Na 30. září připadá každoročně Mezinárodní den překladatelů. Ten připomíná mnohdy opomíjenou náročnost, a zejména nepostradatelnost této profese v lidské společnosti. Pro vykonávání tohoto povolání je nutná nejen perfektní teoretická znalost mateřského a daného cizího jazyka, ale i povědomí o sociálním a kulturním klimatu konkrétní země. Řada překladatelů je zároveň studovanými odborníky na specifické vědní oblasti, jako je medicína, právo či informatika. Do kterých jazyků je pro české překladatele převádět nejsložitější a ohrožuje profesi rozvoj umělé inteligence? Odpovědi nabízí následující článek.
Práce překladatele by se dala přirovnat k mostu, který spojuje dva třeba i úplně rozdílné světy a kultury. Aby mohl člověk tuto profesi vykonávat, nestačí mu jen perfektní znalost cizího jazyka. Především musí důkladně znát i ten svůj mateřský. Stejně jako u řady jiných profesí i překladatel je nucen se neustále vzdělávat. Učit se nová slovíčka, sledovat celospolečenské dění a rozvíjet se v konkrétních oblastech.
U jazykových znalostí to však nekončí. Neméně důležitý je pak i pozitivní vztah ke kultuře, zvyklostem a myšlení daného národa. Řada překladatelů v zahraničí často nějakou dobu žila nebo studovala, a právě taková zkušenost jim dopomáhá k tomu, aby jejich práce byla co nejdokonalejší. Znalost zvyklostí národa je důležitá i proto, aby v překladech nedocházelo k nesrovnalostem. „Co je v češtině považováno za běžné či vtipné, může být například v japonštině v případě doslovného překladu velmi urážlivé,“ ilustruje Simona Škurková, ředitelka jazykové školy Lingua Centrum. Ta kromě výuky jazyků nabízí i odborné překladatelské služby.
