S geopolitickými změnami se bez renesance v průmyslu, zejména v tom polovodičovém, neobejdeme

Česká republika podnikla strategický krok k posílení své pozice v polovodičovém sektoru založením Českého polovodičového centra. Jedná se o klíčový krok pro český i evropský polovodičový sektor. Vznik centra naplňuje záměry Národní polovodičové strategie, která vznikla s ohledem na nutnost posílení evropské i české soběstačnosti v oblasti čipů pod vedením Ministerstva průmyslu a obchodu ve spolupráci s Úřadem vlády a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Jejím cílem je mimo jiné právě vybudování národního kompetenčního centra a zvýšení počtu odborníků, čemuž CSC výrazně napomůže.

Vznik Českého polovodičového centra je výsledkem systematického úsilí členů zakladatelského konsorcia, které trvalo více než půldruhého roku. Během této doby bylo třeba pečlivě profilovat zaměření centra do oblastí, v nichž má český polovodičový průmysl potenciál skutečně úspěšně konkurovat nejen v evropském, ale i v celosvětovém měřítku. Podařilo se soustředit, propojit a sladit zájmy všech, kdo se v ČR v polovodičovém odvětví pohybují na platformě Národního polovodičového klastru. Ať už jde o průmysl, státní správu, regiony nebo vysoké školy, které mají nelehký úkol – zajistit dostatečné personální kapacity pro český polovodičový průmysl prostřednictvím svých absolventů.

„VUT, pro které jsou polovodiče významnou strategickou oblastí, koordinovalo přípravu Českého polovodičového centra a zároveň bude po nějakou dobu jeho sídlem. Jsem velmi rád, že koncept centra, které dnes slavnostně otevíráme, není jen obyčejným kompromisem, ale skutečným odrazem odborného potenciálu a kompetencí, které v naší zemi v polovodičové oblasti máme. I proto má centrum reálnou příležitost přispět k posílení konkurenceschopnosti české ekonomiky v tomto odvětví a podpořit i naplnění cílů nově přijaté Národní polovodičové strategie. Ta vznikala paralelně s přípravou centra za významného přispění členů jeho zakladatelského konsorcia. Přál bych si, aby se v naší zemi na cestě k ekonomice s přidanou hodnotou, postavené na znalostech a inovacích, dařilo realizovat projekty stavějící především na odbornosti a kompetencích. Stejně jako se to, věřím, podařilo v případě Českého polovodičového centra,” zdůraznil Ladislav Janíček, rektor VUT Brno.

„Polovodiče a čipy jsou velmi důležitou a aktuální technologií. ČVUT rozvíjí své aktivity na tomto poli jak v mezinárodním měřítku, tak v tom českém, a přípravu odborníků pro polovodičový průmysl vnímáme jako jeden ze zásadních úkolů,“ sdělil rektor ČVUT Vojtěch Petráček. Tolik z tiskové zprávy o zahájení CSC.

Karlu Masaříkovi, řediteli Českého polovodičového centra, jsme v této souvislosti položili několik otázek

České polovodičové centrum (Czech Semiconductor Centre – CSC) je realitou. Jste jeho ředitelem, k čemuž Vám blahopřejeme. V souvislosti s jeho vznikem bychom se nejprve chtěli zeptat, co pro Vás osobně znamená jmenování do této pozice?

Jmenování je pro mě velkou poctou, a důkazem, že moje úsilí v oblasti polovodičů bylo rozpoznáno jako něco, co obohatilo a dále může obohatit český i evropský polovodičový ekosystém. Jmenování je zároveň závazkem, k jehož naplnění bude potřeba součinnosti všech partnerů vzniklého konsorcia.

Které hlavní důvody vedly k založení centra a konkrétně v Brně?

Brno, potažmo Jihomoravský kraj, je velmi bohatý region na technologické firmy, jež přispívají do celosvětového polovodičového ekosystému, příkladem může být elektronová mikroskopie. Jihomoravský kraj rovněž velmi intenzivně spolupracuje s dalšími regiony, jako je například Zlínský nebo Středočeský kraj, které jsou sídlem dalších úspěšných polovodičových firem. Na jižní Moravě je také sídlo inovační agentury JIC, jež má velmi dobré výsledky na poli podpory vzniku nových startupů, na které České polovodičové centrum cílí. Stejně tak v dříve zmíněných regionech sídlí největší technické univerzity v Česku, a to Vysoké učení technické v Brně a České vysoké učení technické v Praze, které jsou zárukou dostatečného množství talentů pro polovodičový obor. Brno bylo tedy logickou volbou pro umístění centra.

CSC má podobu šestičlenného konsorcia, jedná se o „uzavřenou společnost“, nebo jsou vítáni další zájemci?

Členy konsorcia se stali velmi pečlivě vybraní partneři, kteří dokážou nabídnout klíčové kompetence a služby, jež jsou atraktivní pro klienty nejenom z České republiky, nýbrž z celé Evropy, a zajistit tak centru velmi nadějnou budoucnost. Zároveň je členem centra i Český národní polovodičový klastr sdružující už přes 44 technologických polovodičových partnerů, a každá nová firma při vstupu do klastru se nepřímo stane i součástí centra. Tímto způsobem může firma začít nabízet své služby skrze centrum, a stejně tak i těžit z benefitů centra. Systém je tedy dostatečně otevřený, robustní a flexibilní pro další zájemce o účast.

