Snažíme se doma být střídmí, prospívá to nám i celé planetě, říká klimatolog

Odvrácení klimatické katastrofy je jednou ze světových priorit. Jak a proč ke globálnímu oteplování dochází, se můžete dozvědět v seriálu NEZkreslená věda v díle s názvem Klimatická změna. Jeho garantem je Dalibor Janouš z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. „Dostat se do roku 2050 zcela na uhlíkovou neutralitu je možné, ale velice bolestivé řešení,“ říká v rozhovoru.
Udělal jste v nedávné době něco, co by mohlo snížit vaši uhlíkovou stopu?
Na střechu rodinného domu jsme instalovali fotovoltaiku. Dešťovou vodu používáme na veškeré zalévání zahrady a splachování WC. Nepotřebujeme mít ovoce, které k nám putuje až z jižní Ameriky. Už delší čas se snažíme být střídmí v nákupu jídla i spotřebního zboží. Prospívá to nám i celé planetě.
Publikace klimatologů jednoznačně potvrzují, že ke globální změně klimatu dochází, a to vlivem člověka. Setkáváte se s lidmi, kteří stále odmítají uvěřit? Čím argumentují?
Ano, bohužel velice často. Jejich argumentem většinou je, že klima přirozeně kolísá, že není možné, aby tak malé množství nějakého skleníkového plynu v ovzduší mělo takové globální dopady. Nevěří, respektive neznají základy fyziky. U řady politiků sleduji, že vidí pouze v horizontu svého volebního období. Nutná opatření nejsou a nebudou populární, každý z nás se bude muset uskromnit. Ne každý bude moci létat na dovolenou k moři nebo mít stále ty nejnovější výrobky.
Takže je potřeba v rodinách pěstovat skromnost.
Přesně tak. Současný blahobyt založený na drancování přírodních zdrojů opravdu už nemůže pokračovat. Dnes v průměru každý člověk spotřebovává 500krát více energie, než přirozeně potřebuje jako živočišný druh – tedy jen energii z potravy, aby žil. Pro všechno ostatní – třeba stavění domů, topení, klimatizace, průmyslové výrobky, cestování – spotřebovává energii navíc.
K tomu, aby se lidi byli ochotni uskromnit, je potřeba, aby měli dostatek informací a nepodléhali falešným a matoucím informacím. Na jaké úrovni je u nás environmentální vzdělanost?
Takzvaná klimatická gramotnost je u nás velice špatná. Naše politická garnitura dlouhou dobu nepřijímala ani to, že vůbec k nějaké klimatické změně dochází. Bohužel, současná i minulá hlava státu jsou hlasitými odmítači klimatické změny způsobené člověkem a problém zlehčují. A to je tragické. Pak ale ani učitelé ve školách si nemohou být jisti, co mají říkat dětem.
Co byste jim poradil, jak k tématu přistupovat?
Řeknu vám příklad: Moje manželka je učitelka. Když jsme se před asi dvaceti lety přestěhovali z Brna na vesnici, zvali ji její žáci na tradiční pálení čarodějnic: „Paní učitelko, přijďte na čarodky, hasiči už přichystali hromadu pneumatik.“ Musela jim vysvětlit, jak se tím zamořuje ovzduší, a dokud se budou pálit pneumatiky, nepřijde. Prostřednictvím dětí také učila dospělé třídit odpad či přemýšlet o tom, co nepatří do kamen. Učitelé by měli vysvětlovat problematiku na konkrétních případech, například ať nechtějí po rodičích, aby jim v zimě kupovali jahody, které se k nám musí dovážet z druhého konce světa, ať si raději počkají na léto, kdy ty naše budou chutnější a sladší. V první řadě by se ale měli vzdělat všichni politici a komunikovat se skutečnými vědci.
Jak hodnotíte letošní dohodu zastavit globální oteplování před překročením kritické meze, kterou schválilo bezmála 200 zemí na klimatické konferenci OSN v Glasgow? Nastane konec prázdných slibů?
