.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Celková hloubka jeho ropných vrtů byla loni nejvyšší za uplynulé minimálně více než jedno desetiletí.
Rusko v loňském roce vytěžovalo své ropná ložiska nejvíce za uplynulé minimálně více než jedno desetiletí. Vyplývá to z dat agentury Bloomberg (viz graf níže). Celková hloubka ropných vrtů v Rusku stoupla na více než 28 tisíc kilometrů. Jedná se o nejvyšší údaj minimálně od roku 2009, od kdy jsou daná data k dispozici. Například o deset dříve, v roce 2012, činila celková hloubka ropných vrtů v Rusku jen zhruba 20 tisíc kilometrů.
Rekordní těžební aktivita na ropných polích dokládá, že ruský ropný průmysl ve své faktické aktivitě víceméně pokračuje jako před válkou a před zavedením souvisejících západních sankcí. Těžební produkce zatím není nahlodána ani odchodem některých západních společností.
Rusko už opustily největší světové ropné koncerny jako BP, Shell nebo Exxon Mobil. Ze země v důsledku loňské invaze na Ukrajinu odešli také klíčoví západní poskytovatelé těžebních služeb a technologií, jako jsou společnosti Halliburton nebo Baker Hughes.
Jiní ovšem zůstávají.
V Rusku tak své ropné know-how nadále uplatňují, byť s určitým omezením, firmy jako Schlumberger nebo Weatherford International. Právě jejich pokračující přítomnost v zemi představuje jeden z klíčových důvodů, proč ruský ropný průmysl „jede dál“. Rusko je zatím také schopno nahrazovat západní technologie dovozem ze zemí, které označuje jako „přátelské“, nebo od alternativních dodavatelů, jako jsou ti čínští.
Ruská produkce ropy klesla v období po únorové invazi na své dno v dubnu 2022, kdy činila 10,05 milionu barelů denně. Pak se však do konce loňska postupně navýšila na 10,9 milionu barelů, přičemž poblíž této úrovně zůstala i letos v lednu. To potvrzuje, že Rusku se daří svoji produkci obnovovat a zatím tak celkem zdárně čelit západním sankcím. Jejich účinek by se ovšem mohl dostavit v delším časovém období, jestliže Rusko definitivně „dožene“ stále nedostatečný přístup k západním technologiím a ztráta západních trhů.
Navýšení věku odchodu do důchodu vrátí do veřejné kasy jen ty peníze, které odtamtud vzalo zrušení superhrubé mzdy
Ve věku 65 let by se podle nyní diskutovaného záměru Fialovy vlády pracovat přestávat nemělo. Zamýšlená změna se ovšem nedotkne pracujících ve věku 57 let a starších, kteří půjdou do penze nejpozději právě v 65 letech. Ovšem třeba muž, jemuž je nyní 37 let, má jít podle záměru vlády do důchodu o rok později, v 66 letech, a nyní 26letý muž si na penzi počká dokonce až do 68 let. Při navýšení věku odchodu do důchodu o tři roky, z 65 na 68 let, bude činit úspora pro veřejné rozpočty zhruba 110 miliard korun ročně – v současných cenách a při současném výkonu ekonomiky. Plyne z vládních výpočtů.
Během následujících čtyřiceti let se citelně navýší jak cenová hladina, tak výkon ekonomiky, takže úspora bude v té době dramaticky vyšší než 110 miliard. Nicméně v současnosti je to plus minus částka, o kterou veřejné rozpočty přišly takzvaným zrušením superhrubé mzdy, které prosadily hlavně hnutí ANO a tehdy opoziční ODS koncem roku 2020. Vzhledem k inflačnímu znehodnocování měny a růstu ekonomiky během následujících 40 let dramaticky naroste také ztráta plynoucí ze zrušení superhrubé mzdy. Takže i kolem roku 2060 by – hypoteticky – vlastně tato ztráta mohla odpovídat dodatečnému příjmu veřejné kasy z prodloužení věku odchodu do důchodu o tři roky.
