Průmyslu chybí lidé, které předchozí vlády vyluxovaly do byrokracie, a současná s tím nic nedělá

Na otázky CzechIndustry odpovídá Pavel Kysilka, ekonom, bývalý výkonný guvernér ČNB a generální ředitel České spořitelny

Letos si připomínáme 35 let od pádu železné opony. O rok později byla publikována rozsáhlá vize o naší budoucnosti. V paměti mi utkvěly dva argumenty: lidský život nebude mít žádnou cenu a bůh peněz ovládne svět. Vzhledem k současné situaci se zdá, že se autor nemýlil. Je tomu tak?

Apokalyptické vize jsou produktem určitého typu lidí od nepaměti. A považovat současnost za epochu, která je zhroucením “starých zlatých časů”, je jen produktem naprosté neznalosti historie. Vůči aktuálnímu vývoji jsem kritický, ale ať sáhneme do minulosti, kam chceme, najdeme tam problémy a krize přinejmenším dnešního kalibru.

Z překrásných kamenů minulosti postavme schody budoucnosti, napsal klasik. Z pohledu naší soudobé ekonomiky se zdá, že nebudeme mít z čeho stavět…

Koncentrace pracovního a podnikatelského talentu je v Česku jedna z nejpozoruhodnějších na světě. A to jsou stavební kameny prosperity a stability. Nikoliv regulační paragrafy, dotace, přecpané úřady a poblouzněné genderové a klimatické ideologie. Ty jsou zdrojem opakovaných krizí, chudnutí a pokud nezmizí, tak i kolapsu.

Které jsou, podle vašeho názoru, klíčové trendy, jenž „určují“ náš vývoj?

Trend globalizace se bohužel otočil v deglobalizaci, trend obchodu v trend uzavírání se, trend liberalizace trhu v trend regulace. Digitalizace je trendem, v němž mohou převládnout jak blahodárné, tak i zhoubné prvky. Tak to ale bylo s technologiemi vždy.

Na konferenci České společnosti pro jakost jste uvedl, že globalizace byla pro český byznys prospěšná. Můžete to více konkretizovat?

Globalizace k nám přivedla investice, kapacity, spolupráci ve vědě, otevřela svět našemu zboží a naopak levným energiím a surovinám umožnila vstup k nám. Odstartovala globální desinflaci, centrální banky mohly žít s nižšími úrokovými sazbami ku prospěchu firem a domácností. 

Pandemie covidu světovou ekonomikou silně zatřásla. Začíná éra deglobalizace, která nám takříkajíc nehraje do karet. Jaký má dopad na naši ekonomiku a konkrétně na průmysl?

Vše pozitivní z předchozí odpovědi si otočte v pravý opak. Pro naši otevřenou exportně orientovanou ekonomiku to je a bude šok. Doufejme, že se kola dějin opět otočí.

Teoreticky by se zdálo, že návrat průmyslu bude mít pro nás pozitivní účinek, je opak pravdou?

Součástí deglobalizace je návrat průmyslu a energetiky do původních mateřských zemí, Spojených států i několika západoevropských ekonomik. Pokud u nás pro průmysl vytvoříme dobré podmínky, nemusíme tratit, ale to se bohužel neděje.

Kde se stala chyba?

Průmyslu chybí lidé, které předchozí vlády vyluxovaly do byrokracie, a současná s tím nic nedělá. Tytéž vlády pod deštníkem evropských regulací uvazují řetěz a kouli na nohu nejen průmyslovým firmám. Úřednický stát stojí zbytečné stovky miliard z rozpočtu ročně a navíc produkuje ony zhoubné regulace a dotace.

Prakticky od vzniku České republiky v roce 1993 na nejrůznějších konferencích zaznívá, že nám chybí hospodářská politika. Nemáme ji ani dnes. Byla by podle Vás řešením pro rozvoj ekonomiky?

Pokud bychom pod hospodářskou politikou rozuměli liberalizaci, tedy to, co stát nemá a nebude dělat, pak souhlasím. Naopak zoufale postrádáme prorůstovou energetickou koncepci, ne tu v šuplíku, kde skončily všechny předchozí, ale realizovanou. Předčasně zavírat uhelnou energetiku, hrubě zanedbat plynovou, pochybně revitalizovat jadernou, dotovat zoufale neefektivní tzv. obnovitelnou, správněji občasnou energii, vyhánět si ceny na burze, když umíme vyrobit násobně levněji, to nezní moc koncepčně, že?

