Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS
Říjen přinesl další zesílení inflačních tlaků ve výrobních sektorech. Vzhůru zamířily ceny v zemědělství, průmyslu i stavebnictví.
Nejzajímavější je bezesporu skokový nárůst cen v zemědělství, který v meziměsíčním srovnání nemá obdoby. Oproti září se ceny zemědělských výrobců zvýšily téměř o 12 %. Výrazně zdražilo ovoce a zelenina, postupně rostou i ceny obilí a některých druhů masa. Jde o zřetelný signál konce zlevňování zemědělských produktů, k němuž v posledních měsících přispívaly především příznivější nákladové podmínky. Ty se nyní obracejí a nový trend se bude postupně promítat do cen potravinářských výrobců a následně i do cen v obchodech. Obrat cenového vývoje na pultech však bude pravděpodobně patrný spíše až na začátku příštího roku.
Vyšší ceny jsou patrné také v průmyslu. Za aktuálním meziročním růstem o 4,7 % stojí především dražší pohonné hmoty. Na růst vstupních nákladů však postupně reagují i další odvětví, zejména chemický průmysl nebo výroba plastů, takže cenové tlaky se začínají probouzet i mimo rafinérský sektor. A přitom se do výrobních cen zatím zdaleka naplno nepromítla drahá elektřina.
Je velmi pravděpodobné, že ceny elektrické energie budou v následujících měsících ovlivňovat inflaci výrazněji než dosud. Denní ceny silové elektřiny převyšující 250 eur za MWh, respektive kontrakty pro příští rok obchodované kolem 150 eur, představují dodatečné náklady, které výrobci jen obtížně ponesou na úkor svých marží. Přelom roku se proto může stát příležitostí k výraznější úpravě ceníků, jež se následně promítne i do spotřebitelské inflace.
Ceny energií představují nový nákladový šok. Pozornost sice poutají pohonné hmoty, avšak mnohem výraznější a plošnější dopad budou mít ceny elektřiny a zemního plynu. Drahé energie totiž nejsou krátkodobou epizodou, ale realitou trvající již řadu měsíců. S vypršením dříve zajištěných kontraktů mohou citelně zasáhnout jak výrobní náklady firem, tak celkovou inflaci. Opatrnost centrální banky je proto více než na místě.
Žádné inflační překvapení
Zveřejněná finální data o inflaci pouze potvrdila předběžný odhad, a nepřinesla tak žádné výraznější překvapení. Inflace sice poklesla na 2,4 %, avšak hlavní roli sehrál vyšší srovnávací základ z loňského roku, nikoliv zásadní změna proinflačních či protiinflačních trendů.
Nadále platí, že inflaci uměle snižuje přesun poplatku za OZE do státního rozpočtu a dočasně levnější potraviny. V rámci potravin jsou přitom patrné dva protichůdné trendy: zdražování zeleniny na jedné straně a výrazné zlevňování mléka a vepřového masa na straně druhé.
Z podrobných dat zároveň vyplývá, že na inflační straně nyní stojí především pohonné hmoty, které jsou odpovědné téměř za polovinu celkové inflace. Vedle benzínu a nafty růst cen podporuje také nájemné, ať už tržní, nebo imputované odrážející vývoj cen bydlení.
Současně je třeba upozornit, že v inflaci stále ještě není vidět růst cen energií pro domácnosti. Dražší elektřina ani plyn se zatím do spotřebitelských cen výrazně nepromítají. Jejich efekt se kvůli rozšířeným fixacím projeví až na začátku příštího roku. Právě energie přitom budou představovat hlavní inflační riziko nadcházejících měsíců.
Růst cen služeb pokračuje svižným tempem. Zdražuje nájemné, ubytovací a stravovací služby, dovolené, doprava i služby řemeslníků. Důvodem nejsou pouze vyšší náklady, ale také ochota části spotřebitelů za tyto služby více platit.
Co čekat dál? Na přelomu roku vyprchá efekt přesunu poplatku za OZE a výrazněji se začnou prosazovat ceny energií. Jen těžko si lze představit, že energetické společnosti budou dlouhodobě ignorovat vyšší tržní ceny elektřiny a zemního plynu bez úpravy svých ceníků. Nepříznivá situace na energetických trzích totiž trvá už od února.
Inflace se proto může již počátkem příštího roku dostat nad tři procenta. Čtyřprocentní hranici by však podle současných předpokladů překročit neměla. Obezřetnost ČNB proto zůstává na místě.
Služby spolu s průmyslem táhnou ekonomiku nahoru
Po velmi dobrých výsledcích průmyslu přicházejí na řadu služby, které si ve třetím kvartále připisují téměř čtyřprocentní meziroční růst reálných tržeb. Růst poptávky zaznamenala velká část oborů služeb, zejména doprava, IT a profesní služby. Doprava zajišťující chod ekonomiky roste svižným tempem a ani podrobnější měsíční statistiky zatím nenaznačují zpomalování.
Najdou se ovšem i obory, které růst poptávky oficiálně nevykazují. Patří mezi ně především letecká doprava a ubytování, jejichž výsledky kontrastují s vývojem celého cestovního ruchu.
Do ČR přitom míří stále více zahraničních turistů a roste i návštěvnost ze strany domácích cestovatelů. Zvyšuje se také počet přenocování v ubytovacích zařízeních, přesto jejich reálné tržby klesají.
Přitom podle oficiálních statistik se totiž tržby hotelů a dalších ubytovacích zařízení stále nevrátily na předcovidovou úroveň, přestože trend návštěvnosti je jednoznačně příznivý.
Sezónně očištěná data ukazují, že počet zahraničních hostů už odpovídá době před covidem, zatímco domácích návštěvníků je zhruba o půl milionu více, reálné tržby ubytovacích zařízení jsou ovšem o 30 % níže než před covidem.
Jedním z možných vysvětlení je, že více hostů ještě neznamená více peněz. Současní návštěvníci mohou být citlivější na cenu a méně utrácet za doplňkové služby, na nichž hotely tradičně vydělávají.
Výsledky služeb potvrzují, že růst ekonomiky stojí na dobré kondici většiny tuzemských odvětví. To je pozitivní zpráva zejména proto, že případné oslabení jednoho segmentu dokážou vyvážit ostatní.
Ekonomický růst je díky tomu stabilnější, i když letos pomalejší než před rokem. To už je však spíše příběh vysokých cen energií a nejistoty, které letos čelí téměř všechny evropské ekonomiky.
Jak naznačují průběžné soft indikátory, službám se dařilo i na začátku posledního letošního kvartálu. Lze proto očekávat, že zůstanou jedním z hlavních motorů české ekonomiky i na přelomu roku. (17.11.2026)