Regulace hazardu: Zákazy přesunou hráče z měst do sousedních vesnic nebo na web, obávají se účastníci kulatého stolu CETA

Růst nových kasin a heren ihned za hranicemi měst, která přijala vyhlášky zakazující hazard, připraví tyto obce o významné daňové příjmy, ale zároveň s vysokou pravděpodobností neomezí sociálně patologické jevy, se kterými se musí municipality potýkat. Shodlo se na tom hned několik řečníků v diskuzi pořádané Centrem ekonomických a tržních analýz (CETA), které se zúčastnili zástupci herního průmyslu, pražského magistrátu i odborné adiktologické veřejnosti. Potenciální problémy spatřují dále v masivním přesunu hráčů do hůře regulovatelného online prostředí, i v nedodržování zákona o hazardních hrách. Podle pražské radní pro oblast legislativy Hany Kordové Marvanové (STAN) je právě to a hrozba vysokých pokut za omezování hospodářské soutěže klíčovým důvodem, proč hlavní město novou obecně závaznou vyhlášku přijalo.

Za neutěšenou situaci může nevyhovující zákon

Hlavní důvody pražského magistrátu pro přijetí kontroverzní vyhlášky, zakazující technické hry na celém území metropole, popsala pražská radní pro oblast legislativy Hana Kordová Marvanová (STAN). „Vyhláška mi nedělala příliš velkou radost, protože jsem se snažila respektovat názory městských částí, i s přihlédnutím k principu subsidiarity. Nejsem fanatický zastánce nulové tolerance hazardu. Nevadí mi ani luxusní kasina „bondovského“ typu, kde se provozují živé hry s krupiéry,“ předeslala s tím, že zákon o hazardních hrách v současném znění nedává žádnou možnost, jak luxusní kasina odlišit od tzv. kvazi-kasin. „Snažili jsme se vyvarovat hrozbě vysokých pokut od ÚOHS, a inspirovali jsme se přitom u dalších měst, kde přistoupili na objektivnější kritérium. Neregulují živé hry, ale pouze technické hry na automatech. Žádný jiný postup nikde neuplatňují,“ dodala vzápětí.

Stanislav Brunclík, prezident České komory loterijního průmyslu v tomto s radní Kordovou Marvanovou nesouhlasí. „Praha situaci mohla řešit stejně jako Plzeň nebo Kladno, kde jsme ve spolupráci s lokálními politiky nechali zavřít množství kvazi-kasin a vymysleli řadu adresných vyhlášek, které nikdo nenapadá a všichni jsou s nimi vesměs spokojeni,“ poukázal na některé příklady dobré praxe. Upozornil i na to, že Česká republika má v současné situaci jeden z nejpřísnějších zákonů o hazardu v Evropě. Účastníci se shodli, že právě podobné projekty samoregulace ve spolupráci s průmyslem a regulátory jsou dobrou alternativou k represivním regulacím a v období po pandemii koronaviru by měly pokračovat.

Obce bez peněz a s kasiny za branami

Podle Jana Řeholy, ředitele Institutu pro regulaci hazardních her, se české obce dostaly do nezáviděníhodné pozice, kdy při přípravě vyhlášek musí složitě vyvažovat pravidla mající původ v právu hospodářské soutěže, evropském právu, ale i rozhodovací praxi Ústavního soudu ČR. „Podíváme-li se na rozhodovací praxi ÚOHS, zjistíme, že soutěž se nesmí narušit, ale ani vyloučit. 98 procent obcí zvládlo regulaci dostat do úzkého přísně regulovaného rámce. Musíme pamatovat na to, že zákaz není regulace – tou jsou pevné mantinely a kontrola jejich dodržování,“ vyjádřil své přesvědčení.

O aktuální výzvě hovořil David Vodrážka, starosta městské části Praha 13. Podotkl, že na území jím vedené městské části funguje sedm kasin, která nikdy nepředstavovala problém z hlediska nárůstu hlášené trestné činnosti či bezdomovectví. Apeloval na dodržování zásady subsidiarity. „Kvůli vyhlášce zaznamenáme roční výpadek 18 milionů korun, které by jinak směřovaly do sportu, školství či kultury. Zároveň nám za hranicemi vyrůstá velké kasino, kam majitelé chtějí svážet hráče z Prahy pravidelnými shuttle busy. My jako městská část z toho nebudeme mít ani korunu. Naopak pocítíme tíživé sociální dopady, protože gambleři nikam nezmizí,“ upozornil starosta.

S tím souhlasí i pražský zastupitel a poslanec Patrik Nacher. „Jde o pozitivní a negativní externality. Hráči na území Prahy jsou pro ni negativní externalita, ale zároveň můžou hrát někde jinde, což je pro obce, kam hráči dojíždí, pozitivní. V podstatě je to důsledek toho, že převýchova nezafungovala, peníze z toho má ale někdo jiný. To je zcela evidentně vzorec s mínusovým výsledkem. Takhle se lidi dají do pohybu, beztak budou hrát, Praha z toho nebude mít peníze, a navíc bude mít sociální problémy,“ komentoval nepříznivý trend.

Nutnost pokračující diskuse o podobě regulace spatřuje i Aleš Rod, ředitel CETA. Kromě ekonomických souvislostí vyzdvihl i nutnost myslet na to, že jde o adiktologický fenomén. „Například v Brně prohibice vyhnala hráče pár metrů za hranice města, kam jezdí zadarmo taxíky a autobusy. Vyjma této migrace dochází také k přechodu do stínové a online ekonomiky, problém s patologickým hraním se nedaří potírat, zároveň ale chybí peníze na prevenci a jejich léčbu – když politici nevidí provozovny, často nevidí problém,“ říká Rod. „Dobrým příkladem z praxe je australská metoda local impact assesment. Obce či městské části mohou suverénně udělovat licenci provozovatelům, analyzovat dopady na obyvatele ex-ante i ex-post či adresně využívat peníze, třeba na zajištění mobilní adiktologické péče. Možností je také přerozdělovat prostředky ze zdanění hazardu na celé území spádové oblasti, nejen do v konkrétní obci,“ vyzval k zamýšlení nad slibným modelem ze zahraničí.

Obsáhlejší report z kulatého stolu s citacemi účastníků naleznete na www.eceta.cz. (26.2.2021)