Radiotelegrafie

Telegrafie elektromagnetickými vlnami se vyvinula jednak z pokusů něm. fyzika Hertze (1888) s vlnami buzenými elektrickými jiskrami, jednak z pokusů srbského vynálezce N. Tesly s vysokofrekvenčními kmity.

Jiskrová telegrafie. Prvními průkopníky jsou A. S. Popov a G. Marconi. Popov sestrojil r. 1895 přístroj s Branlyho kohererem a s anténou (vynález jeho), kterým zachycoval blesky a později i radiotelegrafické zprávy. Poté sestrojil i přístroj vysílací s Hertzovým oscilátorem, ale bez antény vysílací. Té užil u přijímače až G. Marconi. Začal s pokusy r. 1896, sestrojiv vysílač s Righiovým jiskřištěm a anténou a přijímač s kohererem a s anténou. R. 1897 dokázal vysílat již na 70 km. R. 1898 byla Marconiova soustava zlepšena kombinací ladění mezi okruhem vysílacím a přijímacím s induktivní vazbou. R. 1902 dosáhl Marconi spojení mezi Anglií a Amerikou, ale musil k tomu užíti zařízení druhé soustavy radiotelegrafní, tj. soustavy netlumených vln. Týž rok objevuje citlivější detektor elektrolytický. R. 1906 se objevují první detektory krystalické. V 1. 1906 -7 zlepšeno vysílání užitím tzv. vyhasínající a tónové jiskry (Wien, Lepel a Fessenden). Od r. 1909 se uplatňuje stále silněji druhá soustava tj. radiotelegrafie netlumenými vlnami.

II. Telegrafie netlumenými vlnami. Její základy položil v 1. 1891 – 97 N. Tesla. Užil k buzení těchto elm. vln jak elektrického oblouku, tak vysokofrekvenčního generátoru. Obloukový generátor podstatně zlepšil V. Poulsen (1902 – 3). Od r. 1911 nabývají převahy generátory vysokofrekvenční.

Úplný převrat v telegrafii netlumenými vlnami způsobil vynález elektronek (elektronových lamp). Užití jich jako generátorů elm. vln umožnil vynález zpětné vazby (Meissner 1913).

Koncem r. 1921 objevili američtí radioamatéři praktické možnosti telegrafování krátkými elm. vlnami. R. 1924 byla tato nová technika zavedena všeobecně v pravidelném mezinárodním styku.

Antény. Zárodky se vyskytují již u Dolbeara (1882, 1886). První užil a. na stanici vysílací i přijímací N. Tesla; nezávisle na něm, na straně přijímací, Popov (1895), a týž rok Marconi na straně vysílací i přijímací.

Detektory. Zprvu užíván tzv. koherer. R. 1900 se objevil detektor elektrolytický Ferriérův, zlepšen Schloemilchem; r. 1902 magnetický d. Marconiův, r. 1906 Dunwoodyův karborundový, r. 1907 první d. krystalický, Braunův. Potom se objevují d. elektronové.

Elektronky. První dvouelektrodovou (diodu) vynalezl r. 1904 J. A. Fleming; r. 1906 plněnou e. R. v. Lieben; r. 1907 první mřížkovou e. Lee de Forest, r. 1910 magnetron vyn. A. Gerdienem (zlepš. 1921 A. W. Hull, 1924 Habann); r. 1911 vakuové e. v. Lieben; r. 1913 dvojmřížková e. Langmuirova; 1916 stíněná e. vyn. W. Schottkym (pozměněná 1920 A. W. Hullem); r. 1918 dynatron A. W. Hulla; r. 1919 neutrodyn F. Hazeltina; r. 1921 negatron J. Scott-Taggarta. R. 1913 objevil E. Meissner zpětnou vazbu.

Generátory obloukové. Založeny na „zpívající obloukovce“ angl. fyzika Duddela. První prakticky způsobilý sestrojil Dán V. Poulsen r. 1903.

Generátory vysokofrekvenční. První sestrojil r. 1891 N. Tesla; 1898 – 1904 g. Fessendenovy, r. 1908 Alexandersonův, r. 1911 Goldschmidtův, 1911 Latourův a Bethenodův, r. 1912 v. Arco, r. 1915 Schmidtův.

Přijímače netlumených vln. R. 1901 Teslův přerušovač, r. 1905 Poulsenův „tikker“, r. 1906 Pedersenův.

Radiogoniometry. R. 1902 Blondelův, r. 1904 Bellini a Tosi, r. 1909 – 17 zlepšené Blondelovy, r. 1923 zlepšený Belliniův.

Radiomajáky, automatické. První navrhl r. 1901 Blondel.

Směrová radiotelegrafie. První pokusy konal již v 1. 1898 – 1901 Marconi. R. 1902 navrhl Braun směrovou anténu (r. 1913 ji podstatně zlepšil); r. 1903 ekvidistantní směrová anténa Blondelova, r. 1904 radiogoniometr. zařízení Bellini a Tosi, r. 1925 Franklinovo směrové zařízení na krátké vlny.