New York, 24. února 2026
Paní předsedající, Excelence, dámy a pánové,
už čtyři roky zde slýcháme různé obměny téhož. Nepřišel jsem dnes opakovat známé fráze.
O Ukrajině a o její situaci po ruském útoku před čtyřmi lety už bylo řečeno mnohé.
Dovolte mi proto dnes nabídnout jiný pohled:
Nemluvit o válce. Ale mluvit o čase.
Nemluvit o Ukrajině, ale mluvit k Rusku.
Jsem ministrem zahraničí, a proto bych se rád obrátil na ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, přestože vím, že zde osobně není přítomen. Snad se k němu tato slova dostanou.
Pane ministře Lavrove, obracím se na vás dnes nikoli především jako na protivníka. Obracím se na vás jako na člověka, který velmi dobře ví, že žádná velmoc nemůže vyhrát válku proti realitě.
Dočasně můžete kontrolovat území. Dočasně můžete ovládat narativ. Můžete vytvářet a řídit propagandu. Ale nemůžete ovládnout čas.
A čas vždy odhalí, kdo mluvil o bezpečnosti — a kdo ji rozkládal.
Otázkou dnes není, zda má Rusko bezpečnostní obavy, které už čtyři roky používáte k ospravedlnění bezprecedentní agrese proti Ukrajině.
Moje otázka zní: proč mají být odpovědí na tyto údajné obavy drony a dělostřelectvo?
Obavy mohou být legitimní. Invaze však nikdy. Rakety nejsou argument. Vaše rakety považuji za fyzické přiznání vlastního selhání.
Pane ministře,
síla globální mocnosti nespočívá ve schopnosti začít válku. Největší síla spočívá ve schopnosti ji ukončit.
Po čtyřech letech by svět rád slyšel jednoduché odpovědi:
Jak vypadá vaše vítězství? Kolik zničených měst je dost? Kolik zmařených životů je dost?
Protože pokud vítězství nemá jasný konec, pak to není strategie. Je to cynický autopilot.
Bezpečnost se neměří velikostí okupovaného území. A tak se nyní zcela vážně ptám:
Je dnes Rusko bezpečnější než před čtyřmi lety? Má více partnerů? Více stability? Více důvěry?
Pokud je pravdivá odpověď záporná — a ona skutečně záporná je — pak je legitimní se ptát, zda zvolená cesta skutečně vede k větší bezpečnosti vaší země.
Války nekončí pouhým tahem pera. Končí otázkou: Proč?
A jednoho dne na tuto otázku nebude odpovídat Ukrajina. Bude odpovídat Rusko.
Rusko, jehož hrdinové kdysi bojovali bok po boku s evropskými národy proti nacismu. Dnes však na jejich památku dopadá stín nové války.
Pane Lavrove,
velké národy dokážou přežít porážku. Nedokážou však přežít strategii, která nemá konec.
Můžete zabrat území, ale nemůžete zabrat budoucnost.
Historie je plná mocností, které věřily, že čas stojí na jejich straně. Ve skutečnosti vždy pracoval proti nim.
Každá válka začíná plánem. Ten váš dnes přežívá jen proto, že nemáte odvahu přiznat, že selhal.
Uplynuly čtyři roky a čas se krátí. Nastal čas tuto válku konečně zastavit.
Dovolte mi závěrem poděkovat Ukrajině za předložení návrhu rezoluce tomuto shromáždění. Česká republika bude hlasovat pro přijetí této rezoluce a rád bych vás všechny požádal, abyste učinili totéž.
Děkuji vám.
Projev ministra zahraničí Petra Macinky na Radě bezpečnosti
New York, 24. února 2026
Pane předsedající, vážení členové Rady bezpečnosti, dámy a pánové, dnes uplynuly čtyři roky od zahájení války proti Ukrajině.
Čtyři roky bombardovaných měst a útoků dronů. Čtyři roky rozdělených rodin. Čtyři roky zákopů, minových polí a masových hrobů.
