.jpg?s3=1)
Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Veřejnost za to získá snížení cen paliv jen z dnešní na předvčerejší úroveň. Na miliardy si ale přijdou čerpadláři a další podnikatelské subjekty
Snížení spotřební daně na naftu a benzín o 1,70 Kč/l, které navrhuje část opozice, připraví státní rozpočet ročně o zhruba 20 miliard Kč. Pokud by trvalo od května do srpna, pak o nějakých 7 miliard korun. Dostaneme za to snížení cen pohonných hmot z dnešní na předvčerejší úroveň.
Část výnosu ze snížení ovšem zůstane za prsty čerpadlářům a dalším subjektům zajišťujícím dodávku paliv, protože, jak učí dosavadní zkušenost, konečné zlevnění nebude odpovídat rozsahu celkového daňového snížení.
Při čtyřměsíčním snížení spotřební daně si čerpadláři a další subjekty zajišťující dodávku paliv přijdou v souhrnu na přibližně dvě miliardy korun, k nimž by se jinak nedostali, pokud by daně zůstaly beze změny. Snížení spotřební daně tak v jisté míře představuje transfer prostředků daňových poplatníků právě jim.
Na dražší ropě může český stát vydělat miliardy
Díky zdražení paliv kvůli Iránu může zvýšit daňové příjmy letos o bezmála deset miliard korun, měsíčně o bezmála miliardu
Pokud by probíhající válka v Íránu trvaleji zvedla ceny pohonných hmot v Česku, státu se zvýší příslušné daňové inkaso. Pokud tedy vyšší cena pohonných hmot neodradí významnější část motoristů od cestování vozem. Pokud by ale došlo vlivem dražší ropy k růstu cen pohonných hmot modelově z 33 Kč/l na 40 Kč/l, takové výraznější omezování cestování by se ještě konat nemuselo.
Při ceně benzínu 33 Kč/l řidič při natankování každého litru na spotřební dani odvede 12,84 Kč a na DPH 5,72 Kč. Z litru benzínu tak státu odvede 18,56 Kč. Při ceně 40 Kč/l to ale už bude 12,84 Kč na spotřební dani a 6,94 Kč na DPH, tedy 19,78 Kč. Při navýšení ceny litru benzínu o sedm korun tak stát z každého prodaného litru získá o 1,22 Kč více.
V Česku se v roce 2024 spotřebovalo 2,383 miliardy litrů automobilového benzínu, plyne z údajů České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu. Při předpokládaném loňském navýšení jeho spotřeby o pět procent (roku 2024 činil meziroční nárůst spotřeby 7,2 procenta) činí loňská spotřeba 2,5 miliardy litrů. Pokud by taková spotřeba platila i letos – tedy řidiči by kvůli vyšším cenám spotřebu ponechali na úrovni loňska -, český stát při zvýšení ceny benzínu o sedm korun na litr získal v ročním vyjádření navíc 3,05 miliardy korun, což odpovídá zhruba 254 milionům korun měsíčně.
Vzhledem k tomu, že v prvních dvou měsících roku byly ceny ještě poměrně nízké a zvyšují se až nyní od začátku března, navýšené inkaso je třeba vztáhnout k deseti měsícům roku, takže představuje 2,5 miliardy korun.
K tomu je tedy ovšem připočíst navýšené inkaso z nafty. Při ceně motorové nafty 33 Kč/l řidič při natankování každého litru na spotřební dani z ní odvede 9,95 Kč a na DPH 5,72 Kč. Z litru nafty tak státu odvede 15,67 Kč. Při ceně 40 Kč/l to ale už bude opět 9,95 Kč na spotřební dani, ale už 6,94 Kč na DPH, tedy 16,89 Kč. Při navýšení ceny litru nafty o sedm korun tak stát z každého prodaného litru získá rovněž jako u benzínu o 1,22 Kč více.
V Česku se v roce 2024 spotřebovalo 6,372 miliardy litrů motorové nafty. Při předpokládaném loňském navýšení její spotřeby taktéž o pět procent (roku 2024 činil meziroční nárůst spotřeby nafty 3,4 procenta) činí loňská spotřeba 6,69 miliardy litrů. Pokud by taková spotřeba platila i letos – tedy řidiči by jak v případě benzínu kvůli vyšším cenám spotřebu ponechali na úrovni loňska –, český stát by při zvýšení ceny nafty o sedm korun na litr získal v ročním vyjádření navíc 8,16 miliardy korun, což odpovídá zhruba 680 milionům korun měsíčně. Vzhledem k tomu, že v prvních dvou měsících roku byly ceny ještě poměrně nízké a zvyšují se až nyní od začátku března, navýšené inkaso je třeba vztáhnout k deseti měsícům roku, takže představuje 6,8 miliardy korun.
