Řetězy

Kované bronzové řetízky, většinou ozdobené, jsou známy ze starší doby bronzové, lité bronzové, lité bronzové ř. a kované železné se objevují po 5. století př. Kr. Kol r. 60 př. Kr. se zmiňuje César (O válce galské), že Venetové v již. Bretani užívají kotevních ř. Výrobu ř. z drátů popisuje Theofilus Presbyter (kol r. 950). Řetězy transmisní se vyskytují již v technických dílech 15. a 16. století. J. de Vaucanson (vynikající franc. mechanik) vynalezl r. 1750 transmisní řetěz „hákový“ a někdy koncem 70. let také stroj na výrobu jeho. Lodní řetězy si dali patentovat r. 1791 C. Mackenzie, r. 1804 J. Slater a r. 1809 S. Brown. Patent na stroj na výrobu řetězů dostal r. 1813 T. Brunton a r. 1816 S. Brown s P. Thomasem. R. 1822 vynalezl J. Gladstone svařovaný dvoučlánkový ř.

Gallův ř. (se souběžnými články). Podle Filona Byzantského (Mechanika, kol. r. 230 př. Kr.) ho užil Dionysius z Alexandrie k napínání tětiv svého rychlopalného katapultu; byl mu znám z řetězového čerpadla, od pradávna užívaného na Východě. V náčrtcích Leonarda da Vinci se č. ř. vyskytuje několikrát, i v podobě, v jaké se užívá nyní u velocipedů. Název Gallovy ř. dostaly článkové ř. po pařížském medailéru Gallovi, který je konstruktivně přizpůsobil (r. 1823) k pohonu ozubených kol. K pohonu jízdních kol zavedl č. ř. r. 1869 J. F. Treftz.