.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Výrazně zadluženější Němci přitom pro příští rok chystají citelně větší dotace cen elektřiny, a to i v přepočtu na hlavu, které přitom místní kritici nechávají bez povšimnutí
Včerejší krok nové české vlády, která převedla takzvaný poplatek za obnovitelné zdroje na státní rozpočet, se setkává s kritikou. Zásah prý zatíží státní rozpočet. Což je nepochybně pravda. V mezinárodním kontextu však jde o zásah, který nevybočuje, což už kritici tolik neakcentují. Přitom nemusí chodit daleko, stačí se podívat třeba do sousedního Německa.
Minulý měsíc němečtí zákonodárci rozhodli dotovat z veřejných zdrojů poplatky za přenosovou soustavu (viz níže). Celkově na to Němci vyčlení pro příští rok 6,5 miliardy eur, tedy takřka 160 miliard korun. A to částka nezahrnuje jinou chystanou německou dotaci, na levnější energie pro průmysl.
České opatření má navýšit výdaje státního rozpočtu o 17 miliard korun, což je 9 až 10krát méně, než na kolik vyjde zmíněná německá dotace cen elektřiny. Přitom Česko je mnohem méně zadlužené než Německo. Zatímco ČR má veřejný dluh na úrovni 44 % HDP, Německo 62 % HDP.
Proč místní kritici kritizují českou dotaci, a ne německou, která je v přepočtu na obyvatele o 17 % vyšší než ta česká, když přitom navíc je Německo o 41 % zadluženější než Česko? Protože dotace německé vlády jsou ty „správné“, kdežto dotace vlády české ty „špatné“?
Vláda schválila snížení celkové platby za elektřinu, ruší poplatek za obnovitelné zdroje
Domácnosti tedy běžně mohou roku 2026 počítat s úsporou od 4 200 do 23 300 Kč oproti loňsku, v závislosti na výši spotřeby
Nová vláda v úterý rozhodla od příštího roku zrušit takzvaný poplatek za obnovitelné zdroje, resp. jej převést na státní rozpočet, jehož výdaje tak z tohoto důvodu stoupnou roku 2026 o přibližně 17 miliard korun. Domácnosti tak ušetří nejčastěji od 4000 do 23 000 korun ročně.
Energetický regulační úřad sice minulý měsíc oznámil nárůst takzvané regulované část ceny elektřiny i plynu pro příští rok. Regulovaná složka cen elektřiny se má zvýšit o 1,1 procenta.
Domácnosti se přesto tedy v příštím roce dočkají výrazného snížení své celkové platby za elektřinu. Převedení poplatku za obnovitelné zdroje na státní rozpočet sice značí potenciální hlubší deficit veřejných financí ČR, nicméně domácnosti by měly pocítit výrazné zlevnění elektřiny.
Například domácnost, která elektřinu využívá ke svícení, vaření a napájení běžných spotřebičů – takže jí spotřebuje tři megawatthodiny ročně – letos platí celkově za elektřinu běžně zhruba 27 600 Kč. Tato platba zahrnuje regulovanou i neregulovanou složku. V příštím roce by při růstu regulované složky o zmíněná 1,1 procenta zaplatila celkově jen něco přes 26 600 Kč, tedy o přibližně tisícikorunu méně. Důvodem snížení oproti letošku je příznivý vývoj v oblasti neregulované složky, který odráží vývoj ceny elektřiny na burze. Jinými slovy, elektřina jako taková – tedy vlastní elektrický proud neboli silová elektřina – zlevňuje a její zlevnění bude citelnější, než jaký má být růst regulované složky.
To ovšem platí, jen pokud by vláda nezrušila uvedený poplatek za obnovitelné zdroje. Jenže protože jej tedy převádí na státní rozpočet, bude úspora pro běžnou domácnosti ještě výraznější.
Celková platba za elektřinu naší uvedené domácnosti v takovém případě klesne z letošních zmíněných zhruba 27 600 Kč na nějakých 24 800 Kč. To proto, že poplatek za obnovitelné zdroje činí 599 Kč za megawatthodinu, takže při spotřebě tří megawatthodin odpovídá roční úspora dané domácnosti při převedení poplatku na státní rozpočet celkem přibližně 1800 Kč. Domácnost, která elektřinou svítí, vaří a napájí své spotřebiče, tak oproti letošku v příštím roce běžně ušetří zhruba 2800 Kč. Oproti loňsku pak úspora bude ještě citelnější, a to přes 4200 Kč.