Celkově si tak stát letos od března do prosince, za deset zbývajících měsíců roku, může vylepšit hospodaření díky vyššímu inkasu dohromady jak z prodeje benzínu, tak nafty o 9,3 miliardy korun, měsíčně o zhruba 930 milionů korun. Za celý rok, pokud by hypoteticky navýšené ceny platily hned od začátku ledna, by si přišel dokonce na dodatečných 11,2 miliardy korun.
Přes výraznější zdražení hovězího či vajec v Česku v únoru prakticky ustalo zdražování potravin, ty v souhrnu stojí prakticky stejně jako přes rokem
Inflaci nad prognózu ČNB však zvýší úder na Írán, jenž nakonec může citelně zvýšit právě i ceny potravin
Meziroční míra inflace v ČR vykázala v únoru nejnižší úroveň od října 2016, potvrdil ČSÚ své předběžné údaje. Činila pouze 1,4 procenta. Údaj však pochopitelně ještě nezahrnuje vývoj, která nastal od posledního únorového dne, kdy USA a Izrael podnikly úder na Írán. Například dramatické zdražení pohonných hmot, které v jeho důsledku nastalo, zachytí až březnový údaj k inflaci. Březnová inflace velmi pravděpodobně předčí údaj vyhlížený Českou národní bankou v její aktuální prognóze, tedy 1,6 procenta. ČNB ve své aktuální prognóze počítá s průměrnou cenou ropy v roce na úrovni 60,7 dolaru za barel, přičemž v pátek se ropa prodávala až takřka za dvojnásobek. Byť se její cena posléze propadla v nejvýraznějším jednodenním rozsahu v historii obchodování s ní, stále se prodává za cenu kolem 90 dolarů za barel, tedy o zhruba padesát procent na údajem, s nímž pro letošek ve své aktuální prognóze pracuje ĆNB. Ta v ní také odhaduje pokles cen pohonných hmot v letošním roce o 4,2 procenta. Jenže třeba předevčírem byla průměrná celorepubliková cena nafty meziročně o 9,6 procenta vyšší, zatímco benzínu o 0,9 procenta vyšší. V důsledku úderu na Írán tedy ČNB i kvůli určitému oslabení koruny minimálně přehodnotí svoji měnovou politiku tak, že opustí úvahy o možném letošním až dvojím snížení své základní úrokové sazby, které tlumočila zvláště na přelomu ledna a února. Ostatně trh přepokládá rovněž stabilitu úrokových sazeb ČNB v letošním roce.
Úder na Írán se navíc neprojeví pouze v růstu cen pohonných hmoty, byť ten je bezprostředně nejviditelnější. Minimálně zastaví již několik měsíců trvající zpomalování meziročního cenového nárůstu potravin, které v únoru meziročně přidaly na ceně jen 0,4 procenta, a to i po zahrnutí výraznějšího meziročního zdražení hovězího či vajec. Konflikt v Íránu ohrožuje také světové dodávky suroviny pro výrobu hnojiv, jako je močovina či čpavek, takže jeho případné delší trvání by mohlo nakonec i výrazně zvednout cenu potravin v ČR. Tento případný nárůst cen se ovšem v koncových, spotřebitelských cenách neprojeví tak rychle jako v případě pohonných hmot, takže březnová inflace by jím ještě zásadněji ovlivněna být neměla.