Ideální by pochopitelně bylo, pokud by současná vláda uměla najít úspory, které by ztrátu plynoucí ze zrušení superhrubé mzdy kompenzovaly. Ostatně ODS v době schvalování zrušení v roce 2020 prohlašovala, že takové úspory bude umět najít. Nyní je stále patrnější, že tomu tak není.
Nabízí se tak otázka, zda před posunutím hranice věku odchodu do důchodu neupřednostnit právě vrácení sazby daně z příjmu zaměstnanců tam, kde byla před zrušením superhrubé mzdy, tedy z nynějších 15 na zhruba 20 procent. Vždyť v době rušení superhrubé mzdy se stoupenci tohoto kroku mnohdy zaklínali tím, že jde jen o dočasné opatření, na dva roky. Dokonce je tato lhůta obsažena v důvodové zprávě k příslušné legislativě. Nyní, když už běží třetí rok od zrušení, by se na to mohlo stačit odvolat. A odvolat se také například na doporučení Mezinárodního měnového fondu, který ve svém nejnovějším, lednovém posudku tuzemské ekonomiky Fialovu vládu vybízí právě k vrácení daně ze mzdy na úroveň roku 2020.
Posunutí věku odchodu do důchodu by ulevilo tuzemskému penzijnímu systému, byť, má-li být opravdu přínosné, je třeba jej chápat opravdu jako součást nutného reformního úsilí ve věci penzí. Nikoli jako všespásné řešení, které postačí samo o sobě. Ministr práce a sociálních věcí Marián Jurečka už loni uvedl, že návrh důchodové reformy předloží vláda do konce letošního roku, což je tedy plně žádoucí.
Po prezidentské volbě se Fialově vládě totiž otevírá „okno příležitosti“ k provádění politicky nepopulárních, ale ekonomicky nutných reforem. Navyšování věku odchodu do důchodu patří mezi ně, nechce-li tedy vláda vracet daň ze mzdy na úroveň roku 2020, nebo – ještě lépe – hledat odpovídající úspory ve svých výdajích, například dávkách či dotacích.
Reklama při Super Bowlu je rekordně drahá
Za posledních dvacet let zdražila reálně na dvojnásobek. A Apple by dnes platil reálně pětkrát tolik, co roku 1984 za svůj legendární spot.
Cena půlminutového reklamního spotu při letošním finále ligy amerického fotbalu Super Bowl se vyšplhala na rekordních sedm milionů dolarů. To odpovídá více než 155 milionům korun. Loni vyšel ten samý reklamní prostor ještě jen na 6,5 milionu dolarů. To značí jeho meziroční zdražení o zhruba 7,7 procenta. Pokud od této hodnoty ale odečteme inflaci, zdražení je výrazně mírnější.
Spotřebitelská inflace v USA činila v prosinci meziročně 6,5 procenta. V lednu podle expertních odhadů poklesla nejpravděpodobněji na 6,2 procenta (údaj bude zveřejněn zítra). Reálně tak z roku na rok reklamní čas při Super Bowlu zdražil pouze o 1 až 1,5 procenta.
Daleko markantnější je ovšem zdražení oproti roku 2021. Tehdy daný reklamní prostor vyšel na 5,5 milionů dolarů, což v dnešních cenách odpovídá zhruba šesti milionům dolarů. Oproti roku 2021 tak reklamní čas při Super Bowlu zdražil o necelých 17 procent. Cena roku 2021 byla ovšem snížena probíhající pandemií.
Ještě mnohem výraznější je zdražení reklamního času v posledních přibližně dvaceti letech. Vždyť v roce 2002 činila cena daného reklamního prostoru 2,2 milionu dolarů (viz graf níže). To po zohlednění inflace v USA odpovídá zhruba 3,6 milionu dolarů. Takže reálně, tedy právě po zohlednění inflace, je reklamní čas při finále nyní o skoro 100 procent, přesněji o 94,4 procenta, dražší než roku 2002. Za dvě dekády tedy cena reklamního spotu při Super Bowlu narostla reálně na skoro dvojnásobek.
