Pozastavení dovozu ukrajinského obilí do Polska bude tlačit cenu nahoru

Komentář Lukáše Kovandy

Cenu obilí, pečiva ba i masa.

Páteční rozhodnutí polské vlády pozastavit dovoz ukrajinského obilí do Polska bude tlačit cenu obilí, případně i mouky a pečiva, nahoru také v Česku. Tuzemští zemědělci se totiž nyní potýkají s citelně klesajícími výkupními cenami obilí.

Jedním z důvodů je to, že do Česka míří obilí z Polska, které pro změnu zaplavuje obilí ukrajinské. Polské pozastavení dovozu ukrajinského obilí, které by mělo být v platnosti minimálně do července, alespoň přechodně omezí export ukrajinského obilí do zemí EU, což by mělo vytvořit tlak na růst jeho ceny nejen v Polsku, ale skrze slabší dovoz z Polska do ČR také v Česku. Případně alespoň zbrzdit dosavadní pokles jeho výkupních cen, tedy následně také cen mouky a pečiva. Po nějaké době je ale možný ještě výraznější pokles cen, pokud si export ukrajinského obilí najde náhradní odbytiště, právě za Polsko. A to potenciálně tedy i odbytiště v Česku.

Výrobní cena tuny potravinářské pšenice letos v únoru klesla na 7221 korun, vyplývá z nejnovějších dostupných údajů ČSÚ. To je nejnižší cena od března loňského roku. Cenového vrcholu dosáhla potravinářská pšenice loni v červnu, kdy výrobní cena jedné její tuny vystoupala na 8654 korun, zejména v důsledku omezení vývozu obilí z Ukrajiny. Tu napadlo Rusko loni koncem února. Růst cen pšenice v Česku loni podporovaly také další důsledky ukrajinské války, zejména protiruské sankce a rapidně rostoucí ceny energií.

Výrobní cena pšenice však od loňského června do letošního února klesla v ČR o bezmála sedmnáct procent. A lze očekávat další citelný pokles. I čeští zemědělci se tak nyní potýkají s rapidně klesajícími výkupními cenami obilí. Pokles přiživuje právě zahlcení polského a obecně evropského trhu ukrajinským obilím. Rozhodnutí Varšavy pozastavit dovoz ukrajinského obilí tak bezprostředně umožní i českým zemědělcům žádat vyšší ceny, než na jaké by mohli pomýšlet nebýt daného polského rozhodnutí. Relativně dražší tak v tom důsledku bude v ČR také mouka a pečivo. Případně i další výrobky typu masa. V posledních měsících v ČR klesá totiž také cena krmné pšenice.

Tuna krmné pšenice, sloužící například k výkrmu skotu a jiného chovaného dobytka, se letos v únoru propadla pod úroveň 7000 korun za tunu, poprvé od loňského března. Přitom loni v červnu se prodávala i za více než 8000 korun. Od té doby ale zaznamenala již 16procentní pokles. Se zlevněním výkrmu klesá cena produkce třeba právě hovězího.

Citelný pokles výrobních cen, z červnových 7185 korun za tunu na letošních únorových 5738 korun za tunu, je patrný v případě krmného ječmene. A oproti loňským maximům znatelně klesá v ČR také třeba výrobní cena potravinářského žita.

Jak z Česka udělat technologickou mocnost?

Začněme třeba tím, že bitcoin & spol. budeme dani jako akcie.

Dnes platí, že se musí danit zisk z každého prodeje kryptoměny, tedy ať už za ni člověk kupuje jinou kryptoměnu, nebo ji převádí do konvenčních peněz typu korun, dur či dolarů. Do daňového přiznání je pak třeba uvést všechny příjmy z kryptoměn a následně je zdanit sazbou ve výši patnácti procent. Není přitom jasné, proč se tento přístup liší například od srovnatelných akciových trhů. Zde platí takzvaný časový test, kdy je držitel akcie po třech letech od jejího nabytí od daně osvobozen.

Řada kryptoměn se přitom dnes chová jako technologické akcie. Už jen z tohoto důvodů postrádá smysl časový test v případě krypta neuplatňovat, když přitom u akcií platí. Podmínky by se měly srovnat. Politici ovšem zatím v kryptu nevidí aktivum srovnatelné s akciemi. Jsou zmateni ranými léty krypta, kdy jej kritici podrobovali kritice kvůli tomu, že údajně slouží hlavně jen k praní špinavých peněz či online obchodování s drogami, zbraněmi nebo dětskou pornografií. Tuhle dobu máme naštěstí za sebou. Dnes už s takto primitivní kritikou krypta přichází jen málokdo, leč v hlavách politiků setrvala.

Přitom pokud by v Česku vytvořili příhodné podmínky pro další rozvoj krypta, včetně právě usnadnění investic do něj zarovnáním podmínek s akciemi, naše země může upevnit svoji pozici globální krypto mocnosti.

