Pravidelná měsíční částka, vyplácená nositelem pojištění důchodci. U stát. úředníků jmenuje se pravidelně pense, u soukr. zaměstnanců je nutno lišiti mezi r. i. v pojištění pensijním a v pojištění invalidním a starobním. Podle pens. zák. č. 26/1929 má nárok na i. r. pojištěnec, který získal alespoň 60 měsíců v pojištění a jest trvale nezpůsobilý k výkonu svého povolání. Osoba, která jest i. jen dočasně, má nárok na i. r. jen tehdy, nemá-li nároku na nemocenské poj. podle nemoc. zákona, poněvadž je již vyčerpal. Požitek i. r. počíná dnem ztráty způsobilost k výkonu povolání a zaniká buď smrtí důchodcovou n. opětným nabytím způsobilosti vykonávati povolání. V pojištění dělnickém ve znění zák. č. 184/1928 má nárok na i. r. pojištěnec, který získal aspoň sto příspěvkových týdnů a je i. V obou druzích pojištění jest výše r. závislá na průběhu pojištění, jeho délce a zařazení do tříd. R. léčebná, pravidelný týdenní příjem z nemocenského pojištění, na který má nárok nemocný pojištěnec okresní nemoc. pojišťovny n. pojišťovny jí rovnocenné. Délka jejího používání se řídí délkou nemoci, nejdéle se však l. r. vyplácí 52 týdny. R. sirotčí, pravidelná částka, vyplácená nedospělým dětem a plynoucí z pojištění některého jejich rodiče. Nárok na r. (důchod) s. podle zákona o pensijním pojištění č. 26/29 má dítě mladší 18 let v případě úmrtí n. nezvěstnosti pojištěného otce n. pojištěné matky, požíval-li otec n. matka důchodu invalidního n. starobního, n. měl-li na něj nárok. Nemanželské děti mají nárok na s. r. jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno n. za života otce mimosoudně uznáno. Osvojenci mají nárok jen tehdy, jestliže nedostávají důchod s. po svých vlastních rodičích a bylo-li osvojení provedeno alespoň půl roku před nápadem důchodu osvojitelova n. aspoň půl roku před jeho smrtí. Nevlastní děti pojištěncovy, které byly převážnou měrou odkázány na něho výživou, obdrží s. r., nemají-li ji po svých vlastních rodičích a není-li úhrn důchodů vyčerpán již dětmi vlastními a nemanželskými. S. r. činí pro každé dítě jednostranně osiřelé jednu čtvrtinu, pro oboustranně osiřelé jednu polovinu nároku zemřelého pojištěnce, nejméně však 1500 Kč (pro jednostranně osiřelé), resp. 3000 Kč ročně. V pojištění sociálním (tj. inval. a starobním) mají děti nárok na r. s. téměř za týchž podmínek jako v pojištění pensijním, toliko věk jest určen do 17 let a její výše činí jednu pětinu, pro oboustranně osiřelé dítě dvě pětiny nároku zemřelého pojištěnce.
R. starobní, doživotní peněžní příjem, plynoucí z pojištění. U stát. zaměstnanců bývá nazývána pense a řídí se předpisy pensijního normálu. U soukrom. zaměstnanců, podléhajících pensijnímu pojištění, náleží r. s. každému, kdo jest 65 let stár, získal-li již alespoň pět let pojištění. Nemá-li 60letý pojištěnec žádného zaměstnání, který by zakládalo pojistnou povinnost podle pens. zákona, má rovněž nárok na r. s. V pojištění invalidním a starobním má nárok na r. s. pojištěnec, jemuž je 65 let, nevykonává-li prací n. služeb povinně pojištěných. Nárok neztrácí, nevydělá-li ani polovinu toho, co obyčejně vydělává tělesně a duševně zdravý zaměstnanec téhož oboru s podobným výcvikem v témže obvodě. Výše r. záleží na délce pojištění a na výši tříd, do nichž byl zaměstnanec podle svých požitků zařazen. R. vdovská, pravidelný příjem vdovy, plynoucí z pojištění jejího zemřelého manžela, ať již jde o pojištění u státu, u jiného nositele pojištění, n. u soukr. pojišťovny. R. v . činí polovinu toho, co zemřelý pobíral jako vlastní důchod, nebo nač měl nárok. (1932)