České stavebnictví čeká od roku 2027 další fáze reformy, která má zrychlit a zjednodušit povolování staveb. Dlouhé povolovací procesy však představují jen jednu část vysokých nákladů na výstavbu. Řada drahých problémů a průtahů vzniká už při návrhu domu, kdy investoři podceňují projektovou přípravu a důležitá rozhodnutí nechávají až na fázi realizace. „Výsledkem jsou zásahy do hotových konstrukcí, předělávání fasád nebo kompromisy při instalaci technologií,“ říká ve svém autorském komentáři Petr Přichystal ze společnosti Lomax.
Česká debata o stavebnictví se v posledních letech až příliš soustředila na stavební úřady. Pomalé povolování, digitalizace a složitá administrativa jsou skutečné problémy, jenže vytvářejí pohodlný dojem, že právě tady leží hlavní důvod, proč se v Česku staví pomalu a draze. Praxe ukazuje mnohem méně příjemnou skutečnost. Řada problémů vzniká dávno předtím, než se projekt vůbec dostane k úředníkovi.
O kvalitě domu se rozhoduje při jeho návrhu. Dispozice, stavební otvory, elektroinstalace, stínění, vytápění nebo návaznost jednotlivých konstrukcí určují podobu stavby na desítky let. Přesto se některé z těchto věcí stále řeší až ve chvíli, kdy už stojí hrubá stavba, je natažená elektroinstalace nebo dokonce hotová fasáda. Svůj díl viny nesou také projektanti a dodavatelé, pokud každý řeší pouze svůj úsek a chybí někdo, kdo jednotlivé části domu propojí. Výsledkem bývá projekt, který sice splní požadavky pro povolení, ale při realizaci začne odhalovat nedořešené detaily.
Nejlevnější změna vzniká na papíře
Projekt domu běžně funguje jako prostředek k získání stavebního povolení. Přitom právě projektová příprava rozhoduje o tom, kolik změn bude investor během stavby řešit a kolik za ně nakonec zaplatí. Úprava detailu ve výkresu stojí zlomek toho, co pozdější bourání, sekání, překládání rozvodů nebo předělávání hotové fasády. Přesto se tlak na nízkou cenu projektu často promění v úsporu, která se investorovi během realizace několikanásobně vrátí v podobě dodatečných nákladů.
Zkušenosti z našich realizací ukazují, že stavebníci během realizace často dodatečně řeší prvky, které mohly být součástí projektu už od začátku. Nejčastěji jde o přípravu pro venkovní stínění, návaznost elektroinstalace nebo stavební úpravy související s osazením konkrétních prvků domu. Typickým příkladem jsou venkovní žaluzie. Část investorů je začne řešit až po dokončení fasády. V tu chvíli už se přizpůsobuje hotové stavbě technologie, která měla být zohledněna při jejím návrhu. Výsledkem bývají složitější montáže, dodatečné zásahy a často také kompromis ve výsledném řešení.
Stejný problém vidíme u garážových vrat. Rozměr otvoru, nadpraží, ostění, dokončení podlahy, prostor pro kování a pohon nebo elektroinstalace spolu přímo souvisejí. Pozdní rozhodnutí o konkrétním typu vrat tak dokáže zasáhnout několik dalších profesí najednou. Následné úpravy pak mohou zasáhnout zedníka, elektrikáře nebo sádrokartonáře. Právě tady se ukazuje jeden ze zásadních nedostatků české výstavby. Jednotliví dodavatelé často přicházejí na stavbu postupně, místo aby jejich požadavky někdo propojil už při projektování.
