišovat mezi technologickým potenciálem, demonstračními projekty a skutečně komerčním provozem. U malých modulárních reaktorů (SMR) lze říci, že jejich uvedení do provozu je realistické v kratším časovém horizontu než u fúze, protože vycházejí z již zvládnutých a v praxi ověřených štěpných technologií.
Přesto se obávám, že ani zde nejde o otázku „pár let“ ve smyslu masového nasazení. To bude záviset především na licenčních procesech, ekonomice provozu, dodavatelských řetězcích a v některých zemích i na přijetí veřejností. Optimismus je tedy oprávněný, avšak musí být vyvážen realistickým pohledem na časovou a regulační náročnost.
Pokud jde o jadernou fúzi, výzkum v posledních letech dosáhl mimořádných pokroků. V horizontu deseti let lze realisticky očekávat spuštění velkého mezinárodního projektu ITER, který má za úkol ověřit potřebné technologie. Zároveň v Evropě připravujeme stavbu zařízení nezbytného pro otestování materiálů a celých systémů pod vysokými toky neutronů, jež bude nezbytné pro získání licence pro stavbu první fúzní elektrárny plánované na konec 40. let tohoto století.
Na druhou stranu v poslední cca 5 letech především v USA, ale i v Evropě, Číně, Japonsku vzniklo několik desítek soukromých firem, které slibují funkční fúzní elektrárnu do 5 až 10 let. Na své aktivity byly schopny získat od soukromých investorů již částky v řádech miliard dolarů. Některé z nich zajisté dosáhnout dílčích technologických úspěchů, ale postavit funkční fúzní elektrárnu v těchto časových horizontech nepovažuji za realistické už například z důvodu dlouhých povolovacích procesů a komplexnosti výstavby takové elektrárny. Navíc existuje ještě několik klíčových technologií, které vyžadují další výzkum a vývoj a které tyto firmy neřeší, zato se jimi zabýváme my v našem výzkumu.
Nicméně tyto start-upy mohou díky mobilizaci velkého množství soukromých zdrojů podpořit rychlejší vývoj některých pokročilých technologií jako např. magnety z vysokoteplotních supravodičů atd, a tím přispět k urychlení technologického posunu.
Samostatnou kapitolu tvoří již umíněný projekt ITER, na němž se podílí 25 zemí. Byl zahájen v roce 2010, datum prvního plazmatu na rok 2018 bylo radou ITER v roce 2016 posunuto na rok 2025. V červnu loňského roku však byl oznámen přepracovaný projektový plán, který si klade za cíl vědecky a technicky robustní počáteční fázi operací, včetně fáze s deuteriem v roce 2035, následované v krátké době dosažením maximálních parametrů. V čem je hlavní význam projektu pro budoucnost lidstva? Myslíte, že tento termín je už definitivní?
Projekt ITER s rozpočtem přibližně 25 mld. euro představuje největší a nejkomplexnější mezinárodní vědecký projekt na světě, kterého se účastní celý rozvinutý svět. Jeho hlavním cílem je v plném měřítku ověřit fyzikální a technologickou proveditelnost generace energie z fúzní reakce.
ITER má jako první zařízení v historii ukázat, že je možné dlouhodobě udržet extrémně horké plazma o teplotě kolem 150 miliónů stupňů, v němž fúzní reakce produkují výrazně více energie, než kolik je do něj dodáváno. Konkrétně by měl být ITER schopen stabilně produkovat z fúzní reakce alespoň 500 MW energie po dobu alespoň 1000 sekund, což odpovídá faktoru zesílení minimálně 10.
Neméně důležitý je i technologický rozměr projektu. ITER je obrovskou laboratoří, v níž se současně testují materiály, supravodivé magnety, systémy řízení plazmatu, kryogenní technologie i způsoby, jak zvládat extrémní tepelné a radiační zatížení. Tyto zkušenosti jsou naprosto klíčové pro navazující projekty, které fúzi převedou do praktického energetického využití. Pokud jde o harmonogram, jsem přesvědčen, že se v posledních letech s novým generálním ředitelem projekt podařilo stabilizovat, proběhly v něm výrazné organizační změny a nový harmonogram je důsledně dodržován.
Je třeba si uvědomit, že projekt představuje areál velikosti jaderné elektrárny Temelín plný nově vyvíjených technologií. V současnosti již bylo dokončeno téměř všech 40 budov včetně reaktorového komplexu, většina technologií vyráběných po celém světě je již také na místě instalována a letos bude v reaktorové hale instalována již více než polovina nádoby reaktoru. Takže ohledně termínu spuštění provozu okolo roku 2035 jsem již poměrně optimista.
Jaderný výzkum v České republice má tradici a v řadě směrů patří ke světové špičce. V jakých oborech především?
Jaderný výzkum má v České republice skutečně dlouhou a velmi solidní tradici. Historicky je u nás silný a mezinárodně uznávaný výzkum v oblasti jaderného štěpení a souvisejících reaktorových technologií. Ten je prováděn především v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži a v CVŘ, ale také na Fakultě jaderné a fyzikálně-inženýrské ČVUT i některých ústavech Akademie věd ČR jako například Ústav jaderné fyziky AV ČR, Ústav termomechaniky AVČR atd.
Velmi silnou oblastí je v poslední dekádě také již zmíněný výzkum jaderné fúze a fyziky plazmatu, kde Česká republika představuje jednoho z klíčových evropských hráčů. Na české úrovni hraje vedoucí a koordinační roli v této oblasti Ústav fyziky plazmatu AV ČR a fyzikálního i technologického výzkumu v této oblasti se účastní také další ústavy Akademie věd a CVŘ. Na FJFI ČVUT jsme před téměř 15 lety založili i dedikovaný bakalářský, magisterský a doktorský vzdělávací program.