Míra nezaměstnanosti překvapila většinu analytiky, když v únoru dosáhla maxima za více než devět let – 5,2 procenta
Důvodem je snižování stavů v průmyslu, jenž ztrácí konkurenceschopnost třeba kvůli drahým energiím
Míra nezaměstnanosti v Česku nepříjemně narůstá, na více devítileté maximum. V únoru dosáhla úrovně 5,2 procenta, která je nejvyšší od ledna 2017 (viz graf Bloombergu níže). Od března se ale začne snižovat na červnovou úroveň nejspíše rovných pěti procent. Je tedy velmi pravděpodobné, že se letos už pod úroveň pěti procent nevrátí. Přitom ještě v prosinci 2025 činila 4,8 procenta. Důvodem je zejména již delší dobu trvající snižování stavů v průmyslu, které souvisí se ztrátou konkurenceschopnosti evropského průmyslu, stále poměrně vysokými cenami energií (které nyní navíc mimořádně narůstají kvůli válce v Perském zálivu), emisními povolenkami, přeregulovaností či prosazováním nákladné zelené agendy. Začátkem roku, hlavně v lednu, míra nezaměstnanosti narůstá tradičně, například kvůli ukončování úvazku na dobu určitou ke konci předchozího roku, avšak nárůst začátku roku, jak lednový, tak únorový, svým rozsahem experty vesměs zaskočil. Analytici oslovení agenturou Bloomberg čekali ve střední hodnotě svých odhadů míru nezaměstnanosti čítající v únoru 5,1 procenta.
Část lidí propouštěných v průmyslu nalézá uplatnění zejména v sektoru služeb, avšak ani tato zásobárna pracovních míst není bezedná. Míra nezaměstnanosti se s nástupem jara postupně sníží na úroveň zmíněných pěti procent, díky sezónnímu zaměstnávání. To je však v poslední době obecně slabší, a to jak v jarních a letních měsících, tak v těch podzimních a zimních, o čemž svědčí například právě i zmíněný prosincový nárůst míry nezaměstnanosti na 4,8 procenta z listopadových 4,6 procenta, odrážející slabší najímání sezónních pracovníků například v logistice před vánočními svátky či v gastronomické branži v témže období. Obsazování pozic ve službách lidmi uvolněnými v průmyslu zužuje prostor pro sezónní zaměstnávání.
.png)
Zahraniční obchod v lednu zaostal za očekáváním, nepříznivě na něj ale dolehne válka v Perském zálivu
Zahraniční obchod ČR vstoupil do nového roku s mírně nižším přebytkem, než jaký se předpokládal. Vykázal v lednu přebytek 19,3 miliardy korun, zatímco analytici oslovení agenturou Bloomberg předpokládali ve střední hodnotě svých odhadů aktivní saldo čítající 25,5 miliardy korun. Slabší než očekávaný vývoj souvisí s předpokládanou korekcí průmyslové výroby začátkem letoška, jež nastala po jejím výrazném růstu v posledním loňském čtvrtletí. Zahraničnímu obchodu Česka by mělo letos svědčit zneplatnění recipročních cel americké administrativy ze strany tamního Nejvyššího soudu, které snižuje nejistotu v mezinárodním obchodě. Toto mírné pozitivum však může být rychle a výrazně převáženo negativním dopadem pokračující války v Perském zálivu. Ta výrazně zvyšuje ceny ropy a zemního plynu, jejichž je Česko čistým dovozcem. Jejich trvalejší významný nárůst by tedy zásadně zhoršil letošní celkovou bilanci zahraničního obchodu ČR, neboť by vydatně navýšil hodnotu dovozu, zatímco by snížil vývoz kvůli zvýšeným nákladům produkce a zhoršení odbytových možností klíčových obchodních partnerů v čele s Německem, jejichž hospodářskou výkonnost a poptávku po dovozu drahá ropa a zemní plyn pochopitelně podvážou.
Válka v Perském zálivu mimořádně rychle zdražuje Babišově vládě zadlužování
Náklady zadlužení ČR stouply v minulém týdnu nejvýrazněji od začátku ruské invaze na Ukrajinu
Výnos českých vládních dluhopisů v uplynulém týdnu vzrostl v mimořádném rozsahu bezmála 13 procent. Zatímco v poslední únorový pátek činil výnos desetiletého dluhopisu vlády ČR zhruba 4,3 procenta, 6. 3. uzavíral na hodnotě 4,9 procenta, plyne z dat agentury Bloomberg (viz tabulka níže). Naposledy desetiletý dluh České republiky zdražil v týdenním sledování v procentuálním vyjádření výrazněji v červnu 2022, kdy se tuzemská ekonomika a její energetika otřásaly v důsledku prvotních dopadů ruské invaze na Ukrajinu, zahájené v únoru téhož roku.
