Silný rok českého stavebnictví & mizerný rok bytové výstavby

Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS

Tuzemské stavebnictví má za sebou velmi silný rok, během kterého se jeho výroba reálně zvýšila o 9,3 %.

Podobně rychle rostlo stavebnictví naposledy v roce 2018. K tomuto silnému výsledku napomohl i prosinec, kdy se stavební produkce zvýšila o více než pět procent.

Za silným růstem v tomto relativně malém odvětví stojí pozemní, a především pak inženýrská výstavba, která se vezla primárně na vlně veřejných zakázek.

Boom investic do dopravní infrastruktury financovaný z veřejných rozpočtů se v loňském volebním roce propsal do vývoje celého odvětví.

Zatímco celkový výkon stavebnictví potěšil, jedna z jeho součástí vyloženě zklamala. Řeč je bytové výstavbě, která má za sebou podprůměrné výsledky.

A nic k lepšímu na tom nepřidal ani prosinec. Za celý rok se začalo stavět jen necelých 36 tisíc bytů, i když hlad po nemovitostech na realitním trhu rozhodně neklesl, ať už jde o byty na bydlení nebo na pronájem, tedy na investice.

Zatímco tak probíhal hypoteční boom, bytová výstavba zaostávala. Důvody jsou veskrze tradiční a netřeba je s ohledem na vývoj stavebních povolení, respektive stavebního řízení, vlastně nijak zvlášť popisovat.

Není nic nového, že se povolování staveb a dostupnost parcel je úzkým hrdlem, v jehož důsledku se staví pomalu, zatímco ceny dramaticky rostou.

Trh si nalézá rovnováhu, která se kupujícím sice líbit nemusí, ale nic jiného vlastně nezbývá.

Výhled na letošní rok: Peníze na infrastrukturu se v rozpočtu našly, byť to bude znamenat další zadlužování, takže inženýrské stavitelství si udrží pozitivní trend i letos.

Počítat však už musíme s výrazně pomalejším tempem, protože laťka je nastavena velmi vysoko. Napovídají tomu vlastně i loni uzavřené zakázky.

Pokud jde o bytovou výstavbu, tam asi nějaký boom očekávat nelze. Stavební povolení moc pozitivním čtení nenabízejí, protože ukazují čtvrtý meziroční pokles v řadě.

Počet těchto povolení byl v loni dokonce nejnižší za posledních 27 let, za které je souvislá časová řada k dispozici. A to asi nejlépe ilustruje situaci stavebního řízení ČR.

Úspěšný finiš tuzemského průmyslu

Prosinec se českému průmyslu z pohledu růstu výroby i zakázek vydařil.

V prosinci vzrostla výroba tohoto největšího tuzemského odvětví o 3,8 %, a to zejména díky pozitivnímu vývoji nejvýznamnějších průmyslových oborů jako jsou výroba kovových výrobků, elektroniky, strojírenství a automotive.

Za celý rok se i díky příznivému prosinci průmysl připsal 1,5 % a umazal tak pokles, kterým prošel o rok dříve.

Průmysl se tak zařadil mezi odvětví podporující ekonomický růst české ekonomiky, která v poslední době musela spoléhat primárně na služby, respektive spotřebu domácností.

Navzdory pozitivnímu vývoji však průmyslové firmy dál omezovaly zaměstnanost a optimalizovaly zásoby s cílem udržení konkurenceschopnosti, kterou už tak ohrožují vysoké ceny energií a bující byrokracie.

Nadějně z pohledu dalšího vývoje vypadají zakázky. Prosincový skok v zakázkách (téměř o čtvrtinu) jde primárně na vrub oboru ostatní dopravní prostředky, kam patří mj. vojenská technika.

I bez tohoto zřejmě jednorázového efektu nové objednávky velmi slibně rostly, a to včetně automotive. S ohledem na návaznost na německý průmysl to vlastně není příliš velké překvapení, protože právě v Německu se v posledních měsících průmysl začal konečně probouzet. Jestli tam jde o počátek nového silného trendu je zatím otázkou.  

Výhled: Průmysl má před sebou slibný rok, i když se stále bude muset stále počítat s vyššími cenami energií, než s jakými pracují mimoevropské firmy a současně počítat s rostoucím konkurenčním tlakem asijských výrobců.

Ti si totiž evropský trh vyhlédli jako další alternativu po zvýšení amerických cel. Přesto je růst výroby okolo dvou procent pravděpodobný i pro letošní rok.

ČNB sazby nezměnila ani tentokrát

I na svém prvním letošním zasedání ponechala bankovní rada úrokové sazby beze změny. Inflace sice zamířila pod cíl, avšak jádrová inflace, a především pak inflace ve službách zůstává zvýšená.

Problémem je, že za touto neklidnou částí inflace je realitní trh, kde dochází k soustavnému zvyšování nájemného a zdražování nemovitostí. Jak je vidět, s tím si příliš neporadí ani současné úrokové sazby.

Nových hypoték svižně přibývá každý měsíc bez ohledu na to, že jejich sazby jsou stále relativně vysoké. Zatímco hypotéky ženou poptávku na bytovém trhu nahoru, nabídka zůstává strnulá. Loňské výsledky bytové výstavby lze totiž jen těžko považovat za příznivé, takže dvojciferný růst cen bytů vypadá v tomto světle naprosto logicky.

Celková inflace přitom může i v následujících měsících dál klesat do blízkosti jednoho procenta. Proto prostor pro snížení sazeb ještě v letošním roce proto stále existuje. Ještě v prvním pololetí by se tak mohla repo sazba ČNB snížit o čtvrt procentního bodu.

