Proč se deváťáci hrnou na gymnázia, když v Česku chybí 100 000 řemeslníků a řemeslo má dnes skutečné dno ze zlata?

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Šikovný řemeslník dnes vydělává více než průměrný vysokoškolák

Zatímco se v hospodách stále mluví o „zlatých českých ručičkách“, realita letošních přijímaček na střední školy ukazuje pravý opak. Nastupující generace sází na úplně jinou kartu: místo úzké specializace volí otevřené dveře.

Data Cermatu jsou v tomto ohledu jednoznačná. Do prvního kola se přihlásilo přes 156 tisíc uchazečů a tři čtvrtiny z nich dávají v první prioritě přednost maturitním oborům. Zatímco zájem o lycea raketově roste a gymnázia si drží své, učiliště zůstávají spíše „druhou volbou“.

Vzniká tu tak tržní paradox. Firmy zoufale volají po lidech, kteří umí vzít do ruky nářadí. Podle Asociace malých a středních podniků v Česku chybí zhruba 100 tisíc řemeslníků. Trh práce by je okamžitě pohltil a nadprůměrně je zaplatil. Přesto se do těchto oborů mladí nehrnou.

Tento nesoulad mezi potřebami ekonomiky a rozhodováním deváťáků má však svou logiku. Podle analýz může umělá inteligence v příští dekádě ovlivnit až 40 % pracovních pozic v Česku. Pokud více než polovina generace Alfa bude vykonávat profese, které dnes ještě ani neexistují, dává smysl neuzavírat si kariérní cestu příliš brzy. Rodiče tak kupují svým dětem „čas na rozmyšlenou“.

Jenže tím nafukujeme jinou bublinu. Český vzdělávací systém produkuje stále více maturantů, kteří automaticky míří na vysoké školy – v roce 2023 to bylo 64 % z nich. Tuhle zdánlivě dobrou zprávu ale kazí realita: až 60 % vysokoškoláků nedokončí zvolený obor a fakt, že čtvrtina absolventů odborných škol nakonec studuje jiný obor, než který se vystudovali.

Jinými slovy: vzděláváme se hodně, ale často neefektivně.

Budoucnost tak nebude patřit „držitelům diplomů“, ale lidem, kteří dokážou kombinovat znalosti s dovednostmi: kriticky myslet, rychle se učit, komunikovat a přizpůsobovat se. Právě to jsou kompetence, které formální vzdělání samo o sobě negarantuje.

Zatímco část společnosti stále věří, že titul je jistota, trh práce už tuto logiku opustil. Šikovný řemeslník dnes může vydělávat více než průměrný vysokoškolák. Manuální práce se kvůli nedostatku lidí stává vzácným, a tedy drahým, statkem.

Deváťáci nevolí „snadnější cestu“, jak se často říká. Volí si co nejširší manévrovací prostor v době, kdy jistoty mizí rychleji než kdy dřív.

Češi letos plánují nejchudší Velikonoce za poslední roky, utratí za ně „jen“ 8,3 miliardy korun, o zhruba miliardu méně než loni

Příprava beránka či mazance zlevní zhruba o 20 %

Letošní Velikonoce se ponesou ve znamení střídmějších výdajů a návratu k racionálnějšímu spotřebitelskému chování. Domácnostem sice částečně ulevuje zlevnění základních surovin, celkově však jejich ochota utrácet slábne.

Jestliže v roce 2024 české domácnosti trhaly rekordy a plánovaly za jídlo, koledu a výzdobu utratit v průměru přes tři tisíce korun, letos jsme svědky poměrně výrazného ochlazení. Podle velikonočního průzkumu Košík.cz průměrná plánovaná útrata klesla o 350 korun na 2 600 Kč, což je nejnižší hodnota za poslední čtyři roky. A to přitom v těchto čtyřech letech znatelně stoupla průměrná reálná mzda, tedy mzda očištěná o inflaci. Reálná průměrná mzda je o těchto Velikonocích zhruba o 16 % vyšší než například o Velikonocích roku 2023.

Zajímavější je ovšem pohled na medián útrat, tedy střední hodnotu, která odfiltrovává extrémně vysoké útraty malého podílu domácností. Ten zůstává stabilní na úrovni 2 000 korun.

