Národní muzeum otevírá první ze svých velkých výstav letošní sezóny, která vznikla ve spolupráci s Ústavem dějin umění Akademie věd ČR. V Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur je možné prožít příběh cestovatelské legendy Emila Holuba, který návštěvníkům odvypráví více než 300 sbírkových předmětů. V rámci čtyř dějových linek se autoři výstavy dotýkají také současných témat a pokládají si též otázku, jak je dnes vnímán kolonialismus a cestovatelské objevy s ním spojené.
Během svého jedenáctiletého bádání v jižní Africe nashromáždil cestovatel dr. Emil Holub desetitisíce předmětů, prováděl pozorování zahrnující oblasti přírodovědy a etnografie, lovil zvěř, zkoumal etnika, se kterými se na svých cestách setkal. Téměř ikonická je jeho podobizna s typickou tropickou přilbou. Dodnes jeho obrovskou popularitu využívají nejrůznější umělecké i reklamní projekty, utvářející a zároveň zkreslující cestovatelův obraz, který nabývá až kultovní povahy.
„Jméno cestovatele Emila Holuba je všeobecně známé, ale myslím si, že o něm samotném toho většina lidí ví jen velmi málo. Vnímáme ho spíše jako literární či filmovou postavu než skutečného člověka. Cílem naší výstavy je nejen představit veřejnosti osobnost Emila Holuba na základě historických faktů, zbavenou legend a mýtů, ale též seznámit návštěvníka s dobou, ve které žil, hodnotami a způsoby uvažování tehdejší společnosti,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Výstava je rozdělena do čtyř částí.
První je věnována dvěma africkým cestám, které Holub absolvoval v 70. a 80. letech 19. století. První cesta trvala 7 let (1872-1879), druhá cesta 4 roky (1883-87). Prostřednictvím několika příkladů ukazuje, jakým způsobem Holub vytvářel obraz o průběhu těchto cest, jaké byly jejich původní cíle, jak byly naplněny a jak s nimi zacházely některé pozdější produkty masové kultury. Rovněž ukazuje nejdůležitější objevy, které Holub během výprav v jižní Africe učinil a prezentuje i jeho přírodovědnou sbírku.
Četba cestopisů Davida Livingstona byla Holubovi motivací, že se rozhodl pro jižní Afriku ve stopách Livingstona. Navštívil Viktoriiny vodopády a nakreslil jako první jejich detailní mapu, na výstavě je její originál. V srpnu 1875 dorazil až do Šešeke, hlavního sídla kmene Loziu, kde se setkal s jejich králem Sipopem. Král si Holuba oblíbil a poskytl mu lodě, s nimiž se vydal po Zambezi. Naneštěstí Holub i s domorodým doprovodem ztroskotal v peřejích, kde se utopily jeho sbírky, cestovní deníky i několik domorodých veslařů.
„Na první cestu si vyrobil speciální vůz, kde měl pozorovatelnu, odkud mohl i střílet. Sbíral nejen etnografické, ale i přírodovědné exponáty. Ze zvířat dovezl kůži a v Praze či Vídni ji vypreparoval. Sbírka byla obrovská, jen třeba brouků bylo 40 000. Aby se ve sbírkách vyznal, tak cokoliv nalezl, okamžitě zapsal, opatřil evidenčním číslem. Byl zručný kreslíř, jeho kresby mají obrovskou dokumentární hodnotu,“ vysvětluje autor výstavy Tomáš Winter. Po návratu uspořádal obrovské množství přednášek, z čehož měl určitý finanční příjem. V roce 1950 byl natočen film „Velké dobrodružství“ o jeho cestě. Na výstavě uvidíte filmovou scénu z napadení tábora Mašukulumby. Jeho manželka Růžena Holubová byla jedinou ženskou členkou výpravy. Při útoku zachránila život ostatním, protože vystřelila do vzduchu a domorodci utekli. Bohužel zabili jednoho člena výpravy, ukradli podstatnou část zásob, zničili sbírky i deníkové záznamy. Holub nejvíce litoval ztráty svých zápisníků. Na Střeleckém ostrově v Praze uspořádal v r. 1879 velkou výstavu a vydal cestopis, který nazval „Sedm let v jižní Africe – příhody, výzkumy a lovy na cestách mých od polí diamantových až k řece Zambezi (1872–1879)“.