Úrokový diferenciál se tím smrskne jen minimálně, a proto by tím nemusela utrpět ani silná koruna. Ta ostatně ke snižování inflace sama úspěšně přispívá.

Slabší finále maloobchodu

Maloobchodní tržby zaostaly v prosinci za očekáváním. Meziročně se tržby v obchodech zvýšily jen o 1,8 %.

Pomaleji rostly nákupy nejenom potravin, ale i ostatního zboží. Vítězem loňských Vánoc byly jednoznačně internetové obchody, které si v prosinci připsaly téměř čtyři procenta a za celý rok pak necelých 10 %.

Po očištění byly prosincové tržby obchodů jen o 3,3 % vyšší než v roce 2019, což je další důvod, proč nemluvit o nákupní horečce.

Výrazně méně i nadále lidé utráceli za potraviny (-8,6 %) a za oblečení a obuv (-23 %), které byly výrazně dražší než právě v roce 2019.

Současně se spotřebitelé stále více přesouvali do eshopů, jimž tržby ve srovnání s rokem 2019 vzrostly reálně o 70 %. 

Prosincová data ukazují, že to Češi s vánočními dárky rozhodně nepřeháněli. Sice se předzásobili už v listopadu v rámci velkých slevových akcí, ale rozhodně se nedalo říct, že by loni propadli nákupnímu boomu. Za celý rok 2025 si maloobchod totiž připisuje 3,5 %, což je méně, než se dalo čekat třeba na začátku roku.

Je vidět, že ani nízká inflace příliš chování Čechů loni nezměnila. S ohledem na svoji kupní sílu sice mohli utrácet více, ale současně si dál dělali rezervy na horší časy. To ostatně soustavně potvrzuje i vývoj míry úspor, která se stále držela výrazně nad předcovidovými hodnotami.

Kdo si loni polepšil, byly rozhodně internetové obchody. Téměř desetiprocentní nárůst jejich reálných tržeb ukazuje, že se jejich potenciál ještě zdaleka nevyčerpal.

Co čekat letos? Je pravděpodobné, že by se tržby v obchodech letos mohly i díky ještě nižší inflaci zvýšit o zhruba čtyři procenta.

Nejnižší inflace za posledních devět let

Lednová inflace je zásadním číslem, které nastavuje laťku pro zbytek roku. A jak napovídá dnešní předběžný odhad, bude v letošním roce pod hranicí dvou procent.

V lednu totiž ceny vzrostly jen o 0,9 %, což znamená propad sledované meziroční inflace na očekávaných 1,6 %.

Hlavní zásluhu na poklesu inflace mají levnější energie. Nejenom proto, že v posledním roce elektřina a plyn výrazně zlevnily, ale především kvůli přenesení poplatku za OZE ze spotřebitelů na státní rozpočet.

Může být ČNB s vývojem inflace spokojená? Jen částečně. Inflace je sice pod cílem, ale jádrová inflace rozhodně ne. Ať už proto, že se ještě více otevřely nůžky mezi celkovou a jádrovou inflace, nebo proto, že ve službách se zatím cenové tlaky nezmírňují.

Na vině je evidentně bydlení, konkrétně nájemné a tzv. imputované nájemné zrcadlící ceny bytů na realitním trhu. Poptávka zde zůstává vysoká, zatímco nabídka stagnuje. S tím ČNB samozřejmě asi se sazbami nic moc nezmůže a k přímým nástrojům, jako byly SDTI a DTI se zatím nehodlala uchýlit.

Inflace v roce 2026 s největší pravděpodobností zůstane pod hranicí 2 % po celý letošní rok. V dalších měsících by dokonce mohla ještě dál vyklesat a přiblížit se jednoprocentní hranici.

Problém cen služeb a zejména bydlení ovšem hned tak nevymizí. Přesto prostor pro pokles sazeb v letošním roce i nadále existuje.

PMI opět pod padesátkou

Prosincový optimismus příliš dlouho průmyslovým firmám nevydržel a PMI se tak opět vrátil pod úroveň padesáti bodů, která dělí vývojové fáze růstu a útlumu.

Zase tak dramatická změna to ovšem není (z 50,4 bodů na 49,8), a navíc se dala i čekat. Nebylo to v loňském roce ani poprvé, že chvilkový růst PMI nad padesátku neměl dlouhého trvání.

Mnohem podstatnější než celkový index, který může být ovlivněn i přehnaným optimismem, jsou nové zakázky. A ty rozhodně nevypadají nijak extra pozitivně.

Zahraniční poptávka zůstává slabá navzdory třeba slibům rozpočtové expanze v Německu, zatímco konkurence na evropském trhu sílí. Vyhlídly si jej asijské firmy postižené americkými cly a snaží se rozšiřovat zde své pozice.

Pozitivní zprávou je snad jen to, že rostou nedodělky, protože ty znamenají zásobu práce pro další měsíce.

Firmy přesto reagují na pokles objednávek a dál optimalizují, ať už cestou nižších zásob nebo omezování počtu kmenových zaměstnanců. Co jiného jim vlastně zbývá…

Průmysl může jet chvíli na finišování dřívějších zakázek, ale dřív nebo později bude potřebovat objednávky nové.

Zásadní otázkou zůstává vývoj poptávky v automobilovém průmyslu, který je v českém případě dominantním průmyslovým oborem.

Průmysl by si nicméně mohl letos připsat okolo zhruba 1,5 % poté, co odezní úvodní slabší měsíce a poté se více vzchopí poptávka v unijních zemích. (7.2.2026)