Co nám tato čísla říkají? Z trhu mizí „rozmařilost“ – ubývá domácností ochotných utrácet vysoké částky. Češi si navíc pro letošek nastavili jasný strop pro zdražování. Celých 65 % rodin (o deset procentních bodů více než loni) je ochotno si za letošní svátky připlatit maximálně 500 korun.

Velikonoce slaví zhruba dvě třetiny tuzemských domácností. Těch je v Česku přibližně 4,8 milionu, takže aktivně slavících je asi 3,2 milionu. Pokud každá z nich utratí v průměru 2 600 korun, celková velikonoční útrata letos dosáhne zhruba 8,3 miliardy korun.

V loňském roce přitom činila přibližně 9,4 miliardy korun, takže letošní pokles představuje asi 1,1 miliardy. I přes toto ochlazení spotřeby jde však stále o výrazný impulz pro tuzemský maloobchod. Velikonoce tak z pohledu obchodníků zůstávají jednou z klíčových sezon – třetí nejvýznamnější po Vánocích a silvestrovských oslavách.

Dobrou zprávou pro všechny pekaře a pekařky je, že surovinový košík na tradiční velikonoční pečení letos zlevnil. Zatímco loni patřilo máslo k nejdražším položkám nákupního seznamu, letos se jeho cena výrazně snížila.

Průměrný nákup na sváteční pečení zlevnil meziročně o 23 korun na aktuálních 154 Kč. Celková příprava tradičního beránka či mazance tak vyjde zhruba o 20 % levněji. Pokud lidé navíc využijí slevové akce, mohou snížit náklady až o čtvrtinu. Například máslo je v akci zhruba o polovinu levnější než loni, mouka zlevnila o více než 40 % a levnější je i vanilkový cukr.

Ne všechny položky ale zlevňují. Vejce zdražila zhruba o desetinu, cukr a rozinky přibližně o pětinu. Právě vejce přitom patří k hlavním symbolům Velikonoc, takže jejich zdražení domácnosti pocítí nejvíce. Vedle tradiční sezónní poptávky se letos výrazněji projevují i nabídkové šoky, především ptačí chřipka a strukturální změny v chovech.

Motorová nafta v březnu v Česku zdražila nejvíce ze všech zemí, plyne z dat Evropské komise

Snížení spotřební daně z nafty v ČR ke zvýšení schodku veřejných financí vést nemusí, protože jej může kompenzovat vyšší inkaso DPH z dražších paliv

Česku opět náleží jeden primát v rámci zemí EU. Motorová nafta totiž v březnu v ČR zdražila v reakci na válku v Íránu vůbec v nejvýraznějším procentuálním rozsahu ze všech zemí EU, a to v přepočtu do eur o 42,6 procenta, plyne z nových dat Evropské komise (viz graf níže). V EU jako celku ceny nafty přidaly ve sledovaném období ve dnech 2. až 30. března v přepočtu do eur 27,4 procenta.

Data Evropské komise tak nadále staví zásadní otazník za to, zda jsou marže pohonných hmot v ČR vskutku přiměřené.

V ČR nadprůměrně zdražuje kvůli Íránu také benzín. V daném období se jeho cena zvýšila o 21 procent, zatímco v EU jako celku o 12,4 procenta. Ve zdražení benzínu tak Česku náleží „až“ třetí příčka v EU, po Rakousku a Polsku. Nafta je ovšem v rámci české ekonomiky mnohem důležitější než benzín, neboť její spotřeba představuje – alespoň podle údajů za loňský rok – 73 procent spotřeby pohonných hmot.

Nejméně pohonné hmoty zdražily v daném období 2. až 30. března v Maďarsku a ve Slovinsku, kde průměrné zdražení – průměr zdražení benzínu a nafty – zůstává jako v jediných dvou zemích EU v rozsahu do deseti procent. Na Maltě zůstaly ceny pohonných hmot po celý březen beze změny, neboť tam ceny striktně fixuje stát.  

Dnešní data Evropské komise tak dokládají, že i když válka v Íránu, započatá poslední únorový den, výrazně zvedá cenu ropy celosvětově, reakce cen pohonných hmot v jednotlivých zemích EU je značně odlišná. Důvodem je jak rozdílné daňové zatížení pohonných hmot v jednotlivých zemích EU, tak odlišný přístup k cenotvorbě v oblasti pohonných hmot, tak různý přístup k administrativním zásahům do cen paliv.