Mezi důvody jeho vzniku je posílení evropské a české soběstačnosti ve výrobě čipů. Co vše si máme představit pod pojmem čip?

Čip je malý černý čtvereček („úsměv“), který najdete třeba v telefonu, pokud ho rozbijete. Jeden velmi dominantní kalifornský výrobce chytrých telefonů při představení nového modelu chytrého telefonu uváděného na trh věnuje více jak polovinu času prezentace na představení všeho, co se nachází v novém čipu v dané nové modelové řadě. V dnešní době si už bez softwaru žádné zařízení nedokážeme představit (software = např. Android či iOS) a hlavní úlohou čipů je provoz softwaru na mikroprocesorech, které jsou v čipech.

Jak náročné je ho vyrobit, v čem se navzájem liší?

Každý ze segmentů, pro které navrhujete a vyrábíte čipy, má svá specifická očekávání. Např. bezdrátové senzory na oknech vašeho domu musí vydržet na velmi malé baterce několik let; chytrý telefon při videohovoru musí zabezpečit plynulý přenos dat, a dále velmi rychlé zpracování obrazu z vaší kamery a plynulé zobrazení videa druhé strany, přičemž teplota telefonu nesmí překročit přípustnou mez (čím vyšší výkon, tím vyšší teplota); až po segment datových center, kdy jsou čipy chlazeny vodou a jejichž spotřeba elektřiny se blíží spotřebě továrny. K těmto různým požadavkům se pak zvolí adekvátní technologie výroby. Pro první případ pak použijete nejlevnější technologie (např. 65nm), kdy dodáváte čipy v objemu desítek miliard kusů na trh za rok, až po ty nejdražší technologie (např. 3nm), kdy dodáváte čipy v objemu ve stovkách milionů kusů za rok. Obecně čím menší geometrie, tím nákladnější je výroba jednoho kusu čipu.

A pokud jde o jejich hlavní přidanou hodnotu?

Zde lze uvést příklad už zmíněného softwaru u chytrých telefonů, bez kterého si dnes už žádné takové zařízení neumíme představit. Hlavní úlohou čipů je provoz softwaru na mikroprocesorech, které jsou v čipech. Čipy najdeme téměř všude. Kromě mobilních telefonů jsou v počítačích, jakémkoliv dopravním prostředku, zemědělských strojích i ve složitých celcích, jako jsou například elektrárny.

„Konsorcium propojí akademickou sféru s průmyslem,“ zaznělo při jeho oficiálním založení.  Na toto téma se vede řada diskusí, nicméně v minulosti stejně jako dnes spolupráce vysokých škol s firmami funguje a přináší své plody. Můžete to více konkretizovat?

Mám osobní zkušenost, kdy na základě mé doktorské práce na VUT jsem založil před 11 lety polovodičový startup, který vyrostl do mezinárodně uznávané firmy. Při mých studiích v Německu před dvaceti lety již průmysl, zejména automobilový, úspěšně spolupracoval s univerzitami, a oba typy partnerů se vzájemně obohacovali a rostli. Myslím, že jedině synergií se česká ekonomika může transformovat na znalostně orientovanou s vysokou přidanou hodnotou.

A také „podpoří inovace a usnadní vývoj čipů pro malé a začínající podniky,“ což přispěje k rozvoji polovodičového ekosystému v ČR. Existuje představa, jak by měl fungovat nebo se za základ bere Národní polovodičová strategie?

Polovodičová centra kompetence jsou součástí pilíře Evropského aktu o čipech, jehož implementace je zakotvena také v Národní polovodičové strategii. Každá členská země má jedno takovéto centrum. První čtyři roky jsou finanční prostředky na provoz center poskytnuty jak z národních, tak z evropských zdrojů, a umožňují velmi výrazně zmenšit bariéru pro nákup služeb malým a středním podnikům za pomoci velkých slev poskytovaných centry na nákup nabízených služeb, a tím výrazně zjednodušit přístup malým firmám k nákladným technologiím. To má za důsledek výraznou akceleraci vývoje velmi inovativních čipů. Polovodičový průmysl je velmi nákladný na počáteční investice, a přeci jen přístup k rizikovému kapitálu nemá každá firma. Snahou pak je několikanásobně akcelerovat vznik zejména nových mladých inovativních firem.

Realizace CSC je podporována iniciativou Čipy pro Evropu. Když sleduji dění kolem čipů, tak mám pocit, že ze strany Evropské unie se jedná o hurá akci, abychom doběhli ujíždějící vlak. Rád bych se mýlil…

Já osobně jsem se před pár lety podílel s dalšími evropskými firmami na draftování Evropského aktu o čipech, kdy byly velké diskuse mezi členskými zeměmi o koncepci. Myslím, že výsledkem je koncepční řešení, které bude sloužit k transparentní distribuci alokovaných peněz. V USA nebo Číně mají rovněž vlastní verzi aktu o čipech, kdy jejich rozpočty několikanásobně překračují ten evropský, ale zároveň nedefinují až tak jasná pravidla distribuce financí jako ten evropský. Myslím, že jasná pravidla jsou výhodou toho evropského.

