V oblasti novostaveb stále přežívá mýtus, že elektrické přímotopné systémy nemohou splnit přísné legislativní požadavky na energetickou náročnost budov.
Tato situace se však od 1. září 2024 zásadně změnila. Novela vyhlášky o energetické náročnosti budov totiž fakticky vypnula pomyslné „červené světlo“ a elektrickému sálavému vytápění v kombinaci s fotovoltaikou dala opět zelenou.
Legislativní zlom: Co se přesně změnilo?
Změna přišla v souvislosti s novelou vyhlášky 222/2024 Sb., kterou se mění vyhláška o energetické náročnosti budov (č. 264/2020 Sb.). Pro stavebníky a investory přinesla dvě klíčové úpravy, které zásadně ovlivňují výpočet Průkazu energetické náročnosti budov (PENB):
1. Snížení konverzního faktoru: Faktor primární energie z neobnovitelných zdrojů pro elektřinu klesl z hodnoty 2,6 na 2,1. Pro elektrické vytápění jde o pozitivní posun, i když v celkové bilanci hraje spíše doplňkovou roli.
2. Plný zápočet vlastní fotovoltaiky: Toto je zásadní změna metodiky. Do srpna 2024 bylo možné v průkazu odečíst jen 20–30 % elektřiny, kterou domovní FVE dokázala vyrobit. Nově lze započítat 100 % vyrobené energie, pokud bude systém schopen předávat nadvýrobu do distribuční sítě.
Elektrické podlahové vytápění tvoří společně se střešní fotovoltaikou ideální dvojici, která dnes u novostaveb bez problémů plní požadavky energetického průkazu, foto: FENIX Trading
V praxi to znamená, že pro splnění přísných kritérií PENB a získání stavebního povolení dnes stavebníkovi stačí instalovat elektrické sálavé vytápění a relativně malou FVE o výkonu kolem 6-8 kWp. Tato kombinace je legislativně plnohodnotná a plně vyhovující.
Ekonomický paradox nízkoenergetických domů
I když tato legislativa platí již delší dobu, mnoho firem o ní stále neví, nebo možná ani nechce vědět. Často je totiž pro dodavatele obchodně zajímavější prodat klientovi technologicky složité tepelné čerpadlo (TČ) než jednoduché topné kabely.
U moderních nízkoenergetických staveb (nZEB) s minimálními tepelnými ztrátami (často kolem 4 kW) však investice do drahých technologií ztrácí ekonomickou logiku. Rozdíly v provozních nákladech jsou v absolutních číslech tak malé, že nedokážou smazat vysokou počáteční investici a budoucí servisní náklady.
Modelové srovnání: Bungalov cca 150 m cca 150 m2
Pro lepší představu uvádíme modelové srovnání nákladů, které vychází z dat pro novostavbu bungalovu o podlahové ploše 150 m2. Veškeré uvedené náklady jsou vyčísleny orientačně a představují srovnání tří nejčastějších systémů (tab).
Vývoj celkových nákladů (pořízení + provoz + údržba) v čase:
Horizont 5 let: Elektrický kabel vychází na 330 000 Kč, zatímco TČ na 500 000 Kč a plyn na 458 500 Kč.
Horizont 10 let: Kabely zůstávají nejvýhodnější s náklady 555 000 Kč (včetně započtené výměny termostatů), zatímco TČ dosahuje 650 000 Kč.
Horizont 15 let: Zde se projevuje nutnost reinvestice. U TČ je po cca 15 letech nutná výměna zdroje v ceně 200 000 Kč, čímž celkové náklady vyskočí na jeden milion Kč. Celkové náklady elektrických kabelů zůstávají na úrovni 755 000 Kč.
Přednosti sálavého systému: Jednoduchost a regulace
Elektrické sálavé vytápění (např. systémy ECOFLOOR či ECOFILM) netěží z „levné výroby tepla“, ale z jeho extrémně efektivního využití. Na rozdíl od centrálních teplovodních systémů se značnou setrvačností funguje elektřina decentralizovaně.