Snížení spotřební daně z nafty o 2,35 Kč na litr, o němž rozhodla česká vláda, se promítne do konečné ceny pro motoristy výrazněji, než by se na první pohled mohlo zdát. Na tuto částku se totiž dále vztahuje DPH ve výši 21 %, což znamená, že teoretické zlevnění na čerpacích stanicích dosahuje přibližně 2,84 Kč za litr.

Za běžných okolností se však tento efekt nepřenáší na spotřebitele v plné výši, protože čerpací stanice si část daňové úlevy ponechávají ve svých maržích. V takovém případě bývá výsledné zlevnění nižší.

Protože ale vláda současně přistoupila ke stropování marží, prostor pro „ponechání“ části úspory by se výrazně omezil. V takovém scénáři se snížení spotřební daně promítne do cen téměř plně a řidiči by mohli reálně pocítit pokles ceny nafty blízko hranice 2,8 Kč za litr.

Konečný dopad by i tak mohl být mírně ovlivněn dalšími faktory, zejména vývojem cen ropy na světových trzích nebo kurzem koruny vůči dolaru.

Snížení spotřební daně z nafty o 2,35 Kč/l nemusí vůbec prohloubit deficit českých veřejných financí, neboť jeho náklady po zbytek roku (až zhruba 13 mld. Kč) budou kompenzovány vyšším inkasem z DPH díky dražší ropě a dražším palivům. Celkově si stát letos od března do prosince může vylepšit hospodaření díky vyššímu inkasu dohromady jak z prodeje benzínu, tak nafty, o 15,9 miliardy korun, měsíčně o zhruba. Takže stát může dokonce skončit 3 miliardy v plusu…

Snížení spotřební daně z nafty v ČR ji může zlevnit o bezmála 3 Kč/l

Polsko postupuje razantněji, neboť redukuje i DPH, přeshraniční palivová turistika do Polska tak může pokračovat, což značí daňovou ztrátu pro ČR

Snížení spotřební daně z nafty o 2,35 Kč na litr, o němž rozhodla česká vláda, se promítne do konečné ceny pro motoristy výrazněji, než by se na první pohled mohlo zdát. Na tuto částku se totiž dále vztahuje DPH ve výši 21 %, což znamená, že teoretické zlevnění na čerpacích stanicích dosahuje přibližně 2,84 Kč za litr.

Za běžných okolností se však tento efekt nepřenáší na spotřebitele v plné výši, protože čerpací stanice si část daňové úlevy ponechávají ve svých maržích. V takovém případě bývá výsledné zlevnění nižší.

Protože ale vláda současně přistoupila ke stropování marží, prostor pro „ponechání“ části úspory by se výrazně omezil. V takovém scénáři se snížení spotřební daně promítne do cen téměř plně a řidiči by mohli reálně pocítit pokles ceny nafty blízko hranice 2,8 Kč za litr.

Konečný dopad by i tak mohl být mírně ovlivněn dalšími faktory, zejména vývojem cen ropy na světových trzích nebo kurzem koruny vůči dolaru.

Česká vláda však nepostupuje tak razantně jako třeba ta polská. Ta minulý týden rozhodla snížit DPH na pohonné hmoty z 23 na 8 %. Daňová úleva bude ale ještě výraznější, neboť též snížila – na zákonné minimum – spotřební daň z pohonných hmot.

Podle nizozemské banky ING klesne například cena motorové nafty v Polsku o 17 %, v přepočtu do české měny o zhruba 6,90 Kč/l.

Dle minulý čtvrtek zveřejněných dat Evropské komise se ke dni 23. března prodávala motorová nafta v Polsku průměrně v přepočtu za 48,70 Kč/l. V Česku ve stejný den stála podle Evropské komise průměrně 47,30 Kč/l. V dnech 2. až 23. března, tedy takřka od samého začátku války v Perském zálivu (začala 28. února), zdražila nafta v Polsku v přepočtu do eur o 39,7 %, zatímco v Česku rovněž v přepočtu do eur o 40,2 %, vyplývá rovněž z údajů Evropské komise. Česko a Švédsko jsou jediné dvě země EU, kde nafta v daném období zdražila o více než 40 %. Například na Slovensku zdražila pouze o přibližně sedm procent.