Ještě výraznější ale bude úspora domácnosti, která elektřinou nejen svítí, vaří a napájí spotřebiče, ale také ohřívá vodu a hlavně topí, například využívá-li tepelné čerpadlo. Taková domácnost – typicky žijící v rodinném domku – vykazuje roční spotřebu elektřiny 12,5 megawatthodiny. Letos platí za elektřinu celkově – po zahrnutí regulované a neregulované složky – takřka 77 000 Kč ročně. Loni to bylo dokonce zhruba 88 200 Kč. V příštím roce to díky převedení poplatku na státní rozpočet bude přibližně 64 900 Kč.
Domácnost v rodinném domku, jež tedy elektřinou i topí, ušetří oproti letošku přes 12 100 Kč, oproti loňsku pak dokonce 23 300 Kč.
Češi nemají děti, takže rekordně utrácí za domácí mazlíčky, podobně jako Američané
Na mazlíčky v Česku padne ročně již tolik, že by se za to postavilo 400 km dálnic
Nejvyšší inflace za posledních přibližně třicet let, která v Česku v uplynulých letech udeřila, se promítla i do nárůstu výdajů za psi a kočky. Za psa tak dnes běžná domácnost v ČR utratí průměrně zhruba 1500 korun měsíčně, za kočku zhruba polovinu této částky. Přitom alespoň jednoho psa vlastní na dva miliony českých domácností, alespoň jednu kočku pak bezmála 1,5 milionu domácností. Výdaje za „psa v obýváku“ tak činí přibližně 40 miliard korun ročně, kočky coby domácí mazlíčci pak v souhrnu vyjdou na přibližně 20 miliard korun.
S povážlivě klesající porodností se i v Česku rozšiřuje fenomén bezdětných domácností, které si dítě nahrazují nejčastěji psem či kočkou. Podobná situace panuje i v ekonomicky nejvyspělejších zemích světa, včetně USA. Tým psychologů z amerických univerzit ve své letošní studii na dané téma (zde: https://helendevine.owlstown.net/publications/50469-pet-owners-often-see-dogs-as-soulmates-and-value-them-more-than-human-lives) dospívá k závěru, že „obzvláště bezdětní pejskaři mají sklon vnímat svého psa jako spřízněnou duši, přičemž data odhalují, že klesající porodnost je silně spjata s růstem výdajů za mazlíčky“ (viz graf níže: červená křivka zachycuje klesající porodnost, modrá pak stoupající výdaje za mazlíčky, jejichž vzestup ke markantní o po očištění o inflaci a růst ekonomiky). Jeden ze čtyř Američanů, kteří vlastní psa, podle studie dá v rámci charity raději 50 dolarů potřebnému štěněti než potřebnému dítěti. Takřka polovina amerických pejskařů pak raději v rámci charity nakrmí neznámé štěně než cizího člověka.
V Česku letos lidé utratí za své miláčky přibližně 60 miliard korun. Za tuto sumu by se dalo postavit za rok až 400 kilometrů dálnic. Suma přitom nezahrnuje pořizovací cenu čtyřnohého miláčka. Ta však činí nejčastěji jen jedno až pět procent z celkových „celoživotních“ nákladů chovu psa či kočky. Největší část výdajů spolykají náklady na krmení včetně pamlsků a zdravotní ošetření včetně očkování nebo různé doprovodné služby typu stříhání. Například náklady na chov většího psa mohou činit až 6000 či 7000 korun měsíčně. Za celý život takového psa tak za něj jeho „páníček“ může v dnešních cenách vydat takřka milion korun. Pochopitelně, výdaje za mazlíčky se odvíjejí do kupní síly dané domácnosti. Sociálně slabší domácnosti tak za psa dají třeba jen stokoruny měsíčně. I to však může za celý život psa odpovídat v dnešních cenách třeba 70 000 nebo 80 000 korun.
