Průměrná reálná mzda se přiblížila úrovni roku 2019

Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS

Svižný růst mezd pokračoval i v závěru loňského roku, kdy jejich tempo dosáhlo 7,4 %.

Přidávalo se především v energetice (skoro o 16 %), kde se průměrný výdělek díky bonusům vyšplhal na více než 82 tisíc korun. Lépe se platilo už jen v IT, ve kterém na jednoho full-time pracovníka připadlo přes devadesát tisíc.

Za celý rok 2025 se průměrná mzda zvýšila o 7,2 %, což díky nízké inflaci znamenalo reálné navýšení o 4,6 %. Průměrná hrubá mzda očištěná o inflaci se tak dostala téměř na úroveň roku 2019 a k jejímu dosažení chybí už jen necelé procento.

Zároveň je stále nutné připomínat, že jde o průměrnou mzdu vypočítanou jako podíl mzdových nákladů na pracovníka. Je to virtuální mzda, na kterou nedosáhnou dvě třetiny zaměstnanců.

Reprezentativnějším ukazatelem je spíše medián, který rozděluje zaměstnance na dva stejné poloviny. Tato „mezní“ mzda loni dosáhla necelých 42 tisíc a za průměrem zaostala o 7.250 korun, respektive o 15 %.

Dva roky po sobě rostla pomaleji než průměr, což znamená, že zaměstnancům s vyššími příjmy se mzdy zvyšovaly rychleji než těm na opačné straně mzdového spektra.

Pokud proti sobě experimentálně postavíme odvětví tržní ekonomiky proti těm, které většinově ovládá veřejný sektor, tak je vidět, že se mzdy a platy v těchto částech ekonomiky loni přiblížily díky pomalejšímu zvyšování platů ve zdravotnictví.

I přes poměrně rychlé tempo mzdového vývoje se průměrná mzda v ČR dostala teprve na zhruba 42 % německé úrovně. To znamená, že konvergence stále probíhá pomalým tempem, a ČR si tak stále udržuje svoji konkurenční výhodu.

Co čekat dál?

Vzhledem k pozvolna polevujícímu napětí na českém trhu práce by letos mohlo dojít ke zpomalení růstu mezd v celé ekonomice.

Přispět by k tomu měla i nízká inflace, která nejspíš nedosáhne ani dvou procent. Mzdy se tak konečně dostanou, alespoň v průměru, na předcovidovou reálnou úroveň. (8.3.2026)