Nafta se na spotřebě pohonných hmot v ČR podílí zhruba ze tří čtvrtin, loni konkrétně ze 73 %.    

Kvůli opatření polské vlády tak nafta může být v Polsku o pět až šest korun na litr levnější než v Česku, po nynějším zásahu české vlády tedy spíše o dvě až tři koruny na litr.  Lze tedy nadále očekávat zesílení palivové přeshraniční turistiky z ČR do Polska, což bude pro ČR znamenat ztrátu na příslušném daňovém inkasu.

Polská vláda rovněž chystá daň z mimořádných zisků uplatněnou na společnost Orlen. Kabinet daň zdůvodňuje navýšením marží Orlenu. Například marží rafinačních.

Nelze vyloučit, že pokud podobné opatření nezavede čeká vláda, Orlen si bude ztrátu zisku z Polska kompenzovat vysokými maržemi v Česku, kde vlastní rafinérie a největší síť čerpacích stanic. Čeští řidiči by pak dotovali polské zisky.

Zkrácení školního roku o dva dny připraví českou ekonomiku o 2,2 miliardy korun

Stovky tisíc rodičů musí neplánovaně řešit hlídání nebo využít home office

Školní vyučování ve školním roce 2025/2026 podle rozhodnutí vlády skončí již v pátek 26. června 2026. Pro rodiče to může znamenat komplikace, protože se letní prázdniny fakticky prodlužují o dva pracovní dny (pondělí 29. 6. a úterý 30. 6.), se kterými původní harmonogramy nemusely počítat.

V Česku je přes milion žáků základních škol. Zhruba polovinu z nich tvoří žáci prvního stupně. Takže přibližně 350 000 tisíc tuzemských domácností je rozhodnutím vlády zkrátit školní rok o dva dny obzvláště dotčeno. Rodiče budou muset v řadě případů zajistit dětem hlídání. Nejen to dá vzniknout makroekonomickým ztrátám.

Zhruba 200 000 tisíc rodičů musí neplánovaně řešit hlídání nebo zůstat doma, protože starší děti prvního stupně už zvládnou být doma samy. 

Na home office tudíž přejde asi 40 až 60 tisíc rodičů a neplacené volno si vezme asi 10 až 30 tisíc rodičů. Jde o modelový odhad postavený na tom, že home office používá asi pětina zaměstnanců a že u dvoudenního výpadku většina ostatních spíš sáhne po dovolené nebo rodinné výpomoci – umístění dítěte „k babičce“ – než po neplaceném volnu.

U rodičů na home office nevzniká firmám plná dvoudenní ztráta, protože část práce odvedou. Dává smysl počítat s poklesem produktivity o 30 až 50 %. Při denním nákladu práce zhruba 2 831 Kč na zaměstnance vychází pro 40 až 60 tisíc rodičů a dva dny ztráta firem asi na 68 až 170 milionů Kč. Střední scénář je zhruba 113 milionů Kč. To je ztráta výkonu firem, nikoli přímo výpadek mezd rodičů.

V případě ztráty z neplaceného volna je kalkulace přímočařejší: průměrná hrubá mzda 49 215 Kč měsíčně, platná pro rok 2025, odpovídá asi 2 344 Kč hrubého za pracovní den. Při 10 až 30 tisících rodičů na dva dny neplaceného volna vychází celkový výpadek jejich hrubých příjmů asi na 47 až 141 milionů Kč. Střední scénář, tedy 20 tisíc rodičů, dává asi 94 milionů Kč. Spíše se ztráta bude blížit 100 milionům korun, protože letos průměrná mzda oproti loňsku dále naroste, v jednotkách procent.

Při aplikaci středních scénářů se ztráta pro českou ekonomiku pohybuje na úrovni kolem 210 milionů korun.

Výrazně větší jsou však dlouhodobé dopady. Vyjdeme-li metodiky IDEA při CERGE-EI, která odhaduje ztrátu lidského kapitálu při výpadku výuky, dvoudenní omezení by odpovídalo přibližně 20 miliardám korun budoucích ztracených výdělků současných žáků. I když skutečný dopad bude pravděpodobně nižší – protože jde o závěr školního roku – čísla ukazují, že i krátké omezení výuky má nezanedbatelný ekonomický rozměr.