Výnos dluhopisu vlastně představuje úrok, za který si vláda od investorů půjčuje. Jde tedy o náklad jejího zadlužování. Tento náklad narůstal v uplynulém týdnu také v zemích, jejichž dluhopisy jsou považovány ze nejbezpečnější, jako je Německo nebo Spojené státy, avšak růst výnosu českého dluhu zejména koncem týdne už nárůsty na dluhu německém i americkém zřetelně předčil (viz graf Bloombergu níže).
Rozdíl mezi výnosem desetiletých českých vládních dluhopisů a těch německých se tak poprvé od roku 2023 přiblížil k úrovni 200 bazických bodů, neboli 2 procentních bodů (viz graf Bloombergu níže).
Výnosy vládních dluhopisů USA, Německa a Česka v minulém týdnu nejprve narůstaly víceméně společně, ruku v ruce. Zejména 6. 3. však již bylo patrné „odloučení“ se těch českých, zatímco německé, a zvláště americké vykazovaly mnohem slabší nárůst výnosu (viz již zmíněný graf Bloombergu).
To signalizuje, že dluhopisové trhy začínají konflikt v Perském zálivu vnímat jako nebezpečnější z hlediska celkových vyhlídek světové ekonomiky. Její výraznější útlum, jejž může v prvé řadě způsobit historicky první úplné zavření Hormuzského průlivu pro tankery, by totiž oslaboval inflační tlaky, z nichž měly trhy zejména v první polovině minulého týdne obavu především. Právě vyhlížené nové inflační tlaky stály v první polovině minulého týdne za společným nárůstem výnosu dluhopisů jako amerických a německých, tak těch českých.
Oslabení inflace by však mělo svoji značnou cenu, v podobě výrazně nižšího výkonu světové ekonomiky a související enormně navýšené nejistoty. Před obojím v pátek dluhopisoví investoři hledali v rostoucí míře ochranu v dluhopisech amerických a německých, tradičních „bezpečných přístavech“, nikoli ovšem v dluhopisech českých. Proto růst výnosu dluhopisů USA a Německa zpomaloval, či se vlastně zastavil, zatímco v případě dluhopisů Česka nikoli. Náklady půjčování tedy v pátek Babišově vládě poprvé od začátku konfliktu v Íránu rostly relativně výrazně rychleji než vládám americké nebo německé.
Ne snad, že by obava z inflačního vývoje, která tlačí výnosy nahoru, odezněla, nicméně stále závažněji vnímají dluhopisové trhy další hrozbu, kterou válka v Perském zálivu přináší, tedy zásadní ochabnutí světového hospodářského růstu. Takové ochabnutí by působilo protiinflačně, a tedy by výnosy dluhopisů zejména zemí jako USA či Německo tlačilo naopak dolů. Pokud by totiž například způsobilo rozsáhlý nárůst nezaměstnanosti, nižší spotřeba propuštěných vyvolá výraznou poptávkovou dezinflaci (tedy zpomalení cenového růstu vlivem nedostatečné poptávky), která tak bude tlumit nákladovou inflaci, vyvolanou horší dostupností ropy, zemního plynu, látek pro výrobu hnojiv, helia a dalších průmyslových surovin, jejichž dostupnost na světovém trhu je poměrně vysoce závislá na plynulé průchodnosti Hormuzského průlivu.
Průměrná mzda v Česku historicky poprvé přesahuje 50 000 Kč
A hned výrazně; růst mezd v Česku překonal očekávání analytiků i centrální banky. Češi by měli začít brát v potaz možnost, že hypotéky budou v dohledné době zdražovat
Mzdy v Česku loni ve čtvrtém čtvrtletí stoupaly rychleji, než se čekalo. Nominálně přidaly meziročně 7,4 procenta, zatímco analytici v souhrnu přepokládali růst jen sedmiprocentní a Česká národní banka 7,1procentní. Poprvé v historii tak průměrná mzda přesáhla psychologickou hranici 50 000 Kč, když loni v posledních třech měsících roku dosáhla 52 283 Kč.
Mediánová mzda, 45 523 Kč, rostla ve čtvrtém čtvrtletí meziročně tempem 8,8 procenta, což signalizuje mírné přivření nůžek příjmové nerovnosti, neboť jde o výraznější nárůst, než jakým rostla mzda průměrná. Zaměstnanec s jen „prostřední mzdou“ si tedy polepšil více než zaměstnanec se mzdou průměrnou, na kterou ale tradičně dosáhne nikoli polovina zaměstnanců jako na mzdu mediánovou, ale pouze zhruba třetina.