Některé domácnosti si také nemohou dovolit zaplatit například nákladnější veterinární zákrok. Vždyť třeba operace psa, jenž utrpěl komplikovanější frakturu, může vyjít až na 50 000 korun. Zdaleka ne všechny domácnosti přitom mají své miláčky pojištěné. Pro Česko je – v porovnání třeba se západními zeměmi EU – typická podpojištěnost jak v případě standardního životního, tak neživotního pojištění. Nepřekvapí tudíž, že v případě domácích mazlíčků je podpojištěnost ještě mnohem výraznější než při pojišťování lidí nebo majetku. Navíc finanční produkty zaměřené na psy či kočky se často teprve rozvíjejí, celý tento specifický segment je v česku „v plenkách“. Pojišťovny přitom typicky nehradí zákroky typu kastrace nebo zubních ošetření, které nemají akutní či bezodkladnou povahu.
Při pořizování mazlíčka může člověk něco ušetřit tím, že si koupí zvíře takzvaně „bez papírů“, tedy bez průkazu původu, ale taková úspora je často jen dočasná. Zvíře „bez papírů“ totiž nakonec může vyjít dráž, a to právě i po zahrnutí nižší kupní ceny. Mazlíček „bez papírů“ totiž představuje jakýsi „black box“: nový majitel o něm prakticky nic neví – například o jeho předcích či třeba o sklonu k rodovým chorobám. Pokud například majitel psa „s papíry“ ví, k jakým chorobám má zvíře sklon, může ve spolupráci s veterinářem vhodnou prevencí jejich nástupu zamezit či jej alespoň oddálit.
Nová vláda obnoví program půjčování si od domácností, vydá nové Dluhopisy Republiky
Česko tak půjde s trendem, takové půjčování se ve vyspělých ekonomikách těší rostoucí popularitě, zjišťuje nová studie OECD
Nová česká vláda Andreje Babiše si bude opět půjčovat od tuzemských domácností. Obnoví tudíž emisi Dluhopisů Republiky, kterou zastavil minulý kabinet Petra Fialy. Nebude osamocena. V mezinárodním meřítku totiž obecněji dochází k tomu, že si vlády půjčují od domácností v rostoucí míře. Počet zemí, které uplatňují emise vládních dluhopisů pro domácnosti, je v pravidelném šetření OECD aktuálně nejvyšší od přelomu století, konstatuje letošní studie na dané téma z pera téže organizace (viz https://www.oecd.org/en/publications/sovereign-retail-debt-programmes-and-instruments_e2a782d0-en.html).
Za rostoucím zájmem o vydávání státních dluhopisů pro domácnosti stojí více příčin. Patří k nim obecně citelně vyšší úrokové sazby, než jako panovaly například v minulém desetiletí, a ovšem i vyšší hrubá potřeba financování, která odráží vyšší nároky na veřejné kasy vyspělých ekonomik, související například s důsledky covidové pandemie nebo demografického stárnutí. Za rostoucím zájmem stojí ale též omezení role centrálních bank coby velkých čistých nákupčích vládního dluhu. Centrální banky typicky ve velkém objemu nakupovaly vládní dluh zvláště v minulém desetiletí, a to na sekundárním trhu v rámci své tehdejší snahy o stabilizaci ekonomik po globální finanční krizi a rovněž v rámci snahy vyvolat vyšší inflaci a nedopustit tak z jejich hlediska nebezpečný deflační vývoj.
Rovněž rozvoj digitalizace státních správ jednotlivých vyspělých ekonomik usnadňuje a zlevňuje přístup k finančním službám, včetně právě té spočívající ve vydávání státních dluhopisů pro širokou veřejnost. Ruku v ruce s tím dochází k prohloubení finanční inkluze, která jde ruku v ruce se žádoucím zvyšováním finanční gramotnosti obyvatelstva.
Z mezinárodního srovnání, jež vychází z dat OECD, přitom plyne, že Česko má rezervu v možnosti využívání dluhopisových programů pro domácnosti. Podíl domácností mezi věřiteli vlády byl v Česku dle dat OECD roku 2023 nižší než například v Belgii, Maďarsku, Portugalsku, Itálii, Polsku, Španělsku, Lotyšsku, Litvě, ale i než třeba v Brazílii či v USA (viz graf OECD níže). (17.12.2025)
