Raketa

Podle zkoumání dějepisce výbušných látek Romockého je r. původu čínského. Vyvinula se tam někdy poč. 13. století po Kr. z ohnivého šípu. Také arabský vojenský technik Hassan Nedžm-eddin ji nazýval kol r. 1285 „čínským šípem“ a navrhuje ji k pohonu torpéda. První zmínka o r. v Evropě je asi z r. 1250. Jako zbraně se r. užilo po prvé r. 1379. J. Fontana popisuje v svém rukopisu z r. 1420 r. v podobě holubů, zajíců a ryb, jako zbraní a navrhuje užití jich k pohonu torpéd a automatů. R. 1668 zkoušel Ch. F. von Geissler metat raketami pumy váhy 25 až 50 kg. R. 1806 zavedl W. Congreve do angl. vojska rakety zápalné a r. 1823 si dal patentovat r. padákové. R. 1838 si dal Angličan J. Dennet patentovat r. k metání záchranné šňůry na ztroskotávající loď, do vzdálenosti 300 – 400 m.