Z hlediska centrální banky představuje vyšší než očekávaný růst mezd proinflační riziko, které ji společně s potenciálně silně proinflačním vývojem konfliktu v Íránu definitivně odradí od úvah stran možného letošního snížení základní úrokové sazby, a to přesto, že únorová inflace zaostala za očekáváním.
Ještě na přelomu ledna a února se přitom někteří radní ČNB nechávali slyšet, že by centrální banka mohla svoji základní sazbu letos snížit až dvakrát. Citelný růst výnosů dluhopisů vlády ČR, jenž nastal minulý týden v reakci na úder USA a Izraele na Írán, svědčí ale o tom, že ani Česko není imunní vůči potenciálnímu nárůstu inflace, který konflikt na Blízkém východě může způsobit. Nynější praktické uzavření Hormuzského průlivu může i v Česku výrazně zvýšit nejen ceny paliv, ale také třeba zemního plynu či hnojiv – tedy v konečném důsledku ceny výroby zpracovatelského průmyslu nebo třeba produkce potravin.
Společně s nad očekáváním silným růstem mezd je situace na Blízkém východě faktorem, který Českou národní banku přiměje držet základní sazby na stávající úrovni 3,5 procenta. Související vzestup tržních úrokových sazeb, včetně zmíněných výnosů dluhopisů vlády ČR, znamená, že tuzemské domácnosti musí přehodnotit své úvahy o možném letošním zlevnění hypoték. Za stávající situace je jejich výraznější zlevnění prakticky vyloučené. Další výraznější a trvalejší růst výnosů dluhopisů, nastane-li, naopak může vést ke zdražení hypoték.
Američan válčí, Čech platí
Rozšiřující se konflikt na Blízkém východě nehrozí pouze dočasným zvýšením cen na benzinkách, ve hře jsou i vyšší ceny elektřiny, s tím rostoucí inflace či zamrzlé hypotéky
Rozšiřující se konflikt na Blízkém východě nehrozí pouze dočasným zvýšením cen na benzinkách. Ve hře jsou i vyšší ceny elektřiny, s tím rostoucí inflace či zamrzlé hypotéky.
Konflikt v Íránu zase a znovu obnažuje zásadní dějinný předěl. Evropa po stovkách let není již hybatelem světového dění, leč pouhým pasivním přihlížejícím. Tím, který navíc „divadlo“, jež zatím sleduje naštěstí jen zpovzdáli, nakonec z velké části zaplatí. Předchozí výboje USA na Blízkém východě, zejména první a druhá válka v Iráku, ještě nesly posvěcující štempl velkých evropských ekonomik v čele s Británií. Jenže ani ty už dnes Američany nezajímají, vystačí si s Izraelem. Evropské země vlastně ztratily ve světě váhu coby geopolitická síla. Kvůli selhání svých elit v posledních desetiletích jsou v rostoucí míře podřízeny Spojeným státům nejen bezpečnostně, ale také energeticky. Nemají co nabídnout. Navíc jsou jejich elity zhusta levicové, více či méně skrytě antiamerické. Takže Američané v nich stále zřetelněji nemají partnera nejen vojenského, ale ani hodnotového. To se vzpomínaným Izraelem si rozumějí lépe. Ten totiž ještě nepodlehl levicové relativizaci hodnot a zpochybňování přínosné dějinné role Západu, které je ve svém důsledku mimořádně oslabující nakonec hlavně ekonomicky, společensky a (geo)politicky.
Evropa geopoliticky povážlivě slábne, neboť už vlastně od 90. let rezignuje na to, co geopolitickou sílu zajišťuje. Rezignuje na dostupné energie, s nimi související základnu globálně konkurenceschopného průmyslu, včetně toho vojenského a zbrojního, a rezignuje také na to, co z ní učinilo světovou velmoc uplynulých staletí – tedy na inovativní podnikání a podmínky, které potřebuje ke svému rozkvětu. Brusel by rád centralizoval, jako centralizuje Peking, akorát tedy Evropa nebyla, není a nebude Čína, v níž měl odjakživa úředník vyšší společenský status než podnikatel. I proto také průmyslová revoluce proběhla jako první v Evropě, ne v Číně. Číně Západ předal výdobytky průmyslové revoluce jako na podnose za pár desetiletí.