„Založení Českého polovodičového centra je strategickým krokem pro budoucnost naší země. Jde o klíčový projekt, díky kterému si Česká republika udrží konkurenceschopnost, ale i bezpečnost a technologickou suverenitu v době, kdy o tyto hodnoty probíhá globální zápas. Česko má díky tomu všechny předpoklady, aby hrálo v tomto klíčovém odvětví evropskou ligu,“ uvedl při jeho ustavení premiér Fiala. Máme na to, ostatní státy také nelení?

Ano, jde o evropskou ligu mistrů. Když se podíváte na úspěšné kluby v lize, tak mají kulturní historii ve fotbale, ale i finance. Myslím, že bývalá Tesla Rožnov je příkladem tradice v Česku, zároveň ale, historicky finance byly problémem. Tento trend podfinancování se za poslední dva roky zásadně změnil, a pevně věřím, že trend narůstajících investic do polovodičů bude pokračovat dále tak, aby se z Česka stal klub patřící trvale do první pětky nejúspěšnějších klubů ligy mistrů.

V jakém vztahu jsou CSC a Národní polovodičový klastr?

Jak jsem již dříve uvedl, Český národní polovodičový klastr je zakládající člen konsorcia, tedy Českého polovodičového centra.

Prostřednictvím centra se ČR zapojí do evropské sítě kompetenčních center, což má svoji logiku. Na druhé straně nehrozí, že více subjektů bude dělat totéž, jak je tomu v případě fotovoltaiky, kdy desítky, možná stovky jich řeší v rámci Unie stejnou nebo podobnou problematiku s výsledkem, že jsme ve velké míře závislí na dovozu FVE panelů a dalších komponentů?

Myslím, že ze zdravého tlaku na kvalitu služeb budou těžit především klienti center. Zdravá soutěživost je pro trh nezbytná (viz trh s elektromobily). Na druhou stranu v každé členské zemi se nacházejí jisté klíčové kompetence (dány také zaměřením místních univerzit). Prozatím se setkáváme spíše se snahou nalézt komplementaritu a uzavírat strategická partnerství za účelem poskytnutí, pokud možno, kompletní nabídky služeb, od designu až po výrobu, tedy aby 1+1 bylo více než dva, a abyste byl vnímán s partnery jako one-stop-shop pro všechny potřeby budoucích klientů.

Jsme průmyslovou zemí, přitom zájem o studium technických oborů klesá. Jak uvedl rektor VUT Ladislav Janíček „vysoké školy mají nelehký úkol – zajistit dostatečné personální kapacity pro český polovodičový průmysl prostřednictvím svých absolventů, na čemž VUT usilovně pracuje.“ Myslíte, že nastává čas zlomu, tedy k návratu zájmu o studium technických oborů?

S geopolitickými změnami, a s nezbytností kontrolovat budoucnost evropského regionu, se bez renesance v průmyslu, zejména v tom polovodičovém, neobejdeme. Myslím, že jako v USA nebo na Taiwanu, nastal i v Česku čas, kdy bude společností inženýrské řemeslo považováno za velmi prestižní, pro dobro země prospěšné, ať už z pohledu pozitivního dopadu na HDP, tak z pohledu strategické přidané hodnoty pro místní obyvatele.

Co chce nebo může konsorcium udělat pro motivaci mladých lidí věnovat se technice.

Myslím, že pozitivní příklady táhnou, tedy se musíme velmi výrazně zaměřit na demonstraci úspěchů, ať už malých nebo velkých, kterých jsme v Česku za poslední roky dosáhli. A není jich málo!

Jste zakladatel a ředitel pro inovace společnosti Codasip. Řekněte nám o ní více.

Jak již jsem zmínil, společnost jsem se svým školitelem založil před jedenácti lety na základě mé doktorské práce. Do konce roku 2021 jsem fungoval jako generální ředitel. S novým investičním kolem jsem pozici generálního ředitele a jednatele předal novému americkému CEO, kdy jsem se vrátil zpět ke kořenům, tedy k inovacím a pokročilému výzkumu. Od roku 2022 jsem se pak převážně věnoval evropským grantům na poli kyberbezpečnosti, automotive, AI/ML a HPC.

Takže budoucnost vývoje a výroby čipů v České republice vidíte optimisticky?

Myslím, že pokud chcete v něčem uspět, musíte se tomu soustavně věnovat. Řekl bych, že určitá koncentrace na pár vybraných strategických odvětví bude klíčová k tomu, aby se česká ekonomika transformovala na tu s vysokou přidanou hodnotou. Polovodičový segment je z celosvětového pohledu vnímán jako strategický, tedy pokud několik budoucích vlád po několik následujících volebních období bude polovodičový sektor soustavně finančně podporovat, pak ano, vidím budoucnost Česka optimisticky.

Zdroj: časopis CzechIndustry 1/2025