První elektrické osvětlení v Praze se datuje rokem 1881. Krátce nato se začínají budovat první elektrárny, které zpočátku sloužily jako zdroj energie pro osvětlení, brzo však začaly dodávat elektřinu soukromým odběratelům. Páru sloužící k pohonu strojů začala během několika let nahrazovat elektrická energie, která byla vyrobena pomocí páry…
1884 – V Žižkovské plynárně byla zřízena pokusná stanice pro výrobu elektřiny. K pohonu se použilo plynových motorů. Elektřina byla použita k osvětlení kanceláří žárovkami a nádvoří obloukovými lampami.
1885 – v německém divadle a ve staroměstské radnici byly zřízeny místní elektrárny s Schuckrertovým derivačním dynamem a s pohonem plynovým motorem.
1886 – na Slovanském ostrově se zřizuje místní elektrárna s plynovými motory k provozu místního osvětlení.
1896 – místní elektrárna na Švábkách byla zřízena pro zásobování elektrické dráhy Praha – Libeň – Vysočany, na jejíž stavbu obdržel koncesi F. Křižík. Trať měřila 7,7 km. Elektrárna byla vybavena čtyřmi dynamy a dvěma lokomobilami o výkonu 150 ks (60 m2 výhřevné plochy). Umístění při odbočce ze severozápadní dráhy do Rustonky umožňovalo skládat uhlí rovnou z vozů. Zvláštní menší stroj sloužil pro osvětlení libeňského nádraží. Na této trati prováděl F. Křižík pokusy s akumulátorovým provozem. Motorový vůz s vrchním vedením byl vybaven akum. baterií o dvou stech článcích. Ta stačila k jízdě po rovině na vzdálenost 20 km.
1897 – Místní elektrárna ve vinohradské vodárně byla uvedena do provozu pro vinohradskou větev původně projektované okružní trati tramvaje od Muzea na Náměstí míru a k Olšanským hřbitovům. Parní stroj o výkonu 100 ks poháněl dvě dynama o napětí 300 V spojená v sérii (600 V). Tato elektrárna původně zajišťovala osvětlení vodárny a Národního domu na Vinohradech, avšak pro potřebu elektrické dráhy byla rozšířena. Propojení s Národním domem, kde byla umístěna akumulátorová baterie, bylo provedeno zemním kabelem.
V ulici „U Karlova“ v Kunertově zahradě se pro okružní trať buduje nová elektrárna s dvěma dynamy o výkonu á 240 kW s bubnovou kotvou a prstencovým vinutím. Pohon obstaraly dva ležaté tandemové stroje bez kondenzace a dva kotle konstrukce Tischbein o výhřevné ploše á 230 m2 s tlakem 12 atp. s přehříváky páry. Tato elektrárna byla později rozšířena o další kotel a rychloběžný parní stroj s dynamem 120 kW. Rozváděč byl dřevěný, vypínače na mramorových destičkách.
Kromě uvedených elektráren jednotlivých obcí Prahy je nutno uvést ještě zásobování obce michelské z tamního pivovaru, které bylo v roce 1905 převedeno na EP hlavního města Prahy, avšak v roce 1909 opět osamostatněno v důsledku výstavby vlastního zdroje na třífázový proud 3 kW. Tato elektrárna zásobovala nejen Michli, ale i Krč, Libuš, Kunratice, Hodkovičky a Písnici. Obec Smíchovská zařizuje elektrárnu jak pro účely veřejného osvětlování, tak i pro dodávky soukromým odběratelům.
V cihelně na Klamovce se zřizuje elektrárna se stojatým parním strojem a dvěma dynamy a akumulátorovou baterií pro napájení soukromé elektrické dráhy do Košíř. Trať vedla od Anděla, Plzeňskou třídou ke Klamovce. Vrchní vedení bylo postranní podle soustavy A. Dickinsona. Elektrárna zásobovala též obec Košířskou a soukromé objekty na Klamovce.
1889 – V tomto roce zakládá obec Žižkov svou vlastní elektrárnu, kterou můžeme považovat za první veřejnou elektrárnu v Čechách (první elektrárna v Rakousku vznikla v Solnohradu 1887). Dva parní stroje po 60 K poháněly lany čtyři dynama. Dvě dynama dodávala proud 600 žárovkám, každé z dalších dvou dynam zásobovalo 16 obloukových lamp na 11A. Obloukové lampy byly zavěšeny na provizorních 18 m vysokých sloupech a osvětlovaly hlavní ulici. Vedlejší ulice byly osvětleny žárovkami.
Elektrické zařízení dodala fa Křižík. Parní kotle po 120 m2 topné plochy s Cosiotovým pohonným topením, které umožňovalo přikládání uhlí na rošt bez otevření dvířek topeniště. Parní stroje dodala fa Breitfeld-Daněk.
V letenských sadech byla postavena místní elektrárna s lokomobilou 30 ks a příslušným dynamem k napojení první elektrické tramvaje mezi letenskými sady a dnešní Stromovkou. Tato první elektrická dráha je nerozlučně spjata se Zemskou jubilejní výstavou a se jménem F. Křižík. Provoz obstarávaly dva otevřené vozy s motory 8 ks vybavené kladkovým sběračem proudu. Dráha měla délku 800 m, později prodloužena o úsek 600 m, na kterém prováděl F. Křižík pokusy se spodním přívodem proudu pomocí střední dělené kolejnice, zapuštěné v úrovni vozovky do asfaltu. Rozchod kolejí činil 1 435 m.
1893 – Místní elektrárna ve vodárně na Sokolské třídě byla postavena pro osvětlení Václavského náměstí obloukovými lampami. Dvě dynama o výkonu a 30 kW a napětí 600 V byla poháněna stojatými parními stroji. Kromě toho bylo instalováno soustrojí o výkonu 10 kW pro noční osvětlení. Přenos na náměstí byl uskutečněn zemním kabelem.
1895 – V tomto roce byla uvedena do provozu místní elektrárna karlínské obce. Místní malé elektrárny si zřizují též velké organizace (Strakova akademie, Zemská banka, Národní politika a další).
