.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Už je to jak přes kopírák. Po každém bruselském summitu, kde se řeší povolenky pro domácnosti, se ministři chlubí, jakého úspěchu dosáhli. Přitom ale psi sice oslavně štěkají, avšak karavana Green Dealu kráčí dál. I po této středě. Přes halasná hlášení, dávkovaná ještě za kuropění, jak moc se podařilo Green Deal a povolenky zmírnit, dochází fakticky k přitvrzení obého.
Celý systém povolenek ETS2 se sice rozjede o rok později, jenže to znamená, že průměrná cena povolenek bude muset být ještě vyšší, ne nižší! Protože se nemění ústřední cíl Green Dealu, tedy dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Na potřebnou dekarbonizaci prováděnou skrze povolenky tak bude o rok méně času, takže bude muset probíhat pod ještě větším tlakem.
A tlak zajišťují právě povolenky. Systém je koncipován tak, aby postupně rostoucí cena povolenek, tedy zdražování „fosilního chodu“ domácností i firem, je nutila, aby si pod tíhou zvyšujících se nákladů pořídily tepelné čerpadlo, elektromobil, zateplení nebo třeba přešly na veřejnou dopravu.
Tato masová převýchova obyvatelstva EU k ideálně bezemisnímu způsobu životu je páteří celého Green Dealu a na ní se vůbec nic nemění. Akorát tedy bude muset proběhnout v ještě kratším časovém úseku. Takže ona tíha zvyšujících se nákladů bude muset být o to větší, což neznamená nic jiného, než ještě vyšší průměrnou cenu povolenek, než s jakou se mohlo počítat dosud.
Když vám šéf v práci řekne, ať s prací na zadaném úkolu o den počkáte, ale že deadline zůstává stejný, ani rozsah se nemění, a že si vás navíc týden před odevzdáním proklepne, zda už máte 85 % hotovo (s čímž se dosud nepočítalo), budete to považovat za zmírnění úkolu? Ne? Tak proč teď kdekdo mluví o tom, že byly Green Deal a povolenky zmírněny? Kdo to říká, buď klame, nebo věci nerozumí, protože středeční jednání Rady pro životní prostředí jen znamená, že na plnění úkolů Green Dealu skrze povolenky bude méně času; takže povolenky budou muset být o to dražší, aby se vše stihlo.
V zásadě totiž existují jen dva způsoby, jak systém emisních povolenek pro domácnosti skutečně zmírnit. Zaprvé odložením cílového termínu splnění Green Dealu, tedy dosažení uhlíkové neutrality, na pozdější termín, než je rok 2050. Třeba na rok 2075. A zadruhé tím, že se celý systém ETS2 vůbec nebude zavádět. O ničem z toho se ale tento týden v Bruselu ani nejednalo.
Pokud by Babišova vláda splnila všechny své sliby, schodek veřejných financí by se i tak vešel pod 3 % HDP
Pokud by Babišova vláda naplnila všechny své sliby během prvního roku vládnutí, z výpočtu Národní rozpočtové rady plyne, že se český schodek veřejných financí stále vyjde pod 3 % HDP; německá vláda by v takovém případě měla o 20 % vyšší deficit než ta česká, rakouská o 38 %, a polská dokonce o 124 %. Ani inflace by neměla být v ČR problémem
Podle Národní rozpočtové rady by celé, plné a okamžité plnění programového prohlášení vznikající vlády v podobě dodatečných výdajů a ztráty v příjmech vyšlo na 80 až 100 miliard korun ročně. Kdyby jej tedy vláda stihla naplnit už v příštím roce, což je dost odvážná úvaha, stoupne deficit veřejných financí z nyní plánovaných 1,9 % HDP na 2,9 % HDP, vyjdeme-li z vydané prognózy ministerstva financí. Česko by tedy stále plnilo příslušné maastrichtské kritérium pro přijetí eura.
Pro srovnání, Rakousko bude mít podle konsensu analytiků oslovených Bloombergem v příštím roce deficit veřejných financí 4,0 % HDP, Německo 3,5 % HDP, Polsko dokonce 6,5 % HDP, Maďarsko 4,5 % HDP a Slovensko 4,3 % HDP.
Pokud má v Česku udeřit rozpočtový armageddon, pak už je všude okolo, včetně Německa a Rakouska, a mnohem silnější… Německo má mít v příštím roce o 20 % vyšší deficit než Česko plnící všechny body programového prohlášení hned v prvním roce, Rakousko o 38 %, a Polsko dokonce o 124 %…
Jsou-li okolní země vodítkem, netřeba se ani obávat výraznějšího inflačního dopadu, jež by plynul z vyššího deficitu ČR. Vždyť Německo má mít dle Bloombergu příští rok inflaci 2,0 % a Rakousko 2,1 %, přestože obě země tedy mají vykazovat o desítky procent vyšší deficit než ČR.