Druhá část výstavy se věnuje Holubovým aktivitám a názorům v souvislostech jeho doby a tehdejšího způsobu myšlení. Jde zejména o jeho vztah ke kolonialismu a kolonizaci Afriky. V té době patřila většina území Anglii a byly zde ještě svobodné Burské státy. Búrové byli přistěhovalci z Evropy hlavně z Německa a Nizozemí. Z první cesty přivezl i živý exponát - osiřelou bečuánskou dívku Bellu. Dovezl i skalní rytiny Sanů (Křováků). Byl za to kritizován už za svého života. Na obranu uváděl, že jim hrozilo zničení. Měl pravdu, protože v místě vylámaných kreseb vznikly diamantové doly.
Etnografické sbírce je věnována třetí část expozice. Prostřednictvím různých druhů instalace předmětů poukazuje jak na Holubův speciální přístup k budování sbírky, tak na její transport z Afriky a pozdější uložení v muzejním depozitáři. Holub vždy shromáždil několik téměř stejných exponátů, protože cílem bylo vybudování několika sbírek. Otevírá rovněž otázku, jakým způsobem se sbírkou pracovat dnes a jaký význam má v současnosti. Předměty byly převáženy v bednách, jen nepatrná část se ztratila.
Poslední část je věnována Holubově Jihoafrické výstavě v Praze, která se konala na pražském výstavišti v roce 1892 a která se stala vyvrcholením Holubových celoživotních výstavnických aktivit. Po návratu uspořádal první výstavu ve Vídni v roce 1891. Pražskou výstavu zhlédlo za 7 měsíců neuvěřitelných 180 000 lidí. Náklady byly obrovské, a tak na výstavách prodělal. Expozice obsahovala 13 000 etnografických předmětů, přes 500 exponátů savců, 2300 ptáků, 900 ks ptačích vajec a hnízd, 300 obojživelníků hadů a plazů a 10 000 rostlin. Byly zde modely celých vesnic ve skutečné velikosti. Sádrové figury vytvořil český sochař Johan Koloc. Skvělou fotodokumentaci pořídil fotograf Jan Mulač. Ze své druhé cesty napsal cestopis „Druhá cesta po Africe – Z Kapského Města do země Mašukulumbů“.
Z Ameriky dostal nabídku na zřízení Afrického muzea, štědrou dotaci a místo ředitele, Holub jako vlastenec si však přál, aby jeho sbírky zůstaly v Čechách. Národní muzeum ale jeho dary kvůli nedostatku místa odmítlo, a tak je musel rozprodat nebo darovat evropským muzeím a vzdělávacím institucím.
Náklady na cesty byly veliké, Holub se v Africe živil jako lékař, měl řadu mecenášů, samotného císaře Františka Josefa I., Vojtu Náprstka a další. Emil Holub zemřel v chudobě ve věku 55 let.
Růžena (Rosa) Holubová zemřela 28. září 1958 ve věku 93 let. V roce 1957 ji ve vídeňském bytě navštívili cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka.
Cílem výstavy Emil Holub není zprostředkování komplexního pohledu na Holubovu osobnost, ale otevření otázek, směřujících k přítomnosti. Jak dnes vnímáme Emila Holuba a aktivity, které jsou s ním spojené? Jak toto vnímání ovlivňují nejrůznější mýty a legendy? Jakou hodnotu mají jeho sbírky, jak s nimi pracoval Holub a jak s nimi pracuje současná výstavní a sbírkotvorná praxe? Kde všude se můžeme s předměty těchto sbírek setkat? Jak vnímat Holuba pohledem kolonialistických studií?
V rámci výstavy se můžete těšit na množství etnografických předmětů, přírodovědné exponáty, fotografie, kresby, knihy a plakáty, ale také deníky a zápisníky, ve kterých budete mít možnost listovat pomocí digitální aplikace. To, jakou legendou se cestovatel Holub stal, připomínají ukázky z českých hraných filmů, reklamní spot a videoklip známé punkové kapely. Výstavu je možno navštívit do konce května 2024.
Jaromír Hampl
Foto: archiv NM, J. Hampl (4.5.2023)
.jpg)
.jpg)
