Ruský plyn nyní na Ukrajinu teče přes pět zemí, loni tekl přímo

Je to dražší a Kyjev navíc přichází o poplatky za tranzit, jež naopak získává Slovensko či Maďarsko

Ukrajina od minulého pátku výrazně navýšila dovoz zemního plynu ze Slovenska. A také z Maďarska. K dalšímu navýšení došlo ve středu tento týden a poměrně vysoký objem dodávek byl skutečností i tento čtvrtek.

Zatímco ještě do začátku tohoto měsíce neprotékal předávací stanicí Budince ani jeden jediný krychlový metr plynu, třeba včera přeteklo přes toto slovensko-ukrajinské pomezí hned 11,7 milionu metrů krychlových (viz graf Bloombergu níže).

V důsledku letos zintenzivněných ruských úderů na plynárenskou infrastrukturu na Ukrajině i jejího loňského podcenění naplnění zásobníků klesl objem v zemi dostupného plynu o třetinu, takže musí o to více dovážet. Sužují ji i tak kriticky se tenčící zásoby strategické suroviny. Ukrajinské zásobníky jsou nyní naplněné pouze z necelých devíti procent. Kyjev tak musí dále výrazně navyšovat svůj dovoz plynu ze zahraničí, zejména ze Slovenska a z Maďarska. Těžko může v těchto dvou případech jít o jiný plyn než původem převážně či zcela ruský.

Slovensko přitom nyní ruský plyn získává „oklikou“, přes Černé moře, Turecko, Bulharsko, Srbsko a Maďarsko, protože Ukrajina od Nového roku ukončila tranzit ruského plynu přes své území. Tedy toho samého ruského plynu, který ale nyní sama odebírá, a nejen ze Slovenska, leč třeba i z Maďarska. Ruský plyn tak místo, aby tekl na Ukrajinu přes jedny hranice, překonává na cestě na Ukrajinu hranic hned pět, což se pochopitelně prodraží.

Takže tedy do loňska ruský plyn tekl na Ukrajinu přímo z Ruska – v rámci takzvaného virtuálního zpětného toku (viz dále). Ukrajina tudíž také vydělávala na tranzitu plynu na Slovensko, do Maďarska ad. Od letoška ovšem ruský plyn teče na Ukrajinu přes Turecko, Bulharsko, Srbsko, Maďarsko a Slovensko. Ukrajina nevydělává na tranzitu, zato třeba Slovensko a Maďarsko ano.

Navíc se Kyjev stává terčem výhružek slovenského premiéra Roberta Fica. Ten se tento týden nechal slyšet, že Slovensko má morální právo Ukrajině plyn vypnout. Může se tedy potenciálně mstít za to, že Kyjev letos na Nový rok zase fakticky vypnul ruský plyn Slovensku.

Novoroční kyjevské zastavení tranzitu ruského plynu však zvyšuje ceny plynu v celé EU, takže roste pravděpodobnost, že Brusel se paradoxně postaví na Ficovu stranu a přiměje Kyjev tranzit zase spustit, i kdyby jím měl téci ruský plyn.

Ukrajina navyšuje svůj odběr plynu ze zahraničí poté, co ruské síly zahájily letos v lednu intenzivní sérii raketových a dronových útoků na ukrajinské plynové zásobníky, včetně těch na západě země, ve Lvovské oblasti. Rusy k útokům na ukrajinskou plynárenskou infrastrukturu zmíněné ukončení tranzitu vybízí, neboť nyní již nemají co ztratit, když ruský plyn Ukrajinou stejně tranzitně neteče.

Navíc, co hůř, Ukrajina už nemůže z tranzitu odebírat plyn sama pro sebe. Dokud tranzitem tekl ruský plyn, jeho část si odčerpala pro sebe. Nakoupila jej oficiálně třeba od Slovenska, kam už tedy ovšem nikdy nedotekl. Kyjev si jej odčerpal pro sebe ještě na ukrajinském území. Tomuto režimu se říká virtuální zpětný tok, protože ruský plyn – mezitím koupený už Slovenskem, tedy obchodně již plyn slovenský – proudí jakoby, tedy virtuálně, zpětně, ze Slovenska na Ukrajinu. S ukončením tranzitu ruského plynu však Kyjevu skončila možnost ruský plyn v rámci virtuálního zpětného toku odebírat přímo.

Stihnou Dukovany podepsat do voleb?

V březnu měl ČEZ podepsat kontrakt s korejskou společností KHNP na jaderné bloky v Dukovanech, problémů ale přibývá

V březnu měl polostátní ČEZ podepsat kontrakt s korejskou společností KHNP na dva nové jaderné bloky v Dukovanech. Termín se může posunout, protože problémů přibývá.

Pokud chtěli Jihokorejci před podpisem smlouvy o výstavbě nových jaderných bloků v Dukovanech působit jako maximálně věrohodný partner, moc se jim to nepodařilo. To však navíc není jediný zásadní problém celého projektu v jejich režii.