Na zmíněné akci ČSJ jste charakterizoval negativa, která jsou brzdou rozvoje a jak se zdá, není vůle je řešit? Která to jsou především?

Hlavní jsem už asi vyjmenoval, ale podstatné je, že jsou všechny řešitelné, pokud si zvolíme adekvátní političky a politiky a ne znovu a znovu ony nekompetentní party.

Náš průmysl je silně produkční, ale uprostřed řetězce od výzkumu a vývoje po finální výrobek, takže moc „smetany“ z toho nemáme. Je to tím, že „z montovny neděláme mozkovnu,“?

Kdo mluví o montovně, sám postrádá mozkovnu. Náš průmysl má podle všech komparativních ukazatelů nadprůměrně přidanou hodnotu jak v rámci EU, tak OECD. Typická česká průmyslová firma má velký podíl vlastního vývoje. Co nám stále chybí, je obchodní síla, tedy přímý vztah s koncovým zákazníkem ve světě a silné značky. A tedy i vysoká ziskovost jako zdroj prosperity. Skvěle vyrábíme, málo bohatneme.

Profesní organizace se vezly na vlně globalizace, jak bylo nejednou deklarováno, že cílem je, abychom patřili mezi dvacet nejprůmyslovějších zemí světa. Nebylo to příliš optimistické?

Patříme do špičky nejprůmyslovějších zemí světa, ta vize první dvacítky je dávno naplněna a překonána. V EU se střídáme na pozici jedna až dvě.

Digitalizace a umělá inteligence se skloňují ve všech pádech, často jsou označovány za spásu ekonomiky. Nestanovujeme prostředek za cíl? Shodou okolností jsem v minulých dnech hovořil s několika developery, kteří to tak vidí.

Jsou to zajímavé trendy, které teprve přinesou své nejviditelnějsí dopady. Ale pozor. Tendence k jejich zneužívání ze strany vlád, nátlakových politických neziskovek a velkých technologických hráčů je hrozivá.

Nůžky mezi Evropskou unií a USA se rozvírají. Připomíná to vtip z minulé éry, že Západ musíme dohonit a předhonit, pak dohonit a nakonec alespoň neztratit stopu? Může za to válka na Ukrajině, Green Deal, špatné vidění světa nebo vše dohromady? 

Na Americe je zajímavý kontrast mezi tamní úděsnou politicky korektní rétorikou a rozumnou realitou ekonomiky. Připadá mi, že prostě nechávají ty genderové a zelené soudruhy a soudružky vypovídat se na univerzitách, v levičáckých mediích a sociálních sítích, ale v reálu pokračují v posilování energetické samostatnosti, produkci levné energie, v návratu a přetahování průmyslových kapacit z Evropy. Evropa propadla sebepoškozování až sebevražednosti. Jako ve dvacátém století víckrát.

Jak vidíte budoucnost české ekonomiky ve světle předcházejících odpovědí, která podle Vás zásadní opatření je třeba přijmout, aby se „blýskalo na lepší časy“?

Dobré je, že nejde o fatální problémy. Všechny mají známá a intelektuálně zvládnutelná řešení. Stačí poptávat a podpořit politické reprezentanty takovýchto řešení.

Takže co se týče budoucnosti, jste optimista?

Pokud si poctivě pojmenujeme a analyzujeme příčiny posledních tří krizí, finanční, covidové a energeticko inflační, pak nám sama vypadnou řešení. Předpokladem je skončit s cenzurou a potlačováním tzv. politicky nekorektních hlasů.

Věnujete se osvětě historie a současnosti českého sklářství, jmenovitě ve Vaší sklářské galerii a muzeu Na Milovské huti. Jaké hlavní inspirace tam můžeme najít?

České sklo se na světový trůn posadilo třikrát v historii. Naše kralování vždy přerušily světové krizové děje a domácí vládní přehmaty. Jako dnes. Obor se ale vždy otřepal díky naprosto unikátním inovacím a kombinaci skvělé produkce, obchodní sítě a značek. To byl recept nejen českého křišťálového 18. století, barevného devatenáctého a ateliérového uměleckého 20. století, ale je to i návod pro dnešek. A také pro vlády: nepřekážet pracovní a podnikatelské iniciativě škodlivou byrokracií, paragrafy a dotacemi.

Zdroj: časopis CzechIndustry 1/2024