Regi, skutečný příběh elitního vojáka

Nová kniha spisovatele, režiséra a scénáristy Libora Adama Regi, skutečný příběh elitního vojáka, upoutá čtenáře nejen svým dějem, ale i aktuálností na pozadí války na Ukrajině. Jedná se o silný příběh vojáka Jiřího REGI Schamse, člena bývalé elitní skupiny Útvaru speciálních operací (SOG) Vojenské policie Armády České republiky, který patří bezpochyby mezi nejznámější české novodobé válečné veterány.

V roce 2008 byl v Afghánistánu těžce raněn při útoku sebevražedného atentátníka. Jeho neuvěřitelný boj s následky svých zranění a nepřízní osudu je tématem této nové knihy a přináší velkou inspiraci. Knihu vydal Národní institut pro obranu a bezpečnost, z. ú., a lze ji koupit u všech dobrých knihkupců nebo objednávat přímo online na webu regi.cz. Libora Adama, autora knihy, jsme se zeptali:

REGI je skutečným příběhem elitního vojáka, co Vás především motivovalo k napsání knihy o něm?

Jiří „Regi“ Schams se stal vlastně legendou už za svého života. Slyšel a četl jsem o něm mnoho, ale zároveň málo. Byly to jen takové střípky, které odrážely hlavně jeho boj se zraněním, a nakonec i smrtelnou nemocí. Ale nějaký ucelený příběh chyběl. Takže jsem se rozhodl, více než rok sbíral materiály, souvislosti, dokumenty i fotografie a dnes, osm let od jeho smrti, čtenářům předkládám snad poměrně kompletní pohled na Regiho „poslední misi“.

Přibližte nám více jeho osud?

Život Regiho je pro mě příběh o naději. Je hlavně o tom jak po fatálním zranění a zprvu beznadějné prognóze, začal postupně nacházet sílu a motivaci k novému životu. A je také o lidech kolem něj. O těch, kteří mu velmi nezištně pomáhali, ale také o těch, kteří se snažili profitovat na historicky prvním a opravdu velkém odškodném, které Regi, díky pomoci lidí kolem, dostal od Armády ČR. Regi tak ukázal cestu, právě pro všechny další s podobným osudem. A je obrovskou tragédií, že zemřel na rakovinu zrovna v době, kdy se mu jinak velmi dařilo v neurorehabilitaci.

Obr. Nátáčení videoklipu Píseň padlých Fuerteventura prosinec 2012

Jiří REGI Schams byl členem elitní skupiny Útvaru speciálních operací (SOG) Vojenské policie Armády České republiky, který absolvoval řady zahraničních misí. Ta poslední se mu stala osudnou. Názory na to, zda se jich mají příslušníci AČR účastnit, se různí. Jak je vnímají jejich přímí účastníci?

Měl jsem možnost mluvit s několika přímými účastníky zahraničních misí a všichni se více méně shodují na tom, že je to jejich práce, takže tam jdou. Jestli mají nějaká svá vnitřní dilemata není podstatné, ostatně vždy je možné se z dané mise nějak vyvázat. Ale primárně jdou bojovat, protože jsou vojáci. Je to poměrně jednoduché.

Jak byste oponoval těm, kteří zahraniční mise AČR odmítají a odsuzují?

Na tuto otázku já nemohu dost dobře odpovědět. Nemám tak dobré informace, abych jednoznačně věděl, kdo za jaký konflikt může, kdo je vlastně agresor a kdo obránce. A myslím si, že všichni, kdo mají jakékoliv jednoznačné soudy o výše uvedeném, jsou na tom s informacemi podobně jako já, jen se nechávají ovlivňovat něčí propagandou. Války tady byly odjakživa a obávám se, že budou i v budoucnu. A jsem přesvědčen, že jde vždy jen o peníze. To znamená, že na vině nejsou vojáci, ale ti, kteří je do války posílají. Ti, kterým utrpení lidí zasažených konfliktem nic neříká, a naopak profitují z peněz, spotřebovaných na bojištích. A to se týká i humanitárních organizací.

Válečné veterány známe především ve spojení s druhou světovou válkou. Ti novodobí podle mne nejsou vnímáni v pravém smyslu tohoto slova. Jak se liší ti současní od těch ze světové války?

Liší se hlavně počtem. Těch druhoválečných je už jen hrstka a osobně jsem se setkal jen s jedním z nich, a to s plk. Janem Hronkem. Jeho vzpomínky jsme se pokusili zachytit v jedné z kapitol knížky pro mládež „Regáči a neznámí hrdinové odboje“. Ale ani pan Hronek už nežije, zemřel v loni 13. února.