Pokrok vidím už v tom, kolik států se připojilo. Ve stoprocentní plnění závazků však nevěřím. Často v konečné realizaci bývá košile bližší než kabát, bez uvědomění si toho, že i ta košile je společná. Co se týče světové komunity politiků, přínosnou roli sehrála švédská aktivistka Greta Thunbergová. Sice nemohu jako vědec souhlasit úplně se vším, co říká, ale faktem je, že aktivizovala mladou generaci, jíž se problém bude týkat nejvíce. A dala tím politikům významný impulz.
Je vůbec reálné splnit cíl z Glasgow? Tedy udržet globální teplotu pod hranicí 1,5 případně dvou stupňů Celsia ve srovnání se stavem před průmyslovou revolucí?
Teoreticky to zatím možné je. Čím později se však k řešení přistoupí, tím to bude těžší. Dostat se do roku 2050 zcela na uhlíkovou neutralitu je velice obtížný cíl. První desítky procent snižování uhlíku mohou být snadné, i když pro někoho bolestivé. Těch posledních pět deset procent však bude velice náročných. Z čistě odborného hlediska by možná bylo reálnější si dát o trošku nižší cíl. Zde již ale hraje důležitou roli volba motivačního tlaku.
Jak historie ukázala, příroda by si s klimatickou změnou měla umět poradit, přizpůsobit se. Zvládneme se případně přizpůsobit i my lidé?
Příroda se v minulosti přizpůsobila všem extrémům. Masová vymírání druhů v dávné minulosti znamenala prostor pro vývoj nových, silnějších forem života. Pokud nastane, že člověk tady nebude schopen žít, vznikne místo něj úspěšnější forma života. A Země si od nás oddechne...
A kde leží hranice, za níž by případně mohlo dojít k takovému oteplení, že by člověk neměl potřebné podmínky k přežití? Nebylo by třeba možné vyrábět dostatek potravin, chyběla by energie, voda?
Zkusme si představit, že se v prudkém svahu snažíme udržet obrovskou kouli. Koule však klesá stále níž, kde je svah stále prudší. Musíme vynakládat pořád více námahy, abychom ji udrželi. Pod námi je takový sráz, že nejsme schopni kouli udržet, ta se bude rychleji a nezadržitelně kutálet dolů. K tomuto zlomovému bodu dojdeme v případě, že se ekosystémy samy stanou zdroji CO2. Vlivem tepla se organická hmota uložená v ekosystémech a půdě začne rozkládat natolik rychle, že vegetace nebude schopná fotosyntézou vázat tolik oxidu uhličitého, kolik se ho bude uvolňovat. Skleníkový efekt by takto násobně zesiloval a oteplování bylo mnohem rychlejší. Jakékoli snižování produkce skleníkových plynů člověkem by už bylo marné.
Kdy by k takovému zlomu podle propočtů mohlo dojít? V jakém případě?
Mezivládní panel OSN pro změny klimatu (IPCC) hovoří již o následujících třiceti letech, kdy se ničivé následky klimatické změny mají mnohonásobně zhoršit a nenávratně přetvořit podmínky života na Zemi. Ústředním sdělením zprávy IPCC je, že se životní prostředí dokáže drastickým změnám klimatu přizpůsobit, lidé však ne.
Naší nadějí jsou nové technologie. Jsme jedinou civilizací, která má v rukou takové možnosti.
Už nám bohužel odbíjí dvanáct hodin. Díky rychlému vývoji technologií je snad náprava ještě reálná. Kdo přijme toto řešení, bude ekonomickým tygrem. Pokud bychom zavčas věnovali určitý podíl peněz na vývoj potřebných technologií, nemusel by být úbytek blahobytu tak bolestivý. Pro budoucnost našich dětí a vnoučat jsou však tyto kroky nezbytné. Pokud to ale neuděláme, budoucnost nevidím růžově. Pojďme tedy začít každý u sebe.
Na motivy seriálu vznikla také kniha. Více na webu AV ČR.
Zuzana Šprinclová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR (24.12.2021)