Dívejme se na krypto jako na technologickou branži. Jak ji vidí třeba Američané a investoři v USA i mnohde jinde na Západě. Vždyť to, že třeba v bitcoinu spatřují svého druhu technologickou akcií, není náhodné. Jakmile tedy podpoříme rozvoj krypta v Česku a investice do něj, podporujeme technologický sektor naší země a její IT branži. Což je přesně to, co potřebujeme. Rozvoj ekonomické produkce s vyšší přidanou hodnotu, která bude schopná alespoň zčásti zacelit rány vzniklé probíhajícím „začátkem konce“ tradičního autoprůmyslu.

Tři kroky k ozdravení českých veřejných financí

Vraťme se do roku 2020, resp. 2016, a proškrtejme dotace.

Stav českých veřejných financí není utěšený. Na druhou stranu všechna ta kritická tvrzení o tom, že jdeme „řeckou cestou“, jsou notně přestřelená. Často jen přiživují frustraci části polarizované společnosti, která do dané problematiky nemá dostatečný vhled, ale strach ze státního bankrotu – jakkoli neopodstatněný – umocňuje její již tak značnou úzkost a tíseň.

Ne, Česko se nevydalo na řeckou stezku a nemíří k bankrotu. Má stále méně než poloviční veřejné zadlužení v poměru k HDP, než odpovídá průměru zemí eurozóny. A to přitom často ti samí lidé, kteří straší řeckou cestou, vidí spásu v přijetí eura. Tedy ve sdílení měny ekonomického celku, který je více než dvakrát zadluženější než Česko.

Jakkoli tudíž strašení není opodstatněné, ani nicnedělání ničemu nepomůže. Veřejné finance je třeba léčit, i když zrovna nejsou ve smrtelné křeči. Jsou prostě nemocné, ovšem naštěstí ne fatálně. A všem se nám nakonec bude dýchat lépe, budou-li zase zdravé.

Hodnoty z nejnovějšího „vyšetření“ nemocných veřejných financí jsou tak špatné, že horší vlastně nikdy nebyly. Vždyť vláda letos v prvním čtvrtletí hospodařila s historicky rekordním schodkem, který ještě o více než 40 miliard korun překonal dosud rekordní schodek za první čtvrtletí, ten z pandemického roku 2021. Deficit státního rozpočtu totiž ke konci března činil 166,2 miliardy korun. Dosud historicky rekordním schodkem za první čtvrtletí byl deficit z pandemického roku 2021, kdy tehdejší vláda hospodařila od ledna do března se schodkem 125,2 miliardy korun.

V letošním roce plánuje vláda schodek státního rozpočtu nejvýše na úrovni 295 miliard korun. Za první tři měsíce roku tak vláda vyčerpala více než 56 procent sumy odpovídající plánovanému schodku. Je však pravda, že ve druhé polovině roku zpravidla bývá výpůjční aktivita tuzemských vlád slabší, takže tento údaj sám o sobě ještě nutně nesignalizuje, že letošní plánovaný schodek je nesplnitelný. Velmi pravděpodobně ale výsledný, celoroční schodek bude vyšší. Nejpravděpodobněji vykáže úroveň zhruba 320 miliard korun.

Přitom české veřejné zadlužení už loni vzrostlo nejvíce v historii, když nárůst překonal ten z obou pandemických let. A nastal i přesto, že obce a kraje vykázaly – na rozdíl od vlády – přebytek, a to třetí největší v historii. Veřejné zadlužení České republiky loni narostlo v nominálním vyjádřením nejvíce v historii, a to o 430,4 miliardy korun. V pandemických letech 2020 a 2021 to bylo 413, resp. 417 miliard korun.

Věru, veřejné finance jsou v neutěšené – a zejména poměrně rychle se horšící – kondici. Z jejich se však i tak dělá zbytečná „kovbojka“. Přitom stačí provést dva zásadní řezy a je v podstatě hotovo: zaprvé, vrátit zdanění zaměstnanců na úroveň před rokem 2021. Zadruhé, vrátit počet státních zaměstnanců na úroveň roku 2016. Oba kroky by vynesly přes 150 miliard ročně. Státní rozpočet by byl i tak stále strukturálně ve schodku, ale již takovém, který je dlouhodobě udržitelný.

Nejde o volání po zvýšení daní. Jestliže ovšem vláda není s to předložit zásadní úspory a rozsáhlé škrty na výdajové straně, jak slibovala, návrat do éry superhrubé mzdy se prostě logicky nabízí. Navíc jej doporučuje Mezinárodní měnový fond a v důvodové zprávě k legislativě rušící superhrubou mzdu je uvedeno období dvou let, které skončilo loni…

Počet státních zaměstnanců se letos oproti loňsku zvýšil o více než 10 tisíc osob a poprvé v historii Česka atakuje půlmilionovou hranici. Mezi státní zaměstnance, resp. zaměstnance placené ze státního rozpočtu, spadá nejen zhruba 80 tisíc úředníků, ale také třeba učitelé, vojáci, policisté, hasiči či celníci. Počet státních zaměstnanců oproti loňsku narostl konkrétně o 10 177 osob, což představuje druhý nejvyšší meziroční za období od roku 2017. V letech 2017 až 2022 se průměrně řady státních zaměstnanců rozšiřovaly o zhruba 8600 ročně. Letošní nárůst je tedy citelně nadprůměrný.