Zřejmě nejslavnější „superbowlovou“ reklamou historie je ta na počítače Apple z roku 1984. Apple tehdy platil milion dolarů za 60vteřinový spot. Za půlminutu reklamního prostoru tedy dal 500 tisíc dolarů. To v dnešních cenách odpovídá přibližně 1,4 milionů dolarů. Dnes by tedy Apple za stejný reklamní prostor platil reálně, po zohlednění inflace za celé období od roku 1984, pětkrát tolik.
Za citelným reálným růstem ceny reklamního prostoru při Super Bowlu v posledních desetiletích stojí především vzestup kupní síly amerického spotřebitele. Za ním stojí pro změnu především technologický rozmach a související růst produktivity amerických firem, reálný vzestup cen aktiv typu akcií a nemovitostí, rozvoj mezinárodního obchodu a globalizace, ale také růst zadlužení, a to zejména amerických domácností.
.png)
V Česku v příštích měsících může zkrachovat až 10 tisíc internetových obchodů
V zoufalství „posledního tažení“ nabídnou absurdně vysoké slevy, vyplatí se počkat.
Spotřebitelské výdaje lidí v Česku se aktuálně propadají jedním z nejvýraznějších temp v historii. Prosincový pád o 7,3 procenta je hlubší, než předpokládaly všechny expertní odhady. Nečekaně výrazný byl také meziměsíční propad, tedy pokles tržeb mezi loňským listopadem a prosincem. To o stabilizaci situace v oblasti maloobchodních tržeb nesvědčí. „Plná nákupní centra“ a „plné restaurace“ v předvánočním čase zjevně klamaly.
Mdlá situace českého maloobchodu se týká nejen kamenných provozoven a obchodů, ale i těch internetových. V Česku jich existuje 50 tisíc, což je jeden z nejvyšších údajů v přepočtu na obyvatele na světě. A drtivá většina z nich nyní prochází nejtěžší zkouškou své dosavadní existence, často nepříliš dlouhé. Mnoho e-shopů totiž vzniklo v době pandemie, kdy se v kamenných obchodech dalo nakupovat jen omezeně, pokud vůbec.
Tuzemská scéna internetového obchodování je zejména právě v důsledku pandemie přehlcena a trh čeká na své zásadní pročištění. To by mělo přijít v příštích týdnech a měsících.
Internetové obchody nyní vyhodnocují loňskou sezónu a zamýšlejí se nad tím, zda se jim vzhledem k pokračující drahotě, historicky rekordně klesající kupní síle obyvatelstva a nadále pokračujícímu poklesu maloobchodních tržeb vůbec vyplatí v branži podnikat. Maloobchodní tržby letos celoročně poklesnou, reálně o zhruba dvě procenta. To sice není katastrofa, nicméně přehlcenou e-shopovou scénu v ČR to může pročistit vskutku důkladně. Expertní odhady varují, že „zavřít krám“ může až 10 tisíc tuzemských e-shopů.
Neblahé vyhlídky mají před sebou hlavně méně zavedené internetové obchody zaměřené na zbytné zboží, jako je elektronika, sportovní vybavení či knihy. Ve svém „posledním tažení“ mohou tyto obchody nabídnout zákazníkům absurdně vysoké slevy, protože v zoufalé snaze o přežití budou ochotny prodávat i se ztrátou, jen aby se dostaly k hotovým penězům.
Zákazníkům se tudíž vyplatí více než jindy čekat a sledovat, které z internetových obchodů stojí před kolapsem a které tedy zřejmě nabídnou opravdu „luxusní“ slevu. (15.2.2023)