Podle metodiky IDEA při CERGE-EI by mechanický přepočet dvou zrušených dnů výuky odpovídal zhruba 20 miliardám korun budoucích ztracených výdělků. Takové číslo by ale bylo pro poslední dva dny školního roku nadsazené, protože studie vychází z plnohodnotného týdne výuky a nezohledňuje nižší vzdělávací intenzitu úplného závěru června. Konzervativněji lze proto mluvit spíše jen o zlomku této částky, zhruba o dvou miliardách korun.

Celkové ztráty, současné i budoucí, lze tedy odhadnout na zhruba 2,2 miliardy korun.

Lidé v Česku vymírají historicky rekordním tempem, loni jich zemřelo o takřka 36 tisíc více, než se jich narodilo

„Vymírají“ také svatby, loni jich bylo nejméně od 1. světové války, sňatek se stal finančním luxusem

Česko je zemí vymírajících občanů i jejich sňatků. Loni zemřelo o takřka 36 tisíc více obyvatel ČR, než se jich narodilo. To je nejvyšší rozdíl od roku 1919. Nejméně od první světové války bylo také sňatků, ani ne 43 tisíc. Zatímco vymírání lidí v ČR přetáčí do přírůstku početního stavu obyvatelstva z dlouhodobého hlediska vysoce nadprůměrná imigrace – loni se do ČR přistěhovalo bezmála 111 tisíc osob – v případě sňatků se žádné přetočení do příznivějších hodnot nekoná, cizinci sňatečnost nezachraňují.

Vymírání a stárnutí české populace však není jediným důvodem „vymírání“ sňatků. Příčina jejich úbytku je nejen demografická, ale i ekonomická.

Ostatně blížící se start letošní svatební sezóny se naplno odhaluje propast mezi romantickými sny a realitou českých úspor.

Éra, kdy se do svazku manželského vstupovalo s čerstvým maturitním vysvědčením a prázdnou kapsou, je nenávratně pryč, neboť průměrný český ženich dnes dospěje k oltáři až ve věku téměř 33 let, nevěsta jen o dva roky dříve.

Mladí lidé se v roce 2026 odmítají spoléhat na finanční infuzi od rodičů a chtějí si svůj den „D“ hradit z vlastních zdrojů. Jenže narážejí na realitu cenovek, které se v oblasti služeb utrhly ze řetězu. Zatímco celková inflace v Česku konečně zkrotla, svatební byznys si udržuje svou vyšší cenovou hladinu a odmítá zlevnit i v časech ochlazující se poptávky.

Pokud dnes pár plánuje středně velkou veselku pro padesát hostů, musí počítat s tím, že mu z účtu zmizí 160 až 260 tisíc korun, vyplývá z dat webu Deník nevěsty. Pro mladého člověka s průměrným příjmem to znamená, že na jeden jediný den v bílém musí obětovat prostředky, které by jinak mohly posloužit jako základ vlastního bydlení nebo významná část splátek hypotéky.

Dominantní položkou je neúprosně hostina, catering a pronájem svatebního místa, což spolehlivě spolkne polovinu celého rozpočtu. Ten je neúprosný: jen pohoštění jednoho hosta včetně alkoholu dnes vyjde na dva až tři tisíce korun.

To vytváří tlak i na svatebčany. Aby pár nepocítil okamžitou ztrátu, měl by peněžitý dar pokrýt alespoň náklady na danou „židli“ u stolu. Bližší rodina pak obvykle přispívá vyššími částkami, přesto však novomanželé v průměru vyberou v obálkách jen zhruba polovinu celkových nákladů.

Položkový rozpočet svatby (cca 50 hostů) podle webu Deník nevěsty:

► Pronájem místa & svatební hostina (catering): 65 000 – 125 000 Kč

► Fotograf & svatební kameraman: 18 000 – 38 000 Kč

► Svatební šaty & oblek pro ženicha: 12 000 – 28 000 Kč

► Snubní prsteny: 10 000 – 22 000 Kč

► Hudba (svatební DJ nebo kapela): 10 000 – 18 000 Kč

► Svatební výzdoba & květiny: 6 000 – 18 000 Kč

► Svatební dort a sladký bar: 6 000 – 12 000 Kč

► Vizážistka a svatební účes: 4 000 – 8 000 Kč

Svatba čím dál více připomíná luxusní záležitost, která se odkládá až do momentu skutečné finanční zralosti.