A ti novodobí?! To je opravdu zcela jiná kapitola. A jak jsem už řekl, jsou to vojáci a válčení je jejich práce. Bylo to tak vždy v celých lidských dějinách, jejich činy jsou mnohdy rozporuplné, ale opravdu si je netroufám nějak definovat. Každý člověk je jiný, každý má své pohnutky k tomu, co dělá a každý má (snad) i svědomí. A pochopitelně je mnoho z nich přesvědčeno o tom, že hájí dobrou věc.

S novodobými válečnými veterány se setkáváme ve všech členských zemích NATO, ale i dalších státech. Přístup k nim a případná péče o ně se však liší. Které státy v tomto mohou být pro nás inspirativní a proč?  

Myslím, že nejdál jsou asi v USA, ostatně díky svým mnoha válečným konfliktům mají i nejvíce válečných veteránů. Podobně je na tom Izrael, tam se vlastně také neustále vede válka s Palestinci, ostatní státy NATO vše řeší tak nějak po svém, viz naše republika. Ostatně právě o tom píšu ve své knize. A dobře je na tom i Rusko, to podle lidí, kteří odtud mají osobní zkušenost. Ale nic podrobnějšího k tomu nevím.

Obr. Regi v eksoskeletonu RÚ Kladruby březen 2014

V médiích se „probíraly“ názorové neshody mezi ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu AČR, což je jiná kapitola. Z vaší knihy jsem získal dojem, že MNO nejednalo v kauze Regiho vždy tak, jak by mělo. Konkrétně se to týká odklonu letadla mířícího z Afghánistánu do Londýna atd. Může civil plně pochopit srdce a duši vojáka?

To asi nemůže. Ostatně já jsem byl na vojně jen jako „záklaďák“ dva roky v osmdesátých letech, a to byla úplně jiná situace. To znamená, že můj pohled je spíš vypravěčský. A osud Regiho je přece hlavně příběhem člověka bojujícího s nepřízní osudu, ta profese vojáka je jen rámec toho všeho.

Válka na Ukrajině podle mne deformuje obraz příslušníků elitních sil armády kterékoli země. Setkáváme se zde mj. s novodobými žoldáky a dobrodruhy různého zaměření. Nastává tak deformace hodnot. Co s tím?

Ano, s tím se dá souhlasit, ale na otázku, „co s tím?“ odpovědět nedokážu. Kdybych znal nějakou smysluplnou odpověď, seděl bych na našem ministerstvu obrany a radil, jak se mají chovat, aby k té deformaci nedocházelo. Jediné, co mohu říci je, že si každý musí neustále opakovat otázku: „Kdo má z této situace prospěch?“

Příběhy pomoci válečným veteránům mají své kladné a stinné stránky. I zde se setkáváme s hyenismem a snahou obohatit se na jejich úkor. Souhlasíte?

Jak jinak. Ostatně o tom je v mé knize poměrně dost napsáno. Takže znovu zde vyslovuji tu známou a krutou pravdu: „O peníze jde vždy až v první řadě!“

Jaká poučení a inspiraci by měli čtenáři získat přečtením knihy REGI „Dokud dýchám žiju...?

Poučení je to, že jde vždy hlavně o peníze a pokud se i v tom marasmu najdou lidé, kteří dokážou pomáhat, jde o malý zázrak. A inspirace je to snad pro všechny, kteří bojují s nepřízní osudu a také pro ty, jenž jim pomáhají. Takže je to vlastně kniha o mnoha malých zázracích…

Z profesionálního hlediska považujete příběh Regiho pro Vás za uzavřený nebo s ním budete pracovat dále? Například v podobě filmového dokumentu nebo i hraného filmu?

Kniha jako taková, už pokračovat nemůže – hlavní protagonista zemřel a vše co se děje dál už je jen naplňování Regiho odkazu, to je pomoc dalším těžce zraněným novodobým veteránům, hasičům, záchranářům a policistům. A to je opravdu jiný příběh.

Ale pokud se týká filmu, to je něco jiného. Jsem mimo jiné i scénárista a režisér a natočit film REGI je mou velkou ambicí. Dokonce jsem už napsal poměrně obsáhlý námět a pomocí přátel a obchodních partnerů začínáme shánět peníze. Ale to je ještě běh na dlouhou trať.

Na závěr bych se chtěl zeptat, jaké byly první reakce čtenářů na knihu a kde ji mohou získat?

Co říkají čtenáři? To asi není pro autora ta správná otázka, ale to, co se ke mně zatím doneslo, vyznívá poměrně pozitivně. Ale každý si po přečtení knížky může udělat svůj názor, takže lidé čtěte!

Knihu REGI si můžete koupit třeba na e-shopech: regi.cz, alza.cz, luxor.cz, knizniklub.cz a jak se říká: „ve všech dobrých knihkupectvích…“

Zdroj: časopis CzechIndustry 2/2023