Safe city aneb imunitní systém chytrých měst
Česká republika prožívá zásadní rozmach ve vývoji konceptu chytrých měst. Ty jsou postavené zejména na inovacích v oblasti informačních technologií, které vytvářejí nové ekonomické i sociální příležitosti, současně však představují výzvy pro bezpečnost měst a obyvatel a jejich soukromí. Města jsou komplexní organismy skládající se z navzájem se prolínajících systémů – vzájemné vztahy občanů, obchodní ekosystém, školy, nemocnice, veřejné služby a mnoho dalších. Chytrá města integrují relevantní činnosti na digitální úrovni, kde se činnosti každodenního provozu města propojují navzájem, automatizují a optimalizují. Lidé jsou již připojeni a propojeni prostřednictvím chytrých zařízení a osobních počítačů. V mnoha městech se také začínají zavádět inteligentní měřiče energie, zabezpečovací zařízení a další senzory. Domy, auta, veřejné prostory a další sociální systémy nyní směřují k připojení na internet věcí (IoT).
Bezpečná chytrost
Vize budoucnosti přináší občanům možnost napřímo komunikovat s místní samosprávou pomocí palety digitálních služeb, řešení administrativních úkonů online, nový rozměr participativní demokracie, využívání technologického potenciálu internetu věcí (IoT) k získání provozních dat města v reálném čase či rozvoj umělé inteligence (AI) k analýze velkého množství dat v krátkém čase a mnoho dalších. Při implementaci konceptu Smart City je však často opomíjen jeden klíčový aspekt tzv. chytrosti – bezpečnost. Bezpečnost města a jeho občanů ve smyslu obecné bezpečnosti (energetické, environmentální atd.), bezpečnosti občanů, zejména však kybernetická bezpečnost, která v posledních letech zásadně roste na významu.
Nové technologie s sebou přináší nová rizika. S nárůstem široké škály zařízení připojovaných na zastaralé systémy pracující s tradičními přístupy k bezpečnosti dochází ke zvětšování prostoru pro možná napadení, cílem útoků jsou zejména kritické energetické infrastruktury, databáze obsahující citlivé údaje (např. školní systémy, nemocniční systémy), ovládací systémy metra, veřejného osvětlení, městských kamerových systémů či rozvíjející se datové platformy měst. Města nejsou připravena tyto hrozby efektivně řešit – rozhodovací procesy jsou příliš rigidní a zaměřují se pouze na minimalizaci rizik.