Česká republika má v této oblasti výzkumu jako jedna z mála zemí na světě i vlastní experimentální zařízení – Ústav fyziky plazmatu AV ČR buduje již svůj třetí tokamak, tentokrát s názvem COMPASS-U, který bude mít světově unikátní parametry. Je budován v široké mezinárodní spolupráci včetně například Ministerstva energetiky USA. O významu České republiky v této oblasti výzkumu svědčí také to, že jsem se mohl v minulých letech podílet jako první člověk mimo velké státy EU na řízení velké evropské výzkumné agentury Fusion for Energy v Barceloně, která realizuje již zmíněný projekt ITER ve Francii. A v současnosti vedu jako předseda tzv. General Assembly evropské konsorcium EUROfusion, které koordinuje evropský termonukleární výzkum v téměř 200 výzkumných institucích, univerzitách a firmách ve všech zemích EU.
Další naší tradičně silnou doménou je jaderná fyzika a fyzika elementárních částic, zejména experimenty spojené s urychlovači a detektory, výzkum struktury hmoty a interakcí částic. Čeští vědci se dlouhodobě účastní špičkových experimentů v mezinárodních laboratořích, jako je CERN. Klíčovou roli zde má Fyzikální ústav AV ČR, Ústav jaderné fyziky AV ČR a Matematicko-fyzikální fakulta UK.
Koncepce v řadě oborů se tvoří na čtvrtstoletí. Jaké by mělo být podle Vás mírové využití jaderné energie v roce 2050?
Zatím jediná prokázaná cesta k nízkoemisní, udržitelné, bezpečné a stabilní energetice je kombinace jaderné energie a obnovitelných zdrojů. Vzhledem k omezeným možnostem obnovitelných zdrojů v České republice a velké variabilitě jejich výkonu, bude podle mého názoru nezbytné, aby jaderná energetika v roce 2050 hrála klíčovou roli. Její úlohou by mělo být především zajišťovat stabilní základní dodávky elektřiny, které doplňují variabilní obnovitelné zdroje, jako jsou solární a větrné elektrárny.
Vedle klasických velkých reaktorů doufám, že se začnou prosazovat také již zmíněné malé modulární reaktory (SMR), které umožní flexibilnější nasazení, snadnější integraci do regionálních sítí a kombinované využití elektřiny a tepla pro průmyslové aplikace nebo tepelnou energetiku. Pokud jde o dlouhodobý horizont, pevně věřím, že v druhé polovině tohoto století začne také postupná integrace technologie jaderné fúze do energetického mixu.
Od jaderné energetiky bych se vrátil k Akademii. Na co jste se především zaměřil po nástupu do jejího čela?
Ve svém programovém prohlášení jsem předložil vizi, jak dále rozvíjet AV ČR, podpořit špičkovou vědu, posílit spolupráci s klíčovými partnery a upevnit její vnitřní soudržnost i roli ve společnosti.
Namísto řešení těchto koncepčních otázek, které by vedly k dalšímu zvyšování kvality vědecké činnosti našich pracovišť, jsem však musel krátce po nástupu do funkce věnovat celé jaro a léto argumentaci proti záměru zřídit nové ministerstvo pro vědu a vysoké školy s potenciálním podřízením ústavů AV ČR pod toto ministerstvo, tzn. politickému řízení. V této souvislosti jsem absolvoval řadu jednání prakticky s celou politickou reprezentací napříč parlamentním spektrem. Nakonec se podařilo dosáhnout toho, že tento institucionální experiment nebyl realizován.
Velkou pozornost jsem věnoval také rozpočtovým jednáním. Nezakrývám, že s aktuálním návrhem rozpočtu pro AV ČR nejsem spokojen. Rozpočet Akademie věd již několik let po sobě v reálných cenách klesá a vnitřní dluh se každým rokem prohlubuje. Čeká nás však období rozpočtového provizoria, které bych rád využil k dalším jednáním s cílem zajistit adekvátní financování našich pracovišť, umožňující jejich plnohodnotné fungování i další rozvoj.
I přes počáteční složité podmínky jsme však v AV ČR zahájili realizaci celé řady strategických projektů. Vytvořili jsme novou platformu Science4Policy, která umožní využívat analytické a expertní kapacity AV ČR při rozhodování veřejné správy. Intenzivně připravujeme založení akciové společnosti ve stoprocentním vlastnictví našich pracovišť pro posílení komercializace výzkumu. Začali jsme implementovat nový program Akademie budoucnosti na podporu excelence a kariér v AV ČR a vypracovali a zavádíme systém centrální podpory žadatelů o evropské ERC granty a Horizon projekty – tzv. inkubátor ERC-in. Dále jsme iniciovali změny v právním rámci systému VaVaI, které umožní optimalizaci a posílení centrálních služeb v Akademii věd pro naše ústavy. Současně připravujeme modernizační rekodifikaci zákona o AV ČR. Absolvoval jsem také řadu setkání s kolegy z vysokých škol, obou hlavních grantových agentur i průmyslu ohledně intenzivnější spolupráce.
Celkově lze říct, že navzdory složitému institucionálnímu a rozpočtovému prostředí se nám podařilo za těch 9 měsíců stabilizovat situaci AV ČR a zároveň nastartovat řadu strategických projektů a změn s dlouhodobým dopadem.
.jpg)
