Průzkum ukázal, že více než polovina dětí doma neříká, co je trápí, čtvrtina je přímo vtažena do konfliktu rodičů

Až 57 % dětí neříká doma otevřeně, co je trápí. Šest z deseti si navíc není jistých, jak budou rodiče reagovat, když udělají chybu nebo se dostanou do problémů. Ukázal to průzkum v podobě anonymních kvízů organizace WOMEN FOR WOMEN realizované ve spolupráci se společností ÁMOS vision mezi žáky základních škol napříč ČR. Výsledky zároveň naznačují, že pro řadu dětí není snadné mluvit doma o nepříjemných věcech ani hledat pomoc ve chvíli, kdy ji potřebují.

Do dvou kvízů zaměřených na vztahy v rodině, komunikaci a zvládání náročných situací se na školách zapojilo celkem 685 dětí. Anonymní kvízy byly součástí osvětové spolupráce projektu Servis rodiny organizace WOMEN FOR WOMEN a společnosti ÁMOS vision, která prostřednictvím digitálních panelů přináší vzdělávací a preventivní obsah přímo do škol.

Děti doma často mlčí o tom, co je trápí

Nejsilnějším zjištěním je podle odborníků skutečnost, že řada dětí nemá jistotu, že může doma otevřeně mluvit o svých obavách nebo problémech. Téměř třetina respondentů uvedla, že když chtějí říct něco nepříjemného, raději to neříkají vůbec a dalších 27 % to řekne jen někdy. V součtu tak 57 % dětí doma nesdílí své starosti otevřeně. Současně 40 % dětí přiznalo, že se bojí reakce rodičů, pokud se něco nepovede, a dalších 20 % si není jistých, jak budou rodiče reagovat.

„Dospělí si často myslí, že když dítě nic neříká, je všechno v pořádku. Ve skutečnosti ale děti bývají velmi citlivé na atmosféru doma a často si své obavy nechávají pro sebe, aby rodičům nepřidělávaly starosti. To, že mlčí, ještě neznamená, že nic negativního neprožívají,“ říká Kamila Šaffková, rodinná poradkyně projektu Servis rodiny organizace WOMEN FOR WOMEN, který se zaměřuje právě na podporu komunikace v rodinách a pomoc rodičům i dětem v náročných životních situacích.

Nejde jen o hádky. Důležité je, jestli mají děti hlas

Průzkum zároveň ukázal, že mnoho dětí nemá pocit, že by se mohly podílet na důležitých rozhovorech doma. Čtvrtina respondentů uvedla, že do rodinných rozhodnutí nemluví vůbec, dalších 19 % spíše ne. Celkem 44 % dětí tak nevnímá svůj hlas jako součást rodinné komunikace.

Významné jsou také odpovědi týkající se konfliktů. Více než polovina respondentů uvedla, že je rodičovské hádky zasahují – 24 % dětí uvedlo, že jsou do konfliktů mezi rodiči přímo zapojovány nebo jim musí přihlížet, a dalších 31 % je často slyší a vnímají je jako nepříjemné.

Ani pocit dostupné pomoci není samozřejmostí. Čtvrtina dětí uvedla, že když je jim těžko, nemají za kým jít, a dalších 16 % si není jistých, komu by se mohly svěřit. Celkem čtyři z deseti dětí tak nemají jasnou představu o tom, kdo by je v náročné situaci podpořil.

„Není potřeba, aby rodiče měli na všechno správnou odpověď. Důležité je, aby dítě vědělo, že může přijít s otázkou, problémem nebo obavou a nezůstane na ně samo. Právě pocit bezpečí a přijetí rozhoduje o tom, jestli se dítě svěří včas, nebo až ve chvíli, kdy je problém mnohem větší,“ dodává Kamila Šaffková.

Pomoc přímo tam, kde děti tráví velkou část dne

Kvízy byly součástí spolupráce WOMEN FOR WOMEN a společnosti ÁMOS vision, která prostřednictvím digitálních informačních panelů oslovuje žáky ve stovkách škol po celé České republice. Díky anonymní formě mohly děti odpovídat bez obav a otevřeně sdílet své zkušenosti.

„Naším cílem není jen předávat informace, ale otevírat ve školách témata, která dětem pomáhají lépe rozumět sobě i světu kolem sebe. Spolupráce s WOMEN FOR WOMEN nám dává možnost dostat k dětem obsah, který reaguje na jejich skutečné potřeby a současně jim ukazuje, kde mohou hledat pomoc, když si nevědí rady,“ říká Hana Valentová z ÁMOS vision.

Když dítě ví, že není samo

Výsledky anonymního šetření podle odborníků neukazují na selhání rodin, ale připomínají, jak důležitá je každodenní komunikace a vztahy založené na důvěře. Mnoho dětí vyrůstá v prostředí, kde cítí podporu a bezpečí. Současně však existuje významná skupina těch, které si své starosti nechávají pro sebe nebo nevědí, na koho se obrátit. „Děti nepotřebují dokonalé rodiče. Potřebují zažívat pocit, že na své otázky, obavy nebo chyby nejsou samy. Někdy stačí jediný dospělý, který opravdu poslouchá,“ uzavírá Kamila Šaffková z WOMEN FOR WOMEN. (14.9.2026)