Ale popořadě. V polovině ledna se celý svět stal svědkem spektakulární podívané „jak se zatýká prezident“. Tisícihlavý zásahový tým si pro sesazenou jihokorejskou hlavu státu, Jun Sok-jola, přišel přímo do jejího sídla. Přes potyčky s prezidentovou ochrankou zasahující nakonec politika odvedli. Skončil v žaláři. Rovněž nebývalé. Jun Sok-jol totiž má prezidentskou funkci zatím jen pozastavenou. Po prosincovém sesazení rozhoduje o jeho dalším osudu Ústavní soud. Jun Sok-jola sesadil parlament po zbabraném pokusu o vyhlášení stanného práva, přičemž pro sesazení hlasovali dokonce i někteří poslanci jeho vlastní strany. Stanné právo bylo v zemi předtím vyhlášeno naposledy roku 1980. Celá akce světu připomněla, že Jižní Koreji až do sklonku 80. let vládl vojenský režim. Je to stále poměrně mladá demokracie.

Uvězněný prezident byl velkým zastáncem jihokorejského jaderného vývozu. A tedy i dukovanského projektu. Od doby, kdy se neúspěšně pokusil vyhlásit stanné právo a zmocnit se takto moci, jsou akcie podniku KEPCO, jehož dceřiná společnost KHNP má Dukovany stavět, stále o nějakých čtrnáct procent níže. Po zavedení stanného práva a následném prezidentově sesazení došlo k přerozdělení faktické politické moci ve prospěch Demokratické strany, která je vůči jaderné energetice, a hlavně jejímu vývozu i do zemí typu Česka, dost skeptická.

Již nyní tato situace vyvolává nejistotu i na české straně. Jihokorejský ministr průmyslu Ahn Duk-geun přiznává, že „česká strana sleduje situaci s obavami“. Sama česká strana to sice takto otevřeně neformuluje, leč nemůže nevidět kupící se problémy na korejské straně. A rozhodně nejde jen o vnitropolitické dění, které rozhodně nepřipomíná vyzrálou demokracii.

O dalším osudu uvězněné sesazené hlavy státu rozhoduje tedy nyní Ústavní soud – a je pravděpodobné, že země směřuje k předčasným volbám. V nich by byl favoritem I Če-mjong právě z Demokratické strany, tedy jádru nepříliš nakloněné. Podle níž navíc byly náklady dukovanského projektu hrubě podstřelené. Podpis smlouvy mezi českou a korejskou stranou ohledně výstavby dukovanských bloků, plánovaný na březen, tak zřejmě bude mít velmi zvláštní nádech. Pravděpodobně nastupující nová politická reprezentace strany zhotovitele stavby bude totiž otevřeně přiznávat, že její náklady jsou nerealisticky nízké. Bude se tedy podepisovat smlouva se stranou, jež v době podpisu bude sama říkat něco zásadně jiného, mnohem méně příznivého, než tvrdila v době tendru, na jehož základě byla českou stranou vybrána. Zpravidla vícenáklady vznikají až po podpisu smlouvy, v době realizace projektu. V případě Dukovan ale fakticky vznikají ještě před samotným podpisem smlouvy, přičemž zhotovitel se k nim hlásí svým způsobem dokonce otevřeněji než objednatel, tedy česká strana.

Právě vícenáklady jsou navíc jádrem další paradoxní situace. Je jí vyvstalý spor mezi zmíněným podnikem KHNP, zhotovitelem nových bloků v Dukovanech, a jeho mateřskou společností KEPCO. Ani ten rozhodně nekreslí obrázek Jižní Koreje coby zralé demokracie. „Dcera“ s „matkou“ se totiž ve sporu, v němž podle korejského tisku hrozí žaloby, stran proplacení vícenákladů loni spuštěné elektrárny Baráka ve Spojených arabských emirátech. Ty činí nějakých 160 miliard korun. KHNP chce, aby mateřský podnik KEPCO dodatečné výdaje proplatil, ten se k tomu ale nemá. Tedy opět rozpaky.

Zarážející vývoj korejské vnitropolitické situace, již fakticky přiznané nemalé vícenáklady dukovanské výstavby i prazvláštní střet předpokládaného zhotovitele dukovanského projektu s vlastní mateřskou společností, to vše by mohla „přebít“ ekonomicky přesvědčivě výhodná a perspektivní spolupráce české a korejské strany. Jenže ani ta se nekoná. Ani z hlediska vlastní realizace dukovanského projektu, ani z hlediska strategického rozvoje české, potažmo evropské energetiky a ekonomiky.

Z hlediska vlastní realizace projektu lze bohužel už nyní, opět ještě před podpisem smlouvy, pochybovat o tom, že jihokorejská strana zapojí do výstavby nových bloků české firmy a dodavatele alespoň z 60 procent. Korejci stále zřetelněji naznačují, že nejdůležitější části realizace elektrárny, a to včetně turbíny, si obstarají sami. Nakonec to může být jediný způsob, jak projektu zajistit podporu předpokládané nové jihokorejské politické reprezentace v barvách Demokratické strany. Čeští dodavatelé tím pádem ale ostrouhají.

Strategicky pak svěření výstavby Dukovan do rukou Jihokorejců znamená určitou rezignaci na dlouhodobý rozvoj české a evropské jaderné energetiky a souvisejícího know-how. Pokud si evropské jaderné projekty mezi sebou budou rozdělovat mimoevropští zhotovitelé a jejich taktéž mimoevropští dodavatelé, pak se evropské jaderné know-how může postupně vytratit, „vymřít“, což dále podváže již tak povážlivě slábnoucí konkurenceschopnost české, a potažmo evropské ekonomiky ve světovém měřítku. (14.2.2025)