Obyvatelé Československa vypili v druhé polovině 20. let minulého století za rok v průměru 68 litrů piva na osobu, tedy o polovinu méně než v současnosti. Na území republiky fungovalo téměř 500 pivovarů, zhruba o šedesátku více než dnes, produkce však byla o polovinu nižší. Největší pivovary sídlily v Plzni, na pražském Smíchově, ve Velkých Popovicích a v Brně.
Detailní popis pivovarnického průmyslu v letech 1923 až 1927 přinesl v roce 1929 časopis Zprávy Státního úřadu statistického Republiky československé. Potřebné údaje poskytlo statistikům Ministerstvo financí a příslušné okresní finanční úřady.
Pivovar na každém kroku
V roce 1927 bylo v ČSR celkem 492 činných pivovarů (o čtyři roky dříve jich bylo v provozu 584). Minipivovarů (podle současné definice podniků s roční kapacitou výstavu piva do 10 000 hektolitrů) bylo tehdy celkem 292. Pro srovnání: loni dosáhl počet minipivovarů 390, se započítáním velkých producentů je v České republice v provozu 435 pivovarů. Pokud počítáme pouze pivovary na území dnešní ČR, bylo jich v roce 1927 474. Pivo se v té době vařilo téměř v každém městě nebo v jeho nejbližším okolí. Jen v Praze jich například bylo 76, v Plzni 65, v Českých Budějovicích 29, v Hradci Králové 23, v Chebu 27, v Jičíně 44, v Brně 13, v Olomouci 16 a v Opavě 10.
Velká čtyřka
Za první republiky existovaly čtyři velké pivovary, jejichž roční produkce přesáhla 200 tisíc hektolitrů, tři se nacházely v Čechách a jeden na Moravě. Jejich výrobky měly 19procentní podíl na celém trhu ČSR. Čechám tehdy kralovaly „Měšťanský pivovar“ v Plzni, „Akcionářský pivovar“ na Smíchově a pivovar Fr. Ringhoffera ve Velkých Popovicích. K největším patřily i „Český akciový pivovar“ v Českých Budějovicích, „Měšťanský pivovar“ v Mostě a „První plzeňský akciový pivovar“ v Plzni. Největším pivovarem na Moravě byl „První brněnský akciový pivovar a sladovna“ v Brně, a dále „Akciová společnost Moravia“ v Brně a „Severomoravský pivovar a sladovna“ v Hanušovicích. Slezsku vládl pivovar Dr. Jana Larische‑Mönnicha se sídlem v Karviné a „Měšťanský pivovar“ z Opavy, Slovensku pak bratislavský pivovar vlastněný bratry Steinovými a košický „Bauernebel a syn“. Zajímavé je, že na nově připojeném území Podkarpatské Rusi se v té době nacházel pouze jediný větší podnik v Podhořanech u Mukačeva, jehož vlastníkem byl hrabě K. B. Schönborn‑Buchheim. V současnosti jsou největšími českými producenty zlatého moku „Plzeňský Prazdroj“, „Pivovary Staropramen“, „Heineken ČR“, „Budějovický Budvar“ a „Pivovary Lobkowicz“.
Chutě pivařů a spotřeba piva v proměnách času
V roce 1927 činila celková produkce v ČSR 10 milionů hektolitrů piva. Z toho 72 % tvořilo výčepní pivo, 27 % ležáky a 1 % pivní speciály. Za hranice tehdy putovalo 231 tisíc hektolitrů. Průměrná spotřeba piva byla 67,9 litru na osobu. Tuto statistiku poněkud „kazila“ populace Moravy, Slovenska a Podkarpatské Rusi, protože průměrná spotřeba obyvatel Čech byla 105,8 litru, tedy o necelých 40 litrů více.
V roce 2018 překonala výroba piva hranici 21 milionů hektolitrů, nejoblíbenějšími byly ležáky, tedy spodně kvašené jedenáctky a dvanáctky, jejichž výroba tvoří více než polovinu celkové tuzemské produkce. Na vývoz šlo v roce 2018 celkem 5,2 milionu hektolitrů. Současná spotřeba piva (2017) na jednoho obyvatele České republiky, včetně kojenců, je 144,3 litru za rok. (ČSÚ 6.9.2019)
