Zájem o sdílenou energetiku v České republice v posledních dvou letech výrazně roste. Z tématu, které bylo ještě nedávno spíše okrajové, se postupně díky novele energetického zákona stává reálná součást energetiky obcí, bytových domů i firem. Byť podle společnosti Electree, českého obchodníka s elektřinou a agregátora flexibility, zatím nejde o masový jev, tempo růstu je vysoké a počet projektů i zapojených subjektů se meziročně zvyšuje o desítky procent. Experti společnosti však upozorňují na to, že bez dynamického řízení zdrojů a spotřeb zůstává potenciál sdílení energie nevyužitý a výsledky jsou často podprůměrné. Electree přitom dokáže celý proces výrazně usnadnit díky inovativnímu řešení využívajícímu umělou inteligenci.
„Klient si například umístí na chatu či chalupu fotovoltaiku, která přes den vyrábí elektřinu, zatímco je ve svém bytě ve městě. Nebo nainstaluje panely na střechu rodinného domu, ale během slunečných dnů nevyužije všechny přebytky, protože je v práci. Právě pro tyto situace se hodí sdílení energie. Jde o způsob, jak přebytečnou elektřinu poslat tam, kde je právě potřeba, a ještě ušetřit,“ popisuje Lubomír Káňa, spoluzakladatel společnosti Electree.
Nejde přitom o fyzický přenos elektřiny mezi jednotlivými místy, ale o inteligentní účetní přerozdělení prostřednictvím Elektroenergetického datového centra (EDC). Systém pracuje v patnáctiminutových intervalech a rozděluje vyrobenou elektřinu mezi členy skupiny podle předem nastaveného alokačního klíče.
Sdílení energie může využít prakticky každý
Sdílení energie není výhradně doménou velkých projektů. Zapojit se mohou domácnosti, firmy i obce. Typickým příkladem jsou rodiny, které sdílejí elektřinu mezi více nemovitostmi, například z rodinného domu na chalupu nebo z domu rodičů do bytů dětí. Firmy mohou efektivně využít fotovoltaiku instalovanou na výrobních halách či skladech a sdílet elektřinu do kanceláří nebo provozoven napříč republikou. Významným hráčem jsou rovněž obce a města, které sdílejí elektřinu mezi obecními budovami, školami či sportovišti.
„Největší zájem dnes vidíme u obcí, bytových domů a menších až středních firem. Domácnosti se také více zapojují, ale častěji narážejí na administrativní a organizační bariéry,“ uvádí spoluzakladatel společnosti Electree.
Podmínkou je instalace chytrých elektroměrů s průběhovým měřením, které přesně zaznamenávají výrobu i spotřebu. Alokační klíč pak určuje, komu a v jakém poměru se elektřina přidělí – například rovnoměrně, podle velikosti domácnosti nebo třeba podle toho, kdo kolik přispěl na instalaci fotovoltaiky.
Dva způsoby, jak sdílet: aktivní zákazník nebo energetické společenství
Pro sdílení energie existují dvě základní možnosti, které se liší především rozsahem
a administrativní náročností. Zatímco aktivní zákazník může sdílet elektřinu až mezi 11 odběrnými místy po celé republice bez nutnosti zakládat právnickou osobu, energetické společenství umožňuje zapojení až 1 000 členů, ale je vázáno na konkrétní území a vyžaduje registraci u Energetického regulačního úřadu. „Z praxe vidíme, že tzv. energetická společenství dávají největší smysl u větších projektů s více účastníky. Naopak model aktivního zákazníka je vhodný pro menší skupiny s jednodušším zapojením, například rodiny nebo firmy s několika pobočkami,“ vysvětluje Lubomír Káňa.
Výhody jsou konkrétní a měřitelné
Sdílení energie přináší zapojeným subjektům ekonomické i provozní přínosy. Kromě přímých úspor na nákladech za elektřinu umožňuje rychlejší návratnost investic do fotovoltaických elektráren, vyšší míru energetické soběstačnosti a menší závislost na výkyvech cen na trhu. Významný je také ekologický přínos v podobě vyššího využití lokálně vyrobené elektřiny z obnovitelných zdrojů. Bytové domy pak mají navíc výhodu, že neplatí za sdílenou elektřinu distribuční poplatek, pokud ji sdílejí pouze v rámci jedné hlavní domovní rozvodné skříně. To výrazně zvyšuje úsporu.
Samotné sdílení ale nestačí
Zkušenosti z doposud realizovaných projektů ukazují, že klíčem k úspěchu není samotné administrativní sdílení přebytků, ale správný návrh celého energetického systému. Ten musí kombinovat výrobu, spotřebu, případnou akumulaci a aktivní řízení.
„Nejúspěšnější projekty jsou ty, které jsou od začátku navrženy jako funkční celek. Zájemci o sdílení energie často podceňují administrativní náročnost, význam kvalitního měření a práci s daty,“ upozorňuje Lubomír Káňa. Významnou roli hraje sladění výroby a spotřeby ve stejných časových intervalech a průběžná optimalizace.