Budeme-li konkrétnější, Evropa v rámci rezignace na dostupné energie dává sbohem vlastní těžbě zemního plynu a řada evropských zemí v čele s Německem pak dokonce i jaderné energetice. O to zranitelnější pak starý kontinent je během situací, jakou představuje právě probíhající konflikt v Íránu.
Burzovní cena zemního plynu v Evropě vyskočila v minulém týdnu takřka až na dvojnásobek (v Americe za poslední měsíc klesla o skoro deset procent). Obchodníci se totiž obávají trvalejší blokády Hormuzského průlivu, která by od světa odstřihla katarský plyn. Ten sice směřuje zejména do asijských ekonomik, ale pokud ty by jej nedostaly, budou hledat alternativní dodavatele, například ty z USA. Evropa, která je na dovozu amerického plynu více závislá než kdy jindy, by se tak s Asií přetahovala o tento plyn, což by jeho cenu šponovalo. Obchodníci už nyní začali tuto možnost předjímat. Zdražení plynu v Evropě může zdražit také elektřinu, jejíž podstatná část se prostřednictvím plynu v Evropě vyrábí. Tím by došlo k dalšímu ochromení konkurenceschopnosti evropského průmyslu, který by tak mohl zesílit své volání po obnovení dodávek plynu z Ruska, například plynovodem Nord Stream 2.
Nynější prudké zdražování plynu je tedy z velké části důsledkem vlastní rezignace Evropy na co možná nejvyšší míru energetické soběstačnosti, kdy – například – kvůli environmentálním ohledům sice odmítá vlastní těžbu plynu frakováním, ale nepříčí se jí mohutný dovoz takto frakovaného plynu z USA. Američtí dodavatelé zkapalněného zemního plynu tak na americké válce v Íránu vydělají, zatímco evropští odběratelé plynu za ni zaplatí. A nejen oni.
Výnos desetiletých dluhopisů české vlády minulý týden poměrně výrazně narůstal. Klíčovým důvodem je právě zdražování plynu. To má totiž potenciál citelně zvýšit inflaci v Česku, takže investoři žádají vyšší výnos dluhopisů, aby ji výhledově pokryli. Pod tíhou dění v Íránu proto už trh také přestal sázet na to, že Česká národní banka letos sníží své základní úrokové sazby. Ještě ve čtvrtek předminulý týden trh předpokládal, že se sazby do roka a do dne sníží z 3,5 na rovná tři procenta. Kvůli obavě z inflačního dopadu íránského konfliktu, jejž zrcadlí právě z minulého týdne pondělní i úterní poměrně citelný růst výnosů dluhopisů vlády ČR, však trh nyní předpokládá letošní stabilitu úrokových sazeb ČNB. Kdo čekal alespoň mírné letošní zlevnění hypoték v Česku, musí si nyní nechat zajít chuť.
Jinými slovy: to, že je Evropa příliš závislá na dovozu tak základní suroviny, jakou je plyn, představuje problém nejen z hlediska konkurenceschopnosti průmyslu. Tato závislost také zvyšuje výnos dluhopisů, tedy náklady obsluhy vládního dluhu. Neboli zvyšuje úrokové platby, které je třeba uskutečnit ze státního rozpočtu. A zvyšuje také náklady financování, třeba firemních investic do inovací a nových pracovních míst. A na úrovni domácnosti zdražuje třeba zmíněné hypotéky. Hůře dostupný plyn tedy znamená horší životní úroveň, vyšší úrokové platby, méně investic i inovací. A to nejsou žádné maličkosti.
Cena a dostupnost energií zkrátka tak či onak prostupuje celou ekonomikou. Čína i USA se o dostupné energie snaží, seč mohou, Evropa si energie naopak uměle zdražuje, třeba povolenkami, nebo si je neprozíravě likviduje, jako když Němci v době houstnoucího geopolitického napětí vypínají jaderné bloky. Za tento nerozum platí Evropané už teď, jak vidíme právě nyní, v době stupňujícího se konfliktu v Íránu. Skutečně draze za něj zaplatí ale až další generace Evropanů. Prudké zdražování plynu je důsledkem rezignace Evropy na vlastní energetickou soběstačnost. (11.3.2026)