V každé místnosti topíte jen tehdy, když to dává smysl, podobně jako když si rozsvítíte světlo. Tato přesná regulovatelnost v kombinaci s prakticky nulovou údržbou a absencí povinných revizí tvoří hlavní pilíře dlouhodobých úspor.
Optimalizace: Role bateriových úložišť
Ačkoliv pro splnění norem PENB postačuje kombinace vytápění a FVE, dalším logickým krokem pro optimalizaci provozu je pořízení bateriového úložiště (např. systému HES).
Akumulace energie není legislativní podmínkou pro schválení projektu, ale představuje prvek, který zvyšuje energetickou soběstačnost. Umožňuje majiteli ukládat přebytky z FVE, vykrývat špičky a využívat spotové ceny na trhu – tedy nakupovat elektřinu v době, kdy je nejlevnější.
Současné ceny elektřiny se ale zatím stále drží na takové úrovni, že návratnost bateriových úložišť je poměrně dlouhá. Je proto správné uvést, že aktuálně jde hlavně o investici do budoucnosti.
Závěr je tedy jednoznačný
Novela vyhlášky o energetické náročnosti z roku 2024 vrátila investorům svobodu volby. Kombinace elektřiny a fotovoltaiky již není jen technologickým trendem, ale legislativně plnohodnotným a ekonomicky nejrozumnějším řešením pro moderní nízkoenergetické bungalovy. Pokud vám projektant stále tvrdí, že elektrické topení „neprojde“, pravděpodobně jen nepracuje s aktuálními daty a aktuální legislativou.
Miroslav Petr, vedoucí oddělení tuzemského prodeje Fenix trading, Solární magazín
Nový koncept společnosti FENIX
Trendem moderní společnosti je trvale rostoucí spotřeba energie. Zásoby fosilních paliv však nejsou nevyčerpatelné, proto se zaměřujeme na zvyšování podílu výroby z obnovitelných zdrojů při současném snižování energetické náročnosti celých budov.
Řešením je spojení výroby energie z obnovitelných zdrojů ve spojení s domovní baterií, elektrickým vytápěním, ventilací a tzv. chytrou sítí. Vlastnosti baterií se technickým vývojem stále zlepšují a cena naopak pomalu klesá, navíc baterie nabízí více řešení. Jedním je budování ostrovních systémů – úplných nebo i částečných – kdy si uživatelé např. prostřednictvím fotovoltaických panelů vyrábějí elektřinu sami a z baterií ji odebírají až v době, kdy ji opravdu potřebují. Spotřeba energie se ale během roku dost výrazně mění
a proto je toto řešení náročné jak na výkon fotovoltaické elektrárny, tak na kapacitu baterií.
Druhou a praktičtější variantou bude využití baterií ve sdílené síti. Jedním z velkých problémů současné energetiky není nedostatek elektřiny, ale naopak její krátkodobé přebytky. V minulosti se – nejen u nás – hojně budovaly velké FV elektrárny a distribuční sítě jsou tak dle počasí v různých lokalitách nárazově (a naprosto neplánovaně) zaplavovány velkými dávkami elektrické energie. Přenosová soustava jen obtížně tuto energii převádí dál a hrozí její kolaps. Pokud by však existovala dostatečně hustá síť spotřebitelů s vlastními bateriemi, distributor by jim jistě rád nabídl přitažlivou cenu elektřiny, aby tuto síť baterií mohl využít a vytvořil si tak „virtuální“ přečerpávací elektrárnu, ovšem s výrazně vyšší energetickou účinností. Nabízí se tak také vytvoření nového tarifu za elektrickou energii, kdy nabíjení baterií u odběratelů řídí, výměnou za nízkou cenu energie, pomocí signálu HDO distributor elektřiny.
Bylo by tak možno nejen řídit dobu nabíjení baterií pro umístění momentálních přebytků energie, ale v případě potřeby převést krátkodobě objekt do autonomního stavu, kdy by energii ze sítě neodebíral vůbec. Tento mechanismus by naopak mohl sloužit ke snazšímu zvládání energetických špiček. Významnou výhodou nabízeného řešení je i výrazné zvýšení energetické bezpečnosti a nezávislosti.