Stojíme zde, v instituci vytvořené k ochraně míru. A přesto už čtyři roky sledujeme otevřenou agresi proti suverénnímu státu, kterou se zdá být nemožné zastavit.
Dámy a pánové,
v Evropě kdysi stála zeď. Oddělovala svobodu od útlaku. Oddělovala pravdu od propagandy. Oddělovala budoucnost od minulosti. Tato zeď už v Berlíně nestojí. Teď stojí na Ukrajině.
Má podobu frontové linie. Má podobu okupovaných měst. Má podobu dětí, které se učí rozpoznat zvuk raket dříve, než se naučí písmena.
Stejně jako americký prezident Reagan adresoval v roce 1987 v Berlíně prezidentu Gorbačovovi svá slavná slova: „Strhněte tuto zeď!“, měli bychom i my vyslat stejný vzkaz prezidentu Putinovi: „Pane Putine, ukončete tuto válku.“
Tato válka není jen o území.
Je o základním principu: Zda mají národy právo rozhodovat o své vlastní budoucnosti – nebo zda o jejich osudu rozhoduje síla zbraní.
Je o tom, zda mohou být hranice překreslovány tanky. Zda může být sousední stát vymazán z mapy. Zda se vracíme do světa sfér vlivu a okupace.
Ukrajina dnes nebrání jen samu sebe.
Brání myšlenku, že na suverenitě záleží. Že svoboda není předmětem smlouvání. Že agrese nesmí být odměňována.
Moje země, Česká republika, tuto zkušenost zná.
Víme, co to znamená, když o vašem osudu rozhodují jiní. Víme, že ustupování agresi nepřináší mír – pouze oddaluje další konflikt.
Historie nám dává prosté ponaučení:
Žádná okupace netrvá věčně. Žádná zeď nestojí věčně. A žádná armáda nemůže zlomit vůli národa, který se rozhodl být svobodný.
A proto chci dnes mluvit na rovinu.
Je mi líto, že velvyslanec Něbenzja odešel z místnosti, protože jsem mu chtěl říci, aby v Moskvě vzkázal: zastavte tuto válku a dejte míru šanci.
Ne jako gesto slabosti, ale jako krok zodpovědnosti.
Svět vás sleduje. Historie vás sleduje. A s každým dalším dnem této války roste zbytečný účet za lidské utrpení.
Někteří říkají, že mír není možný.
Mír ale vždy začíná rozhodnutím. Rozhodnutím zastavit ničení. Rozhodnutím přestat posílat mladé muže na smrt. Rozhodnutím otevřít cestu diplomacii namísto dělostřelectva.
Agrese není projevem síly. Je to přiznání strachu.
Dámy a pánové,
dnešek není jen o Ukrajině, je o poselství, které vysíláme světu. Zda říkáme, že válka se vyplácí. Nebo že civilizovaný svět stojí při obětech, nikoli při agresorech. Zda přijímáme, že právo mlčí, když mluví zbraně. Nebo zda dokážeme ukázat, že hodnoty mají svou váhu.
Dámy a pánové,
chtěl bych vás vyzvat, abyste vyčerpali všechny diplomatické cesty k dosažení spravedlivého a trvalého míru. V tomto ohledu oceňuji prezidenta Trumpa a jeho tým za jejich neúnavné úsilí přivést obě strany k jednacímu stolu. Rozhovory, jakkoli nedokonalé, jsou nekonečně lepší než alternativa.
Budoucnost nemusí patřit zákopům.
Může patřit obnově. Může patřit spolupráci. Může patřit generaci, která už nebude znát zvuk sirén a dronů. Ale tato budoucnost začíná jediným rozhodnutím.
Prosím, vážení zástupci Ruské federace, vyřiďte svému prezidentu Putinovi, ať tuto válku zastaví.
Děkuji vám. (27.2.2026)