Neochota Čechů hrnout se před oltář ale není jen o drahém cateringu. Je odrazem reality na nemovitostním trhu, kde se vlastní bydlení pro řadu domácností stalo finančně nedostupným.

Dnešní třicátníci stojí před volbou: buď „prošustrují“ čtvrt milionu korun za jeden den, nebo je použijí jako základ na hypotéku. V zemi, kde pořízení bydlení vyjde na rekordní počet ročních platů – průměrný byt v Česku dnes stojí zhruba 13,6 průměrné roční mzdy, což je třetí nejhorší výsledek v EU – dává racionální člověk přednost cihlám před krajkou.

Svatba se v hierarchii potřeb odsouvá až za vyřešení střechy nad hlavou. S tím přímo souvisí i fakt, že se v Česku rodí nejméně dětí za posledních 250 let. Mladé páry děti chtějí, ale limitují je nejen ceny bydlení a neschopnost najít vhodného partnera, ale i prosté stárnutí. Vymírání českého obyvatelstva má tedy i svůj ekonomický důvod, stejně jako „vymírání“ sňatků. 

Průměrný věk nevěsty (30,6 let) se dnes prakticky shoduje s průměrným věkem prvorodiček (30,5 let). Manželství už navíc není podmínkou pro založení rodiny, což potvrzuje fakt, že v roce 2024 se celých 47 % dětí narodilo mimo svazek manželský.

Svatba tak balancuje mezi symbolem lásky a ekonomickým rozhodnutím, které si stále více Čechů raději odkládá.

Kdo peče velikonočního beránka doma, může ušetřit stokoruny

Navíc má jistotu, že je v něm poctivé máslo a čerstvá vejce, a ne levné rostlinné tuky a aromata

Domácí pečení velikonočního beránka představuje v současné ekonomické situaci jednu z nejefektivnějších cest k úspoře nákladů na sváteční pohoštění. Kdo se rozhodne pro vlastní přípravu místo nákupu v běžné obchodní síti, může ušetřit přibližně třicet až šedesát procent nákladů. Zatímco průmyslově vyráběný beránek o hmotnosti kolem čtyř set gramů vyjde v supermarketech průměrně na sto korun, suroviny pro standardní domácí třené nebo piškotové těsto se pohybují v rozmezí čtyřiceti až šedesáti korun. Do této kalkulace je třeba započítat i náklady na energie, které u moderních trub při hodinovém pečení činí zhruba pět až osm korun. Domácí varianta tak vítězí nejen cenou, ale především možností nahradit rostlinné tuky a aromata poctivým máslem a čerstvými vejci.

Ještě propastnější rozdíl se ukazuje při srovnání domácího výrobku s nabídkou řemeslných cukráren. V takovém případě může úspora dosáhnout šedesáti až pětaosmdesáti procent. Ceny v poctivých cukrárnách se pro aktuální sezónu nejčastěji pohybují mezi dvěma sty padesáti a čtyřmi sty padesáti korunami za kus. Vysoká cena cukrářských výrobků odráží nejen použití prémiových surovin, ale především vysoký podíl ruční práce při vymazávání forem a zdobení, stejně jako podnikatelskou marži a riziko spojené s náchylností těsta k praskání při vyklápění. I v případě, že člověk doma sáhne po nejkvalitnějších ingrediencích, jako jsou bio vejce nebo pravá čokoládová poleva, náklady na suroviny pro jeden kus nepřekročí devadesát korun.

Z finančního pohledu tak pečení dvou beránků v domácích podmínkách ušetří částku, která může pokrýt nákup surovin na celé zbývající velikonoční pohoštění. Hlavní investicí zůstává čas věnovaný přípravě, který je však vyvážen nesrovnatelnou čerstvostí a chutí, jež se u baleného pečiva s dlouhou trvanlivostí často vytrácí. Domácí pekař má navíc plnou kontrolu nad složením, což je výhodou zejména pro rodiny s dětmi nebo osoby se specifickými dietními požadavky. (4.4.2026)