Zahraniční obchod letos vykáže přebytek přes 200 miliard korun, teprve podruhé v historii
Stavebnictví roste pátý měsíc v řadě dvouciferně – poprvé od roku 2004
Klíčovým segmentům české ekonomiky – průmyslu, zahraničnímu obchodu i stavebnictví – se v září dařilo, alespoň tedy v porovnání s očekáváním. Zahraniční obchod vykázal přebytek 29,7 miliardy korun, který překonal očekávání analytiků. Od ledna do září letošního roku už přebytek činí takřka 171 miliard korun. Je jen o zhruba deset miliard korun nižší přebytek než ve stejném období loňska. Rok 2024 byl přitom z hlediska nominálního přebytku českého zahraničního obchodu historicky rekordní. Není vyloučeno, že celkový přebytek za letošek překoná hodnotu 220,5 miliardy, tedy hodnotu loňského rekordu. Zahraniční obchod, podobně jako průmyslová výroba, nadále vykazuje až překvapivou odolnost tváří v tvář náročnému mezinárodnímu prostředí, poznamenaném zaváděním cel Trumpovou administrativou či dýchavičností německé ekonomiky. Průmyslu i zahraničnímu obchodu by v příštím roce mohla pomoci uvolněnější rozpočtová politika nové české vlády a také obří investiční programy vlády německé. Tyto impulsy by mohly i více než kompenzovat pokračující neblahý dopad cel, který bude v letošní druhé polovině roku palčivější než v té první, kvůli odeznění efektu předzásobení v USA. Není navíc vyloučeno, že Nejvyšší soud USA ještě do konce letoška shledá podstatnou část amerických cel, včetně většinově 15procentního cla na dovoz z EU, za protiprávní. To by samozřejmě dále českému zahraničnímu obchodu pomohlo, neboť by se snížila průměrná celní sazba, které vývoz ze zemí EU do USA čelí.
V Česku se daří také zmíněné stavební produkci. Lze hovořit o stavebním boomu. Letos v září stoupla stavební produkce meziročně o 12,8 procenta. Stavební produkce tak pátý měsíc v řadě rostla dvouciferným tempem, což se naposledy stalo roku 2004. Z tohoto úhlu pohledu je růst tuzemského stavebnictví nejvýraznější za posledních více než dvacet let. Tahounem mimořádného růstu je inženýrské stavitelství, které v září přidalo meziročně solidních 15,9 procenta, byť zčásti jde o výsledek ponížené srovnávací základy loňského září, kdy stavební práce brzdily nebývale silné a vytrvalé srážky a následné povodně. V inženýrském stavitelství se projevují výrazné investice z veřejných rozpočtů. Citelný nárůst ovšem zaznamenal také počet zahájených bytů, který byl v září letos zatím rekordní. Pozemnímu stavitelství svědčí stále silná poptávka po rezidenční výstavbě, kterou neochromily ani nadále poměrně vysoké úrokové sazby – hypotéky jsou dvojnásobně drahé v porovnání s dobou před pandemií covidu, ale poptávka po nich je srovnatelná jako tehdy. Stavební boom Česka ovšem vskutku způsobuje zejména inženýrské stavitelství, tedy například výstavba a rekonstrukce dopravních komunikací. Těch je i pro příští rok připraveno tolik, že je otázkou, zda se na ně podaří ve státním rozpočtu nalézt dostatečné množství finančních prostředků.
Nová vláda obnoví program půjčování si od domácností
Česko tak půjde s trendem, takové půjčování se ve vyspělých ekonomikách těší rostoucí popularitě, zjišťuje nová studie OECD
Vznikající česká vláda si hodlá opět půjčovat od tuzemských domácností. Obnoví tudíž emisi Dluhopisů Republiky, kterou zastavil dosluhující kabinet. Nebude osamocena. V mezinárodním meřítku totiž obecněji dochází k tomu, že si vlády půjčují od domácností v rostoucí míře. Počet zemí, které uplatňují emise vládních dluhopisů pro domácnosti, je v pravidelném šetření OECD aktuálně nejvyšší od přelomu století, konstatuje letošní studie na dané téma z pera téže organizace (viz https://www.oecd.org/en/publications/sovereign-retail-debt-programmes-and-instruments_e2a782d0-en.html).
Za rostoucím zájmem o vydávání státních dluhopisů pro domácnosti stojí více příčin. Patří k nim obecně citelně vyšší úrokové sazby, než jako panovaly například v minulém desetiletí, a ovšem i vyšší hrubá potřeba financování, která odráží vyšší nároky na veřejné kasy vyspělých ekonomik, související například s důsledky covidové pandemie nebo demografického stárnutí. Za rostoucím zájmem stojí ale též omezení role centrálních bank coby velkých čistých nákupčích vládního dluhu. Centrální banky typicky ve velkém objemu nakupovaly vládní dluh zvláště v minulém desetiletí, a to na sekundárním trhu v rámci své tehdejší snahy o stabilizaci ekonomik po globální finanční krizi a rovněž v rámci snahy vyvolat vyšší inflaci a nedopustit tak z jejich hlediska nebezpečný deflační vývoj.
Rovněž rozvoj digitalizace státních správ jednotlivých vyspělých ekonomik usnadňuje a zlevňuje přístup k finančním službám, včetně právě té spočívající ve vydávání státních dluhopisů pro širokou veřejnost. Ruku v ruce s tím dochází k prohloubení finanční inkluze, která jde ruku v ruce se žádoucím zvyšováním finanční gramotnosti obyvatelstva.
Z mezinárodního srovnání, jež vychází z dat OECD, přitom plyne, že Česko má rezervu v možnosti využívání dluhopisových programů pro domácnosti. Podíl domácností mezi věřiteli vlády byl v Česku dle dat OECD roku 2023 nižší než například v Belgii, Maďarsku, Portugalsku, Itálii, Polsku, Španělsku, Lotyšsku, Litvě, ale i než třeba v Brazílii či v USA (viz graf OECD níže). (8.11.2025)