Redukce počtu státních zaměstnanců (a jejich přechod so soukromé sféry) by přispěla k ozdravení veřejných financí výrazně. Pokud by vláda snížila počet státních zaměstnanců na úroveň roku 2016, jen na řádných hrubých měsíčních platech by v průměru ušetřila zhruba 31,5 miliardy korun. To proto, že průměrný plat státního zaměstnance letos činí 42 403 korun hrubého měsíčně. Pokud ale zahrneme další náklady na zaměstnance, které se přičítají zaměstnavateli, tedy v tomto případě státu, nabobtná náklad na jednoho zaměstnance v průměru minimálně na 69 100 korun. Tento náklad zahrnuje především zaměstnavatelské odvody v podobě sociálního a zdravotního pojištění za daného zaměstnance. Naopak ale nezahrnují třeba 13. platy, příplatky za případné přesčasy nebo noční, víkendové či sváteční směny. Snížením počtu státních zaměstnanců na úroveň roku 2016 by tedy klesly související roční nároky na státní rozpočet o více než 50 miliard korun.

Třetím krokem k ozdravení veřejných financí by vedle vrácení zdanění zaměstnanců na úroveň před rokem 2021 a vedle vrácení počtu státních zaměstnanců na úroveň před rokem 2017 bylo pročištění a zeštíhlení dotačních programů. Ty ve své nejnovější zprávě podrobuje oprávněné kritice Nejvyšší kontrolní úřad. Dochází k „čerpání pro čerpání“

Nelze paušalizovat, ale z podstatné části dotací tyjí různí „dotační podnikatelé“ či jiné subjekty, které se v dané problematice orientují, a to na úkor celé společnosti. Navíc dotace pokřivují tržní soutěž a deformují přirozené podnikatelské prostředí. Mohou také odrazovat od inovací a od zlepšování produktivity. Celkově v takovém případě vedou k ekonomickému zaostávání, které je navíc doprovázeno právě růstem veřejného zadlužení. Problém s dotacemi ale začíná už na úrovni EU. To proto, že řada dotací z evropských fondů se spolufinancuje z českých veřejných rozpočtů. Mezi politiky panuje často představa, že čím více evropských peněz se vyčerpá, tím lépe, aniž by se posuzovala skutečná přínosnost příslušných dotací k celospolečenskému ekonomickému rozvoji, která je často nicotná.

V USA klesají úvěry nejvíce v historii

Zvyšuje se tak riziko recese v USA, která by neblaze dolehla i na Česko.

Objem nově poskytnutých úvěrů v USA klesl v posledních dvou březnových týdnech nejvíce v historii. Americká centrální banka, jež data včera zveřejnila, danou časovou řadu publikuje za období od roku 1973. Ve dvou týdnech končících 29. březnem se objem nově poskytnutých úvěrů komerčních bank v USA snížil o takřka 105 miliard dolarů.

Rekordní pokles úvěrování se týká všech základních druhů úvěrů, od těch v segmentu obchodu, přes průmyslové až po nemovitostní. Signalizuje nebývale výrazné utahování úvěrových podmínek v americké ekonomice. To citelně zvyšuje riziko recese největší světové ekonomiky. Její vleklejší propad by negativně dolehl také na růstové vyhlídky české ekonomiky.

Z důvodů tak závratného poklesu objemu úvěrů v USA klesá význam rovněž včera zveřejněných údajů z amerického trhu práce. Ty odráží sílu americké ekonomiky v letošním prvním čtvrtletí, která se však nyní stává pomalu minulostí. Utahování úvěrových podmínek v důsledku poklesu úvěrů je totiž tak značné, že z něj činí hlavní hrozbu americké ekonomice, namísto dosavadního možného dalšího citelného zvyšování úrokových sazeb v podání americké centrální banky, jež tak bojuje s nejvyšší inflací za několik posledních desetiletí.

K rekordnímu poklesu úvěrů dochází v důsledku otřesů americké bankovní soustavy, zejména pak kvůli březnovému krachu pádu Silicon Valley Bank. Banky napříč USA se nyní obávají, že i ony by se mohly stát terčem „nájezdu“ vkladatelů, takže omezují svoji úvěrovou činnost, aby předešly scénáři, kdy by musely nouzově pod cenou prodávat svůj majetek a pod cenou též rozpouštět své investice. To právě musela činit padlá Silicon Valley Bank, aby měla na výplatu vkladů klientů.

V americkém finančním systému navíc zjevně dochází k hlubší změně v chování právě střadatelů. Ti už se nesmiřují s prakticky nulovými nebo velmi nízkými úroky na svých vkladech jako v uplynulé řadě let. Chtějí víc. A přesouvají své úspory například do fondů peněžního trhu, které investují třeba do krátkodobých dluhopisů vlády USA. Ty jsou nyní v důsledku zmíněného boje americké centrální banky s inflací úročeny mnohem lépe než bankovní vklady, což ještě dále zvyšuje riziko výrazného odlivu vkladů. I proto tedy banky prudce „šlapou na brzdu“ své úvěrové činnosti. (9.4.2023)