Sníh z děla? Čistá fyzika, žádná chemie. A první u nás padal už v roce 1965

Když se v listopadu 1965 spustilo první sněžné dělo v Zadní Telnici, šlo o technologický experiment, který předběhl dobu. Dnes je technické zasněžování běžnou součástí provozu středisek po celém světě – a přesto kolem něj stále panuje řada mýtů.

Přesně 17. listopadu 1965 v Zadní Telnici v Krušných horách spustili první sněžné dělo dovezené z Rakouska. Nešlo o pokus v laboratoři, ale o ostrý provoz v terénu – a to ve chvíli, kdy příroda selhávala a československý lyžařský tým neměl kde trénovat. Těsně před samotným spuštěním sice začalo sněžit přirozeně, ale i tak zůstává tento den milníkem v dějinách evropského zimního sportu.

Z dvora fakulty na svah v Telnici

Za touto technologickou premiérou stál prof. Vladimír Chlumský, odborník na kompresory a zakladatel oboru chladicí techniky na Fakultě strojní ČVUT. Právě na dvoře fakulty na Karlově náměstí se tehdy testovalo dovezené rakouské dělo, které bylo následně upraveno a přizpůsobeno pro podmínky v Krušných horách. V Telnici vzniklo technické zázemí s rozvody, čerpadly a kompresní stanicí – celá infrastruktura nutná pro provoz sněhové techniky.

Během několika let přibyla další tři sněžná děla. Zasněžit sjezdovku tehdy znamenalo čtyři dny provozu a výšku sněhové vrstvy okolo 15 cm. Jedno dělo stálo zhruba 2 500 Kčs – v tehdejší době značná investice – a jeho provoz byl náročný na spotřebu vody i energie.

Fyzika sněhu: jak se rodí krystaly

Princip výroby technického sněhu zůstává dodnes založen na jednoduchém fyzikálním procesu. Voda je pod tlakem rozprašována do vzduchu, kde se za nízkých teplot mění v ledové krystalky. Původní systémy používaly výhradně stlačený vzduch, který vodu rozbíjel na mikrokapky a zároveň ji ochlazoval.

Moderní technologie jsou však výrazně efektivnější. Dnešní sněžná děla a tyče využívají ventilátory a speciální trysky, které dokáží vytvořit sníh i bez nutnosti použití velkého množství stlačeného vzduchu. Výsledkem je nižší spotřeba energie i vody – a vyšší efektivita přeměny vody na sníh.

Sníh bez chemie

Navzdory častému přesvědčení technický sníh neobsahuje žádné chemikálie ani příměsi. Vyrábí se výhradně z vody a vzduchu. Pouze během historických experimentů se testovaly přídavné látky pro snazší krystalizaci vody. Dnes už je však technologie tak vyspělá, že žádné příměsi nejsou potřeba. „Technický sníh je dnes skutečně jen voda a vzduch, žádná chemie. Voda není spotřebována, jen změněna na jiné skupenství a veškerá se vrací do přírody,“ doplňuje Libor Knot, ředitel Asociace horských středisek.

Důležitou roli hrají také akumulační nádrže. Ty dokáží zachytit vodu v období, kdy jí je dostatek – třeba při jarním tání nebo oblevách – a umožňují ji později využít pro zasněžování.

Technický sníh se liší od přírodního nejen způsobem vzniku, ale i strukturou. Zatímco přírodní vločky jsou lehké, šestiboké a křehké, technické krystaly mají tvar malých kuliček, jsou hutnější a vydrží vyšší zátěž. Z hlediska fyziky tak představují ideální podklad pro údržbu sjezdovek – zvlášť v kombinaci s přírodním sněhem.

Investice v milionech, návratnost v jistotě sezóny

Technické zasněžování dnes tvoří páteř provozu lyžařských středisek. České skiareály do něj každoročně investují okolo 300–400 milionů korun, což představuje až polovinu všech investic. Ceny zařízení nejsou malé: sněžné dělo vyjde na 600 tisíc až 1,2 milionu korun, zasněžovací tyč okolo 300 tisíc. To však nejsou jediné náklady – potřeba je také vodní nádrž, čerpadla, kompresory a často i centrální řídicí software.

 Většina areálů dnes kombinuje klasická děla a moderní tyče. Každý typ má své výhody – děla mají větší dosah, tyče jsou úspornější – a dohromady tvoří efektivní systém, který umožňuje rychlé zasněžení i při omezených časových a klimatických oknech. „Technické zasněžování dnes není žádným luxusem, ale nedílnou a nezbytnou součástí infrastruktury všech moderních lyžařských středisek,” uzavírá Libor Knot.

Investice do technologií, jako jsou sněžná děla, čerpadla nebo akumulační nádrže tedy nejsou jen otázkou komfortu lyžařů. Představují základní podmínku udržitelného provozu skiareálů, které jsou klíčovým motorem ekonomiky horských oblastí. Lyžařská střediska vytvářejí pracovní příležitosti a podporují ekonomickou aktivitu v lokalitách, kde jiné formy hospodářského rozvoje často chybí. (20.10.2025)